Proč Serényiové volili jako dočasný úkryt před Sověty Lysice
Proč Serényiové volili jako dočasný úkryt před Sověty Lysice
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Moravská Třebová
Hrabě Alois Serényi se svou první a druhou manželkou navštěvoval v letech 1932 až 1945 často dva zámky na jižní a jihozápadní Moravě. Dokládají to jeho vlastnoruční podpisy stejně jako podpisy manželek a příbuzných, zejména sestry Henrietty (Jindřišky) v Návštěvních knihách obou zámků. (Návštěvní knihy jsem mohl studovat v Moravském zemském archivu Brno, za což děkuji pracovníkům MZA.)
Jedním z těchto dvou zámků byl zámek Emmahof hraběte Khuena-Belasi-Lützowa v Hrušovanech nad Jevišovkou. Druhý zámek byly Lysice hraběte Abrechta Boguslawa Dubskyho v tehdejším okrese Boskovice, dnešním okrese Blansko.
Oba dva majitelé těchto zámků i jejich rodiny byly kutými nepřáteli Československé republiky. U hraběte Khuena se to údajně projevovalo od samého počátku našeho státu, od roku 1918, u hraběte Dubskyho skrytěji, od jeho vstupu do Henleinovy strany, jak to potvrdil archivář Ševčík v Ročence okresního archivu Blansko (Roč. IV, 1969, str. 24-26.) Hrabě Khuen nejenže byl henleinovec, hostící Henleina a jeho společníky na svém zámku v letech 1932 až 1937, (což opět dokládá Návštěvní kniha Emmahofu), ale též člen NSDAP, který dokonce v roce 1938 přispěl vojensky k odtržení jihomoravského pohraničí sestavou jízdní švadrony Freikorpsů, jak dokládají i dobové fotografie, i blahopřání nacistů.
Na zámku Emmahof se dokonce kuly plány na "řešení československo-německé otázky", což dokládá návštěva britského politika A. J. Toynbeeho, jenž svá stanoviska publikoval v různých britských časopisech. Zde se dokonce navrhovaly nebo přejímaly různé mapky, jak by mělo vypadat roztržené území ČSR na takzvané "Sudety" a na zbytkové území okleštěné ČSR. Návštěvní kniha Emmahofu obsahuje i výstřižky z britského časopisu Economist a dalších, o této situaci, včetně výstřižků o reakcích sudetoněmeckého hnutí na situaci. Svéráznou dokumentátorkou a zakladatelkou Návštěvní knihy byla manželka hraběte Khuena-Belasi-Lützowa Nora.
Bezděky tak vytvořila významný dokument, svědčící o dlouhotrvající kumulaci evropských fašistů a nacistů na zámku, počínaje německou, rakouskou, italskou, a konče maďarskou, a též německou šlechtou z ČSR. Podle významného historika J. Polišenského, profesora Karlovy univerzity, pak tato kniha je jednoznačným dokumentem o kladném vztahu a činnosti evropské šlechty k sudetskému hnutí a negativnímu vztahu ke stávající ČSR. Nazývali se "Grussbacher Herren".
(Ouřadová Z., Polišenský J., Hrušovanská skupina sudetoněmeckých velkostatkářů a A. J. Toynbee, in: Vlastvědný sborník jižní Moravy, sv.12, 1976.)
Na zámku Lysice se de facto konalo totéž, tj. společenské návštěvy ideově spřízněné šlechty německé, sudetoněmecké, italské, maďarské, a jejich souputníků z ČSR. K těmto souputníkům patřila i původně roku 1930 česky přihlášená rodina Aloise Serényiho, který v roce 1939 odmítl funkci a členství v Nár. souručenství a podle informací předsedy města Lomnice pana Aloise Pařila se u tišnovského zellenleitra Binara údajně se poté hlásil o členství v NSDAP. (MNV Lomnice, čj. 656/45 z 18.9.1945, Vynětí z německého národnostního katastru, Ministerstvu vnitra v Praze, archiv ABS Praha).
Je třeba podotknout, že při vyšetřování Aloise Serényiho Komisí v Uherském Brodě, v roce 1946, nebylo členství A. Serényiho v NSDAP vůbec prošetřeno, stejně jako jeho údajné členství ve Volksturmu, a tím se vyšetřovací komise dopustila hrubé nedbalosti, která později způsobila problém v restitučním řízení. Tehdy komise vyšetřovala pouze údajné provinění podle dekr.16 - z čehož pochopitelně Serényiho obvinit nemohla.
Alois Serényi se dle mne nedopustil žádného trestného činu podle dekr. 16, a bylo nesmyslné jej takto vyšetřovat.
Naopak podle mne Komise zanedbala vyšetřování podle dekretů 12, 33, 100 a 108, což bylo rozhodující pro udělování nebo zpětného nabytí čs. občanství v případech občanů donucených nátlakem k říšskému občanství. Proto bylo vyšetření jeho údajných členství v NSDAP a Volksturmu pro posouzení udělení čs. občanství podmínkou nutnou. To ovšem komise nikdy nesplnila a zapříčinila tím dodnes trvající rozpor v hodnocení loajality Aloise Serényiho k ČSR!
Nové bádání právníků a dalších zainteresovaných osob v Luhačovicích jistě posune tento problém do konečného stádia. Na tomto místě se ani nezabývám otázkou činnosti Aloise Serényiho jako místopředsedy správní rady lázní Luhačovice, kde byl jeho bratr Rudolf členem této rady. Bádání osob v Luhačovicích doposud nebylo uzavřeno a není předmětem této stati.
Tím se dostávám k vlastnímu předmětu své stati. A tou je otázka, proč manželé Serényiovi, Alois a Zuzana,(II. manželka hraběte, rozená Offermannová), volili zámek Lysice jako přechodné útočiště před Rudou armádou? Proč to nebyl například zámek V Hrušovanech nad Jevišovkou, zmíněný Emmahof, kam Serényiové tak často jezdívali.
(Název Emmahof uvádím záměrně. V Hrušovanech nad Jevišovkou jsou dva zámky, jeden v obci a druhý, který hrabě postavil jako lovecký zámek. Původní zámek budovaný Althany Khuenům nevyhovoval a přenechali jej obci jako nemocnici a nechali si vybudovat zámek Emmahof. Na tento zámek jezdíval i mladý Alfons Mucha... Je paradoxem dějin, že majitel později zaujal tak nenávistné protislovanské postoje.)
Odpověď na tuto otázku dává historie osvobozovacích bojů Rudé a Svobodovy armády na jižní Moravě. V dubnu 1945, kdy se Serényiové uchýlili do Lisic na krátký pobyt před očekávaným útěkem do Německa nebo Ostmarky. již bylo nemožné pobývat v Hrušovanech nad Jevišovkou. Tam už se konaly pod německým velením opevňovací práce, kopaly se zákopy. Německý velitel Hrušovan pod trestem smrti nařídil místním mužům od 17ti od 26 let výkopové práce. A tak na trati Židlochovice-Hrušovany vznikly obranné zákopy. Němcům to však nepomohlo. Sověti bombardovali zákopy a přitom bylo zraněno několik mladíků a jeden z nich Miloš Lang zemřel. Němci na bombardování reagovali plněním plánu ARLZ - ničením infrastruktury. Takto zapálili cukrovar, kde byly zásoby potravin, výstroje a a látek pro Wehrmacht. Bombardováním bylo zničeno i několik místních domů. 17.dubna ústupový chaos hitlerovců kulminoval. Vše prchalo, včetně pancéřů a nákladních aut. V 17 hodin 17.dubna se objevovaly první sovětské tanky, kozácká jízda a pěchota na nákladních autech. Němci prchali na Ledce a Vojkovice nad Svratkou.
V oné době byly Lysice ještě v relativním klidu, a Serényiové v zámku zůstali ve dnech 14.-15. dubna 1945, kde jsou opět podepsáni v Návštěvní knize zámku Lysice. Ovšem tento krátký asyl nepomohl ani jim, ani samotnému majiteli zámku hraběti Dubskymu. Již za pár dní museli Serényiové ze zámku odejít a s nimi utekl z vlastního majetku i hrabě Dubsky. O velikonocích naložil na povoz s traktorem část movitého majetku. V lysické záložně okradl pana strojníka Ryzího, který mu tam složil téměř milion zálohy na prodej jeho továrny v Drnovicích. Jeho útěk do Bavor se však nezdařil, byl zadržen bezpečnostními orgány v Blatné u Strakonic. (Je příznačné pro tehdejší dobu, že valná většina těchto nacistů z Moravy prchala přes Jihlavu do Bavorska. Tak vznikalo nacistické akvárium pozdějších "landsmanů", řečeno slovy blahoslaveného Ing. Simona Wiesenthala...). Rovněž Serényiům se v té době útěk nezdařil. Byli rovněž zadrženi a Alois byl internován ve sběrném táboře.
Odtud utekl a podle hlášení ředitelství SNB v Uherském Brodě čj. 322/1949 oba manželé Serényiovi dne 28. března 1948 ilegálně překročili hranice ČSR.
Alois Serényi pak zesnul v Rakousku a dodnes není exaktně našimi orgány vyšetřeno, pod jakým občanstvím zesnul. Celý případ vrhá nové světlo na posmrtné udělení čs. občanství hraběti Aloisu Serényimu a následnou restituci v Luhačovicích.
Pokrok v bádání interesentů může přinést další překvapivá zjištění.
Prameny a literatura:
Archiválie:
MNV Lomnice: Protest proti vynětí z opatření proti Němcům. Serenyi-ovi, vynětí z německého národnostního katastru. K čís. Z. IV.-5372/45, Ministerstvu vnitra Praha.
Předseda NV: Pařil Al. ( ABS Praha)
Přípis SNB Uherský Brod čj.3221949 opis člena ZR Nár. správy Lázní Luhačovice Koutného.
Žádost referenta An.Kunce 4.ledna 1946 čj. 123/46 o prověření členství Volksturmu
Aloise Serényiho a funkcionářství při okresním úřadě a o ověření schůze správní rady Lázní ze den 29.VI.1942. K rukám Státní Bezpečnost při ONV/k rukám p.Ježa/
v Uh. Brodě.
Návštěvní kniha zámku Emmahof. Sine anno.
Návštěvní kniha zámku Lysice. Sine anno. (Datace uvnitř knih u podpisů.) MZA Brno.
Lit:
Hrdlička R., Rudá armáda osvobozuje Moravy. MR Nakladatelství Brno 1948, str. 72-73.
Nickelli Jaroš J., Heslář nacistů Blanenska, Blansko-Brno 2004, str.22 ad.
