Pohled z druhé strany - z Hitlerova hlavního stanu (Bitva o Berlín)
12. 4. 2020
Pohled z druhé strany - z Hitlerova hlavního stanu
(Bitva o Berlín)
19. dubna dorazil do hlavního stanu generál Wolf a referoval o svých rozhovorech s A. Dullesem. Hitler si velmi vážil Wolfových úspěchů a na místě mu udělil jednu z nejvyšších hodností vojsk SS. Současně předal příkaz pokračovat v kontaktech a co možná nejrychleji dosáhnout dohody s anglo-americkým velením. Po návratu do Itálie se Wolf setkal s Dullesem a rozhovory o separátním míru pokračovaly. Allen Dulles však dostal pokyny americké vlády, aby jednání o separátním míru přerušil. Přesto pokračoval v rozhovorech a pokyny své vlády se neřídil.
20. dubna po oslavě šestapadesátých Hitlerových narozenin se naposledy konala porada vyššího velení. Bylo na ní rozhodnuto, že vojensko-politické velení se rozdělí na tři části. Hitler s Goebbelsem a Bormannem zůstanou v Berlíně a s nimi štáb operačního vedení a část důstojníků generálního štábu pozemních sil. Druhé vedení se vytvářelo v Bavorsku a Rakousku pod názvem Alpská pevnost. Nejvyšším velitelem byl jmenován polní maršál Kesselring. Jeho hlavním úkolem bylo nejen vedení bojů, ale také součinnost s Wolfem. V severní části Německa se vytvářelo třetí vedení, v němž byl řídícím pracovníkem velkoadmirál Karl Donitz.
V Hitlerově bunkru se přijímala všechna opatření, aby byla do Berlína stažena vojska nacházející se v jeho blízkosti (mimo bojové pásmo) a aby byla využita k uvolnění sevření hlavního města. 21. dubna byl do hlavního stanu pozván velitel skupiny armád Mitte Schörner. Hitler mu nařídil, aby se probil se svou skupinou armád na pomoc Berlínu. Schörner rázně odpověděl, že rozkaz führera bude splněn přesně.
Po proceduře se Schörnerem se náčelník štábu Krebs zmínil o Steinerově bojové skupině. Velitel skupiny armád Weichsel chtěl touto skupinou přikrýt své pravé křídlo. Hitler okamžitě nařídil Steinerově skupině odříznout z jihu sovětské jednotky, které začaly obkličovat Berlín. Na pomoc jí měl přijít do protiútoku 56. tankový sbor.
Celé dva dny čekali v bunkru na hlášení, jak Steinerova skupina plní uložený úkol. Ve skutečnosti Žukovovy jednotky skupinu porazily a pokračovaly v útoku. 22. dubna podávali Krebs a Jodl na poradě v bunkru zprávu o situaci. Po delším váhání byli generálové nuceni rozpačitě přiznat pravdu, že Steinerova skupina nebyla úspěšná a je fakticky rozdrcena. Hitler dostal hysterický záchvat. Později si pozval velitele Berlína generála Hellmutha Reymanna a nařídil mu: „Shromážděte všechny síly. V žádném případě nedovolte protivníkům průlom do středu města!“ Reymann soustředil poslední rezervy, 80 000 vojáků z rozbitých jednotek a několik praporů volkssturmu, dohromady asi 300 000 lidí. Vynaložil všechny síly ke splnění Hitlerova příkazu.
Keitel navrhl führerovi stáhnout vojska ze západní fronty a vrhnout je na uvolnění Berlína. K vyplnění tohoto úkolu mělo být jako nejrychlejší řešení použít Wenckovy 12. armády, která byla na západní frontě a byla nejblíže ze všech k Berlínu. Ke splnění tohoto úkolu odejel z hlavního stanu Keitel. Setkal se s generálem Wenckem a sdělil mu: „Od nynějška bojujeme pouze proti východu.“ Ve stavu Wenckovy armády byl 20. sbor pod velením generála Kollera, který si uchoval vzhled bojové jednotky. Jemu Wenck nařídil útočit směrem na Postupim a uvolnit Berlín.
V Hitlerově hlavním stanu se hledaly možnosti, jak vydržet do příchodu Američanů do Berlína. Goebbels prohlásil, že jako vrchní komisař Berlína donutí každého obyvatele, aby se bil se sovětskými vojáky. Všichni členové hitlerjugend byli zmobilizováni a pancéřové pěsti dostávali dokonce i dvanáctiletí chlapci. Ve všech pokynech, letácích a rozkazech bylo neustále v závěrečných slovech řečeno, že každý, kdo nesplní tyto pokyny, bude zastřelen.
Jelikož Göring a Himmler pochopili, že konec třetí říše je blízký, snažili se zachránit svou kůži a zahájili jednání ve snaze domluvit se s anglo-americkými představiteli za Hitlerovými zády. Již 21. června 1941 byl Goring zákonem jmenován Hitlerovým nástupcem v případě jeho smrti. Rozhodl se této situace využít v obavě, že Martin Bormann převezme iniciativu v jednání. Současně se obával Hitlerova hněvu. Aby se pojistil, poslal 23. dubna telegram, v němž mimo jiné uvádí: „Pokud neobdržím odpověď do 10. večer, budu považovat za potvrzení, že jste ztratil svobodu konání. Podmínky obsažené ve Vašem výnosu vstoupí v platnost.“
Telegram jako první četl Bormann. Přišel s ním k Hitlerovi a s komentářem nepříznivým pro Göringa řekl, že aniž by Göring vyčkal na výsledek bitvy o Berlín, snaží se na sebe vzít povinnosti hlavy státu, objednal si letadlo, aby odletěl do Eisenhowerova štábu a osobně s ním projednal podmínky kapitulace na západní frontě. Bormann hledal příležitost, jak Göringa odstranit, využil tento příhodný okamžik a popuzoval Hitlera, že za takovou zradu by měl nechat Göringa zastřelit. Nato Hitler telegramem Göringovi sdělil, že dobu, kdy vstoupí v platnost zákon z června 1941, určí sám. Ústně pak nařídil šéfovi bezpečnostní služby a SD uvěznit Göringa pro velezradu.
V těchto dnech vedl velmi aktivní jednání i Himmler. Chtěl se setkat s Dwight Eisenhowerem s prohlášením o bezpodmínečné kapitulaci na západní frontě. Dopis s obdobným obsahem poslal i Montgomerymu a de Gaullovi. Himmlerovy návrhy posoudili ve Washingtonu a v Londýně 25. dubna. K tomuto dni již sovětská vojska obklíčila Berlín a jednotky 1. ukrajinského frontu se setkaly na Labi se spojeneckými vojsky. Zahájit jednání s Himmlerem již nemělo žádný smysl. Jeho návrh byl 28. dubna nejen odmítnut, ale v rádiu bylo dokonce vysíláno, že takové návrhy Himmler zaslal, ale byly západními představiteli odmítnuty. Tato informace londýnského rozhlasu byla sdělena i Hitlerovi. Hitler opět ztratil sebeovládání, ačkoli Himmler vedl jednání údajně s jeho vědomím. Führera rozzlobilo i zklamalo to, že separátní kapitulace před západními armádami byla definitivně zamítnuta. Následoval Hitlerův rozkaz k nalezení Himmlera a jeho uvěznění.
Řízení německých vojsk z Hitlerova krytu bylo stále obtížnější. Hitlerovi hlásili, že 56. tankový sbor pod velením generála Weidlinga ustupuje od Berlína směrem na jih. Hitler nařídil všechny síly soustředit v hlavním městě k jeho obraně. Došel k závěru, že Weidling chce se svým sborem utéct z bitvy, a nařídil jej zastřelit. V tu dobu bylo jediným uplatňovaným opatřením führera pro ty, kdo nesplnili jeho rozkazy, vězení, zastřelení nebo oběšení. Weidling nehledě na nebezpečí, které mu hrozilo, rozhodl přijít do hlavního stanu a vyjasnit, oč jde. V krytu se setkal s náčelníkem generálního štábu, který jej vyslechl. Weidling hlásil, že dostal rozkaz velitele 9. armády přemístit své velitelské stanoviště a potom s částí sboru zamířit na jih, odkud se k Berlínu blížila Koněvova vojska, ale že tento rozkaz ještě nesplnil, a proto není vinen. Náčelník generálního štábu Krebs přikázal Weidlingovi okamžitě zavolat do svého štábu a odvolat rozkaz 9. štábu armády. Sám šel informovat Hitlera. Za půl hodiny se vrátil a řekl, že führer chce vyslechnout Weidlinga osobně. Generál Weidling místo popravy dostal vysoké jmenování. Stal se velitelem východního a jihovýchodního sektoru Berlína. Druhého dne mu opět z hlavního stanu zavolali a generál Krebs jej požádal, aby ihned přijel do Hitlerova krytu. Když stanul před Krebsem, první věta náčelníka generálního štábu Weidlinga šokovala: „Při svém včerejším hlášení jste zapůsobil na vůdce příznivým dojmem. Proto vás jmenoval velitelem obrany Berlína.“
V. Karpov uvádí, že je třeba vzdát čest, že Weidling dokázal organizovat velení jednotek, které utrpěly ztráty, včetně jednotek, které byly zformovány z volkssturmu, a ze starců. Našel příhodné místo pro své velitelské stanoviště v krytu protiletecké obrany města. Dokázal sjednotit různorodé ustupující jednotky a organizovat odpor. (V. Karpov, Maršál Žukov, Ottovo nakladatelství 2012, s. 448 - 458.)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
