Přešlapování
Předsedkyně Evropské komise Ursula von den Leyen připravila svůj návrh programu rozvoje EU na příštích pět let. Její program se jmenuje „Unie, která si klade vyšší cíle“. Porovnáme-li ho s materiály, které byly projednávány v uplynulých pěti letech, zjišťujeme, že bod za bodem slibuje splnit to, čeho se nepodařilo dosáhnout, co ustrnulo na mrtvém době, anebo co se stalo zdrojem prudkých rozepří mezi členskými zeměmi.
V ekologické oblasti navrhuje snížit emise sloučenin uhlíku ještě o vyšší procento, než bylo to dosavadní, o jehož dodržení panují obavy a které již odmítly respektovat Spojené státy.
V oblasti sociální navrhne, jak uvést do života Evropský pilíř sociálních práv, který i po třech letech diskusí existuje jen na papíře. Mimo jiné proto, že sociální politika byla a zůstává v gesci členských států, nikoliv Bruselu.
Ve věci daní hodlá prosadit nejen společný základ daně firem v celé EU, o čemž se léta vzrušeně diskutuje, ale i sblížit daňové tarify, o čemž řada států diskutovat odmítá, protože to považují za útok na konkurenceschopnost svých firem. Jedinou větu věnuje odhodlání zintenzívnit boj proti daňovým podvodům a daňovým rájům. Bohužel neuvádí, čeho se v této oblasti podařilo dosáhnout jejím předchůdcům.
V kapitole nazvané Ochrana evropského způsobu života se slibuje sjednocení evropského azylového systému a jeho centralizace, tedy přesně ta opatření, která řada evropských zemí vnímá jako proces, jehož důsledky mohou ohrozit jejich způsob života.
Ochranu vnějších hranic chce zdokonalit v horizontu pěti let, tedy ke konci svého funkčního období. Zcela jednoznačně však uvádí, že „zločinci by nikdy neměli rozhodovat o osudu lidských bytostí ani určovat, kdo se do Unie dostane“. Znamená to snad, že zatím o tom rozhodují?
V závěru navrhuje, aby Evropa vystupovala ve světě důrazněji a jednotněji. Tento požadavek zdůraznil ve svých zářijových zprávách o stavu Unie její předchůdce Junker během pětiletého funkčního období celkem pětkrát.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
