Postupimská konference vítězných mocností a dekrety prezidenta republiky 1
Postupimská konference vítězných mocností a dekrety prezidenta republiky 1
Postupimská konference se konala ve dnech 17. července až 2. srpna 1945 v Cecilienhofu u Postupimi. Konference se zúčastnili J. V. Stalin, V. M. Molotov, W. S. Churchill, A. Eden, R. C. Attlee, H. Truman, J. F. Byrnes a náčelníci hlavních štábu. R. C. Attlee se vrátil na konferenci jako ministerský předseda, doprovázen novým tajemníkem pro zahraniční věci Ernestem Bevinem.
Šéfové tří velmocí se dohodli na závěrečném dokumentu nazvaném Protokol o jednání Berlínské konference (protokol též zvaný Postupimská dohoda), který se odvolává na některé dřívější mezinárodní dokumenty, zejména Krymskou dohodu, na Prohlášení o porážce Německa z 8. května 1945 atd. Protokol má celkem 21 částí a dvě přílohy. Byl zřízen mezinárodní orgán, zvaný Rada zahraničních ministrů.
V části III. Německo je uvedeno v odstavci druhém: „Spojenecké armády dokončily okupaci celého Německa a německý lid počal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal. Konference dospěla k dohodě o politických a hospodářských zásadách koordinační politiky spojenců vůči poraženému Německu v období spojenecké kontroly. Cílem této dohody je provést Krymské prohlášení o Německu. Německý militarismus a nacismus bude vykořeněn a spojenci budou nyní i v budoucnu provádět ve vzájemné dohodě jiná nutná opatření, která by zajistila, že Německo nebude již nikdy ohrožovat své sousedy nebo světový mír.“
Část XII. upravuje spořádaný odsun německého obyvatelstva nebo jeho složek z Polska, ČSR a Maďarska.
Postupimská dohoda obsahuje pro Československo významná ustanovení v posunutí polských hranic na západ a tím i zkrácení hranic s Německem, a zejména ustanovení o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska, což mělo znemožnit, aby bylo tohoto obyvatelstva jako páté kolony v uvedených zemích v budoucnu případně opět zneužito.
„Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska: Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.“
„O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.“
Je dobré též vědět, že velmoci vyslovily zásadní souhlas s odsunem už za války: Britové v roce 1942, Roosevelt v roce 1943 a naposled J. V. Stalin koncem roku 1943. Důvodem nebyla ani snaha vyhovět E. Benešovi, ani zvláštní ohledy na ČSR, ale důvody evropské. Hitler 21 let po první světové válce započal v roce 1939 druhou světovou válku, kde využil a zneužil německých menšin v ČSR, Polsku a Maďarsku. To mu posloužilo k jeho dobyvačným cílům, jež vedly k evropské a světové válce s desítkami milionů obětí.
U nás již v době před Postupimskou konferencí probíhal odsun německého obyvatelstva. Je označován jako „divoký odsun“ . Právě o něm prof. V Pavlíček prohlásil: Z obsahu jednání Postupimské konference i z dalších dokumentů vyplývá, že odsun německého obyvatelstva uskutečněný před zahájením této konference byl na ní velmocemi se souhlasem vzat na vědomí a dodatečně byl potvrzen. (Prof. JUDr. Václav Pavlíček, DrSc., O legalitě a legitimitě transferu německého obyvatelstva z Československa)
Tento fakt potvrzuje i jednání Churchilla a Stalina na Postupimské konferenci, v jejímž průběhu W. Churchill kritizoval pomalý průběh odsunu německého obyvatelstva z Československa.
Dr. O. Tuleškov