České národní listy

Polsko pevně stojí za svými reparačními nároky vůči Německu

Když si přečtete, že v době války Němci vyvraždili více než 6 milionů polských občanů, když se podíváte na fotografie  polských měst, z nichž některé, např. Varšava, byly téměř zcela zničené, pak stojíte v němém úžasu.

Pakliže se k tomu všemu, a dalšímu, dozvíte, že zástupce německého ministerstva zahraničí říká,  že Německo je stále odpovědné za zločiny Třetí říše, ale zároveň tvrdí, že případ je uzavřen, jak píše RIA Novosti v pondělí 9. ledna s odkazem na Polský rozhlas, pak si už pomyslíte, že žijete v pohádkovém světě.

Co by naše republika, která má vůči Německu reparační pohledávky  ve výši asi  5- 10 bilionů korun, měla tak dělat? Jít cestou Polska a oficiálně požádat, aby Německo svůj reparační dluh vůči nám splnilo do poslední koruny.

Problémem v našem případě je zřejmě nestatečnost našich vlád reparace na Německu vymáhat. Můžete se dozvědět celou řadu nejrůznějších důvodů, proč reparace nemůžeme na Německu požadovat. Jsme plně však přesvědčeni, stejně tak jako někteří naši znalci této problematiky, že máme plné právo požadovat reparace na Německu, které je povinno nám je zaplatit.

Současná vláda hledá milion za milionem, který by na nás mohla nějak ušetřit, a to bez ohledu, že značná část našich spoluobčanů žije již v chudobě, či se k tomu sociálnímu  stavu neodvratně blíží.

Každý z nás, kdo se nad „problémem“ reparace zamyslí a prostuduje alespoň některé základní materiály, které o reparacích pojednávají, zřejmě přijde k závěru, že je již na čase o reparace se vší rozhodností požadovat.

V současnosti je aktuální podpora, jíž bychom Polsku a Řecku poskytli při vymáhání reparací na Německu. Tři státy mohou dosáhnout na reparace lépe společně, než každý stát samostatně. Tudíž mluvme hodně nahlas o tom, že by naše ministerstvo zahraničí mělo uvedené státy podpořit a dále samo urychleně vypracovat podklady, abychom i my se mohli zúčastnit jednání o reparacích s Německem.

Vzpomeňme, že již před lety nám Rusko, a to bez nějakých letitých tahanic, zaplatilo dluhy ještě ze sovětské éry. Někteří mudrci v naší republice se snaží udělat z Ruska ďábelský stát, z něhož jen zlo pochází. Pokud by tomu tak skutečně bylo, nedostali bychom z Ruska miliardy korun. Rusko zaplatilo i dalším věřitelům  již snad všechny dluhy, které vznikly z doby SSSR. Nadto  stamiliony  dolarů některým  nesolventním dlužníkům odpustilo.

Takže jsme ve zvláštní situaci, Rusko, náš „nepřítel“, nám dal, co nám patřilo, Němci, naši partneři, o kterých můžeme slyšet jen to nejlepší, si dává s reparacemi na čas. Dokonce o nich nechce ani slyšet. Přestože vše je v podstatě jednoduché. Jeden z principů mezinárodního práva zakotvuje zásadu, že agresor je povinen své oběti zaplatit škody, které jí vznikly v důsledku agrese. Že my jsme byli obětí Německa a Německo agresor, není ve světě pochyb. A to ani nemluvíme o Pařížské reparační dohodě, která výslovně stanovila, že Německo nám má zaplatit reparace. Zároveň určila, že jsme povinni konfiskovat německý majetek. Pokud šlo o majetek tzv. sudetských Němců, jeho hodnotu jsme podle této dohody nebyli povinni ani odečíst z našeho reparačního účtu.

Tak kdy se rodiny s více dětmi, samoživitelky, důchodci a  další sociálně slabí dočkají pomoci z reparací, která nám Německo bude postupně platit. Vládo, vzmuž se!  Místo deficitních státních rozpočtů můžeme mít rozpočty přebytkové, z nichž může plynout pomoc všem bědným a potřebným. Ústavní činitelé, plňte své povinnosti vůči lidu a urychleně nastolte otázku jednání o reparacích, která má nám  Německa zaplatit, diplomatickou cestou!

Dr. O. Tuleškov