Prohlášení hlavního žalobce Zvláštní vyšetřovací komise z 29. července 2014

Odebírání a obchod s orgány

Pozadí

V září 2011 byla Evropskou unií zřízena Zvláštní vyšetřovací komise (Special Investigative Task Force – SITF), aby provedla podrobné trestní vyšetřování obvinění, která byla obsažena ve zprávě Dicka Martyho, zpravodaje Rady Evropy. Byl jsem jmenován hlavním žalobcem, jenž stojí v čele SITF, a na své místo jsem nastoupil o měsíc později – v říjnu 2011.

Během dvou a půl roku provedl SITF intenzivní a podrobné vyšetřování obvinění obsažených v Martyho zprávě. Toto vyšetřování zahrnovalo rozhovory se stovkami svědků v různých evropských zemích a jinde. Zahrnovalo přezkoumání tisíců stran dokumentů sestavených mnoha organizacemi a jednotlivci, kteří se angažovali na Kosovu během a po skončení období, na něž se zaměřuje naše vyšetřování.

Pro SITF to byl krajně náročný úkol. Zkoumali jsme události, ke kterým došlo před nějakými patnácti lety a o kterých existuje jen málo fyzických dokladů či vůbec žádné. Mnozí svědkové, o kterých jsme si mysleli, že mají informace, které by byly relevantní pro vyšetřování, mezitím zemřeli, nebo se natolik roznemohli, že nejsou s to podat svědectví. Jistý počet potenciálních svědků identifikovaných SITF navíc nebyl vyslechnut, neboť se nám nepodařilo zjistit místo jejich aktuálního pobytu. A nakonec, čelili jsme problémům kvůli atmosféře zastrašování, která se snaží podkopat jakékoli vyšetřování jednotlivců spojených s bývalou Kosovskou osvobozeneckou armádou – UÇK.

Obecná zjištění

Navzdory těmto nesnázím jsem přesvědčen, že SITF podnikl zatím nejkomplexnější vyšetřování zločinů spáchaných po konci války v červnu 1999, které kdy bylo provedeno. Na základě výsledků tohoto vyšetřování, jak věříme, bude SITF s to podat žalobu proti jistým vyšším představitelům bývalé Kosovské osvobozenecké armády. Tyto jednotlivci nesou odpovědnost za kampaň pronásledování, která byla zaměřena proti etnickým Srbům, Romům a dalším menšinovým populacím na Kosovu a proti kosovským Albáncům, které označovali za kolaboranty Srbů nebo, což bylo častější, kteří zkrátka byli politickými protivníky vedení UÇK.

Informace shromážděné SITF naznačují, že určité složky UÇK cíleně pronásledovaly menšinové populace, což zahrnovalo vraždy, únosy, nucená zmizení, ilegální zadržovací tábory na Kosovu a v Albánii, sexuální násilí, další formy nelidského zacházení, nucené vysídlování osob z jejich domovů a komunit, znesvěcování a ničení kostelů a dalších náboženských míst. To vyústilo v etnické vyhánění [ethnic cleansing] velkých částí srbského a romského obyvatelstva z území Kosova na jihu od řeky Ibar – s výjimkou několika roztroušených enkláv. Dodatečně jsme zjistili, že určité složky UÇK byly zapojeny do soustavné kampaně násilí a zastrašování v letech 1998 až 1999, která byla zaměřena proti politickým oponentům z řad kosovských Albánců, která zahrnovala vraždy, ilegální zadržování a nelidské zacházení.

Domníváme se, že důkazy jsou přesvědčivé, že tyto zločiny nebyly činy zlotřilých jednotlivců, kteří jednali z vlastní vůle, ale že byly spíše provedeny organizovaně a se souhlasem určitých osob na vrcholné úrovni vedení UÇK. Rozsáhlost či systematická povaha těchto zločinů z období po konci války v červnu 1999 ospravedlňuje stíhání za zločiny proti lidskosti. V souvislosti s tím očekáváme, že tyto obžaloby mohou být v této věci vzneseny proti několika vysokým představitelům bývalé UÇK a že obžaloby budou také pravděpodobně zahrnovat obvinění z válečných zločinů a některých porušení kosovského zákona, včetně obvinění z vraždy.

Některé další zločiny – včetně mučení – nemohou být stíhány, protože pro tyto zločiny je stanovena 15letá lhůta promlčení. Vzhledem k tomu, že v současné době není ustaven soud a není tedy možné podat obžalobu, nejsme s to přerušit běh oné předepsané lhůty. Vzhledem k výše uvedenému se nedomnívám, že to bude mít nepříznivý dopad na tento případ. Zejména proto, že mnoho z těchto trestných činů může být pravděpodobně obžalováno v kontextu s porušením mezinárodního humanitárního práva. Pro tyto zločiny neexistuje promlčení.

Pokud jde o zločiny, které jsem popsal výše, naším cílem, jakožto orgánu pro vyšetřování a stíhání, bylo vyhledat a shromáždit důkazní materiál o kriminálních skutcích. Ačkoli to nebyl náš primární úkol, i tak jsme cítili silný závazek učinit vše, co jsme mohli, abychom objasnili osud lidí, kteří zmizeli v letech 1998 a 1999 a kteří se dodnes nenašli. Bohužel jsme dosud získali jen málo dalších informací, které by nás navedly na místa, kde jsou těla, nebo které by jiným způsobem osvětlily, kam dotyční zmizeli. Netřeba říkat, že snaha o získání těchto informací zůstane velmi důležitou prioritou SITF nejen kvůli účelům našeho vyšetřování, ale také kvůli naléhavému humanitárnímu zájmu poskytnout dávno očekávané odpovědi rodinám všech etnik, jejichž drazí zmizeli během tohoto období.

Celkově vzato, zjištění našeho vyšetřování by neměla nikoho překvapovat, poněvadž jsou ve shodě s tím, co uvedla již v roce 1999 OBSE ve své zprávě „As Seen As Told, Volume II“ a Human Rights Watch ve zprávě „Abuses Against Serbs and Roma in the New Kosovo“. Nicméně je to poprvé, kdy byla obvinění z těchto zpráv a stejně tak obvinění obsažená v Martyho zprávě podrobena přezkumu obžaloby v rámci celokosovského trestního vyšetřování. Ačkoli by případy, které SITF zpracovává, samozřejmě nepokryly tyto zprávy v jejich úplnosti, základní témata těchto zpráv o kampani pronásledování, jež byla vedena výše postavenými jednotlivci ve vedení UÇK, se shodují s našimi dosavadními zjištěními.

Odebírání a obchod s orgány

Ačkoli Martyho zpráva přišla s mnohem širším okruhem obvinění: zmizení, zadržování a vraždy příslušníků etnických menšin a politických protivníků z řad kosovských Albánců, část této zprávy sklidila největší pozornost kvůli své senzačnosti. Jednalo se o údajné vraždy za účelem odebírání a obchodu s lidskými orgány. Jak jsem řekl, naše zjištění byla z valné části ve shodě se zjištěními Martyho zprávy a to se také vztahuje na obvinění v této věci. Nicméně aby tyto trestné činy bylo možné stíhat, je zapotřebí jistého množství důkazního materiálu, který jsme ale dosud nezajistili. Podobně jako Dick Marty během svého vyšetřování jsme se i my potýkali se značnými nesnázemi při získávání důkazů. Tím nemá být řečeno, že se důkazy nesejdou. My se samozřejmě budeme i nadále snažit o jejich získání. Čili nikterak nezavrhujeme oprávněnost těchto obvinění. Ačkoli dosud necítím, že by zde byla dostatečná důkazní opora pro závěr, že by obžaloby mohly být vedeny z hlediska tohoto aspektu případu, cítím mimořádný závazek věnovat se této záležitosti zvláště ve světle pozornosti, jak se na ní pohlíží.

V tuto chvíli mohu říct, že existují přesvědčivé náznaky, že k této praxi docházelo ve velmi omezeném rozsahu a že počet osob, které byly zavražděny za účelem odebrání jejich orgánů a obchodu s nimi, byl malý. Tento závěr se shoduje s tím, co bylo uvedeno v Martyho zprávě, zejména že oběťmi tohoto zločinu byla „hrstka“ osob. Použití slova „hrstka“ senátorem Martym bylo úmyslné a bylo míněno doslovně. V tuto chvíli neexistují žádné náznaky, že by tato praxe byla rozšířenější a rozhodně neexistují žádné náznaky, že by podstatná část příslušníků etnických menšin, kteří se ztratili či byli zavražděni, byli oběťmi oné praxe. Vyjádření, která učinili někteří, z nichž plyne, že byly zavražděny stovky lidí za účelem obchodu s orgány, jsou z hlediska informací, které máme my a které měl Marty, naprosto nepodložená. Pokud by obětí této strašné praxe byla pouze jedna osoba, přičemž se domníváme, že to byl jistý malý počet osob, jde o strašnou tragédii. A skutečnost, že k tomu docházelo ve velmi omezeném rozsahu, neubírá nic na divokosti tohoto zločinu. Ničemu ale také neposlouží nadsazování počtů a způsobování nepatřičné bolesti a úzkosti rodinám, které nevědí nic o osudu svých milovaných, a tohle u nich vyvolává představy další dimenze hrůzy.

Soudní řízení

Pokud se jedná o ty zločiny, o nichž má SITF důkazy pro stíhání, k podání obžaloby nedojde, dokud nevznikne specializovaný soud určený k projednání těchto případů – vznikne, doufejme, na začátku příštího roku. Do té doby se mohou objevit další důkazy, které by samozřejmě mohly ovlivnit podobu podané obžaloby. Je to neobvyklá a vskutku bezprecedentní situace v rámci mezinárodní spravedlnosti, kdy je zřízen úřad zvláštního žalobce s plnými vyšetřovacími pravomocemi a s mandátem podávat obžaloby, ale kdy neexistuje žádný životaschopný soud, u kterého by bylo možné tyto obžaloby vznést. Prohlášení o zjištěních, které dnes činím, bude tedy sloužit pouze jako prozatímní informace, dokud nebude podána mnohem autoritativnější obžaloba.

Pokud jde o soudní řízení, ze strany EU od samého počátku existovalo uznání, že je v této věci zapotřebí jistých mimořádných opatření k provedení a zajištění integrity vyšetřování tohoto druhu. To vedlo k založení SITF jako nezávislé vyšetřovací jednotky se sídlem mimo Kosovo, tj. v Bruselu. Tytéž úvahy, které byly zohledněny při založení SITF jako samostatného orgánu pro vyšetřování a trestní stíhání, byly rovněž zohledněny ve věci vzniku tribunálu s určitými garancemi, které by v této záležitosti poskytly prostředky pro férový a bezpečný proces.

Co se týče onoho soudu, s nímž se počítá, rád bych se věnoval jednomu specifickému znepokojení, které mají jistí lidé na Kosovu ohledně toho, že jde o zvláštní soud jen pro UÇK a že se tak ignorují zločiny spáchané jinými. Skutečnost je taková, že ICTY měl pravomoc ve věci zločinů, ke kterým došlo v období ozbrojeného konfliktu, tj. až chvíle, kdy válka v polovině června 1999 skončila. V souladu se svým mandátem vznesl ICTY řadu žalob proti vysokým srbským představitelům za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny během tohoto období, za akty zaměřené proti kosovským Albáncům. Nicméně ICTY bylo zamezeno stíhat zločiny z poválečného období – období, na které se primárně soustředilo naše vyšetřování –, protože jeho soudní působnost neumožňovala trestní stíhání nad rámec ozbrojeného konfliktu. V roce 2000 požádala žalobkyně ICTY Carla del Ponteová o změnu jeho statutu, aby se ICTY umožnilo vyšetřovat a stíhat zločiny z této doby, ale podle její žádosti se nepostupovalo. V důsledku toho se ICTY zabýval převážně zločiny spáchanými na Kosovu během předválečného období a během války samé. Většina těchto zločinů byla spáchána Srby. To, čeho naše vyšetřování dosáhlo a čeho dosáhne tento soud, zaplní prázdno zanechané limity soudní působnosti ICTY. Skutečnost je taková, že hlavními pachateli zločinů v poválečném období byli jistí jednotlivci spojení s UÇK. To však neznamená, že budou podrobeni tvrdšímu zacházení než ostatní; budou podrobeni stejným postupům mezinárodní spravedlnosti, které již byly uplatněny v souvislosti se srbskými pachateli.

K založení zvláštního soudu byla podniknuta řada kroků, a třebaže jsem zklamán, že ještě neexistuje, chápu, že to byl komplexní proces, který znamenal vydat se na cestu nezmapovaným terénem. Posunout to byrokracií různých institucí Evropské unie, dosáhnout konsenzu mezi 28 členskými státy, zajistit součinnost s hostitelskou zemí a rozptýlit její obavy a nakonec dokončit právní a procedurální kroky na Kosovu, které jsou nutné k založení soudu, byl neuvěřitelně komplikovaný a časově náročný proces. Zatímco většina těchto kroků byla dokončena a kosovská vláda a parlament se formálně zavázaly založit soud s oněmi nutnými garancemi, musí být ještě schválen statut soudu a musí být provedeny jisté změny kosovských zákonů, aby tento soud mohl začít pracovat. K těmto procedurálním krokům může dojít, až bude na Kosovu vzhledem k nedávným volbám ustaven nový parlament. SITF může podat obžalobu v této věci jen tehdy, když vznikne soud a budou jmenováni soudci. Než k tomu dojde, zůstanou podrobnosti o zjištěních SITF a podpůrné důkazní materiály pod zámkem a další detaily o vyšetřování nebudou zveřejněny. SITF bude mezitím pokračovat ve vyšetřování, aby podepřel svá zjištění a dále posílil tento případ. Nicméně naléhavě vyzývám kosovskou vládu a parlament a EU, aby urychleně pokročili s dokončením tohoto procesu a soud na začátku příštího roku vznikl.

Zastrašování svědků

Jak jsem naznačil dříve, SITF čelil během svého vyšetřování značným problémům. A my si uvědomujeme, že jak práce bude pokračovat, budou se tyto problémy objevovat i nadále. Ačkoli jsem silně přesvědčen, že existují dostatečné důkazy pro vznesení obžaloby, až zde budou procedurální prostředky umožňující její podání, musím připustit, že – tak jako v případě každého trestního vyšetřování – se věci mohou změnit a že je nemožné poskytnout absolutní záruky přesně stanovených výsledků. Záležitost, která mne v tomto ohledu znepokojuje ze všeho nejvíce, je, jak jsem poznamenal na začátku mých poznámek, ona atmosféra zastrašování svědků. Jak se toto vyšetřování rozvíjelo, existovaly zde aktivní snahy o jeho podkopání prostřednictvím ovlivňování svědků a tyto snahy stále probíhají. Učinili jsme kroky, jak bránit dopadům zastrašování svědků a budeme v tom pokračovat. Budeme aktivně vyšetřovat tyto aktivity a budeme stíhat kohokoli, o kom zjistíme, že do toho byl zapleten. Pravděpodobně nic nepředstavuje větší ohrožení vlády práva na Kosovu a jeho pokroku směrem k evropské budoucnosti než tato přetrvávající praxe. Dokud bude několik mocných lidí nadále mařit vyšetřování, budou za to všichni lidé na Kosovu platit jistou cenu, poněvadž to vrhá špatné světlo na celou zemi. Ti, kdo se zapojují do násilí či vyhrožují násilím svědkům, nebo ti v politických funkcích či v mediích, kteří napadají svědky, že se odvážili promluvit, nebrání Kosovo. Tito lidé zrazují kosovskou budoucnost.

Hlavní žalobce

Kromě prohlášení o zjištěních vyšetřování bych také rád využil této příležitosti, abych oznámil, že moje služba hlavního žalobce SITF skončí 23. srpna. Když jsem byl požádán, abych se v polovině roku 2011 ujal této funkce, souhlasil jsem, že si odsloužím maximálně jedno tříleté období a dohlédnu na tento proces v jeho počáteční vyšetřovací fázi. Ježto se oba tyto mezníky blíží, domnívám se, že je vhodný čas odejít, abych svému nástupci usnadnil kontinuální přechod z předprocesní do procesní fáze tohoto případu.

Zatímco se chystám dokončit svou práci pro SITF, rád bych vzdal hold nezměrné práci mužů a žen, jež byli mými kolegy v SITF, a vyjádřil jim své uznání. Tato skupina neuvěřitelných profesionálů – žalobců, vyšetřovatelů, právních referentů, analytiků a dalších specialistů z 18 členských zemí EU, Kanady a Spojených států – pracovala na tomto vyšetřování navzdory skličujícím vyhlídkám. Byla to jejich oddanost, profesionalita a vytrvalost, které nás dovedly až sem. A já jsem si jistý, že budou ve vyšetřování pokračovat, dokud nebude podána žaloba.

Bylo by také opomenutím, kdybych neuznal příspěvky dalších partnerů. Vysocí představitelé kosovské vlády si zaslouží značné uznání za všechny kroky, které napomohly vyšetřování – což pro ně samozřejmě nebylo jednoduché. Od samého počátku velmi pomáhala prezidentka Jahjagová, přičemž uznávala, že rozřešení těchto otázek a silná oddanost vládě práva je v zájmu Kosova. Obdobným způsobem velmi pomáhaly také vlády sousedních států jako je Černá Hora a Albánie a kladně reagovaly na naše žádosti o plnou spolupráci. Vláda Srbska pod vedením premiéra Vučiće a předtím premiéra Dačiće učinila vše, co mohla, aby nám v tomto procesu pomohla, ale také vynaložila velkou snahu vyhýbat se vměšování do nezávislosti našeho postupu. Naším primárním partnerem na srbské straně byl hlavní žalobce pro válečné zločiny Vladimir Vukčević. On i jeho úřad nám byli neuvěřitelně nápomocni, přičemž plně respektovali naší nezávislost.

Spolupracovali jsme rovněž s organizacemi obětí, přeživších a pohřešovaných osob a jejich ochota pomáhat nám poté, co uběhlo tolik času, byla značným přínosem pro naši práci. Řada dalších národních vlád, různé složky mezinárodních organizací a nevládní organizace nám poskytly informace a umožnily přístup k relevantním osobám kvůli svědectvím. Ačkoli máme prospěch z informací, které jsme již získali, a z přístupu k potenciálním svědkům, potřeba spolupráce během procesu vyšetřování a trestního stíhání bude pokračovat. Chci povzbudit jak je, tak jakékoli další organizace či jednotlivce, jež mají relevantní informace, aby nalezli prostředky, jak se o ně podělit se SITF. Mnoho států navíc nabídlo pomoc ve věci ochrany svědků. Jsme vděčni za závazky, které již byly přijaty, ale i zde bude v souvislosti s vývojem vyšetřování a soudního procesu zapotřebí další spolupráce.

Členské státy Evropské unie, Evropská služba pro vnější činnost a vláda USA poskytly neocenitelnou pomoc a zajistily, že se tento proces úspěšně posunul kupředu. Jako americký diplomat a žalobce, který stál tři poslední roky v čele této iniciativy EU, mohu jednoznačně říct, že představuje vynikající příklad toho, čeho může být dosaženo prostřednictvím operativní spolupráce mezi USA a EU.

Závěr

Na závěr chci učinit tuto důležitou věc. Někteří lidé, aby ochránili sami sebe, se pokoušeli líčit toto vyšetřování jako útok na kosovský boj za svobodu či na UÇK jako organizaci. Mnoho Kosovarů vstoupilo do UÇK s těmi nejlepšími úmysly a odmítlo nespoutanou trestnou činnost, k níž došlo po válce. Někteří z nich projevili obrovskou odvahu a mravní integritu, když vystoupili jako svědci a sdělili, co věděli o těch, kteří se vydali odlišnou cestou – o těch ve vedoucích pozicích, kteří začali páchat trestnou činnost a chtěli využít UÇK k podpoře svých osobních cílů. Mělo by být jasné, že naše vyšetřování a veškerá obvinění, která z něj plynou, jsou zaměřena proti kriminální činnosti jednotlivců z různých skupin a nikoli proti UÇK jako celku.

Nejedná se ani o pokus přepisovat historii, jak se to někteří snažili prezentovat. Byl jsem na Kosovu v roce 1998 a 1999 a dohlížel jsem na následné vyšetřování, které prováděl ICTY ve věci zločinů spáchanými Srby během tohoto období. A byl jsem spoluautorem původní obžaloby proti Slobodanu Miloševićovi a dalším za zločiny proti kosovským Albáncům. Měl jsem vedoucí roli při exhumacích masových hrobů během léta 1999, v nichž byla objevena těla tisíců kosovských Albánců. Navštívil jsem bezpočet míst činu po celém Kosovu a strávil jsem hodiny rozhovory s oběťmi a rodinnými příslušníky těch, kteří zmizeli nebo byli zabiti. Vzhledem ke svému velmi přímému zapojení rozumím přesně, k čemu došlo na Kosovu v letech vedoucích k válce roku 1999 a během ní.

Bez ohledu na okolnosti, jež vedly k tomuto konfliktu, neexistuje nic, co by ospravedlňovalo záměrné napadání nevinných lidí. To, k čemu došlo po skončení konfliktu, nemělo nic společného s obranou Kosova či bojem za svobodu. Spíše se jednalo o brutální útok proti podstatné části civilního obyvatelstva. Byl zaměřen proti téměř všem Srbům, kteří chtěli zůstat na Kosovu, přičemž mnoho z nich bylo postarších či nemohoucích; proti Romům a dalším etnickým menšinám; a byl zaměřen proti těm kosovským Albáncům, kteří se stavěli proti malé skupině uvnitř UÇK mající monopol na moc. Nebyly za tím žádné širší cíle, byli za tím výhradně jistí jednotlivci ve vedení UÇK, kteří využili složek této organizace k páchání násilí za účelem získání politické moci a bohatství pro sebe. A jako jednotlivci musí nést za své zločiny odpovědnost.

Email z 19. srpna 2014

Zdroj: www.sitf.eu, překlad: Karel Hyka