České národní listy

Případ Mariánského sloupu

Prof. PhDr.Stanislava Kučerová,CSc.

Nejeden emigrant, který se po převratu 1989 vrátil ze zahraničí, aby pomáhal rozvoji své vlasti, se podivil. Narazil na  nečekané tendence  přepisovat a převracet  historii střední Evropy vůbec a zejména české historie zvláště. Tendence, které se nepřestával množit  a sílit. Mnozí vykladači a „oprávci“ dějin zaměřili svou pozornost k pobělohorské odrodilé šlechtě, k protinárodním prelátům katolické církve, k  rozbíječským protistátním  menšinám, a to všechno zcela  bez zřetele k  reálnému dobovému sociálnímu a politickému kontextu. Začaly se pomíjet nebo zaměňovat příčiny i důsledky a následky, nedbat o důležité vztahy a souvislosti historického dění. Z viníků válečných katastrof 20. století se začaly dělat oběti. Podstatné se přestalo odlišovat od nepodstatného, úzká a nevýznamná témata se začala  povyšovat, jako by byla  rovnocenná s tématy závažnými. Tyto matoucí posuny navíc  ideologicky provází  protinárodní  negativismus, skepticismus a zaujatost, která  vnáší do historického  myšlení  nejistotu, zmatek a  nebezpečně rozvrací dosavadní dějinné národní vědomí.

 Do okruhu dezinterpretačních historických aktivit se zařadil i  naléhavý podnět obnovit v Praze Mariánský sloup, který stával  před  rokem 1918  na Staroměstském náměstí. V „Národním osvobození“  jsme svého času mohli o tom  číst  zasvěcený  příspěvek, včetně ocenění sochařských kvalit onoho díla. Sloup, jak jsme se mohli dočíst, vznikl prý  jako  památník na počest  obráncům Prahy před ozbrojenými Švédy v polovině 17. stol.

Stržen byl  prý fanatickým davem, vedeným  neodpovědností a alkoholickou euforií svého vůdce, na oslavu osvobození od habsburské monarchie. Prý  neprávem.

 Protože sloup prý nebyl  pozůstatek nadvlády habsburské monarchie, ale památka  na  bojovníky proti  Švédům.Tažení za obnovu Mariánského sloupu podle tohoto  scénáře se po řadu let  nesetkalo s příznivým ohlasem. Nedávno se však  jeho přívrženci znovu  intenzivně  mobilizovali a dosáhli úspěchu. Především  obnovili své nepravdivé  výklady, aniž by vzali na vědomí   fakta o vzniku sloupu nebo věrohodné dobové  záznamy o jeho stržení.  Začněme bližší historií,  letopočtem vzniku Československé republiky. 

 Krátce po převratu 28. října 1918, v revolučním nadšení a radosti, konal se 3.listopadu na Bílé hoře tábor lidu k uctění nešťastného výročí  pověstné  bělohorské bitvy. Ta  otevřela válku třicetiletou a  zahájila  období nepředstavitelných útrap. Stalo se to 8. listopadu 1620.  Bezprostředně po prohrané  bitvě tehdy následovalo zničující  masové pronásledování protestantského národa:  hrůzostrašná veřejná  poprava 27 vůdců stavovského povstání  na Staroměstském náměstí,  úděsné zacházení s nimi živými i mrtvými,  nelítostné vypovězení  všech jinověrců, ať již  šlechticů, měšťanů nebo vzdělanců, zabavování jejich majetku, u šlechty  celých panství. Jen nevolníci nebyli pro víru vypovězeni. Ti naopak  nesměli pro víru odejít, museli zůstat, aby obdělávali půdu a starali se o majetek  nového panstva. Novou víru museli přijmout  od nového panstva. Většinou od  cizích válečných dobrodruhů a pod nelítostným útlakem vítězné církve.

 Nyní, po  slavném převratu 1918, bylo možno na onom uvedeném  táboru lidu  na Bílé hoře  po prvé  nepokrytě vzpomínat na  všechnu  tu tíhu a  bezpráví, kterou přinesla  dlouholetá ztráta samostatnosti a svobody.  A tím více se zároveň radovat z prožívané  proměny bezprávné kolonie, kterou jsme dosud byli, ve společnost již svéprávnou, samostatnou a svobodnou. Na táboře bylo mnoho projevů, horování, emocí, nadšení i spravedlivého hněvu. Když se lid vracel z bělohorské manifestace domů, zastavil se na Staroměstském náměstí a povzbuzen dalšími projevy, strhl (povalil) Mariánský sloup, v němž  viděl (právem) symbol nenáviděné „300leté poroby“, nespravedlivého  vítězství Habsburků nad stavovským povstáním a   následného  nastolení   bezohledné kolonizace českého království a ohrožení samé existence českého národa.

Bělohorští manifestanti věděli, že sloup byl vztyčen r.1650 z vůle habsburského  panovníka Ferdinanda III. na počest vítězství katolické ligy nad českou reformací a nad  českým státem. Bylo to dva roky po  uzavření Westfálského míru, konce 30leté války. Wetfálský mír  byl pro Čechy tragicky osudný. Byla to prohra  především evangelíků  habsburské říše.  Takové sloupy  tehdejší   vítězní  držitelé moci  stavěli s neskrývaným uspokojením  nad pokořením evangeliků  po celé katolické Evropě. Když se uvádí, že sloup  byl vztyčen na památku statečných obránců Prahy před Švédy,  je to jen zavádějící informace. Právě  od vítězství švédských (evangelických)  zbraní nad císařskými (katolickými) si slibovali čeští exulanti (i J.A.Komenský)  konec habsburské nadvlády, svobodu víry pro domácí obyvatelstvo a  pokojný  návrat exulantů z ciziny do vlasti. Kdyby   katolický panovník  byl poražen, všichni poddaní  by už nemuseli být katolíky, byla by náboženská tolerance,  pronásledování a persekuce pro víru by přestaly. Avšak dřív než mohli Švédové Prahu dobýt, válka skončila. Mezinárodně sjednaný  Westfálský mír potvrdil Habsburkům jejich neomezené panování u nás. Dál trval zákaz návratu pro nekatolíky, dál byli tajní nekatolíci odhalováni a pronásledováni, jejich majetky konfiskovány. A jako symbol toho  krutého a nelidského vítězství  byl postaven  na Staroměstském náměstí Mariánský sloup. Stál tu od r. 1650 do r. 1918. Po vzniku Československé republiky padl, rukama a silou osvobozeného lidu.  

 Jako podněcovatel k svržení sloupu a tím  k  vykonání „ historické spravedlnosti“, jak to shromáždění lidé tehdy  na Staroměstském náměstí cítili, se uvádí bouřlivák a anarchista Franta Sauer (1882), zámečník, obchodní cestující a spisovatel pražské periférie a bohémy.  Samu akci je třeba posuzovat v uvedených historických souvislostech a  nevymýšlet  si, jak se dnes děje,  nepravdivé  zkazky o vandalství opilého vůdce  a zfanatizovaného davu.

  Zmíněné tažení za obnovu sloupu po r. 1989 ku podivu dosáhlo svého. Přesto, že znovupostavení sloupu  je  projevem hrubě necitlivé restaurace  symbolu  nadvlády  habsburského mocnářství, vítězství nelidské nesnášenlivosti  a znovu pokořující  připomínkou  českého národního ponížení, které trvalo až do roku 1918.

 Letos, r. 2020, byl  sloup na vzdory faktům pravdivé  historie  obnoven. Po 102 letech od vzniku Československé republiky byla obnovena  protičeská, protinárodní symbolika.

Co k tomu říci? Není slov. Snad  bychom se mohli  jen zeptat: Kdo nám tu dnes vládne v duchu tak vyhroceného  nepřátelství k české historii?