České národní listy

Jan Vaclík doprovázel černohorského Nikolu nejen do Prahy, ale i k jednání do carského Petrohradu. V Praze ve jménu černohorské vlády předával vyznamenání F. Palackému, F.L. Riegrovi, K.J. Erbenovi a J. Kolárovi, všem za upevňování slovanské vzájemnosti. J. Vaclík se stal informátorem F.L. Riegra. Upozornil ho na francouzský zájem o Černou Horu, v souladu se zájmem o Srbsko a sdělil, že „co snášejí Černohorci, to nesnese žádný národ na světě pro svou samostatnost a víru.“

Nebyla to jen diplomatická dovednost Jana Vaclíka, upevňující slovanskou vzájemnost a podporu, Emil Čermák (1864-1949), český novinář, první šéfredaktor Lidových novin, jako dlouholetý zpravodaj českých listů o Bulharsku, Černé Hoře a Srbsku přispěl rovněž ke znalostem balkánské problematiky ve slovanském pojetí. Také Josef Holeček (1853-1929) věnoval pozornost Černé Hoře a Srbsku. Jako válečný zpravodaj v roce 1875 vystupoval proti agresivnímu vlivu Německa a Rakouska v balkánských poměrech. Jaroslav Čermák (1830-1878) měl obdiv pro Černohorce a v jejich prospěch maloval jejich témata. Lubomír Kuba (1863) propagoval srbský a černohorský folklór, zaměřil se především na citově působivé sevdalinky – milostné písně. Sympatie s bojující Černou Horou vyjádřili také novináři Prokop Chocholoušek a uměleckou formou i Sv.Čech, J. Holeček, J. Neruda. Sava Hilandarac, mnich, napsal staré dějiny svého kláštera v Hilandaru a tím kriticky popsal nejstarší dějiny srbsko – černohorské. V Hradci Králové, v Praze a v Písku studovalo 27 Černohorců, patrně zásluhou Vaclíkovou.

Za sympatie a podporu Srbska a Černé Hory byl vězněn dr. Václav Vohryzek z Pardubic a 7. ledna 1915 byl popraven F. Hrubín za protimilitaristickou agitaci ve prospěch Srbska a Černé Hory. Za obdobné projevy byl vězněn F. Papírník z Třebíče a ve Vídni J. Růžička. V komárenské věznici za podporu Jihoslovanů trpěli Josef Doleček, učitel ze Žamberka, Bohumil Dostál, učitel z Litomyšle, Jan Hradecký ze Skutče, Jan Hrdý z Osic, František Luňák z Chlumce nad Cidlinou, Josef Řivnáč, učitel z Rovně u Pardubic, Bohumil Šimerda z Rychnova nad Kněžnou a František Tomášek, učitel z Černé. V Komárně bylo vězněno několik Srbů a Černohorců, věznice se stala střediskem vzájemného porozumění a poválečné spolupráce (1914 – 1918).

Významnou postavou protirakouského odboje se stal dr. Ljudevit Pivko (1880 – 1937) a jeho vězněná česká manželka. L. Pivko agitoval pro Černohorce a na frontě organizoval útěk českých a slovinských vojáků k Italům.