České národní listy

Přátelský povel

   Při své návštěvě Prahy eurokomisařka Ylva Johanssonová, která má na starosti vnitřní záležitosti EU, prohlásila, že bude nutno vyvinout „povinnou solidaritu“, aby byl nalezen „nutný kompromis“ v otázce migrantů.

   Pro ty, kdo se snaží užívat pojmy v souladu s jejich smyslem a významem, musí být její prohlášení učiněný rébus. Solidarita totiž znamená dobrovolnou soudržnost mezi navzájem rovnými dvěma či více stranami. Není-li vztah pomoci druhému dobrovolný a nejsou-li si partneři rovni, můžeme mluvit o nátlaku, donucení, vydírání, nikoli však o solidaritě.

   Kompromis označuje takový výsledek řešení sporů, kdy se každá ze zúčastněných stran zříká části svých původních požadavků, protože nemá prostředky anebo vůli druhou stranu k něčemu jednostranně donutit. Žádný kompromis není nutný ve smyslu vynutitelný. Pak by to už nebyl kompromis.

   Zmíněná eurokomisařka ujišťovala, že povinná solidarita neznamená migrační kvóty. Neprozradila však, co to tedy znamená. Z české strany byla ujištěna, že naše země chce solidárně přispívat k lepší ochraně vnějších hranic Schengenského prostoru, k boji s nelegální migrací, ale také k pomoci zemím, z nichž migranti odcházejí.

   Všechny tyto věci však eurokomisařka jistě dobře věděla ještě před příjezdem do Prahy. Jestliže reagovala slovy, že „v Evropské unii by solidarita neměla být něčím na výběr“, pak to asi znamená, že dosavadní formy naší pomoci nepovažuje za dostatečné. Zároveň zopakovala, že nechce nikomu v žádném případě vůbec nic diktovat, ale některé věci, jako třeba přijímání dětských uprchlíků bychom měli vážně zvážit.

   Než bude blíže objasněno, co se má vlastně stát obsahem povinné solidarity a k čemu musí dospět nutný kompromis, můžeme si zařadit oba tyto protimluvy do kategorie těch nejupřímněji míněných přátelských povelů.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou