České národní listy

Přízrak znovu bloudí. A nejen Evropou…

Vladimír Ovčinskij

Pandemie  COVIOD-19 povede ke zhoršení životní úrovně prakticky ve všech zemích světa. Takovou prognózu prezentovala 6. října 2020 výkonná ředitelka IMF Kristalina Georgieva…

„Očekáváme, že světová výroba ve střednědobé perspektivě zůstane na nižší úrovni ve srovnání s našimi prognózami, provedenými před pandemií. Prakticky pro všechny země světa to bude, s hlediska zlepšení životní úrovně, krok zpátky“ – řekla ve svém on-line vystoupení organizovaném Londýnskou školou ekonomiky v předvečer každoročního setkání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky „WB“. Dále prohlásila, že „Světová ekonomika se obnovuje po krizi. Ale toto neštěstí zdaleka nekončí. Všechny země dnes narážejí na to, co bych nazvala dlouhým, těžkým stoupáním, jež bude dlouhé, nerovnoměrné a nejisté, a rovněž s možnými kroky zpět“ , - prohlásila.

„IMF v červnu předpovídal velmi vážné snížení světového HDP v roce 2020. Obrázek není dnes tak chmurný. Podle našich nových hodnocení, bylk vývoj událostí ve 2. a 3. čtvrtletí poněkud lepší, než jsme čekali, což nám umožnilo přehodnotit naši globální prognózu na rok 2021 směrem ke zvýšení“ – dodala Georgieva.

Přitom, podle jejích slov, po skončení pandemie bude nutno světovou ekonomiku přestavět v souladu s novými principy. „Nemůžeme si dovolit jednoduše obnovit starou ekonomiku s jejím nízkým růstem, nízkou produktivitou, vysokou úrovní nerovnosti a zhoršující se klimatickou krizí“ – zdůraznila šéfka IMF. Je přesvědčena, že: „v ekonomice musí po pandemii proběhnout fundamentální reformy, a ona se musí stát ekologičtější, chytřejší, inkluzivnější a dynamičtější“. A k tomu jsou, podle ní, nutné seriózní investice.

„Očekáváme, že světový státní dluh v roce 2020 dosáhne rekordní výše – téměř 100% HDP“, - podělila se o předpověď, a dodala: „Mnohé země jsou mnohem zranitelnější. Zvýšila se výše jejich zadlužení kvůli opatřením v oblasti daní a rozpočtu, které přijaly v odpověď na krizi, ale také ztráty příjmů“.

Stamiliony lidí pod hranicí chudoby

Šéf Světové banky David Malpass řekl, že: - „Podle propočtů, zveřejněných WB, v důsledku krize v letech 2020-21 se bezmála 150 milionů lidí ocitne v takové chudobě, že bude v ohrožení jejich život…  Poprvé od roku 1998 množství chudých lidí ve světě znovu stoupne, a úspěchy, dosažené za léta, budou anulovány“.

„Pandemie a globální recese mohou vést k tomu, že se ve stavu krajní chudoby ocitne 1,4 miliardy světové populace.  Přitom za minimum, které člověk potřebuje k přežití je považována částka 1,9 dolaru za den.

„Od počátku devadesátých let se množství lidí, žijících pod hranicí absolutní chudoby, snížilo z 35% na cca 8,4%, což bylo unikátním úspěchem, zajištěným především hospodářským růstem Číny, ale v posledních letech také stále více souvisel s pokrokem v mnoha dalších zemích, i v zemích s prahovou ekonomikou, například, v Indii nebo Indonézii. “

Nyní, podle Světové banky stoupne počet lidí, žijících v extrémní chudobě z 8% na 9,1% při poklesu ukazatelů světové ekonomiky o 5% v roce 2020. Pokud se sníží o 8%, pak podíl chudého obyvatelstva se zvýší na 9,4%.

„V přepočtu na absolutní čísla to znamená, že ke konci roku 2020 bude za méně než 1,9 dolaru žít o 60-87 milionů lidí více, než v roce předchozím… Koncem roku 2021 bude v absolutní chudobě žít o 111-150 milionů lidí více, než se dosud očekávalo. Zvlášť to zasáhne dva regiony: Afriku na jih od Sahary a Jižní Asii. Tam žije skoro 90% těch, kteří se pod hranicí absolutní chudoby ocitnou… To bude katastrofa především pro subsaharskou Afriku, kde leží 20 nejchudších zemí světa, 40% lidí tam žije za méně než 1,9 dolaru za den, 70% za méně než 3,2 dolaru na den.“ – řekl Malpass a dodal, že přitom, jak vyplývá z údajů Světové banky, “ve většině zemí budou následky krize cítit až do roku 2030“.

A jak se mají superbohatí?

Švýcarská banka „UBS“ a mezinárodní poradenská síť „Price  Waterhaus Cooper“ (PwC) připravili zprávu o situaci v prostředí miliardářů celého světa. Tady jsou hlavní závěry expertů: pandemie zvýšila počet miliardářů na 2.189 lidí, a celkový majetek této „třídy se doplnil o 2,2 bilionu a dosáhl rekordních 10,2 bilionů dolarů, což je 4x víc, než v roce 2009. Návrat těchto prostředků společnosti je skromnější: 209 miliardářů oficiálně vybralo na boj s pandemií pouhých 7,2 mld. usd.

Tak příznivá situace tu nebyla od roku 2017. V době, kdy se ve světě bojuje s ekonomickými následky pandemie a státní rozpočty nabírají stále nové dluhy v pokusu pomoci byznysu a nezaměstnaným, tak se bohatí stávají ještě bohatšími.“

Jak vysvětlují experti, hlavní příčinou toho se stalo to, že žraloci byznysu získali akcie společností ve chvíli, kdy se na začátku pandemie propadly v ceně. A během krátké doby se jim tento riskantní krok vyplatil.

Sféra technologií zvýšila svůj význam, který i předtím byl značný. Kromě toho významně stouply zisky miliardářů ve zdravotnictví (o 50% za 2,5 roku). Na třetím místě je průmyslový sektor (růst o 44,1% za duben-květen).

Pandemie uspíšila propast v příjmech nejen v planetárním průřezu, tak i mezi superbohatými.

Kromě toho, se za posledním desetiletí stalo obtížnější zachovat vydělanou miliardu, než v předchozích.

Nicméně, při existenci takových drobností, vcelku tito velcí podnikatelé ke konci července dokázali rozšířit svůj majetek dokonce i ve sférách zábavy a nemovitostí. 

Miliardáři ve vyspělých zemích: - USA (170%), Německu (175%), Velké Británii (168%) a zvláště ve Francii (439%) – se ve srovnání s rokem 2009 obohatili podstatně víc než jejich kolegové v Rusku (80%), Brazílii (90%) a Indii (99%). Výjimku tvoří Čína. Miliardáři Říše Středu zvýšili svůj souhrnný majetek o 1.146% za 11 let.

Experti nazvali svou práci „Na vlně“ a popsali ji jako pokus vyznat se v tom, jak se nejúspěšnějším lidem podařilo finančně využít krize ve svůj prospěch. To jim umožnilo získat anonymní interview s desítkami miliardářů po celém světě. Experti časopisu „Guardian“ nevidí v takovém obratu kapitalizmu nic zajímavého a nevylučují, že dříve či později bude lidstvo chtít změnit nynější stav věcí a přerozdělit příjmy. Koncentrace bohatství byla natolik značná před více než stoletím – v roce 1905.  Nejde jen o množství peněz, protože jejich sumární množství seřezává inflace, jako v tom, že mizivě malý počet obyvatel Země vládne zdroji podstatně většími, než všichni ostatní. Podle této zprávy náleželo jen miliardářům 7,23% světového HDP. Ve skutečnosti toto procento je ještě vyšší, protože globální HDP se kvůli pandemii snížil.

Majetek 25 miliardářů z vrchnosti seznamu Forbes během pandemie vzrostl o 255 miliard usd (Frobes bral v úvahu jen ty, jejichž společnosti se obchodují na burze) vládne kapitálem v hodnotě skoro 1,5 bilionu usd. Mezi nimi jsou Mark Zuckerberg, Warren Buffet, Larry Ellison. To jsou občané, jejichž majetek závisí na lidech v IT společnostech a medicínských organizacích, poptávka po jejichž službách během pandemie stoupla. Držitelé cenných papírů také vydělali díky růstu jejich kurzu nejvíc ze všech.

Současně se majetek miliardářů stal méně stabilním, než počátkem desetiletí. Z těch, jejichž majetek koncem roku 2009 dosahoval výše 2 miliardy usd, už 153 lidí tento statut ztratilo. Skoro polovina z nich, 70 lidí,  vypadla z kategorie miliardářů během posledních dvou let. Evropa, Blízký Východ a Afrika trpěly největší „erozí bohatství“, za nimi následují Asijsko-Pacifický region a Amerika.

Rok 2020 se stal obratem a urychlil přechod k digitální ekonomice.

K ohodnocení „evoluce bohatství“, vypracovali experti koncepci „novátorů a revolucionářů“. Na základě finančních výkazů a otevřených dat prozkoumali byznys-modely společností – nakolik zavádějí vysoké a nové technologie do vývoje produktů, služeb a rozboje byznysu.  K novátorům patří většina miliardářů ze sféry technologií (94%) a zdravotnictví (71%).

Novátoři zvětšili svůj majetek o 17% na 5,3 bilionu usd, za předchozí 2 roky a prvních 7 měsíců roku tohoto.

Současně bohatství tradičních miliardářů rostlo skoro 2x pomaleji – o 6%, na 3,7% usd.

Některá odvětví ukázala svou „zaostalost“. Analytici zařadili mezi novátory jen 37% miliardářů ve sféře finančních služeb a 17% - ve sféře nemovitostí.

Navíc se PwC dotázala 84 svých partnerů s miliardářskými klienty. Takže, většina (63%) posledně jmenovaných očekává scénář krize ve tvaru „U“ – pomalou obnovu.

TOP-5 nebezpečí miliardářů: recese (20,1), rostoucí politická polarizace (18,1%), volatilita trhů (15,1%), finanční krize v důsledku globálního poklesu (14,1%), opatření zavedená státy (12,6%).

Při pohledu na rozsah státních podpor, miliardáři chápou, že státy budou hledat způsoby, jak doplnit rozpočty. 55% jich očekává růst daní z přepychu, 46% - růst přímých daní, 33% - růst nepřímých daní (HDP, akcízy), 28% - zvýšení kontrol a dozoru.

Kapitalisté a socialisté všech zemí, spojte se !

Pod takovým názvem publikoval článek v „Project Syndicale“ (01.10.2020) známý americký vědec a ekonom, profesor Princetonské univerzity Harold James. Ten píše, že na rozdíl od předchozích desetiletí, se standartní obrana kapitalizmu, ukázala jako intelektuálně a politicky slabší. Dokonce i tradiční kapitalisté, například vlivný „Podnikatelský kulatý stůl“ (organizace generálních ředitelů velkých amerických korporací, kótovaných na fondové burze), začali vystupovat za fundamentální reformu. Klaus Schwab, zakladatel Světového ekonomickéoho fóra, odsuzuje neoliberalizmus a fundamentalizmus volného trhu, a britští konzervativci a američtí republikáni začali odsuzovat náklady globalizace a „trhu“.

Takové ideologické rozpaky, domnívá se James, jsou v mnohém vysvětlovány radikálními změnami v technologiích. Digitalizace a masové rozšíření informačně-komunikačních technologií (IT) obrátily zažité  názory na centralizaci a decentralizaci vzhůru nohama. Obhájci kapitalizmu obvykle vystupovali za decentralizaci jako prostředek jako prostředek, zajišťující systémovou stabilitu. Je-li systém správně nastaven, nejsou špatná rozhodnutí důležitá, protože jsou jejich následky hned viditelné, a účastníci se mohou učit na chybách a adaptovat se. Nakonec je takový systém stabilní a sám sebe koriguje.

Ale lehoučká digitální ekonomika a zvýšený význam ekonomiky měřítka tuto argumentaci změnily. Marginální výrobní náklady nemateriálních produktů, v podstatě rovny nule,  a síťový efekt zajišťují přednosti těch, kdo jsou schopni vyhrát závody o rozsah v tom či jiném sektoru. IT zároveň radikálně změnily cenotvorbu, dříve klíčový informační faktor ve výměně zboží. Dnes se v digitální ekonomice používá cenová diferenciace a diskriminace v měřítku, jaké dříve bylo nepředstavitelné, a v důsledku toho jsou ceny stále více odtrženy od spotřebitelské poptávky.

Současně se změnil i ráz diskusí týkajících se socializmu. Stará prohlášení socialistů, že centralizované (sociální) plánování umožňuje efektivní rozdělení zdrojů, neberou v úvahu fakt, že lidé, kteří rozhodují, dostávají neúplné informace. Proto autoři socialistických plánů, počínaje 20. léty minulého století, tvrdili, že budoucí proces výpočetních technologií časem tuto mezeru ve znalostech. Kritici naopak poukazovali na to, že autonomní trhy stejně  budou vždycky vědět více. Tyto debaty se obnovovaly s každým novým průlomem ve sféře IT – objevení se prvních elektronických počítačů ve 40. letech, velkých vysoce výkonných serverů v 60., PC v 80. a smartfonů ve dvoutisících. Nicméně, podle Jamese, může tentokrát být všecko jinak. Skutečně jsme dosáhli etapy, v níž jsou komputery schopny zpracovávat větší objemy informací, než složité lidské společnosti. Algoritmy umělé inteligence prošly rychle cestu od vítězství nad lidmi ve hře go a šachu k psaní veršů. Proč by nemohly být lepší než lidské trhy?

James má za to, že nepochybná konvergence mezi centrálním plánováním a individuálním výběrem není ničím novým. V 50. a 60. letech – v nejlepších letech manažerského kapitalizmu – se někteří domnívali, že velké korporace fungují stejně, nezávisle na podmínkách, v nich fungují – kapitalistických nebo socialistických. Protože samy o sobě jsou plánovitými zařízeními, nereagovaly na tržní signály.

Tyto rané příklady konvergence nám musí připomínat, že termíny kapitalizmus a socializmus byly od samého počátku vymyšleny pro jeden a ten samý funkcionální cíl: vytvořit decentralizovaný systém rozdělování, v němž mohou uspokojovat spontánní potřeby a přání. Jak ukázala následující století, oba přístupy jsou destruktivní, pokud vedou k nadměrné koncentraci moci.

Na tomto historickém pozadí vypadají, dle Jamesova názoru,  hledání nového decentralizovaného systému jako návrat k dávnému snu proto-socialistů a proto-kapitalistů. Ale díky moderním technologiím si lze klidně představit reálné splnění tohoto snu v hybridním socializmu“.

Pandemie COVID-19 obnažila vztahy mezi zdravotním stavem a sociální a ekonomickou nerovností.

Toto pojetí vedlo k politizaci i dalších údajů – například o trestných činech, příjmech etnické příslušnosti.

Počátkem 19. století byl veden boj o vlastnictví výrobních prostředků. Nyní ale,  jak se James domnívá, se můžeme vyslovit mnohem konkrétněji k tomu, co konkrétně ta koncepce předpokládá. Co je dnes ze všeho nejnutnější, je „hnutí za vlastnictví dat“, podle modelu dělníků počátku 19. století, kteří požadovali právo na svou práci.

Existuje názor, že „hnutí za vlastnictví dat“ se nestane hlavním problémem protikladů kapitalizmu a socializmu v digitální společnosti.

Mnozí teoretici digitální revoluce vkládali v tuto revoluci naděje jako na možnost radikálně zlepšit postavení milionové masy zbídačených – bez revolucí sociálních. Pandemie urychlila proces projevu sociálních následků digitalizace. A ty jsou velmi znepokojivé.

Digitální revoluce vede k tomu, že se chudí stávají ještě chudšími, a superbohatí ještě bohatšími. O žádné sociální spravedlnosti není řeč. Konvergence kapitalizmu a socializmu se konstruuje jen v pokrokových myšlenkách vědců – teoretiků. Velké napětí stále stoupá, ekonomická nerovnost, jako vždy, sponzoruje hledání viníků. A to podle historicky daného tématu vede k etnickým, národním, rasovým, konfesním, územním konfliktům.

Přízrak znovu bloudí – a nejen Evropou…

https://www.youtube.com/watch?v=sGZHRYi_t7c

Překlad:        st.hroch        20210527

Přišlo e-poštou