Racionalita jako nedostatkové zboží
Racionalita jako nedostatkové zboží
Marek Řezanka
Německo čelí nedostatku základních léků – a mezi postižené patří bohužel i děti.
Jenom ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko podle tamních lékařů zemřely od října do února čtyři děti na spálu, tedy onemocnění způsobené streptokokem typu A.
Nelze podložit daty, že by tato úmrtí souvisela výhradně s nedostatkem potřebných léků, ale absence jejich včasného podání dozajista svou roli hrála:
"Rodiče museli často navštívit několik lékáren, než vůbec získali nějaké více či méně vhodné antibiotikum. Důležité léky byly často k dispozici až po několika hodinách či dnech, anebo vůbec", vyjádřil se k problému münsterský pediatr Pedro Andreo Garcia.
Nedostatek léků netrápí pouze Německo, ale v podstatě celou Evropu včetně České republiky.
Co stojí v pozadí za tímto výpadkem? Lze konstatovat, že sankce, které měly být primárně protiruské – ale jako bumerang se vracejí Evropské unii. Existují zde dva výrazné faktory, které mají dopad na některé farmaceutické společnosti a rovněž se podílejí na snížení nabídky léků: 1) Vysoká inflace a 2) Energetická krize.
Evropská unie se slavnostně za účasti nabubřelých gest odstřihává od ruského plynu, aby ho pak nakupovala mnohem dráž odjinud – jen jako „ideologicky nezávadný“. Nemá totiž dostatek zdrojů, jak ho nahradit jinak. Ale po vzoru kocourkovských bude tvrdit, že nalezla alternativu – a nadme se pýchou, jak vše šalamounsky vyřešila.
Drahé – dalo by se konstatovat, že neúměrně předražené – ceny energií se promítají téměř do každé komodity na trhu. To, co donedávna fungovalo, kolabuje. Svět přestal být globálně propojen přes jedinou velmoc, a to USA. Ekonomika a obchod potřebují mír. Ve válce nefungují – nebo se v ní daří jen některým jejich segmentům, jako například zbrojnímu průmyslu. Evropské unii nedošlo, že v globálně provázaném světě jakýkoli ekonomický útok na Rusko je ze své podstaty útokem na ni samu.
Rusko dnes a denně dokazuje, že se bez Evropské unie obejde (Což ale neznamená, že nemá problémy – demografické, sociální, ekonomické – vydaly by na samostatnou analýzu, což ale není cílem této stati). Více ho to přimyká k Číně, ale i Indii. Na pozadí těchto událostí pak zvedají hlavu tzv. země třetího světa, dlouho decimované evropským kolonialismem a následně americkým neokolonialismem. Zatímco hnutí „Black Lives Matter“ se v Evropě dostalo poměrně nadšeného ohlasu, renesance zemí jako Brazílie, Nikaraguy, Mexika, a řady afrických a asijských zemí se s přílišným pochopením v Evropě nesetkává. Země BRICS posilují, a je pravděpodobné, že výrazně rozšíří řady o další členské státy. Brazilský prezident Lula de Silva vyzval země BRICS, aby se ve vzájemném obchodě vzdaly dolaru ve prospěch jiné společné měny. Brazílie rovněž odsoudila protiruské sankce – a odmítla přijmout dogma, že za válku na Ukrajině může jednostranně Rusko, kdy Lula de Silva poukázal rovněž na roli USA a celého Západu, který záměrně bojkotoval Minské dohody.
Toto vše by bylo ještě před deseti lety nemyslitelné. Bohužel český mainstream se věnuje toliko propagandě – a na analytické statě, které by se zabývaly proměnou světového uspořádání, jak jsme ho dosud znali, nemá zjevně čas.
Jenže propagandy se nenajíme. Propaganda nás nevyléčí, natož, aby nás uzdravila – a propaganda nijak neprospěje ani našemu průmyslu, ani naší energetice. Již proto bychom s propagandou, navíc často nesmírně hloupou, měli co nejdříve skoncovat – a nahradit ji věcnými rozbory situace s návrhy, jak dál.
V následující básni shrnuji tragikomičnost stávajícího Fialova kabinetu, kdy si ministři vlády infantilně hrají s počítadlem – a zatím státní dluh narůstá děsivým tempem do bezkonkurenčně obřích rozměrů, až se začíná skloňovat slovo „bankrot“, a to ve všech pádech. Zatímco se vláda plně koncentruje na brannou povinnost a další a další dodávky zbraní na Ukrajinu, neřeší základní rovnici mezi příjmy a výdaji – a již vůbec se nestará o české zemědělce, české průmyslové podniky, české seniory, české rodiny s dětmi atp. Takovou vládu se neváhám nazývat zhoubnou. Domnívám se, že je nejvyšší čas na ozdravný proces, který rozhodně nebude rychlý – a ani jednoduchý. Bez něj ale budoucnost České republiky nevidím ani černě – nevidím ji totiž vůbec.
Kdo nám to vládne…
S lidmi příliš nepočítá
Fialova vláda.
Na něco je ale hbitá,
něco hravě zvládá.
Dluhy sice strašné seká,
inflace je hrozná,
když se valí jako řeka.
Něco vláda pozná.
Ministr to s počítadly,
evidentně umí:
Mnohým brady na zem padly,
jiní dali rumy.
Všichni vidí, kdo je řídí
(ti, kdo nosí plínky,
a ani se nezastydí):
Děti z mateřinky.
