České národní listy

Proč jsme vyvěsili projev R. Heydricha po jeho nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora?

V jednom z komentářů k našemu článku čtenář nám sdělil, že Himmler si pomník  nezasluhuje, „ale Heydrich by si ho v Praze zasloužil určitě“. Toto tvrzení považujeme za mimořádně závažné. Svědčí pravděpodobně o hluboké neznalosti autora, ale nejen toho, o poměrech v tzv. protektorátu Čechy a Morava. Téměř vylučujeme možnost, že autor uvedeného výroku „se shlédl“ v této době, jíž fandí, a kterou by chtěl v nějakém rozsahu přenést do současnosti.

Proto jsem v odpovědi na tento komentář uvedli následující: Pokud víme, tak po vyhlášení stanného práva Heydrichem bylo v tzv. protektorátu odsouzeno k smrti několik set českých vlastenců, včetně generála Eliáše, který byl předsedou „protektorátní vlády“.  Téměř 5000 dalších bylo posláno do koncentračních táborů, věznic, či postiženo jinak. Lidé umírali i při výslechu na gestapu. A to vše proběhlo v době od 28.9.1941 do 20.1.1942, kdy stanné právo bylo zrušeno. Vzhledem k tomu, že o těchto ukrutnostech se málo ví, vyvěsíme několik článků o této i následné době, kdy bylo vyhlášeno tzv. druhé stanné právo. V některých dokumentech se o R. Heydrichovi mluví jako o krvavé bestii.

Pokud mluvíme o R. Hendrichovi, nesmíme zapomenout i na jeho „zásluhy“ při řešení „židovské otázky“. K jeho zcela kvalitativnímu posunu došlo při jednání vysokých nacistických funkcionářů v berlínské vile ve Wannsee v lednu 1942. Budování dodatečných smrtích kapacit dostalo zelenou. Železniční výhybky směrovaly nekonečné transporty Židů, včetně malých dětí a žen, do vražedných koncentračních táborů jako byl např. Osvětim a další.

V některých médiích se o této události píše takto: „Před 75 lety svolal Reinhard Heydrich, tou dobou pověřenec pro „řešení židovské otázky“, poradu do berlínské vily Wannsee. Nacistické špičky zde 20. ledna 1942 zkoordinovaly genocidu Židů ve vyhlazovacích táborech východní Evropy.“

Považujeme za nadbytečné, abychom vytahovali na světlo denní další „zásluhy“, které měl R. Heydrich, jeden z prvních činitelů třetího rajchu, při budování nacistické nadvlády a „nového pořádku v Evropě“. Na jeho rukou lpěla krev milionů lidí. Co chtěl činit v protektorátu, to na sebe otevřeně řekl v  „nástupním“ projevu, který jsme celý publikovali. Čech v Čechách a na Moravě neměl co dělat. Český národ byl připravován k likvidaci.  Naše historická sídliště měla být osídlena Němci.  Toto byla nejen již příprava ke genocidě, ale naplňování genocidy samé.

Jak vůbec někdo může si myslet, že by si Heydrich v Praze určitě zasloužil vybudování pomníku?

J. Kovář