České národní listy

 Rusko a Evropa V

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Po léta odsuzované nevolnictví je  konečně zrušeno  r. 1861, ale nový stav ve správě zemědělství stejně neuspokojuje potřeby prostých mužiků. Dál trvá jejich bezmezná bída. (U nás bylo  nevolnictví zrušeno  o 80 let dříve, reformou  Josefa II., r.1781.) Ostatně  i  zavedení některých nedotažených reforem carské vlády  bylo vyvoláno potřebou odčinit  nezdar v tzv. „krymské“ válce (1853-1856), kterou Rusku překvapivě vypověděli  (občasní) spojenci, Anglie a Francie. Velmoci se tentokrát rozhodly podpořit Turecko, aby ztížily Rusku přístup k Bosporu a Dardanelám. Porážka Ruska ukázala zaostalost země a prohnilost režimu. Urychlila zostření revoluční situace, která  pak vedla po další porážce ve válce s Japonskem k revoluci  r.1905 a posléze, za první světové války, k revoluci r. 1917.  Revoluce přinesla definitivní konec carského samoděržaví a  posléze vznik Sovětského svazu socialistických republik.

Rusko a my

Odborná slavistika eviduje bezpočtu historických záznamů o česko-ruských literárních a kulturních stycích od počátku křesťanství. Omezíme se na novodobý zájem, který u nás  založil  svým dílem J. Dobrovský (1753-1829),  patriarcha slavistiky i našeho obrození, „první světový Čech nové doby,“ jak jej charakterizoval T.G.Masaryk. Dobrovský ukazoval  mimo jiné i  jazykovou blízkost českých a ruských slov.

Od slavistiky  se odvíjí slovanská či panslovanská myšlenka našich dějin. Co znamená? Je to zájem o poznání Slovanů, o to, čím byli,  čím jsou a čím  budou. Je to cit  pro vzájemnost a  porozumění, je to  ochota podporovat se  a  vzájemně si pomáhat.  Od úchvatu nad dávným společným původem, společnou pravlastí a jazykem, až k pozastavení nad složitými a nesnadnými cestami, kterými jim bylo jít. A k úvaze, jakou prací a jakou politikou překonat nedostatky a vady, jak dosáhnout obrození a krásných cílů rozvoje národů.

Literární historik J. Voborník  se zamýšlel (před více než 100 lety) nad slovanskou myšlenkou takto: „Myšlenka se hlásila již v 17. stol. u Jihoslovanů, ale její rozmach je novodobý. Je Západní a Východní. Západní myšlenka slovanská je hlavně  původu česko-slovenského a souvisí s celým hnutím domácím i evropským. „Z Anglie a Francie pronikly koncem 18. stol. nové proudy všeobecného povznesení lidského myšlení do Němec a do Rakouska, za Marie Terezie a Josefa II. do Čech. Na Rus šel proud i  přímo z Francie  i nepřímo  z Němec. Na Čechy a Slováky  působil Herder, přítel Slovanů, jím byl podnícen Durych, Dobrovský a j.  Tu dobu, když Dobrovský držel  zvláště prapor vědy slovanské, zrodilo se v Praze mladé, nadšené pokolení československých romantiků, poučené o proměnlivosti osudů dávno minulých časů (z Hegla a Herdera), čerpalo z toho smělé naděje v lepší budoucnost  a s heslem vzájemnosti slovanské  vneslo do vědy slovanské novou náladu, romanticko-poetickou.“