Pražská operace Rudé armády završila osvobození Československa od německých okupantů II, Bc. Miroslav Pořízek
Pražská operace Rudé armády završila osvobození Československa od německých okupantů II
Bc. Miroslav Pořízek
Pražská operace měla být zahájena 7.-8. května, přičemž útok 1. a 2. ukrajinského frontu měl trvat šest dní. Dle tohoto plánu měly první sovětské tanky proniknout do Prahy 11.-12. května. Dramatické události prvních květnových dnů však celou operaci uspíšily. Květnové povstání českého lidu, které vypuklo 1. května ozbrojenou akcí proti okupantům v Přerově se přeneslo do dalších měst, včetně Prahy, a tak bylo nutné celou akci urychlit. Celková oblast pražské operace tvořila území o rozloze bezmála 70 tisíc kilometrů čtverečních. Šlo o téměř celé Čechy, přes polovinu Moravy, část Dolního Slezska, jižního Saska a také severního Rakouska.
K nasazení do pražské operace byla na straně sovětských vojsk připraveno velké množství vojáků a bojové techniky. Na počátku května 1945 se na frontě široké přes 500 kilometrů, sahající od Postupimi až po Dunaj v Rakousku, soustřeďovaly síly tří sovětských frontů. Šlo celkově o 18 vševojenských armád, z nich byly 2 rumunské a 1 polská, dále 3 letecké a 3 tankové armády, 5 samostatných tankových sborů, 2 samostatné mechanizované sbory a 3 jezdecké sbory. Součástí tří sovětských frontů bylo 153 střeleckých divizí a 7 střeleckých brigád. Vojska Rudé armády měla pro pražskou operaci k dispozici kromě jiné techniky, přes 2 tisíce tanků a přes 4 tisíce letadel. V rámci tří sovětských frontů tedy, jak již bylo uvedeno bojovala také vojska československá, rumunská a polská. Z československých bojových jednotek se jednalo o 1. čs. samostatný armádní sbor v SSSR, 1. čs. smíšenou leteckou divizi v SSSR a 1. čs. samostatnou tankovou brigádu v SSSR. Tyto jednotky bojovaly v sestavě 4. ukrajinského frontu. Dále se jednalo o 1. a 4. rumunskou armádu působící v sestavě 2. ukrajinského frontu a 2. polskou armádu v sestavě 1. ukrajinského frontu. Sovětská vojska měla pro pražskou operaci vyčleněno celkem 180 divizí, přes 2 miliony mužů (včetně 76 tisíc příslušníků polské 2. armády, 96 tisíc příslušníků rumunské 1. a 4. armády a 60 tisíc příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR). Rudá armáda měla oproti německým jednotkám s výjimkou tanků převahu ve všech ostatních zbraních. V dělostřelectvu převyšovala síly protivníka více než třikrát, v letectvu dokonce čtyřikrát.
Maršál Žukov ve svých válečných vzpomínkách popsal pražskou operaci takto: „Závěrečnou operací sovětských vojsk ve Velké vlastenecké válce byla pražská operace. Sovětská vojska měla dokončit porážku zbytků německých vojsk v Československu a osvobodit je od německé okupace. Již 5. května se hlavní stan dověděl o povstání Čechů v Praze a o bojích povstalců s německými vojsky. Hlavní stan nařídil 1., 2., a 4. ukrajinskému frontu urychlit postup našich vojsk ku Praze, aby podpořila povstalce a znemožnila hitlerovcům potlačit povstání. Fronty tam na příkaz hlavního stanu vrhly svá rychlá vojska. V noci na 9. května pronikla do prostoru Prahy a ráno vstoupila do města, kde jim obyvatelstvo připravilo nadšené uvítání. Od té chvíle organizovaný odpor německých vojsk v Československu, Rakousku a jižním Německu ustal. Německá vojska překotně ustupovala na západ, aby se vzdala Američanům. Tam, kde se jim sovětská vojska postavila do cesty, pokoušeli se Němci probít, ale utrpěli při tom velké ztráty. Velení amerických vojsk neuzavřelo německým vojskům ústupové cesty do svého pásma, ba dokonce jim v tom pomáhalo, a tak porušilo své spojenecká závazky. Totéž jsme zjistili i na úsecích britských vojsk. Sovětské velení protestovalo u spojenců, ale bezvýsledně. K Američanům narychlo ustupovala i divize vlasovců, kteří zradili vlast. V divizi byl i Vlasov sám. Vlasov byl dopaden v osobním autě ustupující kolony. Schoval se pod hromadu věcí a zabalil do přikrývky, vydávaje se za nemocného vojáka. V tom okamžiku ho prozradili jeho tělesní strážci. Vojenský tribunál odsoudil Vlasova a jeho společníky k trestu smrti.“
Zásadní roli v celé operaci a zejména v konečném osvobození Prahy tak sehrál především 1. ukrajinský front. Jeho vojska měla útočit celkem na třech směrech. Dva z nich měly být vedeny na Prahu, jeden z předmostí na Labi u Riesy a druhý od Zhořelce. Třetí měl být veden z prostoru severozápadně od Budyšína a směřovat k obchvatu Drážďan. Přičemž hlavní úder měl být veden z předmostí na Labi u Riesy, severozápadně od Drážďan v pásmu širokém 35 kilometrů silami tří vševojenských a dvou tankových armád přes severovýchodní část Krušných hor a jihozápadní část Českého středohoří ve směru přes Teplice na Prahu. Tento směr byl v podstatě nejkratší cestou na Prahu a umožňoval soustředění velkého množství jednotek, zejména pak tanků.
„V oblasti severně od Drážďan znova naskakují motory, třebaže ještě ani zdaleka nevychladly. A mládenci znova nasedají, třebaže po předchozích vyčerpávajících bojích nestačili ani přivřít oči. A jedou, je 6. května, začíná pražská operace. Hlavní úder vede skupina vojsk Prvního ukrajinského frontu, prolamuje nacistickou obranu v celé linii sovětského postupu, už jedou, jedou rychlostí třicet až padesát kilometrů za hodinu, přijíždějí a drtí bránící se hitlerovské hordy, pravé křídlo Prvního ukrajinského frontu vniká na území Československa – právě teď se nejsevernější české obce nadechly svobody, už jedou, na Prahu současně postupují i vojska Druhého a Čtvrtého ukrajinského frontu, jedou, každá hodina prodlení znamená být v Praze o hodinu později – možná o osudnou hodinu později, přátelé, už jedou, protože Praha čeká, čeká jako těžce zkoušející, jako ten, jemuž je třeba neodkladné pomoci.“
(Jiří Všetečka, Přemysl Veverka, Síla paměti)
