Jdi na obsah Jdi na menu
 


SMK chce od Matoviča v podstate autonómiu

5. 6. 2020

SMK chce od Matoviča v podstate autonómiu

 

Otisknu z něj jen  jádro. Zbytek si  zájemci jistě vylustrují sami.

 

Strana maďarskej komunity (SMK) predložila premiérovi Igorovi Matovičovi požiadavky s názvom Memorandum maďarskej komunity. Predstavitelia tejto mimoparlamentnej strany mu odovzdali text na Bratislavskom hrade. V jeho priestoroch sa uskutočnilo v utorok večer stretnutie, na ktoré hostí pozval Matovič. Podujatie malo názov Minulosť sme nepísali, budúcnosť je v našich rukách.

 

Na pozvánke, ktorú posielal Úrad vlády SR, bolo napísané, že priateľské stretnutie sa koná „pri príležitosti 100. výročia podpísania Trianonskej mierovej zmluvy a Dňa národnej spolupatričnosti – Maďarov“.

 

SMK predložilo Matovičovi viacero žiadostí. „Uznanie Maďarov za svojbytný politický národ v rámci Slovenska. Vytvorenie Maďarského okolia, ktoré by spravovali Maďari prostredníctvom svojich volených zástupcov. Jazyková požiadavka, aby sa v úradoch, na súdoch ako úradný jazyk používala maďarčina. Jedna, slobodná, konštitucionálna vlasť a v nej sloboda, rovnosť a bratstvo národov!“ doslova sa píše v memorande.

 

Text Memoranda maďarskej komunity podpísali títo čelní predstavitelia SMK: Péter Őry, Ferenc Auxt, Gyula Bárdos, Pál Csáky, Zoltán Cziprusz, Iván Farkas, Adrianna Gergely Papp, Csaba Furik, József Menyhárt, Miklós Viola.

 

Signatári ďalej uvádzajú veci, ktoré sú podľa nich nevyhnutné, aby sa zachovala a rozvíjala ich komunita. Apelujú, aby preambula Ústavy SR uznala maďarskú národnú komunitu za štátotvornú. Ďalej „aby bolo zabezpečené slobodné používanie našich národných symbolov (hymna, erb, trikolóra) v každej oblasti života“. SMK tiež chce, aby „maďarský jazyk bol rovnocenným jazykom na území obývanej našou komunitou“. Autori pokračujú, aby „hranice subjektov verejnej správy zohľadnili existujúce prirodzené regióny“. Dotkli sa aj náboženského života – aby vláda SR podporila požiadavku maďarskej katolíckej obce na vytvorenie samostatnej arcidiecézy.

 

Barevně jsou v textu označeny  jednotlivé požadavky  dnešné  reprezentac e slovenských Maďarů.

 

Takže  si to zrekapitulujme:

 

Slovenský premier  uspořádal  slavnostní  akci,  kam pozval  čelné představitele  maďarské menšiny  na  Slovensku a  oni mu  v  rámci této slavnostní akce  okamžitě předložili  /zatím je na místě  slovo předložili, nikoli nadiktovali/ svoje  požadavky.  A  rozhodně ne ledajaké.

 

Věřím, že  už  chápete, proč  bylo nutno začít  80 let starou, pro obyvatele ČR ,míním ty, co mají ještě  alespoň zbytky  historické paměti -nesmírně  bolestnou minulost, tehdy zosobněnou sudetskými Němci a jejich  drzými vyděračskými požadavky. A odprezentovat jejich soupis.

 

Při porovnání  těch  někdejších sudetských a  dnešních  maďarských, zjistíte , že  jde  v totožné nároky!

 

Proto ten pro mnohé původně  nesmyslný titulek   o sudetomaďarských  karlovarských požadavcích předaných Matovičovi! Opravdu, ať čtete  jak chcete – jde o naprosto totožné memorandum.

 

Slovensko a bratři Slováci – nezávidím  vám to ani trochu.  Jakmile  je  totiž  tohle   jednou vysloveno, je  džin nacionalismu a  národnostní iredenty  vypuštěn z lahve a  už tam nelze být  vrácen.

 

O tom, zda  rozdělení  Československa  bylo dobře nebo špatně  se nerozhoduje  v  dobrých a slunečných  časech. Nýbrž  tehdy když přijde nějaká velká krize, ohrožující  samu podstatu státu. Pokud jej tento překoná, je  rozdělení  správně a  dotyčný stát i národ z něj vzejde posílený. Jestliže  ne….

 

Tenhle  maďarský problém je  součástí samé podstaty  slovenského státu a  jeho  vzniku  v roce 1993. Zkrátka  maďarská menšina  je  jeho součástí a její požadavky  musely  přijít. Všichni, co  volali po slovenské samostatnosti to museli nebo přinejmenším – měli vědět!

 

Nerad  komentuji  slovenskou politiku.  Z mnoha  dobrých důvodů.  Ale  opakovaně jste ode mne mohli číst  a slyšet, že  to nebezpečí existuje, je stále přítomné a  určitě vyhřezne  v okamžiku, kdy  by se  Maďarsku dařilo viditelně  lépe  než Slovensku.

 

Slovenští Maďaři evidentně nečekali ani tak dlouho. Problém je  tu.  A je věcí Slovenska, co a jak s ním udělá.

 

Zkušenost mi  říká, že  Slovensko moc možností nemá a  dobrou  žádnou.

 

Když na  ty  sudetomaďarské požadavky  nebude slyšet?  Tak  se to dostane na půdu  Evropské unie, k Evropskému soudu, do Rady  Evropy  a kdo ví ještě  kam. Mnozí se nyní naježí a  začnou mi o hlavu otloukat  tu Evropskou unii, kde hájím její  nutnost pro nás. Budou si myslet, že  to je další  argument pro nějaký Slovexit!

 

Špatně, vážení, moc  špatně. Stačí si vzpomenout na Jugoslávii. Ta  s  Bruselem neměla  nic  společného a  přeci se rozpadla. S výraznou ingerencí  ať už  Bruselu nebo jeho rozhodujících  členů! Míním v prvopočátku.

 

Evropské mocnosti si vybraly pro ně zajímavější  strany  té jugoslávské polízanice a  podle toho jednaly.Pravdu a právo nikdo nehledal.

 

A nechť nikdo nepochybuje, že  Maďarsko má  v tomto ohledu nesrovnatelně  lepší karty  než  Bratislava!  Budapešť, i přes  veškeré diskrepance  s Bruselem a jeho orgány  dokáže prosadit  v orgánech EU i na mezinárodní scéně  daleko více  než  Slovensko a  Česká republika  dohromady!  Je  to lehce dokazatelná smutná pravda. Prostě mají, z mně  neznámého důvodu,  daleko lepší  to, čemu s říká goodwill.

 

A  ve  sporných případech  lze očekávat rozhodnutí v jejich prospěch. Ostatně  už  jsme  mezinárodní  arbitráže  bolestně na  vlastní kůži zažili. Hledáno není  právo a na  čí straně  stojí, nýbrž  buď  cesta  nejsnazší nebo cesta  největšího profitu pro arbitry. Což  asi sotva bude  podpora  slovenského stanoviska.  A že  v konci nějaká taková  mezinárodní arbitráž nejspíš  hrozí si nemusíme  vykládat.

 

Pak je  zde ještě  druhá možnost – vyjít  sudetomaďarským požadavkům vstříc….

 

Zde  je  hned  kardinální problém  – totiž odpor  slovenského voliče. Prvoplánový. Který a  z mého hlediska oprávněně, to pocítí jako útok na  státní suverenitu -viz například  tohle:

 

. Ďalej „aby bolo zabezpečené slobodné používanie našich národných symbolov (hymna, erb, trikolóra) v každej oblasti života“

 

Ale dejme  tomu, že by to například  Matovič  risknul /čemuž nevěřím/.  A  dal slovenským Maďarům všechno, co si nyní nadekretovali.  Bude jim to stačit nebo své požadavky začnou automaticky  stupňovat, protože  jinak by ztratili nosnou agendu? S odpovědí vás obtěžovat nehodlám, znamenalo by  to podcenění vašeho intelektu.

 

Společný stát je  mrtev  a obnovit už  jej nelze. To beru jako axiom.  Jestliže ovšem nesýčkuji a nevidím  věci zbytečně  černě, což se mi občas  stává,  pak si dovolím tvrdit,  že  on by  tohle  spolehlivě  zablokoval. Ať  to má Budapešť na mezinárodní scéně  jak chce  dobré, proti  15-ti milionovému Československu by  rozhodně šance prosadit iredentu neexistovala.  Minimálně proto, že by bylo lze počítat  s  výraznou pomocí například  Rumunů, jichž se problém maďarské menšiny v  Sedmihradsku týká  ještě  daleko více. Ovšem těch je přes  dvacet  milionů, takže  tamní  menšina  ani necekne. Ostatně  – přesně kvůli maďarskému problému  vznikla před  válkou tzv.Malá dohoda  -mezi ČSR, Rumunskem a  Jugoslávií.

 

Jak už uvedeno, jestliže  tohle není  od  slovenských Maďarů jen pokusný  balonek, který  byl vypuštěn, aby  se rekognoskovala  síla větru, takže  odletí a nikdo po něm dál ani nevzdechne, čekají  Slovensko nelehké časy. Navíc  bez  dobré varianty  řešení.

 

Jediné, co by  fungovalo spolehlivě, je  trvalá vyšší  životní úroveň v bývalé  uherské Horní zemi než v  té Dolní. Tohle kdyby  se podařilo, tak  by  se problém vyřešil sám od sebe. Ale netuším,zda je  to reálné. Spíše  bych řekl, že nikoliv.

 

I tady existuje vhodná paralela  s  bývalou  ČSR a sudetskými Němci.  Ti se  při vzniku První republiky postavili na ozbrojený odpor. A ještě  v prvních létech  republiky  násilná  iredenta  doutnala. Skončila  však s okamžikem německé hyprinflace. Kdy se z  Deutschboehmen stali čeští Němci, protože  se jim  tady, v tom nenáviděném Československu žilo neskonale  lépe  než soukmenovcům v Bavorsku či Sasku.    Aby  to pravé němectví v sobě  objevili zase až v  krizi 30-týchlet, kdy Sudety postihl větší otřes než  české vnitrozemí. Aniž by na tom  kdokoli nesl nějakou vinu.

 

A ještě  jedna věc mi vrtá  hlavou.  Sudetští Němci a Henlein by se nikdy nepustili do téhle  nacionalisticky  exponované hry, kdyby nepožívali podpory  Berlína, s nímž  těsně  svoje  kroky  koordinovali. Zajímalo by mne jestli  existuje  něco podobného mezi SMK a  dnešní Budapeští!

 

Píši zajímalo. Nic více. Nevím, netuším, nemám žádnou indicii. Nicméně  je  to už nějaký  čas, co Viktor Orbán  nabídl všem zahraničním Maďarům  pas  své země!!!

 

Chci znovu připomenout  tenhle jeho počin. Jednak vzhledem k dnešnímu  tématu, jednak proto, že  pro mnohé, zejména na  alternativě,  je něco jako svatý muž! Uznávám  jeho zásadní přínos pro stopnutí migrační tsunami, ale  nezapomínám na  tu nabídku  maďarských dokladů pro občany  jiných zemí na  základě  maďarské sounáležitosti!  A dokonce jsem  před ním na tomto základě varoval. A varuji znovu!

 

Stejně jako do omrzení hodlám varovat před  českými politiky, kteří  nazývají sudetské Němce milými krajany!  Ze stejného důvodu!

 

(Výňatek z článku Sudetomaďarské karlovarské požadavky předané Matovičovi, 5.6.2020, https://vlkovobloguje.wordpress.com

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář