České národní listy

Přijetí České republiky do Evropské unie se snažil landsmanšaft maximálně zkomplikovat

"Když EP obdržel  v září roku 2001 oficiální českou žádost o přijetí do EU, dostala česká vláda za úkol mimo jiné přezkoumat, zda dekrety nejsou v rozporu s komunitárními  "acquis" a s Kodaňskými kritérii. Nedosti na tom: EP ustavil v březnu roku 2002 zvláštní komisi v čele  s Posseltem (!), jejímž posláním bylo projednat záležitost  tzv. Benešových dekretů s českými poslanci. Vzhledem k tomu, že česká strana trvala na tom, že dekrety nejsou v rozporu ani s "acquis", ani s přistupovými kritérii, vyžádal si EP od renomovaných znalců mezinárodního práva vypracování posudků, týkajících se právě dekretů.

Závěry těchto znalců (prof. Jochen Frowein, Ulf Bernitz a lord Christopher Kingsland), předložené v srpnu roku 2002, byly jednoznačné: československé prezidentské dekrety nejsou v rozporu s komunitárním právním řádem a nepředstzavují tedy překážku vstupu České republiky do EU. K identickému závěru došla také Evropská komise na základě analýzy své právní služby ("The Czechoslovak Presidential Decrees in the Ligt od the Acguis Communautaire"), předložené v říjnu roku 2002. Mluvčí komise Jean-Christophe Filori potvrdil, že "pro EU je otázka Benešových dekretů uzavřena." 

Sudetoněmecký landsmanšaft si nechal obratem vypracovat  "konkurenční" znalecké posudky od právníků, zastávajících jeho pozice (Dieter Blumenwitz, Martin Nettesheim, Rudolf Dolzer). Tyto posudky, jež se nestaly oficiálními dokumenty, neboť očividně hájily zájmy organizace, která si je objednala, byly (samozřejmě) v naprostém rozporu s ofociálním českým stanoviskem i se závěry evropských institucí a odborníci je ohodnotili jako "právně bezvýznamné" s tím, že "jejich zveřejnění mělo za primární cíl zmatení veřejnosti".

Německý politolog Samuel Salzborn poukázal na to, že odstranění tzv. Benešových dekretů z řčeského právního řádu b znamenalo "vyškrtnout z evropské paměti příčiny a kontext útěku a vyhnání Němců, neboť dokud budou s Benešovými dekrety (a závěry Postupimské konference) existovat právní základy poukazující na souvislost nacistické politiky a vyhlazovací války s pozdějším útěkem a vyhnáním, dotud nebude mít šanci interpretace dějin zaměňující ze strany ´vyhnanců´ příčiny a následky, pachatele a oběti".

Dne 9. dubna 2003 schválil EP přijetí deseti kandidátských států do EU: pro přijet České republiky se vyslovilo 489 z 565 hlasujících poslanců, což bylo nejméně ve srovnání s ostatními kandidáty, kteří získali všichni přes 500 hlasů. Explicitně proti přijetí České republiky hlasovalo 39 především německých poslanců. Místopředseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Matthias Sehling to označil za "velký úspěch", a s potěšením prohlásil, že "toto a obsáhlé diskuse v Evropském parlamentu poškodily zahraničněpolitickou pověst České republiky." A další s tím související závěr? ... Ale vstupem ČR vznikají nové možnosti."  

(Výňatek z knihy "Sudetoněmecké kapitoly, autor Emil Hruška, Praha 2008, vydáni první, str. 255 - 257)