České národní listy

Postup germanizace

Strategickým cílem bylo trvale získat, podmanit si a germanizovat cizí území, nejčastěji slovanské. Taktický postup byl mnohotvárný:

1) Na ochranu vlastního státu (např. říše francké) se zřizovaly tzv. marky, současně

však jejich úkolem bylo rozšiřovat území vlastního státu na úkor sousedů. Marka byla vojensky organizované pohraniční území, vytvářené na nově ovládnutém území a s perspektivou další expanze. Existovala marka bretašská, zaměřená na Loiře proti Bretoncům, marka španělská, česká, srbská na Sále, východní, později rakouská. Proti Slovanům působila marka míšenská, braniborská apod.

2) Markrabě mohl vést samostatně válku proti sousedům z vlastní iniciativy a císař se mohl k napadené straně chovat neutrálně a nabídnout se dokonce za rozhodčího, soudce apod.  Když markrabí prohrával, dostal pomoc z říše.

3) Organizován byl především útok na cizí kmen, když se octl z nějakých důvodů v izolaci, když měl spory se svými sousedy apod. Němečtí feudálové využívali mezi­kmenových rozporů, které často podnítili. Proces sjednocování v nadkmenový svaz a v raně feudální stát nebyl pokojným procesem, docházelo k boji o hege­monii a tato skutečnost se dala dobře využít.

4) Také spory uvnitř vládnoucí dynastie bylo možno výhodně využit, což se potvrdilo několikrát v případě moravských Mojmírovců a českých Přemyslovců.

5) Útok byl zaměřen na hlavní středisko odporu, na sídlo vládnoucího knížete a ve stejnou dobu byly poskytnuty výhody sousedům a nižším náčelníkům. Podporovala se každá tendence vedoucí k separatismu (snahy o odtrženi Moravy od Čech, vyhlášení pražského biskupství římským územím, které nemělo pod­léhat Přemyslovcům).

6) Poraženi byli pobiti anebo odvedeni do zajetí a násilně usazeni v jiné části říše. Tak vznikly některé osady Slovanů  v oblasti Rýna. Cílem bylo oslabit porobený  kmen početně. (Poznámka autora: Tuto taktiku napodobil A.Hitler, když zabral Rakousko v okamžiku jeho izolace a když podpořil slovenský separatismus v letech 1938 - 1939, měl plány na vyhu­bení části českého národa, likvidoval židovské obyvatelstvo, masově likvidoval Poláky atd.)

7) Ve stejnou dobu byly poskytovány různé výhody sousedům napadeného  kmene

(státu). Cílem bylo zamezit sjednoceni - tak zasahovala říše do vztahů  mezi  Čechy

a Poláky.

       8) V případě, že kníže  byl v boji zajat, byla mu nabídnuta možnost složit přísahu   věr­nosti. Pokud nepřijal, byl mučen, vykastrován, oslepen nebo zabit. Když složil přísahu vazala, odcizil se vlastnímu lidu a musel často být udržován u moci za pomoci vítězného vojska.

        9) V případě. že složil vazalskou přísahu, byla mu jeho vlastni zem propůjčena (udělena) v léno s určitými povinnostmi vůči říši (vojenská pomoc, poplatky). Aby se nemohl vyvázat z poslušnosti, musel poslat na dvůr vítěze svého syna, dceru jako rukojmí. Zacházeli s nimi dobře, snažili se je získat pro politiku říše. Velmi silně a efektivně působila i sňatková politika. Pohanským knížatům byla nabídnu­la vyšší životní a kulturní úroveň, byli pokřtěni apod.  Z řad poražených slovans­kých knížat vznikla poněmčená kolaborantská vrstva, která měla práva feudální vrchnosti. Z dětí vychovaných na dvoře vítězů bylo možno vybrat budoucího vlád­ce, případně ho vojenskou intervencí dosadit na trůn.

10) Poražený kmen (stát) musel platit vysoké poplatky. Byly vyměřeny tak, aby pora­žený vládce nemohl postavit silnou vojenskou družinu. Poplatky naopak pomáha­ly udržovat velké vojenské družiny císaře, případně jiného velkého německého feu­dála (markraběte).

11) Na císařském dvoře se poskytoval azyl všem, kdo byli nespokojeni s vládnoucím knížetem, a to í tehdy, když panovník vzorně plnil své povinnosti k říši. Císař od emigrantů získával informace, vytvářel na vládnoucího knížete nátlak a emig­ranty stavěl do čela intervenčních taženi v případě nového konfliktu. Z emigrantů byla vybírána také nová mocenská reprezentace.

      12) Emigranti pochopitelné na svého panovníka žalovali. Po čase si ho zavolal císař a žádal, aby se ospravedlnil. To umožňovalo vměšovat se do poměrů v sousedním státě. K ospravedlnění (k soudu) se musel dostavit bez vojenského doprovodu a podle úvahy a mocenských zájmů mu císař vrátil právo vládnout anebo ho uvěznil a na jeho místo dosadil vazala.

13) Císař se snažil na území poraženého získat pod kontrolu významné ekonomické zdroje, např. přímořské přístavy, stříbrné doly, naleziště zlata, solné doly apod.

14)  Ztráta suverenity byla dlouhodobá, někdy trvala několik století. Ke zhoršení docházelo vždy za trest. Za neposlušnost, neplnění vazalských povinností, za povstání­ apod.

      15) Současně tato agresivní politika byla doprovázena a kryta šířením křesťanství. Říše vytvářela dojem, že ochrání všechny křesťanské panovníky a zajistí jim mír se sousedy (viz poměr sv. Václava k říši). Církev podporovala a tím i stabilizo­vala moc panovníka. Fyzická likvidace pohanů byla přijímána a hodnocena jako věc práva  a spravedlnosti Proto řada poražených knížat přijímala celkem ochot­ně křesťanství. Agresivní politika říše byla doplněna také kolonizací. Za vojákem přišel osadník. Pohanské náboženství bylo likvidováno jako méněcenné.  Použití všech uvedených taktických prvků znamenalo:

- hospodářské opožďování, - nižší životní úroveň, - vojenskou slabost s cílem vytvořit zaostalý kmen, který by byl získán ke kolaboraci vyšší úrovní říše. Jinou alternativou byla fyzická likvidace.

Příspěvek k problematice pangermanismu, prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.