Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polyglot Jeffrey Jook v Bělorusku

8. 9. 2020

Polyglot Jeffrey Jook v Bělorusku

Jurij Zagoskin

1. září 2020

 

Na Twitteru velvyslanectví USA v Bělorusku je informace o jmenování zmocněnce pro záležitosti USA, doktora historických a politických věd Jeffreye Jooka. Informace je obzvláště stručná – žádná čísla, žádná data, ani rok narození není.

 

Oficiální biografie nového diplomata je následující: „Kariérní diplomat, … do svého jmenování v Minsku sloužil v oddělení politického plánování amerického ministra zahraničí Pompea, kde odpovídal za analýzu a přípravu doporučení týkající se EU, západního Balkánu a zemí bývalého Sovětského svazu. Před tím pracoval jako diplomat na velvyslanectví USA v Chorvatsku, Nikaragui, Srbsku a Turkmenistánu. Ve Washingtonu pracoval při operativním centru ministerstva zahraničí v oddělení Izraele a Palestiny, dvakrát v oddělení EU a v oddělení regionálních vztahů. Má titul Bachelor of Arts v oboru historie a francouzského jazyka z univerzity v Utahu a titul Master of Arts a Doctor of Philosophy na univerzitě v Ohiu v oboru evropská historie a historie amerických mezinárodních vztahů. Přednášel mezinárodní vztahy a evropskou historii na univerzitě v Miami. Hovoří francouzsky, německy, chorvatsky, španělsky a rusky. Je ženatý a má dvě děti.“

 

Pro Bělorusy je určeno video, v němž řekl, že by pro něho bylo zajímavé seznámit se s běloruskými tradicemi, obyčeji a s obyvateli. Uvedl, že má rád cyklistiku a americký fotbal.

 

Dr. Jook je autorem dost charakteristické historické práce, jejímž základem je jeho disertační práce Velké vzory a vize jednoty: Atlantické mocnosti a reorganizace západní Evropy. Vyšla v roce 2002. Je to historie poválečné „evropské integrace“, což znamená postupné a nenávratné transformace západní Evropy na kolektivního vazala USA. Dr. Jook to říká takto: „Společné demokratické hodnoty, zájem v hospodářském rozvoji a nezbytnost silné politické a vojenské fronty proti sovětskému bloku spojily atlantické státy a napomohly rozvoji nového chápání spolupráce.“ Taková spolupráce je nyní pro „kolektivní Západ“ jediná možná.

 

V roce 2011 byli Srbové informováni, že Dr. Jook je zástupcem politického poradce velvyslanectví USA v Bělehradu. V dubnu 2012 je na seznamu pracovníků amerického velvyslanectví v Bělehradu veden jako první tajemník. Pokud se nejedná o překlep, je tu postup na služebním žebříčku. Svoji diplomatickou kariéru začal v roce 2001 na skromné pozici zástupce konzula USA v Záhřebu a od té doby se vyšvihl vysoko.

 

V řadě zdrojů uvádějí jeho hlavní práci: Bývalý pracovník zpravodajské kanceláře ministra zahraničí. Asi je to tak, jen slovo bývalý vyvolává pochybnost.

 

Příchod polyglota Jooka do Minsku a začátek toho, co se dnes v Minsku odehrává, začíná na podzim roku 2004. Dne 23. října podepsal prezident Bush „zákon o demokracii v Bělorusku“, navržený republikánským kongresmanem Smithem. „Zákon“ poskytl opozičním skupinám v Bělorusku miliony dolarů  prostřednictvím Národního fondu podpory demokracie (NED) vytvořeného v osmdesátých letech s cílem zavést některé aspekty tajné činnosti CIA do praxe. Bush k tomu řekl: „USA budou pracovat s našimi spojenci a partnery na pomoci těm, kteří usilují vrátit Bělorusko na jeho zákonné místo v euroatlantickém společenství demokracií“. NED vyčlenil granty na vyškolování mladých aktivistů, vytvoření rozhlasových stanic a TV kanálů, platí protivládní nevládní organizace, atd. Lukašenko celkem dobře přestál jednu z tehdejších barevných revolucí v roce 2006, kdy jej Bushova administrativa nazvala „posledním diktátorem Evropy“ a účastníkem „osy zla“.

 

V té době byli do Běloruska vysláni specialisté se zkušenostmi s rozvracením, s tehdy hlavně známým Peterem Ackermanem, pokračovatelem činnosti Gene Sharpa. Časopis Nová republika psal o jeho práci s nadšením s tím, že se stal něčím jako intelektuálním kmotrem blízkovýchodních protestů. Jeho skupina Mezinárodní centrum nenásilných konfliktů vydala výuková videa pro vůdce nenásilných revolucí.

 

Stejně nenásilná, mírumilovná a barevná je revoluce připravená Ackermanovými společníky pro Bělorusko.

 

V prosinci 2011 přijal americký Senát „Zákon o demokracii a lidských právech v Bělorusku“ – doplňuje zákon z roku 2004 a je v něm vyjádřen názor, že „by president měl nadále podporovat rozhlas, TV a internetové vysílání pro obyvatele Běloruska v jeho jazycích za zprostředkování radiem Svobodná Evropa/Radio Svoboda, Hlasem Ameriky, Evropským radiem pro Bělorusko a Belsatem“.

 

V letech 2018 až 2019 vynaložil NED v Bělorusku ještě skoro tři miliony dolarů. Spustil nejméně 34 projektů. Velká část prostředků byla dána  na výuku mládežnických aktivistů, upevnění nevládních organizací a financování medií proti Lukašenkovi.

 

Vypadalo to, že všechno je připravené. Tehdy přišel polyglot. Jeremy Kuzmarov v časopise Covert Action uvedl: „Dva týdny před volbami byl jmenován nový zmocněnec amerického velvyslanectví v Minsku. Stává se zástupcem šéfa mise, což je tradiční funkce rezidenta CIA. Jook dříve sloužil v Turkmenistánu, když se USA snažily obnovit ropovod obcházející Rusko a navázat těsné vztahy s Berdymuhamedovem, jedním z nejdespotičtějších vůdců v současném světě. Byl vyslán i do Chorvatska a Srbska, když se USA snažily upevnit tam pořádek, který byl zaveden po odstranění Slobodana Miloševiče.“

 

Podle povahy svých povinností měl Dr. Jook, na rozdíl od Ackermana, zajistit stabilitu výsledků dosažených Washingtonem, rozvíjet je a upevňovat. Ackerman byl určen k organizování nenásilných revolučních vítězství. Lze připustit, že do odpovědnosti polyglota patří všestranná kontrola průběhu věcí v Bělorusku po Lukašenkovi. Jenže výsledky mnoholetého úsilí v Bělorusku zmocněnce a jeho šéfy očividně netěší.

 

Pepe Escobar, autor úžasné knihy Globalistan, kategoricky prohlásil, že v Minsku žádný majdan nebude. Asi se nemýlí. To ovšem neznamená, že bude běloruská operace zrušena. Aby bylo možno se přiblížit tomu, co probíhá v Bělorusku, je potřeba nazývat věci pravými jmény. Nenásilná revoluce je druhá viditelná etapa státního převratu inspirovaná zvenčí. Při ní je málo obětí, ale revoluce trvá dlouho. Toho se dosáhne jen potud, pokud je úspěšné v první etapě revoluce uplacení a naverbování elity, civilních úředníků, vojenských velitelů, pracovníků policie a středních a vyšších složek zvláštních služeb. Potom dosáhnou svého cíle klidné demonstrace, podle chuti přikořeněné molotovovými koktejly a dalšími delikatesami.

 

Avšak ve slabém Bělorusku vydržel státní systém vytvořený „autoritativním kolchozníkem“, kterého dnes jen lenoch necvičí ve správné politické metodice. Ještě se drží.  Hlavní je, aby se Alexandr Grigorjevič nenechal přemluvit.

 

Převzato z Fondsk.ru

outsidermedia.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář