České národní listy

Profesor Krejčí - Staří musí zemřít, padlo v USA. Směšná ČT z Číny. Sejí nenávist, aby po krizi „jeli dál“. Pozor.

Pravda o EU

01.04.2020 6:33

ROZHOVOR Někdo volí totální protiútok, další nosí nábytek do hořící budovy. „Američané čas promarnili, protože vsadili na oxfordský model.“ Přístup k celosvětové pandemii analyzuje politolog profesor Oskar Krejčí. „Profesor Blyth říká, že Trump a jeho okolí vsadili na to, že děravý zdravotní systém USA se postará o elitu. Uvádí, že zástupce texaského guvernéra Dan Patrick v nedávném rozhovoru bez obalu prohlásil, že staří lidé musejí zemřít, a zachránit tím ekonomiku,“ dodává. V Americe teď probíhají diskuse na toto téma války. „Koluje tam poučný vtip: Kolik jaderných ponorek potřebujeme na zabití jednoho teroristy? Odpověď Pentagonu zní…“

Foto: Hans Šembera

Popisek: Oskar Krejčí

Ve Wu-chanu koronavirus nejdříve zatajili, tím došlo ke zpoždění reakce, a teď přichází Čína s vítězným příběhem. Jenže kdo ví, jak ty nemocné vlastně počítají… I když je Čína brána jako viník, protože odtud virus pochází, rozváží zdravotnický materiál do desítek zemí a zlepšuje si reputaci. Vycházím v otázce i z vašich vyjádření pro Argument. Co říct k reakci Číny?

Předně, aby nedošlo k nedorozumění… nemyslím si, že by v Číně došlo k úmyslnému zatajování. Zatím se vypráví, že první informace o koronaviru pocházejí od očního lékaře, jenže oční lékař není expert na tyto problémy.

Platí, že když kdokoli stojí na vrcholu nějaké politické či vojenské struktury, dostává mnoho informací, z nichž některé jsou nepravdivé, většina jsou polopravdy a pravda je v menšině. Stává se, že v určité chvíli musí rychle rozhodnout o něčem úplně novém, v daném případě o nové pandemii. Ukazuje se, že rozhodování bylo obtížné nejen v Číně, ale i v USA a u nás, asi všude, kam vlna přišla. Když nesete odpovědnost, snažíte se nezpůsobit paniku, nevyvolat něco divokého… reakce byla přirozená. Nešlo o žádné úmyslné zatajování.

A teď konkrétně: neznáme pacienta nula. Dá se ale říci, že každá pandemie vyžaduje určitou koncentraci lidí a klima. Proto je Čína tak „problematická“. Wu-chan je ale na stejné zeměpisné šířce jako Jacksonville na Floridě. Jde o jiné klimatické pásmo, než je Praha, ale podobnost mezi Čínou a Spojenými státy, pokud jde o klima, je vysoká. Nejde jen o teplotu řízenou počasím, ale i o teplotu v halách, restauracích – třeba v italských lyžařských centrech. Toto jsou základní podmínky pro přeměnu pacienta 0 v epidemii. Klima a koncentrace lidí.

Ocituji jedno vaše vyjádření, pane profesore: „Zdá se, že Západu především chybí státník velikosti Teng Siao-pchinga, který se nebál říct, že není důležité, jakou barvu má kočka, hlavní je, že chytá myši.“ Jenže, věříte čínským zprávám o počtu nakažených a zemřelých?

Údaje, se kterými pracuji, jsou údaje získávané přes Světovou zdravotnickou organizaci a zveřejňovány americkou univerzitou Johnse Hopkinse. Nic lepšího podle mého názoru neexistuje. Používám systém dat, který zveřejňuje server Worldometer, který byl za patnáct let své existence citován ve více než šesti tisících vědeckých studií. Samozřejmě všechny statistiky jsou přesné součty nepřesných čísel, ale nic lepšího neexistuje. Problém nejsou čísla z Číny, ale ze zemí, kde neexistuje dokonalý celostátní informační systém a kde se pravděpodobně v nejbližších dnech ukáže, že tam vznikají nová ohniska pandemie. To znamená Indie a některé oblasti Latinské Ameriky, tam je podle mě informační díra. A konkrétněji k vaší otázce: součástí čínského informačního systému je nyní i tým Světové zdravotnické organizace. Jeho odborníci by snad zaznamenali, kdyby Číňané data úmyslně zkreslovali.

Spojené státy mají aktuálně nejvíce nakažených na světě. Jak popsat rozdílný přístup částí světa k pandemii?

Vidíme tři odlišné reakce na pandemii. První rekci přestavuje čínský totální protiútok. Fascinující. Zdá se, že domácí požár uhasili. Druhým přístupem k pandemii je pragmatické jednání, které se snaží pružně reagovat na proměny; to je například způsob jednání české vlády. Tento přístup udržuje oheň pod kontrolou. Třetí model je to, co dělají ve Spojených státech.

V pondělí ve Foreign Affairs, to je nejvýznamnější americký časopis věnující se mezinárodní politice, vyšla pozoruhodná studie Marka Blytha, profesora z Brown University. Podle něho měl Bílý dům při rozhodování k dispozici dva matematické modely vývoje pandemie. První pochází z Královské univerzity v Londýně a odhaduje, že při volném šíření koronaviru zahyne v USA 2,2 milionu lidí. Druhý je model oxfordský a předpokládá, že při volném působení zasáhne pandemie 40 procent populace USA; naznačoval, že není nutné radikálně zasáhnout. V této chvíli se zdá, že Bílý dům vsadil na oxfordský model. Teď za pochodu ale mění strategii, což je vždycky problém, a přechází k modelu z Královské univerzity. Když použijeme metaforu s požárem, tak to vypadá, že v USA stěhují velmi dobrý nábytek do budovy, která hoří. To vypadá jako špatný postup. Profesor Blyth říká, že Trump a jeho okolí vsadili na to, že děravý zdravotní systém USA se postará o elitu. Uvádí, že zástupce texaského guvernéra Dan Patrick v nedávném rozhovoru bez obalu prohlásil, že staří lidé musejí zemřít, a zachránit tím ekonomiku. Podivná verze důchodové reformy… ale to není stanovisko Bílého domu.

Psali jsme:

Nudíte se doma?: Odreagujte se u našeho testu a zjistěte své IQ. Navíc získáte i certifikát!

A váš osobní názor na budoucí vývoj?

Zdá se, že státníci musejí pracovat s výše uvedenými třemi variantami. Analytik ale přidává ještě dvě: (a) najde se lék, (b) pandemie odezní. Jako odchovanec osvícenského racionalismu věřím, že se objeví lék. A že se podaří zabránit nejhorším scénářům.

Jaký zásadní rozdíl vidíte v čínské a americké reakci na pandemii? Nemyslím teď na techniku skenování, výrobu ochranných prostředků a podobně, mám na mysli výhody a nevýhody sociálně-politického uspořádání.

Čína využila možnosti, kterou nabízí socialismus s mnohem větší koncentrací politické a ekonomické moci v rukou státu. Důležitá je i tradice. Čínské dynastie se několik tisíciletí hroutily, když to trochu zjednoduším, především z důvodů korupce nebo přírodních pohrom. Přírodní pohromy mohou být jedním ze zdrojů politických katastrof. Liberální Západ nemá tolik disciplíny, ale ani zdrojů jako Čína, aby reagoval na koronavirus totálním protiútokem. Číňané postavili bleskově dvě nové specializované nemocnice, každou s tisícem lůžek. Američané poslali do postižených měst dvě vojenské lodě s tisíci lůžky, jenže předpokládané válečné zranění vypadá jinak než koronavirus. Laboratoře a sály vypadají úplně jinak.

Spojené státy nemají tradici srovnatelnou s tou čínskou. Výše citovaný profesor Blyth charakterizuje USA jako zemi s 330 miliony obyvatel, s 270 miliony střelných zbraní v osobním vlastnictví, s 80 miliony lidí s minimální mzdou a 28 miliony lidí bez pojištění. To není Čína, tohle není ani Evropa.

V USA už začalo masové propouštění, akciový index Dow Jones se horko těžko brání dalšímu poklesu. Co lze teď očekávat ve Spojených státech? Jak si s tím vším před volbami poradí prezident?

Pokud jde o volby, všechny výzkumy už půl roku říkají, že by měl vyhrát Joe Biden. V posledním týdnu se rozdíl zúžil na dva procentní body, ovšem to je obvyklá první reakce Američanů na krizi. Vždy se shromažďují kolem vlajky. Ale prestiž centra dlouho nevydrží. Psychická odolnost americké populace je menší než evropského obyvatelstva.

Chování akciových trhů a ekonomiky je problém jiné povahy. Předně akciové trhy nevypovídají o reálné ekonomice. Klíčové je pozastavení výroby a služeb, pokles příjmu obyvatel. V USA se zatím problémy hasí tím, že se do ekonomiky a sociálních služeb pumpují nově tištěné peníze, ale to jsou nekryté peníze. Blížíme se do fáze, kdy bude spotřeba podvázaná zvětšenou nezaměstnaností, prohloubí se propad některých sektorů ekonomiky – a to se bude dít v předlužené společnosti, kde každý dluží každému. Objeví se šoková inflace. Do toho vstupují zmíněné sektorové problémy. Kromě finančních služeb se velkým problémem stává ropa. Saúdové a Rusové se nedohodli na omezení těžby. Saúdové dokonce oznámili, že těžbu navýší, a cenu stlačili na úroveň, která je zcela nepřijatelná pro americkou břidlicovou ropu. Do toho Číňané oznámili, že nalezli velké ložisko ropy v Pochajském zálivu – největší importér nebude mít tak velkou potřebu dovážet. To jsou velké rány pro reálnou americkou ekonomiku, nejen pro akciové trhy. Odolnost americké ekonomiky se zdá nižší než té evropské. Ale znovu zdůrazňuji, to je černý scénář. Doufám, že Američané vše zvládnou lépe, než dává Bílý dům najevo.

Říkejme čínská chřipka místo Covid-19, vyzval po vzoru Donalda Trumpa poslanec Miroslav Kalousek. Do jaké míry lze vinit Čínu za to, co prožíváme? Měl by svět po Číně vymáhat škody, které byly virem způsobeny?

Koronavirus nemá vlast. Nezná ani rasu. Zasahuje všechny. Jestli je počátkem koronaviru přenos ze zvířat, což je historicky vzato většinová záležitost, nemůžete mluvit o viníku, jen o obětech. O viníku můžeme hovořit až v případě, pokud by se prokázala některá konspirační teorie. Deprimující atmosféra během pandemie je líhní pro konspirační teorie. Boj proti pandemii znamená především hygienu – a to i informační hygienu. Konspirační teorie je třeba registrovat, ale kde chybí důkaz, není pravda. Informace jako taková sama o sobě důkazem není, je to jen proud výrazů či obrázků. Pravda se dokazuje jinak než slovním prohlášením politika nebo novináře. Informační hygiena předpokládá, že lidé nebudou brát vážně ani veřejnoprávní ideologické komplexy například při absurdním až směšném zpravodajství České televize z Číny. Zápas s koronavirem vyžaduje sjednocení, a toho se někteří politici a byznysmeni bojí. Zasévají nenávist už teď během pandemie, aby si připravili body pro geopolitické války v postpandemickém období.

„Je poměrně snadné změnit civilizační problémy na zbraň. Pokud jde o choroby, dělo se tak už před mnoha stoletími,“ napsal jste v jednom z vašich aktuálních textů. Jak použije to, že svět čelí pandemii koronaviru, Bílý dům proti „rudému a žlutému“ nebezpečí? A co boj Moskvy a Pekingu proti prohnilému Západu? K jakému posunu dojde v geopolitických válkách?

Mongolská říše, 14. století, to je předobraz globalizace. Díky mongolské říši se poprvé komunikačně propojil celý eurasijský kontinent z východu na západ. Když se vytváří globální civilizace, vytvářejí se i globální problémy. Současná pandemie je pouze jedním z řady globálních problémů. Další je například znečišťování životního prostředí nebo války. Neštěstí je, že lidé neumějí adekvátně na globální problémy reagovat. Chybí zkušenost a u některých skupin i zájem reagovat tak, aby byli ochráněni všichni. Chrání se jen skupinky. Tohle je realita současného světa. I zkušenost s pandemií, pokud se ji podaří během dvou měsíců na Západě zastavit, bude příliš slabá na to, aby se změnilo chování států a některých politiků.

Pro USA platí, že je to po občanské válce poprvé, kdy se na svém území musejí poprat s nějakým velkým nepřítelem. Když porovnáte světové války, vidíte, že ta druhá se od první liší mimo jiné tím, že se bojovalo na území Německa. Zkušenost s válkou na vlastním území je něco, co je nesdělitelné pro ty, kteří tento prožitek nemají.

Co současná pandemie udělá se silou a soudržností EU? Zlé jazyky mluví o pozvolném konci. A obecně, do jaké míry nákaza zasadí ránu globalizaci? Začnou se státy více spoléhat samy na sebe, volat po soběstačnosti, nebo je to dnes už absolutně nemožné?

Evropská unie prožívá dvojí krizi: institucionální krizi a krizi elit. Institucionální je takříkajíc problém růstu. Každá instituce prochází fázemi, kdy se potřebuje buď trochu vrátit, nebo jít dopředu. Krize elit je něco jiného. Když se podíváme na reakci unijních elit na migrační krizi a teď koronavirovou pandemii, vidíme, že jsou zcela bezradné, a tím paralyzují instituce. To, co se nám jeví jako institucionální krize, je především krize elit, která přerůstá v krizi institucí. Reakce na migrační krizi i na pandemii je přirozená a v rozporu s unijními sny: uzavíráme se do státních hranic, do svých původních, přirozených a technicky ohraničených regionů – státních politických útvarů. EU jako celek není schopná zareagovat ani společným nákupem roušek. Podívejte se, jakým způsobem se unijní elity dohadují o zastavení střídání letního a zimního času. A nejde jen o Unii. Jan Schneider v jednom ze svých brilantních komentářů nedávno doporučil, aby NATO rozšířilo článek 5 Severoatlantické smlouvy, který pojednává o vzájemné pomoci v nouzi, o tezi: když si členské státy nedokážou pomoci, měly by být o pomoc požádané Čína, Rusko a Kuba.     

Když se podíváte na čínský, evropský a americký model, první věc, která zaujme, je, že Číňané dokázali izolovat provincii, kde epidemie vypukla, tím do značné míry zabránili šíření a vytvořili si rezervy. Z ostatních území mohli posílat tisíce lékařů a zdravotních sester, potřebný zdravotní materiál, stavět v týlu linky na výrobu ventilátorů, roušek atd. V Evropské unii uzavírání oblastí provádějí evropské státy, akorát na celé ploše Unie – EU si nevytváří rezervy. Spojené státy vůbec neuzavírají nakažená území. Utíkají lidé z nemocného New Yorku na Floridu a šíří chorobu. Vidíme tři plošně odlišné přístupy.

A co Rusko? Pokud pandemii ustojí, můžeme čekat posílení vlivu např. na Blízkém východě?

Rusko v sobě skrývá dvě otázky. Je to jiné klimatické pásmo, uvidíme, jak se tam koronavirus bude chovat. Mimochodem, morová rána tam ve 14. století také došla, a to ze severozápadu. Předem ochráněno klimatem Rusko není – když už pandemie propukla, viry se chovají samostatněji. Při současné pandemii Rusko získalo čas. Američané čas promarnili, protože vsadili na oxfordský model. Rusové se pravděpodobně při pohledu na Itálii a Čínu na zápas s koronavirem připravili. Zní to cynicky, ale bude zajímavé sledovat, jestli to zvládnou v nějakém mezimodelu mezi tím západním a čínským. Nesmíme zapomenout, že Rusko je země, kde se rodí vynikající matematici, šachisté, vojenští stratégové. Bránit se vždycky uměli, uvidíme. Přejme jim úspěch.

Pane profesore, na závěr, co očekáváte v následujících dnech, čeho bychom si měli všímat?

Především je třeba sledovat ty, kdo v době globální potřeby vzájemné pomoci šíří nenávist. Šíření nenávisti je buď přímé jako trumpovské volání o „čínském koronaviru“, ale i nepřímé jako zdůrazňování, že v žádném případě nesmíme přestat vydávat peníze na zbrojení. To jsou ale peníze, které teď strašně potřebujeme, protože i my se řítíme do inflace, která nafoukne ceny a okouše úspory. Teď mě napadlo… v Americe probíhají zajímavé diskuse o tom, jaký typ války nás čeká, a jaké zbraně jsou tudíž zapotřebí. Koluje tam poučný vtip: Kolik jaderných ponorek potřebujeme na zabití jednoho teroristy? Odpověď Pentagonu zní: Více. A tady v Česku to vypadá, že se budeme ptát: Kolik tanků potřebujeme na zabití koronaviru? Odpověď Ministerstva obrany zní: Více.

Pokud bych měl říct něco povzbudivého pro budoucnost: existuje nádherný nedoceněný útlý román od Romaina Rollanda Dobrý člověk ještě žije. Tam je pasáž, jedna kapitola, v níž se hlavní hrdina – rozverný truhlář a řezbář Colas Breugnon – vyrovnává s tím, že jeho městečko zasáhla morová rána. Co udělá moudrý muž na přelomu 16. a 17. století? Jde, zavře se na řadu dní v chaloupce a pije červené víno. Jak napsal F. X. Šalda, „přisál se k životu a k jeho smyslovým konkrétnostem“. A přežil. Takto se dá přežít i v Česku. Nemusí to být burgundské, ale musí to být dobré víno.

PL