Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přeživší z Lidic Marie Šupíková - Hrozně mi ublížili.

3. 11. 2019

Přeživší z Lidic Marie Šupíková - Hrozně mi ublížili.

S besedami končím
 

…Některé kroky mají fatální následky. K vypálení Lidic došlo po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, byť stopa do vaší obce byla falešná. Vzkaz Václava Říhy Anně Maruščákové nebyl žádnou šifrou, ale osobním dopisem. Ačkoli to Němci věděli, vybrali si Lidice pro demonstraci síly a vyhladili je. Jeden tragický příběh je podle historika Vojtěcha Kyncla spojen i s vaší rodinou. Podle něj vaše matka udala svoji nájemnici židovského původu Štěpánku Mikešovou, kterou poté deportovali do koncentráku, kde zahynula. Víte o tom?

 

Paní Mikešová bydlela u nás v domě, ale moc se tam nezdržovala. Nevěděla jsem, kdy ji od nás odvedli.

Na základě udání už 2. června 1942.

Pan Kyncl mi sdělil, že moje maminka přišla na četnickou stanici v Buštěhradě a prý tam řekla, že si mají paní Mikešovou odvést, nebo půjde na gestapo a udá ji. Ukázal mi policejní přihlášku podepsanou tatínkem, která potvrzuje, že u nás bydlela. Vyprávěl mi, že se s ní maminka pohádala kvůli nějaké cíše, kterou pro ni měla šít. Na to si vůbec nepamatuji. Já ho poslouchala a nebyla jsem schopna slova, vůbec jsem si to neuměla představit.

 

Pátrala jste po tom, co se tehdy mohlo stát?

Ne. Pan Kyncl mi řekl, že Štěpánku Mikešovou od nás vyváděli četník Ressl a pan Cába, který chodil s Miluškou Říhovou, jež bydlela vedle nás. O této události se ale za celou dobu nikdy nezmínila. O teorii pana Kyncla věděl tehdejší ředitel Památníku Lidice pan Červencl, ale jinak se o tom nemluvilo. Až pak to vyšlo v Kynclově knize. O tom mi řekla paní starostka Kellerová. Začali tedy po tom pátrat a ujal se toho historik a archivář Vojtěch Šustek. Vzal to opravdu do hloubky.

Byl v kladenském archivu i v archivu gestapa v Praze. Přišel na to, že Evžen Ressl půl roku po válce sepsal tohle udání. Zřejmě si tím chtěl vylepšit posudek, možná se zachránit, protože po těchto lidech se šlo. Paní redaktorko, já jsem bydlela s rodinou tady v Lidicích. Kdyby moje maminka udělala to, co říká pan Kyncl, myslíte, že by se nenašel nikdo, kdo by mi to dal najevo? Naše ženy v roce 1947, když byl souzen velitel kladenského gestapa Wiesmann, svědčily u soudu a všechno sledovaly. Kdyby moje maminka udala židovku, myslíte, že by se tím souzení nacisti nepochlubili, že by to nevytáhli jako důkaz kolaborace místních lidí? To se nikdy nestalo. Pan Šustek přinesl důkazy, že maminka je nevinná a nikoho ne-udala. Pan Kyncl se spokojil s prohlášením četníka Ressla, které nebylo ani podepsané.

 

Ve veřejném prostoru se objevuje i názor, že lidické ženy a děti, které se vrátily domů, si ze svého osudu udělaly…

Povolání? Ano, to je výrok pana doktora Kyncla. Já jsem to tak nikdy nebrala. Vrátila jsem se a byla jsem šťastná, že jsem přežila. Vzpomínala jsem na ostatní, kteří zahynuli. Považovala jsem za svou povinnost děti seznamovat s jejich i svým osudem. Aby nezapomněly. Ony teď mají šťastné dětství, domov, ze srdce jim to přeji. Lidické děti o to byly ochuzené. Když jdu na pietní území k pomníku, dívám se na ty obličeje, myslím na své bývalé kamarády a říkám si: Co by asi dnes z vás bylo, kdybyste měli možnost vrátit se do Lidic?

 

Osm přeživších lidických dětí napsalo 14. října dopis nejvyšším ústavním činitelům, v němž jim oznamují, že přerušují spolupráci s Památníkem Lidice. „K tomuto bolestnému rozhodnutí nás vede zkušenost s ředitelkou M. Lehmannovou, které je naše konkrétní utrpení a utrpení našich rodin naprosto lhostejné a která nezná, nectí a překrucuje fakta o lidické tragédii,“ píše se v něm. Co vám paní ředitelka udělala?

My jsme byli 10. června v kladenské reálce, v duchu jsme se opět loučili s našimi maminkami, na místo, kde jsme s nimi naposled byli, jsme kladli kytičku. A večer ČT odvysílala reportáž, kde jsem byla znectěna. Když se natáčela, volala mi paní ředitelka Lehmannová, jestli bych nepřišla do Památníku, protože pan redaktor se bude ptát na paní Mikešovou. Jakmile padlo tohle jméno, odmítla jsem, neboť otázka paní Mikešové pro mě v té době byla vyřešena: měla jsem v ruce doklad historiků Šustka a Čvančary, že maminka je nevinná. Reportáž jsem dodnes neviděla, dcera mi ji neukázala, protože se o mě bála, zazněly tam strašné věci.

Volala jsem ale do Památníku a paní ředitelce jsem řekla, že na základě té reportáže, která mi hrozně ublížila, přerušuji s Památníkem styky a nebudu na besedy chodit. Paní ředitelka nechápala, proč to dělám. Řekla jsem, že kdyby ji nebo její mrtvou mámu někdo očernil v televizi, taky by si to nenechala líbit. Paní Lehmannová ale naznačila, že se diví, protože ta reportáž se mě vlastně netýká. Takže oni mě znectí a já mám dělat, že se nic nestalo a pokračovat ve spolupráci s Památníkem, který se mé rodiny vůbec nezastal? Nejvíc mi je líto, že už nebudu jezdit za dětmi do škol, s nimi jsem se scházela moc ráda.

 

Proč svoje podpisy připojili i ostatní přeživší?

Máme tady Svaz bojovníků za svobodu, který se za mě postavil, stejně jako obecní úřad. Projednávalo se to na schůzi a všichni byli na mé straně.

 

Na reportáž Miroslava Petráčka V předvečer tragédie, kterou odvysílal pořad Reportéři ČT letos 10. června, podaly starostka Lidic Veronika Kellerová a předsedkyně OV ČSBS Jana Bobošíková stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta ale žádné novinářské pochybení neshledala a uvedla, že „všechny zdroje použité v reportáži jsou doložené a jejich užití je možné považovat za odůvodněné“. Dále doporučuje, že pokud se cítíte poškozena, „máte použít prostředků soukromoprávní ochrany“. Budete se soudit?
Byla tady jedna právnička, ale to není věc k soudu. Oni tou reportáží podle mě nechtěli uctít památku Lidic, ale vzbudit senzaci. V té době už věděli, že maminka byla očištěna, a přesto to odvysílali. To beru jako nehoráznost a neúctu k lidickým obětem, které leží tady ve společném hrobě.

 

Jak by na váš dopis měli ústavní činitelé zareagovat?

Měli by se tím zabývat, něco podniknout a nenechat to jen tak být.

 

Co by mohlo změnit vaše rozhodnutí nespolupracovat s Památníkem Lidice?
V první řadě by se musela změnit práce Památníku a snad i myšlení paní ředitelky Lehmannové.
Zdroj: https://www.denik.cz/z_domova/marie-supikova-gestapo-naciste-lidice-pamatnik-20191101.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Výňatek z článku

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hexamegáni

zvědavec,31. 1. 2020 21:40

lehmannova, kyncl, wollner, fridrichova, to jsou zajimava prijmeni ? co je to asi za lidi ? kde maji koreny a puvod ? oni mohou prekrucovat historii druhych a na tu jejich nelze ani sahnout ?