Roček: Že Rusko ohrožuje Evropu, může tvrdit jenom blbec
Roček: Že Rusko ohrožuje Evropu, může tvrdit jenom blbec
Zahlédl jsem v TV komika se zcuckovatělými vlasy z tlupy Lupičů-Pirátů v euro předvolební TV žvanírně, jak plácal: Musíme pomoci Ukrajině, aby porazila Rusko, nebo se Rusko vydá dál do Evropy. Podle těchto řečí poznáte politického negramotu.
František Roček, publicista
6. června 2024 - 07:20
Publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz upozorňuje: Již v září 2022 (ve Watson institute Brown university) vyšla studie upozorňující, že je důležité, aby Spojené státy (USA) nepodlehly "řečem, které vyvolávají přehnaný pocit ohrožení", které historicky vedly k inflaci hrozeb a katastrofálnímu a zkresleného vnímání Ruska. To vedlo ke zbytečně nákladným zahraničněpolitickým rozhodnutím USA. „Rusko je slabší konvenční vojenskou silou mocností, než si mnozí v USA představovali; není tedy žádný další důvod pro posilování vojenské síly v USA kvůli ruské vojenské hrozbě pro USA“, píše se ve studii.
https://watson.brown.edu/costsofwar/files/cow/imce/papers/Threat Inflation and Russian Military Weakness_Goldstein_CostsofWar-2.pdf).
Typická je grafika ze studie
V grafice studie z Watson institute je srovnání výdajů na obranu USA, ostatních zemí NATO a Ruska (2021). V grafice je ohromný nepoměr je vojenských výdajích Ruska, států NATO bez USA a samotných USA. To byly výdaje před propuknutím americko – ruské válce na Ukrajině vedené s ukrajinskými domorodci.
Znamená to: Ruský obranný rozpočet činí méně než 1/10 rozpočtu na obranu USA, pouhou 1/5 výdajů NATO (mimo USA) a celkově pouhých 6 % obranných výdajů NATO.
Studie varuje, že „pokud USA a NATO zvýší své vojenské výdaje a konvenční síly v Evropě, mohla by slabost ruských konvenčních vojenských sil Moskvu přimět k většímu spoléhání se na své jaderné síly.“
Článek upozorňuje, že pro politické blbečky v USA je typické, že rozvíjejí kulturu "militarizovaného patriotismu", píše se ve studii a dopouštějí se fatální blbosti tím, že „západní stratégové mají dlouhou tradici v přeceňování Ruska jako hrozby“.
Již jsem několikrát upozornil na slova emeritního plukovníka švýcarské armády. Dne 15. března 2022 vyšel článek „Politika USA vždy chtěla zabránit Německu a Rusku v užší spolupráci". S podtitulkem: Historické, politické a ekonomické pozadí ukrajinské války. (https://zeitgeschehen-im-fokus.ch/de/newspaper-ausgabe/nr-4-vom-15-maerz-2022.html#article_1306)
Jedná se o rozhovor s Jacquesem Baudem. Plukovník Baud pracoval pro švýcarskou strategickou zpravodajskou službu a byl konzultantem pro bezpečnost uprchlických táborů ve východním Zairu během války ve Rwandě (UNHCR-Zaire/Kongo, 1995-1996). Pracoval pro United Nations DPKO (Department of Peacekeeping Operations) v New Yorku (1997-99), založil Mezinárodní centrum pro humanitární odminování v Ženevě (CIGHD) a Information Management System for Demining (IMSMA). Pomáhal zavádět koncept zpravodajských služeb v mírových operacích OSN a vedl první integrované středisko analýzy společných misí OSN (JMAC) v Súdánu (2005–06). Tím také i v tomto článku upozorňuji, že nejde o názor politického blbečka, ale vojenského zpravodajského profesionála.
V rozhovoru uvedl: „… je třeba si ujasnit, že Putin není ani blázen, ani neztratil kontakt s realitou. Je to člověk velmi metodický, systematický, takový hodně ruský. Myslím, že si uvědomuje důsledky svých činů na Ukrajině. Usoudil – zřejmě správně – že ať už provede „malou“ operaci na ochranu lidu Donbasu nebo „masivní“ operaci ve prospěch národních zájmů Ruska a lidu Donbasu, důsledky budou stejné. Poté přešel k maximálnímu řešení…“
Poněkud obhrouble tvrdím, že kdo se obává, že Ruská federace sežere Ukrajinu a bude útočit na zápaďáckou Evropu, je debilník blbečkovitý, odborně zvaný Homo debilis. V uctivé formě jsem to naznačoval již v knize Bombardovat nemocnice je normální (2017).
Odcituji zde podkapitolu zabývající se tímto tématem z roku 2017:
„20.2.2. Ruská federace: Mír bez zabíjení je nemožný
Rusko je historicky stále ve stejné situaci. Od Ivana Hrozného přes Petra Velikého, v čase komunistického experimentu a v dnešní ruské říši Vladimíra Putina, vždy bylo velké Rusko v nevýhodné situaci. Prostor Ruska je geograficky vzdálený od evropských a asijských vyspělých civilizačních oblastí. Tedy mimo hlavní koridor výměny informací nacházející se především v klimaticky příznivých přímořských oblastech Asie, Blízkého východu a Středomoří. V ruském prostoru neustále doháněli informační a technologický deficit s výrazným zpožděním.
Do roku 1914 dosáhla ruská říše až za Varšavu a Lodž, na německé a rakouské hranice, tedy na hranice střední Evropy. Pro Rusko nastal (z hlediska výměny informací) začátkem 20. století čas vhodný pro plynulé dlouhodobé osvojování západních technických a informačních znalostí. Carské Rusko se administrativně i technicky mohlo stát v dalších desetiletích podobně efektivně bezohledným a technicky vyspělým kapitalistickým státem jako státy západní Evropy. Této možnosti ale nemohlo v dalších desetiletích Rusko využít. Nastala 1. světová válka. Došlo ke zpřetrhání volných informačních toků mezi západem a východem Evropy. K jejich navázání došlo až bezmála za sto let, v 90. letech 20. století.
Rusko kromě expanze směrem nejmenšího odporu – do nekonečného prostoru Sibiře – muselo vést války o hranice. V jednom okamžiku ve středověku dokonce došli i Poláci až do Moskvy… Expanze se prolínala s obranou. Pro Rusko jsou důležité nárazníkové oblasti, tedy státy v bezprostředním sousedství. Proto prozápadní ukrajinský převrat v Kyjevě v roce 2014 vnímá ruské vedení jako přímé ohrožení Ruska. Stejně bude Rusko reagovat například i na snahu o prozápadní převrat v Bělorusku.
S tím souhlasí George Friedman, zakladatel soukromé zpravodajsko-analytické agentury Strategic Forecasting (Stratfor):
„Když se Ukrajina odvrátila od Ruska směrem k Západu, Rusko muselo reagovat. Když Rusko reagovalo, musely reagovat Spojené státy. Každá ze stran může vykreslovat svůj protějšek jako obludu, ale obludná není ani jedna z nich. Obě se prostě chovají tak, jak to diktují okolnosti.“ (George Friedman, Do Moskvy s naším modelem strategického zpravodajství, Britské listy, 5. 12. 2014)
Ruská federace je a trvale bude v defenzívním postavení, protože nemá dostatek průmyslových a proto i finančních zdrojů. V rozloze je Rusko první na světě s více než 17 000 000 kilometry čtverečními, USA jsou na třetím místě s více než 9 600 000 km rozlohy, ale z hlediska počtu obyvatel jsou USA na třetím místě a Rusko až na sedmém.
Geografická poloha je nevýhodou Ruska. Každý stát v jeho okolí je potenciální (dočasný) spojenec, ale i možný zdroj ohrožení. Rusko musí být stále připraveno na agresivní obranu.
USA mají vůči Rusku mimořádnou strategickou výhodu. Spojené státy jsou od zbytku planety odříznuty dvěma oceány a pozemní hranice mají pouze se dvěma mocensky bezvýznamnými státy (Kanada a Mexiko). Ohrožena je dominance USA ve světě, ne samotné hranice země.
…Rusko je agresivně defenzivní. Rusové jsou ochotni zabít každého, kdo ohrozí jejich bezpečnostní zájmy na hranicích a v nejbližším příhraničí….“
Konec citace knihy.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
