Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování
Poválečné „excesy“ v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování
Autorem tohoto rozsáhlého díla, které má 366 stránek, je český historik, Tomáš Staněk. Kniha vyšla v ediční řadě Sešity sv. 41, ÚSD Akademie věd České republiky, vydal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky v roce 2005.
(Práce vznikla s podporou Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rámci řešení výzkumného úkolu č. RB 8/20/03)
V uvedené publikaci se můžeme dočíst i o událostech v Žatci a Postoloprtech.
„Hroby s postřílenými lidmi byl.y otevřeny na deseti místech. Celkem šlo o pozůstatky 763 těl, z toho bylo 5 žen… Na druhé straně je možno téměř s jistotou konstatovat, že uvedené číslo nebylo konečné (odhadnout lze do 800 mrtvých)“, c.d. str.127.
„Armádní místa zdůvodňovala tehdejší postup v tom smyslu, že tvrdé zásahy vůči německému obyvatelstvu byly ´plně podloženy vyhlášením stanného práva a provokacemi Němců, neoprávněným držením střelných zbraní a nedodržováním vyhlášených vojenských předpisů…“
Připomeňme na závěr úryvek z vyjádření, které na okraj postoloprtských exekucí učinil ještě v roce 1947 gen. Karel Klapálek: „Jako velitel … mohu prohlásit, že v daném případě Postoloprty – Žatec jednali podřízení velitelé a vojáci ve smyslu … vojenských zásad správně a došlo-li v jednotlivých případech k přehmatům, pak musíme uvážit, nevojáci jsou prostí lidé, kteří … prošli peklem fronty a z největší části ztratili ve válce své bratry, sestry, sestry, otce, ženy, děti a prarodiče ukrutnostmi Němců. Právě jednotka postoloprtská složená z velké části i z volyňských Čechů ztratila v SSSR své příbuzné a poznala na své kůži zvěrstva Němců, takže nikdo se nemůže divit, že tito vojáci jednali tvrdě proti Němcům, což je vojensky i lidsky pochopitelné.“
Celá uvedená publikace pojednává o excesech, kterých se měli dopustit Češi na přesídlovaném německém obyvatelstvu.
Na závěr budeme publikovat slova pana prof. JUDr. V. Pavlíčka k tzv. divokému odsunu, „Zprávu o ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké kontrolní rady v Berlíně v září 1946“.
1. „Z obsahu jednání Postupimské konference i z dalších dokumentů vyplývá, že odsun německého obyvatelstva uskutečněný před zahájením této konference byl na ni velmocemi se souhlasem vzat na vědomí a dodatečně potvrzen. Další transfer se uskutečňoval v souladu s rozhodnutím této konference…
Transfer německého obyvatelstva po druhé světové válce v Československu schvalovaly všechny vrstva, politické a náboženské směry, které se podílely na protinacistickém odboji. Považovaly jej za legitimní ve jménu takových hodnot, jakými bylo dosažení trvalého míru a dobrých sousedských vztahů mezi Československem a Německem v budoucnosti.“ (Prof. JUDr. Václav Pavlíček, DrSc., O legalitě a legitimitě transferu německého obyvatelstva z Československa, in O české státnosti, Český stát a Němci, str.258-259, vydala Univerzita Karlova, 2004.)
2.Postupim 1945 - Záznam deváté schůze šéfů vlád
25. července 1945 v 11 hodin 25 minut
„Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.
Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.
Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?
Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.
Churchill: My je svém pásmu nechceme.
Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)
Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal.
Stalin: Z Československa?
Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.
Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují…“
Co vyplývá z uvedené diskuse mezi Churchillem a Stalinem? Že oba dva původně počítali s tím, že Němci z Československa budou rychle přesídleni. (Churchill: Mám dojem, že odsun ještě pořádně nezačal. Stalin: Z Československa? Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.)
Německé obyvatelstvo jsme přesídlili v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců v Postupimi a v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady. V žádném případě nešlo o nějakou etnickou čistku. V Československu zůstalo asi 250 tisíc Němců. Téměř 90 tisíc německých antifašistů a členů jejich rodin se z ČSR dobrovolně odstěhovalo za zvlášť výhodných podmínek. Někteří na základě výzvy směřovali do sovětské okupační zóny, aby zde pomáhali vytvořit nové německé správní a další orgány. Německo bylo poraženo. Nemělo vládu. Vládní moc se nacházela v rukou vítězných spojenců. Ti i jménem Německa jednali a také se zavazovali. V závěru odsunu německého obyvatelstva z republiky americký generál L.D. Claye a sovětského generál Lukjačenko tlumočili pplk. Štěpánu Andreasovi, vládnímu zmocněnci pro provádění odsunu Němců, „dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu.“ (Opis zprávy, nedatovaný a nepodepsaný je v archivu MZV)
Z hodnocení odsunu německého obyvatelstva z Československa SKR bychom měli vždy vycházet a nenechat se nikdy vmanévrovat do situace, kdy nás landsmani či někteří němečtí politici, a to dokonce bez jakékoliv odezvy od nás, obviňují z různých zločinů, např. i z genocidy, válečných zločinů či zločinů proti lidskosti. Pro nás by měla platit, pokud jde o odsun, vždy výše uvedená slova amerického generála L.D. Claye a sovětského generála Lukjačenka.
Připravil dr. O. Tuleškov
