Síla Sibiře otevřela Čínu. Síla Sibiře 2 otevře toky z Evropy

5. prosince 2019

Megaprojekt Gazpromu umožnil přístup ruskému potrubnímu plynu do Asie. Rusku diverzifikuje odbyt, ale aby Gazprom mohl vyvažovat dodávky do Evropy i do Asie musí stavět Sílu Sibiře 2.

Po spuštění Síly Sibiře bude Čína dostávat 38 miliard kubíků plynu za rok. Plnou kapacitu dosáhne projekt v roce 2025, kdy se připojí kromě Kovyktinského ložiska ještě Čajandinské. Náměstek ředitele Fondu národní energetické bezpečnosti (FNEB) Alexej Grivač si myslí, že po dosažení dojednaných objemů bude pro Gazprom export prostřednictvím Síly Sibiře znamenat 20 až 25 % zisků z vývozu. Říká: „To je teprve začátek a nyní se jedná o rozšíření dodávek tímto plynovodem a o realizaci dalších projektů na dodávky plynu do Číny.“ Před tím mluvil šéf Gazpromu Miller o dalších šesti miliardách kubíků.

Náměstek ředitele FNEB má zato, že síla Sibiře dostala Gazprom na nový velký, rychle rostoucí trh s velmi dobrými perspektivami dalšího růstu. Podle jeho prý skromných hodnocení bude potřeba plynu v Číně stoupat od 300 do 500 miliard kubíků k roku 2030

Analytik akciové společnosti FINAM Alexej Kalačev tvrdí, že pro výpočet ziskovosti Síly Sibiře je potřeba porovnat celkové ztráty, které zatím nejsou jisté (v roce 2014 se odhadovaly na 55 miliard USD) a také nejsou ještě zveřejněné podmínky kontraktu Gazpromu s Čínou. Je možno jen uvažovat a není ještě možno mluvit o přímé a bezprostřední rentabilitě podniku, alespoň ne pro nejbližší roky. V příštím roce obdrží Čína z potrubí 5 miliard kubíků a je ještě potřeba otevřít těžební pole, která mohou do potrubí dodávat plyn. Rovněž bude potřeba budovat amurský zpracovatelský závod, který bude přivádět směs z ložisek do potřebného stavu před puštěním do Číny. V každém případě Síla Sibiře odůvodní práci na nových ložiscích přírodního plynu ve východosibiřské ropné a plynové provincii a dohodnutá cena pro akcionáře Gazpromu spočívá už jen v  tom, jak objemy vyváženého plynu budou postupně narůstat a kdy ztráty z jeho stavby skončí.

Jurij Juškov, vedoucí analytik FNEB, upozorňuje, že existují i kritici projektu. Říká: „To samé bylo, když Sovětský svaz poprvé spustil exportní plynovody do Evropy. Zisky nebyly, ale výstavba se musela platit.“ Podle Grivače je pro plyn dodávaný do Číny vyjednána vyšší cena než je průměr pro dodávky do Evropy a je tvořena podle vzorce vázaného na ropu.

Dnes je evropský trh pod zbytečným tlakem dodavatelů LNG. Aby mohl Gazprom celosvětově řídit, kam půjdou dodávky plynu, zda do Asie či do Evropy, je potřeba Síla Sibiře 2. Tady je projektována kapacita 30 miliard kubíků a počítá se s výstavbou plynovodu napájeného z ložisek v Západní Sibiři s dodávkami do Evropy. Kalačev uvádí: „Z pohledu efektivity bude projekt plynovodu Altaj (nyní nazývaný Síla Sibiře-2), možná úspěšnější. Přicházel by do něho plyn z činných ložisek v Západní Sibiři a umožňoval by přesměrovávat jej z Evropy na Východ.“ Dodává, že Čína do poslední chvíle o Sílu Sibiře 2 neprojevila zájem: „Jen loni se na Východním ekonomickém fóru situace pohnula z mrtvého bodu, když prezident RF a předseda ČLR nařídili sladit všechno nutné k budování plynovodu na této trase.“

Igor Juškov vysvětluje situaci kolem Síly Sibiře tím, že trasa přichází do Číny na západě země, ale hlavní spotřeba je na východním pobřeží: „Pro zemi to představuje velké výdaje na budování nové infrastruktury a tím růst nákladů na ruský plyn. Proto se Čína o nový projekt nijak výrazněji nezajímala.“ Poslední varianta je kompromisem – trasa přes Mongolsko přesekne cestu do Východní Číny. „Centrum těžby ruského plynu se posouvá na sever, ale i na jihu Západní Sibiře je region, který zaručuje těžbu až 150 miliard kubíků za rok, které je možno Číně dodávat. Na rozdíl od ropy. Naše společnosti nemají problém s těžbou plynu, ale s jeho odbytem.“

Igor Juškov má za to, že je dnes dobrá situace pro nové ruské plynové projekty k zásobování Číny. Na rozdíl od jiných dodavatelů může Rusko zaručit dlouhodobou stabilitu a bezpečnost dodávek. Z jedné strany největší dodavatel plynu Číně, jímž je Turkmenie, hraničí s Afghánistánem a samotné chování turkmenské vlády vyvolává u Pekingu otazníky o její adekvátnosti. Krom toho nekončí obchodní a politický konflikt s USA, čímž se snižuje bezpečnost dodávek z jihu tankery s LNG přes Malacký průliv.“

Převzato z Eadaily.com

 Outsidermedia.cz