České národní listy

Marie L. Neudorflová, historička

Tiskem proběhlo několik závažných zpráv, které by potřebovaly odbornou i veřejnou diskusi, neboť se dotýkají dlouhodobé perspektivy úrovně českého národa.

Zaprvé, navzdory odporu učitelů byla zavedena do škol inkluze hendikepovaných dětí, které nestačí tempu dětí s běžnými schopnostmi. Na pomoc těmto dětem už je nyní zaměstnáno ve třídách kolem šesti tisíc asistentů. Odpočátku bylo jasné, že touto reformou utrpí úroveň výuky, což potvrzuje obecná zkušenost učitelů. Přitom dlouhodobě je úroveň společnosti naprosto závislá na plnohodnotném rozvíjení vědomostí a  schopností mladých lidí, zvláště nadaných. Nedostatečné základy vědomostí a socializace nemohou být téměř nikdy kompensovány pozdějším vzděláním. Největší problém je, že v pozadí této reformy byly daleko více politické motivace než humanitní. Vůbec se nevzaly v úvahu dlouhodobé cenné domácí zkušenosti se vzděláváním dětí potřebných specifických přístupů ve speciálním druhu škol. Tam by patřili i asistenti pro spolupráci se speciálně vzdělanými učiteli. Tím by asistenti zvládli více dětí než jen jedno. Ušetřené finance by se mohly věnovat na vzdělávání učitelů, kterých je nedostatek, a na efektivní výuku. Místo toho jsou přetížení učitelé obtěžování nejrůznějším doškolováním atd. Bylo by naivní nedojít k závěru, že snížení úrovně základního školství byl jejím hlavním účelem. Bylo by správné, aby veřejnost věděla odkud přišla iniciativa k této reformě.

Druhá zpráva se týká tlaků, tentokrát rovnou z OSN, které jsou alarmující pro většinu zodpovědných lidí, neboť otevírá dětem od čtyřech let sexuální dimenzi s poukazem na libido. Otevírá se tím tato stránka dětem nepatřičně předčasně na úkor zdravého mravního a emocionálního rozvoje, zodpovědnosti vůči sobě i druhým. Obrací na ruby tradiční hodnoty naší kultury související s cudnosti, mravnosti, zdravým intelektuálním rozvojem duševním a kladení duševního rozvoje nad pudy. Snaha odsunout vědomí sexuality do pozdějších let byla nesmírně důležitým aspektem v pozadí rozvoje úrovně naší civilizace. I kdyby často jen jako ideál. I pocit viny byl civilizačně důležitý, jakkoli mnohdy zneužívaný. Odložení pudových záležitostí umožňovalo rozvoj sebekontroly, hlubší socializaci, zdravější fyzický a emocionální vývoj, schopnost přátelství,  kamarádství, umožňovalo silnější pocit sounáležitosti a důvěry mezi lidmi. Kultivace zodpovědnosti vůči sobě i druhým je poměrně náročnou záležitostí. Narušování tohoto principu je již problém dlouhodobý, včetně módy, reklam, literatury, falešného důrazu na sex, jako hlavního zdroje štěstí, ač naopak může být vážným zdrojem destruktivních sil. A nyní se obrací pozornost již na ranné dětství, začíná se prvním nenápadným krokem a když projde, půjde se dál, v duchu liberálního individualismu, podceňujícího důležitost úrovně společenského nivó daný vzájemnou úctou, zodpovědností a důvěrou, prací pro obecné dobro. Do tohoto kontextu určitě nepatří sexuální záležitosti a vztahy redukované na pudovou oblast. Ve vztahu k dětem není tento přístup nazvat jinak než mravním ohrožením dětí. Obecně je útokem na základy společnosti jako entity kulturně a mravně soudržné. V pozadí relevantních tlaků není jen hloupost a oportunismus lidí, kteří se propůjčili neosvícenými a dokonce lživými argumenty k prosazování pudové dimenze do života dětí a dospělých jako legitimní, ale ekonomický a politický. Nedospělost je přístupná nejrůznější manipulaci  a dá se na ni neskutečně vydělávat. Je žádoucí hlavně pro globalizační nadnárodní síly, jimž vadí vzdělané, politicky a morálně dospělí lidé i národy, schopné hájit morálně i intelektuálně své sociální, kulturní a národní zájmy, schopné ovlivňovat politiku v zájmu obecného dobra a spravedlnosti. Není tedy náhoda, že kulturou, politikou,různými teoriemi je zájem lidí tlačen více a více do soukromé sféry, včetně pudové.

Jistě není náhoda, že třetí zpráva, která proběhla médií se týká parlamentní debaty o zrušení víceletých gymnasií s hlavním argumentem, že jejich existencí se prohlubují společenské rozdíly mezi mládeží. To je nečestný argument, neboť hlavní rozdíly mezi mládeží se týkají sociálních podmínek včetně tlaků reklam na mladé lidi „být in“ a nebýt „socka“, se skrytým důrazem na konzumerismus, který si většina rodin ve skutečnosti dovolit nemůže. Ale jako prostředek ke zvýšení sebestřednosti mladých lidí, ke snížení důrazu na vzdělání a na budování charakteru mladých lidí, zdravé sebeúcty  a vlastností potřebných k dobrému soužití lidí, slouží výborně.  V souladu s důrazem na liberalistický individualismus, důraz na soukromí, již delší dobu daleko přehlušuje hodnoty, které jsou nezbytné k dospělosti lidí, k jejich pozitivnímu soužití, k vědomí zodpovědnosti ke společnosti. Hlavní motivace tlaku na odstranění víceletých gymnázií se opět jeví jako politická a ekonomicko globalistická- snížit vzdělaneckou a mravní úroveň společnosti, národa, narušit efektivní výchově vzdělaných, národně zakořeněných a zodpovědných elit, bez kterých se žádná demokracie neobejde. Není také náhoda, že rapidně upadá úroveň češtiny, schopnost lidí se dobře vyjadřovat, a že je silný politický tlak, aby se zrušila matematika jako povinný maturitní předmět. Matematika totiž rozvíjí abstraktní myšlení, logiku, schopnosti dobírat se souvislostí, příčin a důsledků, a tím i schopnost odborně argumentovat v zájmu obecného dobra i v zájmu důstojné existence národa. Opět by bylo užitečné vědět, kde je zdroj politických tlaků na zrušení osmiletých gymnázií a na zrušení matematiky jako povinného maturitního předmětu.

Velmi aktuální a ne náhodný je čtvrtý problém, kterým je přeintepretovávání důležitých aspektů historie. Nejen, ale zvláště 19. a 20. století, se začíná vykládat ve prospěch nedemokratických antisociálních vrstev (šlechty, katolické církve, pravicových politiků, konservatismu, atd.) s nedostatkem pozornosti k převažujícím hlubokým problémům, které jejich svévolná moc většině lidem po staletí působila. Současné nadnárodní neoliberalistické, globalistické a finanční mocenské vrstvy jsou rovněž svou podstatou nedemokratické, usilující o co největší moc na úkor veřejnosti, většiny. V demokracii je však hlavním strážcem demokracie vzdělaná veřejnost, veřejnost jako plnoprávná součást politického systému. Toho se konzervativní a neoliberální mocenské vrstvy bojí nejvíce, proto tlaky na snižování a rozmělňování znalosti, aby lidé nerozuměli světu, ve kterém žijí, včetně historie, neboť z ní je možné se poučit. Aby nebyli schopni efektivně komunikovat o svých pozitivních tradicích, potřebách, perspektivě. Tento aspekt je nesmírně důležitý zvláště pro český národ, který rozvíjel svou moderní existenci, včetně unikátního demokratizačního aspektu, právě na základě znalosti historie. Tlaky upřednostňují málo kritickou pozornost na šlechtu, katolickou církev, administrativu, nepodstatné jevy, atd. Hlavní cíl tlaků na přeinterpretovávání historie nadnárodních mocenských vrstev, motivováných strachem z demokracie, ze vzdělaných národů, je zbavit společnost znalostí té historie, která ukazuje, že obecný pokrok, vědecký, kulturní, sociální, se uskutečňoval hlavně v násilných konfliktech právě s mocenskými vrstvami, které upíraly obecnému lidu, tvořícího velkou většinu, právo na sociální spravedlnost, vzdělání i důstojný život. Zásadních změn se dosáhlo jen osvícenskou přestavbou hodnot a práv ve prospěch demokratizace, ve prospěch většiny lidí. Jejich postupnou iniciativou se pokrok posunul v jejich prospěch, ale tento proces je opět ohrožen.

Tedy možnosti poučení z historie se mocenské vrstvy velmi bojí. Tendence pohrdat obecným lidem, jejich prací i pozitivním potenciálem, vnímat ho jen jako prostředek k moci majetných, je jim vlastní podobně jako touha vykořenit demokratické systémy a nastolit autoritativní. Ke své existenci vzdělanou veřejnost nepotřebují, stačí jim malá vrstva dobře placených odborníků. Součástí tlaků i rozleptávání kulturní, mravní a sociální soudržnosti národů. Nedostatek jejich sebeznalosti vede k jejich mravně, intelektuálně a politickému nedospělému stavu, což je opět prioritní zájem současných nedemokratických mocenských vrstev.

S touto situací úzce souvisí tlaky, aby byl zrušen Ústav českých dějin na filosofické fakultě UK v Praze. Jistě to souvisí se strachem mocných, že poctivá znalost historie je nesmírně důležitá v obraně pokroku pro všechny. Převrátit interpretaci historie ve prospěch nedemokratických mocenských skupin, se jejich nositelům nezdají dost rychlé. Proto tlak na existenci instituce, kterou asi považují za hlavního nositele znalostí o českých dějinách a za hlavní zdroj relevantní osvěty.

S konzervativními útoky na osvícenství se setkáváme již delší dobu. Ve své podstatě to jsou útoky na vědecké přístupy k historii, jejichž základy byly položené v osvícenství v opozici k církevním a aristokratickým přístupům, ignorujících pozitivní duševní potenciál většiny lidí a možnost vývoje. Osvícenské demokratizační hodnoty, včetně obecně přístupného vzdělání, ideje sociální solidarity a ideje rovnosti a spravedlnosti se staly obecným ideálem, poměrně úspěšně naplňovaným přes všechny problémy a násilné konflikty s mocnými. Tento vývoj a jeho pozitivní výsledky jsou však znovu vážně ohroženy přístupy a politickými ambicemi zvláště nadnárodních korporativních mocenských vrstev, které si nedovedou představit  řešení vážných ekonomických a sociálních problémů jinak než vnitřní represí a vnější expansí, a na úkor úrovně většiny lidí a sociálního smíru. Vzhledem k tomu, že mají strach ze vzdělaných národů, schopných se bránit těmto tlakům, jejich hlavní útok je orientován na vzdělání a na morální a sociální úroveň a integritu národů.  

Pro Právo, 15. 10. 2019.