Béda • 28. září 2019 

9. 9. 2012

Státy jsou prý udržovány tradicemi, na kterých vznikly. Česká republika údajně stojí na masarykovské tradici. Tato floskule je ve veřejném prostoru velice často omílána. Podívejme se tedy blíže, co že to byla ona masarykovská tradice.

(Masarykova) ČSR stála podle mého názoru zejména na těchto tradicích – pilířích:

1. Čechoslovakismu
2. Vlastenectví
3. Parlamentarismu resp. parlamentní demokracie a názorového pluralismu
4. Sekularismu
5. Národním kapitálu, rozvoji domácí výroby všeho druhu a rozmachu domácí ekonomiky s cílem posilovat ekonomickou soběstačnost a vyvážet nadprodukt
6. Budování a posilování státu

Jak obstojí tyto tradice v konfrontaci se soudobou ČR, která je prý na nich vystavěna?

1. Idea čechoslovakismu byla opuštěna již krátce po sametovém převratu. Svatoplukovsko-masarykovské sjednocení několika slabších prutů, které tím získají odolnost vůči okolním vlivům, byla nahražena principem národního individualismu. Zde se těžko dá říct, že by byl ctěn masarykovský princip čechoslovakismu, který měl krom jiného vnitřní zdůvodnění v majoritě slovanského elementu v mnohonárodnostním státě.
2. Vlastenectví. Z prvorepublikových dokumentů prezentovaných Karlem Čáslavským, z válečných dokumentů zachycujících národní protifašistický odboj uvnitř ČSR i vně na obou zahraničních frontách je zřejmé, že princip vlastenectví, jeho masové udržování při příležitostech nejrůznějších výročí byl velice rozšířený. První republika aktivně budovala svoji vojenskou obranu. Tento princip v konfrontaci s dneškem, kdy zahraniční a obrannou politiku formulují osobnosti jako A. Vondra a K. Schwarzenberg se zdá být vyprázdněný. Slova o vlastenectví vypouštěna z úst pisatelů zvacího listu č. 2, likvidátorů české obranyschopnosti a konstruktérů politiky vazalských „misí“ se zdají být výsměchem masarykovské tradici vlastenectví.
3. Snad jediný zachovaný princip masarykovské Republiky československé je parlamentarismus. Jak se zdá, v posledním období je v tomto systému parlamentní demokracie nahražována principem „bolševismu“ = parlamentního bezohledného válce nerespektujícího z principu názory a návrhy opozice ani vlastního voličského elektorátu.
4. Princip náboženského sekularismu. Návrhy předložené koaliční vládou P. Nečase v poslední době jdou přímo proti tomuto principu. Kdo ví, co by na to řekl náhle obživlý zakladatel novodobého Československa?
5. O roli a významu národního kapitálu v podmínkách oficiálně uznané „šedé ekonomiky“ akcionářů na doručitele, odsávání nadhodnoty ze země nadnárodními privatizátory páteře ekonomiky a subjekty se sídlem v daňových „rájích“ by se dalo dlouho povídat. Zdá se, že i v tomto ohledu jde současný vývoj proti masarykovské tradici. Jako kdyby rychlokvašené posametové kosmopolitní „elity“ zaměřené na svůj privátní zisk necítily sounáležitost s občanstvem a svou spoluodpovědnost za vývoj své původní vlasti.
6. Za Masaryka byl cíleně budován a posilován stát. V současné době jsou stát a jeho společenské funkce cíleně rozbíjeny a svými rozbíječi v jeho vedení hlásajícími, že stát je nejhorším organizátorem a hospodářem prezentován jako společenské zlo.

Takže finální otázka stojí: Na kterých masarykovských tradicích že to vlastně stojí posametová ČR?

Outsidermedia.cz