České národní listy

Projev ke 105. Výročí Zborova

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno II

Scházíme se pravidelně u unikátní sochy Zborováka v Blansku, abychom  projevili úctu legionářům, kteří vybojovali po 300 letech první vítěznou bitvu proti nepřátelům českých zemí a Slovenska, spolu se zemí rusínskou. Tisíc legionářů Blanenska a Boskovicka bojovalo na čtyřech frontách I. války. Ptáme se, co jsme jako národ učinili pro jejich odkaz. A bilance je velmi nelichotivá.

Po 105 letech od Zborova je v našich dějinách vše jinak, a to opak toho, za co bojovali naši legionáři. Bojovali za společný stát Čechů, Slováků, Moravanů, Slezanu a Rusínů.  Těch Rusínů, kteří se raději dobrovolně připojili k Republice Československé, později zvané ČSR, nežli by se připojili k Centrální ukrajinské radě Skoropadského, Machna a Petljury pod protektorátem německé Mackensenovy armády. Toto je jediná pravda dějin, pravda, kterou se dnes skoro nikdo neodváží říkat nahlas. Proč? Protože od linie Skoropadského, který jako jeden z prvních emitoval bankovky s hakenkrajcem, vedla cesta k jiným Ukrajincům, končícím u Bandery, a dnes u Azovů a jiných skupin. To už je další příběh. Zpět k legiím. Republika měla historický unikát ve svém zrození, který způsobili právě legionáři, a to zejména ruští, společně s francouzskými, italskými a srbskými. Nový stát měl totiž nejdříve vojsko a poté republiku. Opět jsme u našich legionářů Blanenska Boskovicka. Na ruské frontě jich bylo devět stovek. Ostatní stovka bojovala na třech dalších frontách. Celkový počet legionářů se odhaduje dle některých na 120-130 tisíc, z toho 90 tisíc v Rusku. A právě toto legionářské vojsko přimělo velmoci uznat republiku.

Jak to vypadalo v mocnářství za Zborova?  Otřesně. TGM označil Habsburky za Tatary a dokumentoval to popravami 60 tisíc Slovanů – Čechů, Slováků, Rusínů a Poláků. Žalářovaných byly desetitisíce, mnozí zemřeli. Mocnářství bylo jediný stát na světě, který rozehnal parlament na celé tři roky. Obnoven byl až po smrti Franze Josefa I. Karlem I. který ovšem popravy legionářů nezastavil, pouze provedl politickou amnestii. Politické strany kolaborovaly  jako dnes partaje kolaborují s Unií. Stačí uvést Šmerala kárajícího TGM a Beneše, že rozbíjejí monarchii a prorokoval ,  že špatně bude našim národům. Maffie byl malý spolek spiklenců a vše zůstávalo na zahraničním politickém a vojenském odboji. Tak byla vybojována samostatnost republiky. Ta republika byla životaschopná, a pouze proradnost Západu ji dočasně zbavila samostatnosti diktátem zvaným mnichovská zrada.

Odkaz legií zazněl ve II. válce, kdy se legionáři postavili jak do domácího, tak zahraničního odboje. Znovu, tentokráte s domácími odbojáři vybojovali III. republiku pod vrchním velitelem Benešem, tím Benešem, kterého ti, co mu nesahají ani po kotníky, neustále zuřivě okopávají. I zde v Blansku se bohužel tací našli. Proč je tomu tak? Protože vyvstaly síly, které nenávidí republiku vybojovanou legionáři. Kteří chtějí návrat sudeťáků, kteří podporují proradnou protektorátní šlechtu, kteří velebí zpuchřelou monarchii. I my, kteří jsme bránili republiku a dekrety proti protektorátním pohrobkům, jsme pouze plnili odkaz legií a Zborova. Protože jsme jejich potomky.

Kdyby dnes legionáři vstali z hrobů, bičem by hnali všechny obhájce sudetů, monarchisty a nabádače ke spojení se spolkovým Německem. Kdyby ovšem v dějinách neplatí, a proto tu máme onen žalostný stav republiky, který ze všeho nejvíce připomíná neblahý protektorát.

Kde hledat nápravu? Právě v naší tradici. A jedním z milníků této tradice je právě Zborov. Nezapomínejme na to, když vidíme, co se odehrává v naší společnosti i v našem evropském okolí.