Pohled na svět očima Putina - dekadentní Západ není připraven na válku
Pohled na svět očima Putina - dekadentní Západ není připraven na válku
24. 1. 2022 Janinna komentářů: 3 Putin, Rusko, Západ
FOCUS Online expert Thomas Jäger
Die Welt mit Putins Augen sehen: Der dekadente Westen ist auf Krieg nicht eingestellt
Pro ruského prezidenta Putina se liberální Západ stal slabým a měkkým. USA jsou v úpadku.
A ještě něco: Síla Ruska spočívá v tom, že Putin považuje válku za legitimní politický nástroj. Ruské impérium proto může udeřit – aniž by mu to někdo vrátil.
Výhrůžka prezidenta Vladimira Putina, že použije sílu ke změně základů evropského bezpečnostního řádu, pokud se USA a evropské státy nepodřídí jeho vůli, nebo alespoň nebudou na cestě k tomu, aby tak učinily, byla dlouho připravovaná. O to víc je zarážející, že evropské státy na to nejsou vůbec připraveny. Cožpak vlády posledních dvaceti let nepochopily, co žene všemocného vládce Ruska?
Těžko si to představit, protože nebylo nutné studovat zpravodajské dokumenty, ale dalo se poznat, co se děje „v Putinově hlavě“, jak chápe svět, jakou v něm vidí roli Ruska a určuje nepřátelství vůči Západu.
Všechny možnosti v ukrajinském konfliktu jsou v rukou Putina.
V roce 2014 tehdejší kancléřka Angela Merkelová o Vladimiru Putinovi řekla:
„Žije ve svém vlastním světě.“
Místo toho, abychom to brali jako výstřednost, jak lidé tehdy arogantně kroutili hlavami, bylo by moudřejší pochopit, na čem v tomto světě záleží, co je důležité. Protože prezident Putin nově definuje evropský řád podle svého přesvědčení.
Pokud tedy každé prohlášení západních politiků – počínaje americkým prezidentem – končí čekáním a sledováním toho, jak se prezident Putin rozhodne, jako by celý vývoj byl pouze v jeho rukou, je to proto, že všechny možnosti jsou v tuto chvíli skutečně v rukou Vladimira Putina.
Samotné vytvoření této pozice svědčí o jeho vynikajících schopnostech. Vždy znal cíl a účel své politiky (v tom se lišil od mnoha západních vlád), proto mohl čekat, až se objeví příležitosti a krok za krokem se takticky zdatně přibližovat svému velkému cíli: Ruské říši, která existovala po staletí a zanikla po rozpadu SSSR, aby mohla znovu povstat. Ne nový Sovětský svaz, ale imperialistické Rusko.
To muselo být učiněno proti Západu a zejména proti USA, protože v této historické fázi byly jedinou světovou velmocí. Po skončení konfliktu mezi Východem a Západem (Studené války) už nikdo – ani koalice dalších největších států – nedokázal zastavit USA v tom, co si předsevzaly.
Podle Putina jednaly USA v Kuvajtu, Kosovu, Afghánistánu a Iráku bez omezení. Putin byl přesvědčen, že Rusko nemůže zapadnout do tohoto mezinárodního řádu, pokud si chce zachovat svou suverenitu.
A o to jde: nikoli o zachování suverenity jako principu (jak se v současnosti diskutuje v NATO), ale o zachování suverenity v konkrétním smyslu, jako suverenity Ruska pro seberozvoj. Samozřejmě to skombinoval se stabilitou politického uspořádání ušitou na míru jeho potřebám doma a rozhodujícím vlivem na vnější scénu.
Ruský svět sahá za hranice Ruska
Ochrana ruské suverenity byla prioritou od začátku jeho prezidenství, i když až na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 ji prohlásil za ústřední princip ruské zahraniční politiky. S hlasitým zahřměním hromu. Předtím se musel ruský stát vnitřně konsolidovat, krvácející ve druhé čečenské válce, šokovaný po útoku v Beslanu v roce 2004, finančně stát na pevných základech, protože cena ropy vzrostla z 27 USD za barel v roce 2000 na 109 USD v roce rok 2012.
Putin řekl, že uvnitř Ruska je potřeba idea, na které by se dal vybudovat imperialistický řád. Na rozdíl od Sovětského svazu, Putinova socializačního období, které představovalo útočnou ideologii, se rozhodl pro pouze zdánlivě defenzivní světový názor zaměřený na udržení „ruského světa“ pohromadě.
Hlavními pilíři byly vlastenectví, náboženství a armáda (a pokud vás hned nenapadl Niccolò Machiavelli, tak jste ho nečetli). Tento světonázor založili někteří ruští filozofové a političtí myslitelé.
Prezident Putin vnímá Rusko jako mnohonárodnostní stát.
Ruský svět, místa, kde žijí etničtí Rusové, sahá za hranice Ruska. Putin vnímá Rusko jako ochrannou mocnost pro všechny Rusy, včetně Rusů žijících v Pobaltí. Když říká, že Ukrajinci jsou také Rusové, že neexistují dva národy, má to politické důsledky.
Gruzie a Ukrajina v NATO?
Pro Putina byl rok 2008 poslední varovný výstřel.
Po roce 2007 se vnitřně posílené Rusko agresivně vydalo směrem k nastolení imperialistického řádu. Vladimir Putin si stěžoval, že na světě nejsou téměř žádné suverénní státy, protože téměř všechny státy žijí v závislosti. To se nemůže týkat Ruska.
Rozšiřování NATO a války USA v Afghánistánu a Iráku – a později v Libyi – stejně jako „barevné revoluce“, z nichž podezírá americké služby, ho přiměly k dalším konkrétním krokům k imperiální obnově.
Poté, co Rusko umístilo své jednotky v Podněstří, využilo v roce 2008 příležitosti poskytnout vojenskou podporu republikám odtrženým od Gruzie a v roce 2014 destabilizovat oblast Donbasu na Ukrajině a okupovat Krym.
Mise v Bělorusku a Kazachstánu mají stejný cíl: stát se dominantní mocností v tomto regionu.
V roce 2008 se NATO v zásadě rozhodlo přijmout Gruzii a Ukrajinu, ale zabránilo všem konkrétním krokům. Pro prezidenta Putina a jeho okolí to byl poslední varovný výstřel k rychlému obnovení zóny vlivu ve východní Evropě a střední Asii. Jednak destabilizací dvou žadatelů o členství v NATO (u kterých se Rusko již de facto rozhodlo, že se členy NATO stát nemohou).
Nyní požaduje písemná ujištění:
Spojené státy by měly prohlásit, že nepřijmou do své aliance žádné postsovětské státy a že se stáhnou z bývalých států Varšavské smlouvy a stáhnou jaderné zbraně z Evropy.
Tím by EU podléhala dvěma bezpečnostním zónám a to by byl začátek jejího konce.
Putinův světonázor: zženštilý Západ a válka jako politický prostředek
Skutečnost, že to prezident Putin dělá, souvisí se dvěma jistotami a geostrategickým předpokladem.
První jistota je, že západní státy jsou zženštilé, neschopné ustát konflikt. V Putinově pohledu na svět a jeho hodnocení – je to dáno tím, že se vyžívají v liberálním životním stylu, který společnost rozkládá zevnitř: individualismus, pohrdání tradicí a fixní sociální příslušnost oslabují demokratické státy až k dekadenci a neschopnosti jednat.
To je důvod, proč musí být v Rusku zaveden opak: komunita, tradice, náboženství a pevné vzory.
Z pohledu Putina, intenzivně na Západě vnímaný konflikt o tom, jak se vypořádat s homosexualitou, zaměřuje se na tuto situaci, která – podle jeho hodnocení – musí zahrnovat nejen jednotlivce, ale i společnost.
Druhá jistota je, že válka je politický nástroj.
V očích Putina skutečnost, že „konflikty lze řešit pouze rozhovory“ nebo „násilí není prostředek“, jak hlásají Merkelová a Baerbocková, je lehkovážná – a nedbalá, pokud jde o odpovědnost ve státě.
Pro Putina není válka, ať už konvenční nebo hybridní, přežitkem 19. století, ale moderním politickým nástrojem. Pokud západní společnosti vidí věci jinak, potvrzují pouze první předpoklad: staly se zhýčkanými a zženštilými kvůli svému svobodnému, liberálnímu životnímu stylu.
Putin souhlasí s Čínou: éra Ameriky skončila
Geostrategickým předpokladem prezidenta Putina je, že USA jsou v úpadku. Americký věk skončil. Čína si to myslí také. A zdá se, že prezident Biden to pro Putina ztělesňuje. Putin jeho rozkaz stáhnout vojáky z Afghánistánu vnímal přinejmenším jako omezenou akceschopnost. Možná vývoj vyvolal i asociace s významem odchodu Sovětského svazu z Afghánistánu a jeho následný kolaps.
V žádném případě takto oslabené USA nemohou podle Putina přežít dva světové mocenské konflikty současně. K tomu nepotřebuje žádné hlubší porozumění (i když ho může mít prostřednictvím svých služeb), ale stačí pouze sledovat americkou diskuzi. V amerických zahraničněpolitických časopisech se intenzivně diskutuje o tom, že Spojené státy se musí soustředit na soupeření s Čínou, aby mohly přežít. Což neznamená nic jiného, než ztenčení vztahů s Evropou z hlediska bezpečnostní politiky. Přestože Spojené státy chtějí do soutěže s Čínou zapojit své evropské spojence, Evropané se zdráhají a proto mohou ztratit americkou ochranu. Tento výpočet není přitažený za vlasy.
Liberálně-dekadentní demokracie nemohou obstát proti silnému Rusku
Je možné vidět svět očima Putina? … Ano.
Velmoci často vidí, že existují státy, které ze své vlastní suverenity omezují prostor pro jednání jiných států. Kromě Ruska chtějí efektivně uspořádat svět nad rámec vlastního rozvoje také USA a Čína. Armáda je efektivně využívána jako prostředek k řešení konfliktů po celém světě, protože (někdy) dává jasně najevo, kdo velí a kdo poslouchá.
Praxe je samozřejmě vždy šedá a ne černobílá. Ale imperialismus, smysl pro poslání a vojenská síla, které charakterizují Putinův pohled na mezinárodní pořádek – na jedné straně nejsou vyhrazeny pouze Rusku (spíše jsou znakem ambiciózních světových velmocí) a na druhé straně jejich putinovské rysy jsou již dlouho rozpoznatelné.
Nejdůležitější otázka, kterou si evropské společnosti, které tváří v tvář této touze bezmocně vzhlížejí, musí položit: proč se evropské vlády posledních dvaceti let nepostaraly o to, aby se dokázaly tomuto požadavku bránit?
Prezident Putin má připravenou odpověď: liberálně-dekadentní demokracie nemohou obstát proti silnějšímu politickému řádu Ruska. Ukrajina je pro něj jen nejzřetelnějším případem, protože – jak intenzivně vysvětloval prezident Putin – jsou jeden lid. Pak přichází evropský bezpečnostní řád, který bez Ruska není úplný.
„Nový car“ (biografie Stevena Lee Myerse) chce nyní určit, jak tento řád bude strukturován.
Thomas Jäger Prof. Dr. Thomas Jäger předsedá od roku 1999 katedře pro mezinárodní politiku a zahraniční politiku na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Jeho výzkum se zaměřuje na mezinárodní vztahy a americkou a německou zahraniční politiku.
pokec24.cz
