Realizace plánu operace Barbarossa začíná
Realizace plánu operace Barbarossa začíná
Dne 21. června 1941 ve 21 hodin a 30 minut si Molotov pozval von der Schulenburga ve věci narušování hranic německými letadly. Do otevřeného vpádu německých vojsk na území SSSR v té době zbývají již jen hodiny. Ve 4 hodiny ráno 21. června 1941 odevzdává Ribbentrop sovětskému velvyslanectví v Berlíně nótu o vypovězení války. Stejnou nótu následně předává také von der Schulenburg Molotovovi. Hrozba, na niž bylo z různých míst v posledních měsících opakovaně upozorňováno, se naplnila se všemi nejhoršími scénáři. Začíná tak dlouhý, nesmírně ničivý a krvavý konflikt, který ale poměrně brzy vyvrátí mýtus o neporazitelnosti vojenských sil hitlerovského Německa a jeho spojenců.
22. června roku 1941 byla neděle. Toto datum se trvale zapsalo do historie jako začátek Velké vlastenecké války, trvající bezmála téměř celé čtyři roky. Na území SSSR bylo v rychlém sledu postupně vrženo na 152 divizí. Z nich bylo divizí tankových 19 a 14 motorizovaných. Jednalo se dohromady o pět milionů a šest set tisíc mužů. Včetně německých spojenců, tedy Finů, Maďarů a Rumunů narostl počet divizí až na 181. Tato ohromná síla měla rychlým sledem postupovat na východ a zmocnit se hlavního města Moskvy. To mělo způsobit rozložení sovětských vojenských sil a velmi rychlou konečnou porážku SSSR. Německá agrese bezprostředně po vpádu na území SSSR byla zaměřena na tři hlavní směry. Armáda Sever útočila na Pobaltí. Armádní skupina Střed táhla ve směru Minsk – Smolensk – Moskva. Armádní skupina Jih směřovala na Kyjev a Rostov. Celkově šlo o ohromující sílu čítající celkově, včetně německých spojenců na 181 divizí, 18 brigád, 5,5 milionu vojáků, 47 tisíc děl a téměř 4 tisíce tanků. Především v prvních týdnech byl postup wehrmachtu na řadě míst velmi rychlý. Jen za první týdny po 22. červnu 1941 šlo především na severu a středním úseku o postup v délce několika set kilometrů do vnitrozemí. Dne 22. června 1941 vydal Hitler v provolání k německému lidu následující věty: „Jde o spiknutí anglosaských válečných štváčů s židovskými vládci v Moskvě, v centru bolševismu. Německá říše převzala ochranu Evropy a její záchranu. Výsledek boje je nám jasný a může skončit jen vítězstvím německých zbraní.“
Více než 4000 letadel Německa a jeho spojenců napadlo jen za první den vpádu na 70 letišť v pohraničních oblastech. Zničeno tak zůstalo po tomto masivním útoku více než 1200 sovětských letounů. Z toho více než dvě třetiny přímo na zemi. Pro sovětskou obranu to znamenalo výraznou ztrátu, navíc šlo většinou o letadla novější konstrukce. Sovětským jednotkám v této situaci nezbyla často jiná možnost než urychlená improvizace obrany a zamezení ještě větším ztrátám, než těm, ke kterým došlo bezprostředně po 22. červnu 1941. Zejména se obráncům nedostávalo zpočátku nových středních a těžkých tanků. Tento stav se viditelně projevoval při formování obranných linií a blokování postupu fašistických vetřelců v prvních týdnech a měsících Velké vlastenecké války. Německo a jeho satelity jsou zpočátku pány, jak na zemi, tak i ve vzduchu a rychle postupují dál sovětským územím po celé šíři fronty. Například na západní Ukrajině se ocitly mechanizované sovětské jednotky až 120 kilometrů od svých původních stanovišť, která měly bránit. Sovětské motorizované a tankové divize neměly dostatečný počet tanků a vozidel. Navíc ani potřebný počet kvalifikovaných sil nutný pro obsluhu vojenské techniky. Ty síly, jež byly k dispozici, zůstávaly navíc postaveny proti nepříteli připravenému velmi precizně a v plném nasazení. Navíc nepříteli, kterého provázejí značné počty bombardérů podporující rychlý pozemní postup směrem na východ. Právě tyto síly působí zpočátku sovětským obrněným vozidlům obrovské ztráty. Akce sovětských jednotek nejsou vzájemně patřičně koordinovány. Záložní armády konají nesmírně zdlouhavé přesuny do svých bojových postavení. Poslední červnový den dostávají obránci povel k ústupu na linii Korosteň – Novgorod Volynskyj – Proskurov. Město Lvov padá do rukou fašistů. Itálie, Slovensko, Finsko a Maďarsko vyhlašují válku SSSR. Finsko a Maďarsko navíc poskytují svá území k dispozici německá armádě. Hlavní sovětský štáb dává rozkaz k ústupu ze západních oblastí Ukrajiny a stažení na opevnění ukrajinských hranic z roku 1939.
Celá země poté se znepokojením poslouchá rozhlasový projev Stalina dne 3. července. Oznamuje v něm ztrátu Litvy, téměř celého Lotyšska a Běloruska a také západní Ukrajiny. Zaznívají slova o bombardování Kyjeva, Sevastopolu nebo Smolenska. Pro mnohé jeho slova působí jako šokující a málo uvěřitelná realita. Nejvyšší sovětský představitel oslovuje lid země nejen slovem soudruzi, ale i bratři a sestry a nezastírá vážnost situace: „Při vynuceném ústupu je třeba dopravovat do zázemí všechny železniční vozidla, nenechat nepříteli ani jedinou lokomotivu, ani jediný vagon, jediný kilogram obilí, ani jediný litr pohonných látek. Kolchozníci musí odvést z místa všechen dobytek. V oblastech okupovaných nepřítelem je třeba organizovat jízdní i pěší partyzánské oddíly k rozpoutání partyzánské války všude a na všech místech, k vyhazování mostů, železnic, k pálení lesů, skladů, obchodů.“ Stalin dále oceňuje Churchillův projev a prohlášení americké vlády o poskytnutí pomoci. SSSR je připraven k dlouhému boji. Po počátečním šoku dodávají odhodlání hesla jako Druhá vlastenecká válka, Druhý rok 1812, Za vlast, čest a svobodu a další podobná.
Ve druhé polovině července dochází k prvním bombardovacím náletům na Moskvu. Koncem července přijíždí do Moskvy Rooseveltův vyslanec Hopkins a americká vojenská mise. Jsou podepsány dohody s Československem i polskou vládou v Londýně. Obě země dostávají právo vytvářet a cvičit na území SSSR jednotky složené z jejich příslušníků. V srpnu 1941 se v Moskvě uzavírají dohody s Belgií a Norskem. Ve stejném měsíci je Stalin jmenován zároveň jmenován generalissimem SSSR. Dne 15. srpna 1941 navštívili anglický a britský velvyslanec Stalina a informují jej o tom, že jejich země podepsali Atlantickou chartu. Rooseveltův syn později o jednání Churchilla na této schůzce podal zajímavé svědectví: „Jeho důvěra v obranyschopnost Rusů byla chabá, ne-li žádná. Mluvčí Británie se snažili přesvědčit USA, že je třeba posílat co nejvíce materiálu na základě půjčky a pronájmu do Anglie a co nejméně do SSSR. V duchu jsem se ptal, zda si britská říše nepřeje vidět, jak se Němci a Rusové hubí navzájem, zatímco ona sama sílí čím dál víc.“ Prezident USA zároveň na této schůzce navrhl debatu tří o dlouhodobém programu zásobování sovětské armády. Stalin začal opakovaně naléhat na vytvoření druhé fronty, zůstával ovšem nevyslyšen. Ve druhé polovině září 1941 zástupce SSSR přiváží do Londýna sovětský souhlas s Atlantickou chartou. V téže době dochází prakticky po celé září denně k bombardování Leningradu. V září se také završuje krutý osud několika sovětských armád u Kyjeva. Velení velmi chybně odhadlo situaci na tomto úseku fronty, když přecenilo možnosti vlastních sil. Důsledky byly tragické. Z 657 tisíc mužů se jich z obklíčení podařilo dostat jen přibližně 150 tisíc. Roztroušené skupiny unikaly z obklíčení ještě celé týdny, to ale nic nezměnilo na obrovských ztrátách.
Od 29. září do 1. října 1941 se v Moskvě konala konference za účasti lorda Beaverbrooka a A. Harrimana. Na ní se Anglie a USA zavazují, že v období od října 1941 do konce června 1942 postupně dodají do SSSR měsíčně 400 letadel, 500 tanků, 200 protitankových děl. Dále také 2 tisíce tun hliníku, 1000 tun pancéřových desek, 7000 tun olova, 152 protiletadlových děl a 756 protitankových děl. Sovětská vláda se naproti tomu zavázala dodat Anglii a USA potřebné suroviny pro zbrojní průmysl. Během jednání této konference je rozpoutána bitva o Moskvu. Tato bitva si bezpochyby zasluhuje samostatný text, jelikož se výrazně zapsala do celých dějin 2. světové války.
Hitlerova taktika bleskové války selhala
Především během prvních dvou až tří měsíců války utrpěl SSSR značné ztráty zejména na lidech a materiálu. Průmyslový potenciál země však zůstal z převážné části zachován. Hitler věřil, že se již během července zmocní Moskvy a tím prakticky způsobí porážku celé země. Němci zpočátku pevně doufali ve velmi rychlé ukončení války v řádu týdnů. Nepodařil se jim ale jejich plán na rozlomení hlavních sovětských sil na několik menších částí a jejich postupnou následnou likvidaci. Německé armády a jejich spojenci hlavně zpočátku disponovali velkou předností. Tou byla značná pohyblivost jejich sil při rychlých přesunech. Například jejich organizace železniční dopravy byla propracována velmi detailně. Na sto tisíc inženýrů a dělníků Todtovy organizace zvyšovalo pohyblivost armády nesmírně účinným způsobem. Němečtí ženisté dokázali velmi rychle měnit rozchod sovětských kolejnic, aby pasoval na jejich lokomotivy a vagóny. Díky tomu mohly německé armády velkou rychlostí postupovat Ukrajinou hlavně v srpnu a září. Německé ženijní jednotky se plně osvědčily také při přípravě přechodu velkých řek, například Dněpru. Když po šestitýdenní hrdinné obraně nakonec padl Kyjev, byl to pro obyvatele SSSR nepochybně velký otřes. Byla ztracena bohatá ukrajinská řepařská oblast (vyráběla 60% veškerého sovětského cukru), významné průmyslové oblasti i velké obilné plochy. Do historie se zapsali, kromě mnoha jiných v prvním roce Velké vlastenecké války také legendární obránci Oděsy. To samé platilo například i o Leningradu a těch, kteří odolávali náporu fašistů. Toto město na Něvě přečkalo mohutné nápory německých sil a pomáhalo posilovat sebevědomí celé země v těch nejtěžších chvílích, kdy se situace jevila jako velmi kritická. Důležitým faktem také bylo, že sovětský dopravní systém v prvních týdnech a měsících války přes všechny problémy nezkolaboval.
Sověti dokázali navíc, což byl jeden z klíčových faktorů celé války, včas přesunout důležitý průmysl za Ural. Zde byl již navíc předtím vybudován značný průmyslový potenciál. Sovětské vedení učinilo tímto rozhodnutím nesmírně prozíravý krok. Ten se právě nyní měl výrazně zúročit. Podle dobového sovětského tisku bylo třeba k přestěhování jednoho významného podniku potřeba na 7000 železničních vagónů! Sovětské vedení bylo nuceno pod tíhou nepříznivých událostí sáhnout i k dalším bolestivým krokům vůči obyvatelstvu žijícímu na Němci obsazených územích. K nim patřila i opatření týkající se zemědělské produkce Ukrajiny. Šlo o opatření směřující k tomu, aby fašističtí okupanti nemohli těžit ze zemědělské ho potenciálu Ukrajiny. Byly proto odtud odvezeny také všechny traktory. Stovky a stovky traktorů se přesunovaly dále na východ a projížděly při tom i ulicemi Moskvy. Již první týdny německého vpádu na území SSSR ukázaly jednu zásadní skutečnost. Hitlerova taktika bleskové války a moment překvapení začaly selhávat. Obránci se přes četné těžké rány dokázali okupantům postavit a jejich rychlý postup brzdit. Již v průběhu října 1941, kdy Hitler pyšně vyhlašoval, že se velmi blíží konečné vítězství, ale nastával naopak postupný obrat. Viditelně se přiblížila doba, kdy padl pod Moskvou v mrazivých zimních dnech a nocích mýtus o neporazitelnosti německé armády. Ztráty hitlerovských armád při jejich východním tažení za rok 1941 byly rovněž výrazné a lze je dobře ilustrovat na dvou údajích. Činily v průměru každých měsíc na 155 tisíc padlých a na 400 tanků zničených v boji. Velká vlastenecká válka však pokračovala ještě dlouho v krvavých bojích dál. Konec podzimu roku 1941však dal již velmi jasné signály o tom, že Hitler své východní tažení může přes všechny proklamace i velmi drtivě prohrát. Celý svět tak s nadějí upíral svůj zrak právě k SSSR, jeho vyspělé armádě a statečnému obyvatelstvu, které nejtíživěji neslo na svých bedrech celá dlouhá válečná léta.
Bc. Miroslav Pořízek: Z článku "Připomínáme si výročí zahájení Velké vlastenecké války"
