Projev k výročí 15. března 1939 - Marie L. Neudorflová
Projev k výročí 15. března 1939 - Marie L. Neudorflová
Václavské náměstí 15. března 2025
Datum 15. března ZŮSTÁVÁ V ČESKÉ HISTORII výrazem a znakem jak nejhorší tragedie československé statnosti v podobě připojení českého pohraničí k nacistickému Německu a odtržení Slovenska na nátlak Hitlera.V podtextu těchto tragických událostí byla mnichovská zrada Československa spojenci, o nichž Češi věřili, že jsou skutečnými přáteli, na jejichž smlouvy a přátelství se mohou spolehnout. Zrada těchto spojenců nikdy nepřebolela, navzdory spolupráci během války, které Mnichov nezabránil, naopak urychlil její vypuknutí.
Touto situací byla umožněná okupace českých zemí 15. března 1939 a řádění německých nacistů způsobem neslučitelným s lidským jednáním a důstojností. Němečtí okupanti jednali se surovostí sobě vlastní, se svou vírou v nadřazenost německé „arijské“ rasy a vírou v podřadnost rasy slovanské, zvláště českého národa. Jakoby se mstili za to, že se český národ v historii ubránil jejich tlakům na expanzi do českých zemí, na poněmčení, a za to, že navzdory podmínkám dokázal svou vlastní prací a iniciativou dosáhnout vysoké kulturní úrovně, srovnatelné s Němci v habsburské říši, ba srovnatelné s německou jako takové.
Hlavní cílem německé okupace českých zemí bylo nejen zlomení českého obyvatelstva, jeho přeměna v pasivní otrockou pracovní sílu, ale přímo jeho vyhlazení, vyhladovění či odstranění na východ, a zabrat území pro německé obyvatelstvo. ‚Žádné krutosti a barbarské metody jim nebyly cizí, s výsledkem 360 tisíc umučených či popravených Čechů, řady vypálených obcí i s jejich obyvateli, zavření vysokých škol. Ani to však Čechy neodradilo od cílené nebezpečné resistence, z níž akce Antropoid byla nestatečnější a svodnou Evropou nejobdivovanější. Nikdo jiný se na podobnou akci v Evropě nezmohl.
Češi se se svou resistencí a spoluprací s exilovou vládou v Londýně značně zasloužili o osvobození své země a ve spolupráci se Slováky a sovětskou armádou o osvobození bývalého Československa, čímž se společně zasloužili o legitimitu jeho obnovení po skončení války roku 1945. V současnosti si musíme být bolestně vědomi toho, jak se nejrůznějším způsobem česká historie pokřivuje, a že je a nás jak historickou pravdu udržíme a předáme mladším generacím, aby netápaly a nepodléhaly desinterpretacím ve prospěch nečeských, globalistických, eurofašistických, ciizích zájmů. Silné jsou indikace, že toto nebezpečí je značně reálné a to i na domácí půdě.
