Program výstavby školství. který si mladá Československá republika předsevzala, nemá v tehdejší Evropě nic srovnatelného
Strohé číselné údaje jsou neúprosně přesvědčující:
Typ školy počet v r. 1910 v r. 1921
obecné školy 619 2.348
měšťanské školy 0 87
gymnázia a reálky . 0 42
průmyslové školy 0 22
obchodní školy a
obch. akademie 0 11
Vysoké školy 0 2
mateřské školy 0 6
pedagogické školy 0 1
Národnostní složení inteligence k r. 1910:
Celkem Kategorie Z toho Stováků
1819 státní úředníci 23
1710 notáři 67
1560 advokáti 110
4887 učitelé 343
481 středoškolští prof. 10
793 lékaři 21
2763 kněží 428
Neméně náročným, ba v podmínkách poválečné hospodářské stagnace zvláště obtížným bylo zajištěni školství nejen personálně, ale i hmotně, tj. nejméně budovami. To se týkalo i škol obecných, které byly mnohdy umístěny ve zcela nevyhovujících budovách, nejednou v bývalých hospodách a hospodářských zařízeních.
Náročným úkolem byla reorganizace obsahové výuky na obecných, měšťanských i na školách odborných a středních, která se jak výukovým programem, tak délkou studia lišila od školského systému v zemích českých.
Program výstavby školství. který si mladá československá republika předsevzala, nemá v tehdejší Evropě nic srovnatelného. A program ten se začal realizovat v době, kdy mírové smlouvy se připravovaly a byly postupně uzavírány, hospodářská odluka od monarchie nebyla zdaleka realizována, muselo se bojovat proti honvédům na Slovensku a bránit Těšínsko proti nárokům Polska a pacifikovat německé pohraniční oblasti; v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je pochopitelné, že se program musel potýkat s překážkami rázu nejen finančního, ale též materiálního. Nejednou dokonce s pokusy o oborové omezeni zvl. Masarykovy univerzity. Pokusy ty vyvolaly nevoli nejen vysokoškolských kruhů, ale celé naší veřejnosti, když parlamentní výbor navrhl, aby filozofická fakulta byla zrušena a "přenesena" do Bratislavy. Celistvost MU byla přesto zachráněna. Podobný osud měl ji spolu s fakultou přírodovědeckou stihnout o deset let později, za hospodářské krize v r. 1934. Ale ani tehdy byrokratické rozhodováni ministerských úředníků a návrhy některých poslanců neuspěly. Vysoko musíme ocenit postup vlády Československé republiky, že v těchto tíživých situacích zachovala naprostou integritu německého školství včetně vysokého.
Za bojů o zachováni stávajícího stavu VŠ, jehož se v 30. letech zúčastnily akademické sbory ostatních VŠ a průmyslových závodů, profesor právnické fakulty MU JUDr. Dobroslav Krejčí uveřejnil v Lidových novinách studii o nákladech státu na československé univerzity za léta 1920 -1934. Na základě ministerských účetních dokumentů dokázal, že MU je nejlacinější a celkový náklad ze celou její existenci včetně platů učitelů. zaměstnanců dosáhl částky 167.983.042 Kč. Z toho plynul závěr, že taková částka nemůže státní rozpočet ovlivnit. Ještě doplňme si výdaje za německou univerzitu v Praze, které dosáhly za stejnou dobu 208.720.299 Kč, a to se v době monarchie jednalo o školu vysoce privilegovanou, dobudovanou a dotovanou. Považuji za nutné upozornit na významnou skutečnost, svědčící nejen o demokratismu ve vztahu právě k německému školství, které ač dříve privilegované, nedoznalo žádné změny za celou dobu trvání republiky.
Ples všechny nepříznivé okolnosti, které provázely budováni nových brněnských vysokých škol, dosahovaly tyto již v polovině 20. let srovnatelné výsledky v oblasti vědy a výchovy s tradičními sesterskými institucemi. Svou odbornou prací, vědeckovýzkumnými výsledky, připravenosti a úrovni svých absolventů, a to jak čsl. tak zahraničních, kteří sem stále ve větším počtu přicházeli zvl. ze zemi střední a jihovýchodní Evropy, svým přínosem k rozvoji národní ekonomiky, zdravotnictví a lékařských věd, státovědy, školské správy a kultury si získaly uznáni nejen na fóru domácím, ale neméně mezinárodním. "Vyrovnaly krok s pražskými mateřskými školami a s blízkou vídeňskou univerzitou. Vysoké brněnské školy se staly ohniskem, z něhož se s nebývalou intenzitou šířily nové poznatky, nové impulsy k všestrannému rozvoji regiónu. Rozvinula se vzdělávací a poznávací působnost regionálních instituci - archivů, muzei, vydavatelství a dalších kulturních zařízeni. Podstatně vzrostla úroveň časopisů i novin, vysoká odborná, literární, jazyková a kritická úroveň Lidových novin získala si uznáni i za hranicemi naši vlasti. V tomto všem se projevila kultivační síla obrozující veškerý kulturní život. Působeni vysokých škol se stalo nezastupitelným. Kromě toho rozsáhlý kontakt pracovníků moravských vysokých škol s regionem byl tak živý, že stěží bychom na mapě Moravy nalezli město, kam nezavítal s přednáškou pracovník VŠ.
V tom se naplňovala myšlenka T.G. Masaryka, podle niž "nejen věda, nýbrž celý život je touhou, často osobně obtížnou, vždy však plodnou službou pravdě, že nejvznešenějším posláním vědy je naplnit a oplodnit život pravdou“.
Brněnští pracovnici vysokých škol ve svých vrcholných dílech se hlásili k T.G. Masarykovi jako k vědci, který pozvedl českou vědu k evropskému horizontu, ale rovněž jako k zakladateli našeho státu a spoIuosvoboditeli národa českého a slovenského. V jeho duchu brněnské VŠ reagovaly - a to velmi citlivě na problematiku domácího a světového vývoje. Polarita společenského vývoje od počátku 30. let. od doby zostřujících se protikladů hospodářského, kulturního a mocenskopolitického vývoje doznala povážlivé změny. Demokratickému a mírovému vývoji vzrůstalo nebezpečí nových konfliktů ze strany revizionistických států autoritativních režimů, dožadujících se revize versailleského systému. Ideovou dimenzi jejich fašistických a fašizujících režimů představoval vypjatý nacionalismus, šovinismus a extrémní rasismus. Tak tomu bylo v Německu, Maďarsku, Rumunsku a do jisté míry I v Polsku. Hlavním motorem snah o nové děleni světa byl nacismus. Ten ve svém programu, jak jej formuloval Adolf HitIer v knize Mein Kampf, usiloval o likvidaci mocenského postaveni Francie na evropské pevnině, o ovládnuti národů střední, jihovýchodní Evropy (zvl. Ukrajiny) a zničení SSSR.
17. listopad 1939 v Brně.
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
