Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran… 15.březen 1939

4. 3. 2020

Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran…

15.březen 1939

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

 

V mém dětském památníčku se mezi barevnými obrázky a průpovídkami, opisovanými z památníků maminek a babiček, najde jedna stránka výrazně odlišná. Je na ní jednoduchá kresba černou tuší: u cesty, vedoucí někam za obzor, se ve větru kymácí skupinka stromů, vítr lomcuje jejich korunami a rve jim listí, které ve vzduchu bezmocně poletuje. A pod obrázkem stojí dětským písmem: Na památku dnešního dne, 15.března 1939.   

                 

Ten den byl nevlídný, studený, záblo a zalézalo za nehty, poletoval drobný bodavý sníh. Ulicemi našeho města se od rána valily motorizované jednotky německé armády. Zdálo se, že jsou bez konce. Šel z nich strach a hrůza. Lidé ochromeně strnuli na chodnících. My děti jsme se dověděly, že je to okupace.

                 

Zlověstnému 15.březnu předcházely události vynucené mnichovským diktátem 29.-30. září 1938. Byl to čas truchlivý, žili jsme s pocity bezmoci, zklamání, zrady, křivdy, opuštěnosti. Postoupili jsme nacistickému Německu pohraničí, na které si činila nárok zfanatizovaná německá menšina. Ztratili jsme 1/3 území, 40% průmyslu, 250.000 Čechů přišlo v pohraničí o své domovy, president Beneš odešel do emigrace, místo něj byl dosazen   JUDr. Emil Hácha. Do dějin vstoupila „druhá republika“. Odmítla Masarykův a Benešův ideový odkaz, demokratické tradice českých dějin, úspěchy uplynulých 20 let, zásluhy legionářů, Sokolů, vlastenců. Její mluvčí horlili pro „odvěkou“ a „blahodárnou“ podřízenost českých zemí německé říši. Přestože velmoci slíbily garantovat zmenšené území Československa v nových hranicích, Hitlerův režim pokračoval v rozbíjení i okleštěné republiky.Všemožně podporoval slovenské separatisty a  jejich spory s pražskou vládou. Dne 14. března,  po návštěvě J.Tisa, hlavního představitele slovenských separatistů, bylo Slovensko  odtrženo a prohlášeno za samostatný stát pod Vůdcovou ochranou. Téhož dne se na Hitlerův příkaz dostavil do Berlína i president E.Hácha a – „ na naléhavé Hitlerovo přání – vložil osud českých zemí do Vůdcových rukou.“ Zkáza byla dokonána.

 

Nacistická armáda se dala na pochod, aby obsadila, co ještě z bývalého Československa zbývalo. Hitler triumfoval, podařila se mu kýžená revanš, „napravil“ nenáviděné důsledky porážky Německa v l.světové válce, zlikvidoval Československo, anuloval versailleské smlouvy. Při dělení Československa Hitler záměrně využil osvědčenou imperialistickou zásadu „divide et impera“.  Slovákům přes jejich koloniální postavení rafinovaně poskytl zdání samostatného státu s  vlastním presidentem Tisem v čele a se zřízením vlastních policejních Hlinkových gard, budovaných po vzoru nacistických úderných oddílů.A také  vlastních  vojenských jednotek po boku Wehrmachtu.  Pro bezprávné Čechy zřídil ponižující Protektorát Čechy a Morava, kde byl skutečným vládcem nikoli president, ale dosazený říšský protektor, nejdříve K. Neurath, pak jako zastupující protektor R.Heydrich, náčelník  obávané  vražedné organizace SS a  policejního aparátu útlaku a násilí - Gestapa. Státním tajemníkem se stal horlivý karlovarský  nepřítel češství  K.H.Frank, vůdčí představitel henleinovského nacismu v našem pohraničí. Likvidaci a okupaci bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední Evropě klid a mír. Byl to ovšem hitlerovský „mír“. A my jsme od 15. března 1939 žili v bezprávné, okupované zemi. Vzpomínka na  samostatné  Československo byla velezrada, zločin, trestaný smrtí.

 

V „protektorátu“ zavládl bezohledný fašistický teror, germanizace a drancování národního hospodářství ve službách válečného průmyslu Říše. „Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace země a lidí.“ „Konečné řešení – všechny Čechy vystěhovat a jejich území osídlit Němci, nebo rasově vhodné Čechy ponechat v protektorátě a germanizovat je, zbytek vystěhovat za hranice říše nebo je fyzicky likvidovat.“ V české zemi, v Máchově „zemi krásné, zemi milované“, neměl zůstat ani jediný Čech.  Takové byly projekty pověřených správců protektorátu, zastupujícího říšského protektora R.Heydricha, státního tajemníka K. H. Franka  a  všech ostatních.

 

Hlavní nápor „převýchovy“ vedli naši novodobí vládci proti československé kultuře. Jen heslovitě vyjmenujeme: omezování školství všech stupňů, omezování a přímý  represivní dozor v kulturních institucích, dvojjazyčné nápisy (němčina první) na směrovkách, názvech, vyhláškách, plakátech, úředních spisech, ba i na školních vysvědčeních. Výuka dějepisu na čas zrušena, než se dějepis  v protičeském duchu přepíše a učitelé  si jej osvojí. Zeměpis se  omezil  jen na území Velkoněmecké říše. Občané s hrůzou sledovali na nárožích  plakátované seznamy každodenních  poprav vlastenců, Sokolů, legionářů, komunistů, židů, universitních profesorů a docentů, spisovatelů a umělců.

 

Po tragédii kolem 17. listopadu jsou  zrušeny vysoké školy. Provádí se veřejné každodenní   propagandistické překrucování dějin. Je bezpočet  příkladů zločinného pronásledování  občanů a kultury našeho národa, které se začalo odvíjet od neblahého data 15.března 1939.

 A přece – ten den je mezník.

Znamená i konec  předstírání mnichovanů a lží druhorepublikových kolaborantů a zrádců.

 

Konečně bylo jasno, ukázalo se, že jde o bytí a nebytí. A že pocity malomoci nejsou na místě. Odpor sílí a národ se tiše šikuje a znovu se organizuje odboj (tentokrát již druhý) doma i za hranicemi. A znovu se opakuje prvorepublikové heslo „Věrni zůstaneme“ a jeho aktuální význam: s násilným stavem se nikdy nesmíříme a učiníme vše, abychom jej zase zvrátili. Za svobodu a demokracii, za Československo T.G.Masaryka a E.Beneše!