České národní listy

Pražská operace Rudé armády završila osvobození Československa od německých okupantů 3

Bc. Miroslav Pořízek

Poslední vojenská operace 2. sv. války na našem území začíná

Sovětské armády zahájily útok na směru hlavního úderu 1. ukrajinského frontu na předmostí u Riesy po poledni v neděli 6. května 1945 po půlhodinové dělostřelecké přípravě. Pěchota měla v první den operace postoupit o 30 – 45 kilometrů a tanky o 50 – 60 kilometrů. Postup měl bez přestávky pokračovat i v noci. Velkou překážkou v prvních dnech operace byly v té době značně rozmoklé a bahnité cesty po velkých deštích. Toto velmi ztěžovalo plynulost postupu i jeho rychlost. I další den přes všechny obtíže pokračoval rychlý postup dle plánu. Příznivé počasí navíc umožňovalo letectvu, aby mohlo vydatně podporovat pozemní jednotky v bleskovém postupu k hranicím Čech. V pondělí 7. května večer pronikly některé jednotky až na severozápadní svahy Krušných hor. Německé jednotky se přitom stále všemožně snažily brzdit sovětský útok a využívaly k tomu zejména lesnatý a členitý terén. Velký význam pro úspěšné provedení celé operace a rychlé dosažení Prahy měly dvě sovětské tankové armády ve směru hlavního útoku 1. ukrajinského frontu. Do půlnoci druhého dne operace již téměř dosáhly až do míst československé státní hranice, a to v severovýchodní části Krušných hor. První sovětské tanky vstoupily na naše území v místě pohraničního přechodu u Moldavy. Přibližně 15 kilometrů severozápadně od Teplic. Časně ráno úterý 8. května 1945 zde překročily státní hranice předsunuté jednotky obou sovětských gardových tankových armád. Také dva další ukrajinské fronty účastnící se pražské operace v té době plnily své úkoly na stanovených úsecích, zejména na různých místech Moravy. 

          Pražská operace byla šestou a závěrečnou velkou operací Rudé armády na našem území. Bezprostředně jí předcházela ostravská operace prováděná vojsky 4. ukrajinského frontu a bratislavsko – brněnská operace prováděná vojsky 2. ukrajinského frontu. V průběhu těchto operací bylo osvobozeno území o rozloze 40 tisíc čtverečních kilometrů, kde žilo 4,5 milionu obyvatel. Během těchto těžkých bojů se podařilo osvobodit řadu významných sídel a středisek průmyslu. 4. dubna se poprvé svobodně nadechli obyvatelé Bratislavy, 26. dubna obyvatelé Brna a poslední dubnový den i lidé v Ostravě.

          „Rybalkovi a Leljušenkovi tankisté, kteří měli za sebou jednu z nejtěžších operací 2. světové války, v níž pomohli zničit na berlínském strategickém směru miliónové nepřátelské uskupení, spěchali ku Praze dnem i nocí, aby přispěli ze všech svých sil k vítězství Květnového povstání českého lidu. Bylo to v době, kdy válka prakticky skončila a hitlerovské Německo kapitulovalo. Avšak Dőnitzova vláda rozhodla a také dala svým vojskům příkaz „všemi prostředky pokračovat v boji na východní frontě.“

Sovětští vojáci podle příkazu svého velitele maršála Koněva doslova přeletěli Krušné hory. Nepouštěli se do bojů o jednotlivá města a vesnice, aby byl nejen zajištěn rychlý postup, ale také aby bylo zabráněno zbytečným obětem mezi civilním obyvatelstvem.

Ve večerních hodinách 8. května byla vysílána rádiem výzva ke všem německým vojskům na území Československa, aby bezpodmínečně kapitulovala. Tři hodiny dostal nepřítel na rozmyšlenou. Fašističtí generálové se nedali přimět k rozumu dobře míněnou nabídkou. Po třech hodinách klidu na úseku vojsk 1. ukrajinského frontu přešly jednotky maršála Koněva k novému útoku. Ku Praze vyrazili tankisté 3. gardové tankové armády generála Rybalka a s nimi gardoví tankisté generála Leljušenka. Udělali během noci z 8. na 9. května neuvěřitelně rychlý osmdesátikilometrový skok.

Tanky Leljušenkovy a Rybalkovy přijely včas a zachránily Prahu před zničením a pražské obyvatelstvo před záhubou. Pražští barikádníci se statečně bránili, ale ubránili by se, kdyby jim 9. května 1945 v časných ranních hodinách nepřispěchali na pomoc slavní Rybalkovi a Leljušenkovi tankisté? O několik hodin později dorazily ku Praze předsunuté jednotky 13. a 3. gardové vševojenské armády. A pak další a další. Nejen ze sestav vojsk 1. ukrajinského frontu, ale i z 2. ukrajinského frontu a také hlavních sil 4. ukrajinského frontu. Uskupení hitlerovců, které odmítlo složit zbraně, se octlo v sevření vojsk tří frontů.

Ne, pražská operace nebyla jen symbolickou pomocí našemu lidu, jak se to snaží dokazovat falzifikátoři historie. Byla to mistrně, bleskovým tempem provedená bojová operace. Operace, při níž na 40 000 rudoarmejců v posledních hodinách 2. světové války padlo nebo bylo raněno, aby i nad všemi našimi městy zavlál prapor svobody.“

          (armádní generál Ludvík Svoboda, Z Buzuluku do Prahy).

Osvobození hlavního města Československa

          Konečnému osvobození Československa předcházelo celkem šest válečných operací: karpatsko – dukelská, východoslovenská, západokarpatská, bratislavsko – brněnská, ostravsko - opavská a v květnu 1945 pak operace pražská. Náčelník generálního štábu Rudé armády generál A.I. Antonov prosadil požadavek, aby ke styku s americkou armádou došlo na linii spojující Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Rozhodující roli v pražské operaci co do rychlosti postupu a dosažení Prahy sehrály 3. a 4. gardová tanková armáda, které ve dnech 6. – 8. května pronikly rychlým postupem z prostoru západně od Drážďan přes Krušné hory do středních Čech a přehradily většině německých vojsk skupiny armád Mitte únikové cesty na západ. V noci z 8. na 9. května provedly tankové armády 1. ukrajinského frontu bleskový postup na Prahu. Na hlavní město směřovala obrovská síla čítající na 2 tisíce moderních tanků a další techniky. První tanky Rudé armády dosáhly Prahy 9. května okolo 3. hodiny. Jako první vstoupil do hlavního města 10. gardový tankový sbor 4. gardové tankové armády. Dne 9. května v časných ranních hodinách dosáhli sovětští tankisté okrajových částí Prahy, následně pronikli až do centra města a zajistili tak bezpodmínečnou kapitulaci wehrmachtu na území Československa. Část okupantů se však stále nehodlala vzdát, jejich jediným cílem se stalo dostat do americké zóny v jihozápadních Čechách a využít k tomu všech prostředků, další část okupantů pak byla pevně odhodlána ztratit se v chaosu konce války mezi civilním obyvatelstvem a provádět dál záškodnickou činnost.

          Jak přímo probíhalo osvobození Prahy? Před půlnocí 8. května byla 63. gardová tanková brigáda plukovníka M.G. Fomičenka vzdálena asi 45 kilometrů severozápadně od Prahy. Kolem půlnoci projela Slaným. Ku Praze se v té době blížila také 62. tanková brigáda plukovníka I.I. Prošina a 70. gardová samohybná dělostřelecká brigáda podplukovníka N.F. Korňuškina. Všechny tři brigády byly předvojem 4. gardové tankové armády generálplukovníka D.D. Leljušenka. První vozidla Fomičenkovy 63. gardové tankové brigády okolo 3. hodiny ráno 9. května narazila na Bořislavce na první pražskou barikádu. Obránci Prahy za pomoci sovětských tankistů poté zlikvidovali německý odpor na Hanspaulce a v Dejvicích, kde bylo dobyto sídlo německého velitelství obrany Prahy. Fomičenkova tanková brigáda pak pokračovala dále a cestou ničila odpor fašistů na veškerých místech ve svém postupu na Hradčany, na Malou Stranu, Staré a Nové Město. Na Klárově byl zničen čelní sovětský tank, jeho posádka těžce zraněna, velitel tanku poručík I.G. Gončarenko na místě padl. Další postup ulicemi centra města se neobešel bez bojových střetů. Na různých místech byli ukryti němečtí ozbrojenci útočící na osvoboditele ze střech domů, z oken ve vyšších patrech apod. Pronikání tankových jednotek do centra bylo zdržováno projížděním četných barikád, které Pražané rychle uvolňovali k průjezdu tanků a další techniky. Sovětská tanková kolona následně dále postupovala přes Mánesův most k Národnímu divadlu, dále přes Václavské náměstí k Národnímu muzeu. Do Prahy během celého dne postupně proudily další a další sovětské jednotky. Ve středu 9. května 1945 byl kolem 6. hodiny ranní osvobozen střed Prahy a její severozápadní a severní předměstí. Několik dalších hodin pak ale ještě trvalo, než bylo město úplně osvobozeno. Prakticky celé dopoledne. Zásadně k tomu přispěly zejména další tankové a mechanizované jednotky, které po celý den přijížděly postupně do města. Po celé dopoledne a část odpoledne se bojovalo nejen přímo v Praze, ale i v jejím okolí. 62. brigáda plukovníka I.I. Prošina osvobodila během dopoledne 9. května Vinohrady, Vršovice, Záběhlice i Hostivař. 35. gardová mechanizovaná brigáda během odpoledne osvobodila Motol, Košíře a Butovice a rovněž i přilehlé obce Holyni, Slivenec, Stodůlky a Řeporyje. 17. gardová mechanizovaná brigáda očistila od okupantů Břevnov, Smíchov, Jinonice, Zlíchov, Barrandov, Malou a Velkou Chuchli. Během 9. května tak bylo hlavní město zbaveno okupantů i se svým okolím. V tento den v bojích se sovětskými jednotkami a pražskými povstalci padlo několik set německých vojáků a přes 4 tisíce jich bylo zajato. Některé německé jednotky však stále v Čechách nekapitulovaly a snažily se nadále probít na západ do amerického zajetí. Proto byla na příkaz maršála Koněva kolem Prahy zbudována z tankových a mechanizovaných vojsk silná bariéra přehrazující přístupové cesty do města a jeho okolí. Již večer 9. května byl vytvořen tento obranný kruh zajišťující městu a jeho obyvatelům bezpečnost. V Čechách se však místy bojovalo ještě další tři dny. Teprve potom utichly zbraně.

Miroslav Florian

Rudoarmejci

Benzínem voněli a trávou,

když tenkrát v květnu přišli sem.

Slavičí deštík nad Vltavou

byl cítit jejich tabákem.

Vzduch třeštil, nabit elektřinou

(ach, ještě kousek toho vzduchu!)

a košatý strom nad krajinou

byl jako oblak po výbuchu.

Benzínem voněli a trávou,

když tudy v květnu táhli s děly.

Mou zem se sponou krve tmavou

jak knihu písní otevřeli.

(Jiří Všetečka, Přemysl Veverka, Síla paměti)