České národní listy

Součástí Československé republiky byla  Podkarpatská Rus, Slovensko

Potřebujeme novou zahraniční politiku!

Na Podkarpatské Rusi jsme budovali infrastrukturu, stavěli školy, nemocnice. Z Maďary vysávané a zaostalé země, jejíž obyvatelstvo několik století hungarizovali, jsme se snažili vtáhnout ji do nové doby. Vyrostla nová generace vzdělaných Rusínů, formoval se rusínský národ. Jeho sebevědomí rostlo. Za dobu 20 let, které nám byly poskytnuty, jsme svůj civilizační úkol zdaleka nemohli naplnit. Naše dílo uskutečňované společně s Rusíny zůstalo.

Tisíce Rusínů bojovala v armádě generála L. Svobody. Jejich hroby jsou rozsety nejen po celé republice. Zasloužili se o naši svobodu.

V Zakarpatí, jak je nyní Podkarpatská Rus označována, žijí nejen naši krajané, ale i Rusíni, kteří ještě stále vzpomínají na ČSR. Někteří dokonce projevují příchylnost k ČR.  Tu však česká oficiální neopětují.

Zatímco česká zahraniční politika se zajímá o Ukrajinu, posíláme tam z nejrůznějších důvodů desítky milionů korun, zapomínáme na Zakarpatí. Proč bychom nemohli dát Rusínům české pasy, budou-li si to přát? Maďaři je Rusínům téměř vnucují. Proč bychom se neměli o Rusíny dále zajímat a podporovat jejich snahy o autonomii a současně podporovat čechofilní snahy některých z nich.

Rovněž naše oficiální politika vůči Slovensku není dostatečná. Měla by odrážet fakt, že Slováci jsou nám nejbližším národem. Měli bychom usilovat o další sbližování se Slováky. Pokud najdeme k sobě cestu, posílíme tím sami sebe, stejně tak jako Slováci.

Naše zahraniční politika je téměř jednostranně orientovaná na Německo, EU, NATO, zčásti na USA. Pro všechny tyto partnery jsme jen malou zemí, z níž pro ně plynou desítky miliard ročně nejrůznějších příjmů, a přesto náš osud sami znejišťují. Obraťme se čelem ke Slovensku. Povídačky pana Lajdáka a jemu podobných, že budoucnost Slovenska spočívá v příslušnosti k tvrdému evropskému jádru, jsou projevem jeho slepoty  nebo působení zákulisních mocenských sil. Při volbách do krajů prohrál Směr hnedle vše, co se dalo. Bude-li dále v tvrdojádrové politice pokračovat, dopadne jako naši sociální demokraté. Budou na okraji politického spektra. Jejich vliv se stane i na Slovensku zanedbatelným. Směr však změnil politický kurz, který se od jeho původního tvrdojádrového zásadně liší.  A dostal se opět na výsluní a je o něm opět slyšet, a to i o slovanskosti Slováků a jejich pozitivního vztahu k Rusku.  Udělá Směr další kroky, které by vedly vstřícně a viditelně i k nám, České republice?

Vládnoucí garnitury přicházejí a odcházejí, na Slovensku i u nás. Těm, které nehájí národní a státní zájmy, voliči pomohou, v to doufáme, k odchodu. Národ zůstává. Z něho dříve či později vzejdou politici, státníci, kteří nebudou upřednostňovat cizí zájmy před vlastními, kteří se nebudou hrbit před cizími mocenskými „elitami“, ale budou sloužit  republice a národu.

Blížící se volby mohou hodně změnit. Věřme, že i k lepšímu. Musíme se však o to přičinit.

J. Skalský