Příprava berlínské operace
Příprava berlínské operace
Vojenskopolitická situace v dubnu vyžadovala, aby sovětské velení připravilo a uskutečnilo operaci s cílem dosáhnout v co nejkratší době rozhodné porážky berlínského uskupení nepřítele a zmocnit se hlavního města Německa. Úspěšné splnění tohoto úkolu mělo zmařit plány fašistického velení na prodlužování války.
Hlavní stan vrchního velení určil k provedení berlínské operace vojska tří frontů. 2. a 1. běloruského a 1. ukrajinského, které měly celkem 21 vševojskových, 4 tankové a 3 letecké armády, 10 samostatných tankových a mechanizovaných sborů a 4 sbory jezdecké. Předpokládalo se také, že bude využita část Baltského loďstva, 18. armáda dálkového letectva, vojsko protivzdušné obrany státu a Dněperská válečná flotila. K porážce fašistického Německa se připravovala i polská vojska - dvě armády, tankový sbor, letecký sbor, dvě průlomové dělostřelecké divize.
Na přípravě berlínské operace se pracovalo již v průběhu zimního útoku sovětských vojsk. Hlavní stan vrchního velení analyzoval vojenskopolitickou situaci v Evropě. Stanovil cíl operace a posoudil plány, které připravily štáby frontů. Konečný plán byl potvrzen začátkem dubna na rozšířeném zasedání hlavního stanu za účasti členů politického byra ÚVVKS(b) a velitelů 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu. Podstatou zámyslu sovětského velení bylo prolomit mohutnými údery tří frontů nepřátelskou obranu na Odře a Nise, rozvinout útok do hloubky, obklíčit hlavní uskupení fašistických vojsk na berlínském směru a současně je rozdělit na několik částí a ty zničit. Pak měla sovětská vojska proniknout v průběhu dalšího útoku k Labi na čáru dohodnutou se západními spojenci. V souladu se zámyslem operace stanovil hlavní stan konkrétní úkoly jednotlivým frontům.
Hlavní úsilí tří frontů bylo usměrněno v první řadě na prolomení nepřátelské obrany a pak na obklíčení a rozdělení hlavních sil hitlerovců, bránících se na berlínském směru. Obklíčení nepřátelského uskupení mělo být provedeno tak, že vojska 1. běloruského frontu (velitel maršál G. K. Zukov) obejdou Berlín od severu a severozápadu, zatímco z jihu a jihozápadu měl obejít hlavní město 1. ukrajinský front (velitel maršál I. S. Koněv). Obklíčené uskupení se mělo rozdělit úderem dvou vševojskových armád 1. běloruského frontu. Ve všeobecném směru na Brandenburg. Bezprostřední dobytí hlavního města Německa bylo svěřeno vojskům 1. běloruského frontu. Pohyb vojsk Rudé armády v zimní ofenzívě se rozběhl tak rychle, že i americké noviny New York Times oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v Polsku a 1940 ve Francii.“
1. ukrajinský front, útočící hlavními silami severozápadním směrem a částí sil na Drážďany, měl porazit německá vojska jižně od Berlína. Izolovat hlavní síly skupiny armád Mitte a zabezpečit od jihu útok 1. běloruského frontu; mimo to měl být připraven spolupracovat bezprostředně s 1. běloruským frontem při boji o hlavní město fašistického Německa. Vojska 2. běloruského frontu (velitel maršál Konstantin Rokossovskij) měla odříznout od skupiny armád Mitte německou 3. tankovou armádu, zničit ji, a tak zabezpečit od severu postup 1. běloruského frontu. Tím zajistit blokádu uskupení nepřítele v Kuronsku. V souladu s těmito úkoly zahájila sovětská vojska počátkem dubna bezprostřední přípravu operace. Jedna ze zvláštností berlínské operace byla krátkost její přípravy - celkem 13 - 15 dní. V tak krátkém období bylo nutno učinit velké množství různorodých a složitých opatření k přípravě vojsk a štábů. Obtížné bylo rozsáhlé přeskupování vojsk, která se zúčastňovala východopomořanské a hornoslezské operace. Po skončení těchto operací se naskytla příležitost soustředit hlavní síly na berlínském směru.
U frontů probíhala velitelsko-štábní cvičení se štáby střeleckých sborů a divizí, jichž se zúčastnili příslušníci štábů dělostřelectva, tankových a leteckých útvarů a svazků. Za účasti představitelů všech druhů vojsk se prováděla společná rekognoskace terénu na předním okraji nepřátelské obrany s upřesňováním úkolů a organizací součinnosti. Bylo přesně stanoveno, jakým způsobem budou uvolněny cesty pro zasazení rychlých skupin do průlomu a jak budou zabezpečeny jejich boky.
Vypjaté termíny přípravy operace kladly vysoké nároky na práci týlu, který musel nahromadit nezbytné zásoby nejrůznějšího materiálu. Jen u 2. běloruského frontu bylo nutno v přípravném období operace přisunout 127 000 tun nákladů. Zásluhou pečlivé organizace přísunu zásob byla vojska vším potřebným pro útok zabezpečena včas.
Základním úkolem stranickopolitické práce bylo zajistit vysoký morální duch a elán všech příslušníků ozbrojených sil. V článku uveřejněném v Pravdě bylo znovu vyloženo stanovisko komunistické strany k této složité otázce. Uvádělo se v něm: „Rudá armáda plní své osvobozovací poslání. Bojuje s cílem zlikvidovat hitlerovskou armádu, hitlerovský stát, hitlerovskou vládu, ale nikdy si nekladla a neklade za cíl vyhubit německý národ.“ Tato práce se vyznačovala velkou operativností. Vojáci byli informováni o situaci na všech úsecích sovětsko-německé fronty, o situaci v zázemí, které v rostoucí míře zásobovalo fronty zbraněmi, bojovou technikou, výstrojí i potravinami. Zásluhou rozsáhlé politické práce v rámci příprav k operaci pronikl ke každému vojákovi rozkaz vrchního velitele: „Vztyčit nad Berlínem prapor vítězství!“
