České národní listy

Pjakin- otázky a odpovědi ze dne 6.7.2020

 

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

 

Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.

 

Dnes je 06.07.2020. Proběhlo hlasování o ústavních změnách. Lidé vás prosí o celkový komentář k tomuto hlasování, a potom ještě o hlasování regionů. Proč jsou takové rozdíly v účasti na referendu, nebo je to odpověď lidí na špatnou práci tamních guvernérů?

 

Napřed obecně k podstatě těch změn. Tedy k tomu, o čem jsme už mluvili, ale ne v plném rozsahu. Souviselo to s tím, že síly, které se v nějaké míře prezentovaly jako vlastenecké, se najednou při této zkoušce projevily jako síly pracující proti Rusku, proti ruské suverenitě. A konkrétně Komunistická strana RF (KPRF) pracovala proti Rusku, proti těm změnám. Našli se i konceptuálové, kteří chtěli Koncepci sociální bezpečnosti jednoduše spláchnout do záchodu, připravit nás o tu nejsilnější zbraň, informační zbraň, která může Rusku v této informační válce přinést vítězství a zajistit suverenitu, obrození Ruska, jeho moci a autority ve světě.

 

A zde je nutné pochopit, co vlastně ty změny znamenají. Každá společnost, vlastně obecně každé společenství fauny na planetě Zemi je nějakým způsobem řízeno. Vezměme si například vlčí smečku nebo lví rodinnou smečku, všude platí určitá pravidla, někdo má na něco právo a jiný nemá. Ale člověk není jen jedním z biologických druhů zemské fauny, je navíc sociální, je to sociální živočich, když to řekneme takto. Takže mimo společnost, mimo své společenství člověk nemůže existovat. Vyloučíte-li člověka z lidského společenství, tak z něj vyroste "mauglí".

 

A v lidské společnosti mají představitelé druhu Člověk rozumný pět typů struktury psychiky, což jsou:

 

zombie/biorobot… Tedy přesněji je to zvířecí typ psychiky, kdy je psychika člověka, jako představitele živočišného druhu, orientována jen na uspokojování jeho instinktů a reflexů: potrava, sexuální pudy a tak dále.

 

Další je zombie/biorobot s psychikou orientovanou na plnění kulturního programu udávajícího, co se smí a co ne.

 

Potom je démon, který dokáže při dosahování svých cílů překonat i své podmíněné instinkty, jako například hlad, dokáže překonávat konvenční kulturní programy a dosáhnout svého cíle, aniž by se na něco ohlížel.

 

A nakonec lidský typ struktury psychiky, kdy člověk stejně jako démon dokáže překonávat své instinkty i kulturní programy, ale jeho chování je založeno na jiném principu. Zatímco démon zakládá své chování na tom, že účel světí prostředky, že pro dosažení cíle jsou všechny prostředky dobré, tak principem člověka je, že prostředky světí účel. Což znamená, že pro dosažení cíle nejsou všechny prostředky dobré, a pokud by to někoho poškodilo, někomu ublížilo, tak člověk nikdy takové prostředky nepoužije. Jinými slovy, lidský typ struktury psychiky znamená, že Člověk rozumný žije v souladu s Bohem.

 

A ještě máme pátý typ struktury psychiky, který vytvořili sami lidé, a to je typ zvrácený do nepřirozenosti, kdy se člověk chová nepřirozeně, nechová se jako zvíře, ani jako člen sociální komunity, sociálního společenství, to je prašť jako uhoď. Patří tam nepřirozené sexuální chování, užívání různých narkotik jako alkohol, tabák a další druhy narkotik, a také další druhy asociálního chování. Tím vším člověk upadá do nepřirozenosti. To se v přírodě nevyskytuje, to člověk vytvořil a začal provozovat v průběhu svého takříkajíc technického rozvoje.

 

Takže jak ve zvířecí smečce/stádu, tak i v lidském společenství s jakýmkoliv typem struktury psychiky existují určité normy chování. A zatímco v případě zvířat je to kulturou založeno v jejich psychice, jsou na to hned naprogramováni, je to zajištěno jejich instinkty a reflexy a částečně také jejich vzájemnou interakcí se světem korigující jejich chování. Když se objeví člověk, začnou se chovat jinak. Například v závislosti na tom, jak se ten člověk chová vůči té vlčí smečce. No a v lidské společnosti kromě těchto zvířecích principů organizace společnosti, společenského chování, existují navíc sociální normy vypracované lidským společenstvím, aby dané společenství žilo a rozvíjelo se.

 

Některé normy jsou v dané společnosti přijaté a jiné ne. A toto lidské chování se reguluje jak kodifikovaným tedy vlastně nekodifikovaným, tedy samo sebou se rozumějícím chováním založeným na kulturních programech... V jedné společnosti je to zvykem tak, ve druhé jinak, a to vše se rozumí samo sebou, jedná se o národní kultury. A stejně tak tu je kodifikované chování, které je zakotvené právní úpravou, kdy jste nezávisle na své národní kultuře nuceni chovat se určitým způsobem.

 

A jen takovým způsobem se stát rozvíjí. Čím větší a silnější je úroveň rozvoje státu, tím více je rozvoj státu závislý na kodifikovaných normách chování, tedy těch, které jsou zakotveny právní úpravou. A ta otázka pokládaná třeba při setkání na ulici: „A co ty jsi zač?“ Například jako postava Panikovského (Ilf a Petrov - Zlaté tele)… Ano, Šurovi Balaganovi. To není žádná prázdná řečnická otázka. Je to otázka, kterou se zjišťuje, zda máte právo na takové a takové chování. A zda je toto vaše právo zabezpečeno nějakým zdrojem, abyste si to mohli dovolit. Neboť to může být jako v tom vtipu: „Mám na to právo?“ „Máte.“ „Takže mohu?“ „Ne, nemůžete!“ Je důležité nejen to právo mít, ale také si ho umět vydobýt.

 

A proto když v Rusku neexistoval systém řízení, v roce 1991, od té doby tu nebyl systém řízení v zájmu lidu. Lidé neměli možnost ovlivňovat průběh státního řízení ve svém státě. V roce 1991 o to s konečnou platností přišli. Takže když někdo argumentuje: „Proč jste tedy tehdy nešli bojovat za svůj stát?“ A co měli lidé dělat? Vyjít do ulic? No to promiňte, ale od toho se řízení neodvíjí. Například ve Francii vyšel milión lidí do ulic s požadavkem na své poslance, kterých je 400, aby se zachoval název matka a otec. Milión lidí! Ale těch 400 lidí ve státě rozhodlo, že to bude rodič číslo jedna a rodič číslo 2. No a ten milión lidí připravený o možnost působení na státní systém proti tomu nic nezmohl.

 

Je velice důležité, aby systém řízení mohl působit na objekt řízení. Pokud nedokáže působit na objekt řízení, tak je to neakceschopný systém. A to je velice důležité si uvědomovat. Neboť nám, abychom nedokázali získat svou suverenitu, různé ty pseudovlastenecké organizace formují neakceschopné systémy.

 

Nyní se opět zakládá nová politická strana v čele s tím spisovatelem. Státní mechanismus zajišťuje fungování státu. K tomu tu máme zákonodárství, na jehož základě pracuje ten státní mechanismus. A v souladu s tím se normy a pravidla chování akceptované v jednom státě shodují nebo odlišují od norem chování v jiném státě. Například právní úprava a fungování státu Saúdská Arábie se zásadním způsobem liší od právní úpravy a fungování jakéhokoliv státu... ...jakéhokoliv státu v západní Evropě, USA či jiného státu, je to jiné. Právní úprava a fungování Třetí říše se zásadně, diametrálně lišilo, bylo protichůdné právní úpravě a fungování SSSR. Chování v jednom státě nebylo možné v tom druhém.

 

Co znamená právní úprava pro stát? Právní úprava znamená pro stát, že na základě jedněch norem a pravidel máte právo na určité své chování a kroky, na určité výzvy ke změně fungování státu a za jiných norem takové právo nemáte. Mimochodem, všechny tyto věci jsou v práci Stát, která je v sérii O světě křivých zrcadel číslo dva. Stát je systém pro přežití, zachování a rozvoje národa. A ruský národ jako takový mimo stát v zásadě existovat nemůže. To právě o tom vypovídá to všeobecně rozšířené úsloví, které lidé rádi používají, že každých sto let Evropa shromáždí své síly a vpadne do Ruska, aby tu dostala přes držku a stáhla se zpět. A potom vykládají, jak je to Rusko agresivní: „My tam šli loupit a zabíjet, zlikvidovat Rusko a ono bylo tak agresivní, že se tomu bránilo!“

 

Takže každý stát je založen na své právní úpravě, která zajišťuje stabilitu fungování daného státu v určitém předepsaném rámci, v určitém směru.

 

A jak to vypadá s ohledem na Rusko? V roce 1993 ruský stát v podstatě vůbec neexistoval, ale lidé stát mít chtěli. A tento státní instinkt ruského národa je velice silný, takže je buď nutné stoupnout si do jeho čela a zavést ho jinam, nebo potom smete… Bude to za strašnou cenu, ale ruský národ svůj stát obnoví! Stejně jako to v roce 1612 udělal kníže Požarskij a Kuzma Minin, občan Kuzma Minin. Ti se spojili a stát obnovili.

 

Ruský lid svůj stát vždy obnovuje, proto bylo zapotřebí vytvořit neakceschopný systém, který by nebyl způsobilý k tomu, aby vyjadřoval zájmy ruského obyvatelstva, ale zato umožňoval vykrádat Rusko a změnil ho v surovinový přívěšek Západu. A tehdy v roce 1993 stál veškerý lid před problémem, zda přijme tu ústavu, která je mu vnucována vnějšími silami, ale umožní mu vyhnout se totální občanské válce, i když úplně se to stejně nepovedlo. Ty problémy v Čečensku se táhly dlouho. Ale vyhnuli jsme se tak totální občanské válce, a to nám umožnilo zorientovat se, zkoncentrovat se, nashromáždit zdroje a vybudovat systém řízení.

 

Vyprodukovali jsme ze svého středu člověka, který bude řídit stát a posouvat ho k získání jeho suverenity, který v něm bude dělat pořádek. Aby veřejná iniciativa mohla být nejen zformulovaná, ale aby se na jejím základě, na základě veřejné iniciativy budovaly systémy řízení, které by mohly efektivně hájit zájmy lidí. A ten systém řízení, který se takto paralelně zformoval, umožnil Rusku přežít, zorganizovat paralelní oběh zboží, nekontrolovaný státem, a začalo být jasné, že Rusko se bude rozvíjet. Proto také zařídili default, aby se tento systém zhroutil a Rusko nabylo nové kvality. Západ si nepřál, aby Rusko bylo v jakékoliv míře subjektem řízení nejen na globální úrovni, ale dokonce ani na zahraničněpolitické úrovni, na té vnější, aby Rusko nemohlo hájit své zájmy.

 

A proto také byla ústava sepsaná takovým způsobem, aby nevyjadřovala zájmy národů obývajících Rusko, ale výlučně jen nadnárodní zájmy vnějšího, nadnárodního subjektu řízení. Což se mimo jiné projevilo i v tom, že jakési mezinárodní normy a pravidla měly být pro Rusko prioritními, což znamená jasné vnější řízení. V ústavě z roku 1993 nebylo a není jediné ustanovení, na jehož základě by bylo možné efektivně rozvíjet stát. Putin, který vyšel z hlubin národa díky tomu státnímu instinktu ruského národa založenému na jeho kultuře, a jmenovitě na kultuře budování státu, celou tu dobu mohl posouvat rozvoj Ruska jen v rámci toho, jak nadnárodní řízení vidělo roli a místo Ruska v řešení svých globálních úkolů řízení. Nechat Rusko zcela zhroutit si nemohli dovolit, stálo by je to příliš mnoho, ale umožnit mu získat vlastní suverenitu také nechtěli. Nemohli připustit, aby Rusko získalo suverenitu, a tak tomu bránili. A proto pokaždé slyšíme: „Ten Putin to umí na mezinárodní aréně, tam je dobrý, tam to umí vyřešit. Zatímco tady uvnitř Ruska nic nedokáže, a vlastně ani nechce, proto je tak špatný.“

 

Ale pochopit tu jednoduchou věc, že jen díky své činnosti na vnější politické a vnější ekonomické aréně Putin dokázal vyřešit i mnohé vnitřní politické a vnitřní ekonomické úkoly rozvoje Ruska, to nikdo z těch stěžovatelů nedokáže pochopit. A že velkou roli v tom, proč měl Putin svázané ruce i nohy a nemohl řešit vnitřní problémy, hrála právě ta ústava, na jejímž základě je formováno veškeré zákonodárství… Ty nyní přijaté ústavní změny vyžadují urychlenou změnu více než sta zákonů! Více než sta zákonů, přičemž urychleně! A kolik dalších se jich bude muset měnit a přepisovat, uvádět do souladu s ústavou?

 

Takže v podstatě samo ruské zákonodárství neumožňovalo Putinovi pracovat pro zájmy Ruska.

Ruské zákonodárství umožňovalo Putinovi efektivně pracovat pouze pro zájmy vnějšího subjektu řízení. A ta skutečnost, že to Putin dokázal skloubit s obnovou Ruska, ukazuje, jak dobrý je v řízení, a jak dokáže ze všeho něco vyzískat. Moc, to je v praxi realizovaná schopnost řídit! A Putin to tak dělal. Ale potom nastoupila ta chvíle, kdy už mu ústava neumožňovala provádět manévry ani v těchto parametrech.

 

Rusko potřebuje plně uplatňovat svou globální politiku a kvůli tomu musí přeměnit i svůj vnitřní stav. A to vyžadovalo, aby byl hlavní zákon, který je základem pro veškerou další právní úpravu Ruska, změněn tak, aby na základě těchto změn bylo možné vybudovat zákonodárné pole, které by umožňovalo Rusku, ruskému vedení pracovat pro zájmy Ruska. Nesmíme měnit první hlavy? To si pojistili? Tak to neuděláme, obejdeme to z druhé strany. Prostě to obejdeme z druhé strany.

 

Udělali jsme to a změnou jiných článků ústavy jsme kompenzovali to založené vnější řízení. Mají snad ti, kteří si mastili kapsy díky vykrádání Ruska zájem na tom, aby se Rusko vymklo z jejich řízení a přestalo svými zdroji podporovat jejich parazitování? Nemají. A tak dali zelenou všem silám, všechny dostaly signál, všichni ti vlasovci, všichni ti, kteří pracují pro Západ, kteří ohlupují lidi, dostali signál, aby se snažili o to, aby ty ústavní změny nebyly přijaty. Aby nebyly přijaty, nebo aby přinejmenším jejich legitimita mohla být zpochybňována.

 

Pustili se do toho všichni, protože ta sázka, o kterou se hrálo, byla velice vysoká. Proto i ty konceptuály obětovali a řekli jim: „Dejte se do boje za zájmy USA. Přece jsme vás nadarmo nekrmili, nadarmo jsme vás nenastrčili do toho konceptuálního hnutí. Máte přece za úkol zmocnit se řízení.“ Takže i oni se do toho zapojili. Oni potřebovali za každou cenu Koncepci sociální bezpečnosti spláchnout do záchodu, a hlavně teď zajistit, aby ty změny nebyly přijaty. A proto potřebovali především…

 

Putin provedl dobrý manévr, ohlásil to, stanovil termín hlasování v dubnu. Doba na projednání ústavy, tedy jejích změn, byla reálně delší než ta, kterou lidem dali pro posouzení ústavy v roce 1993. Tehdy na začátku října roku 1993 rozstříleli Nejvyšší sovět, v listopadu prohlásili, že existuje jakýsi návrh ústavy, a v prosinci oznámili, že se o něm už bude hlasovat: „Hlasujte, jinak prohrajete!“ Kdo se s tou ústavou mohl seznámit? Kdo ji viděl? Kdo znal její obsah?

A tam si vymysleli jak volební účast, tak i procenta jejího schválení. Zcela jednoduše: „Aha, potřebujeme, aby to bylo tolik a tolik. 58%, to bude stačit…“ Prostě si to vycucali z prstu,

nebylo to absolutně ničím potvrzené.

 

Všichni nepřátelé Ruska teď měli jeden úkol, oblbnout ruské obyvatelstvo, zamluvit to, vymluvit ty změny lidem za každou cenu, zkomolit, překroutit je, prostě lhát a lhát a bylo na to vrženo úplně všechno. Už jsem mluvil o té módě i o dalším. Bylo na to vrženo úplně všechno. Od začátku se snažili o to, aby ty změny ústavy, aby to hlasování o nich bylo

odloženo na co možná nejdéle, aby se konalo co nejpozději, aby měli čas na to, lidi oblbnout.

Oni mají ve svých rukou všechny hromadné sdělovací prostředky. Pokud si někdo myslí, že nějaké ty krátké reportáže, které se objevily v televizi na podporu těch změn, měly šanci přebít celé to podhoubí zaměřené proti nim…

 

Jen si to vezměte, prakticky všechny ty politické pořady byly tak či onak proti ústavě,

tedy proti těm ústavním změnám. Všichni to tak či onak omílali, lhali, lhali zcela bez skrupulí.

Za jeden měsíc došlo k pěti tisícům provokacím proti těm ústavním změnám, aby to nepřipustili.

To lhaní bylo prostě kolosální, přímo neuvěřitelné. Ta agitace byla mohutná. V Barnaulu byly například autobusy polepeny agitací proti těm ústavním změnám, jen aby lidé…

 

Ten úkol byl jen jeden. Jedny obelhat a ty druhé ponouknout k tomu, aby nešli volit a zároveň aktivovat všechnu tu vlasovskou chátru, všechny ty pederasty. A někteří přišli hlasovat proti, ti dobromyslní lidé, které se těmto zmetkům povedlo obelhat. Uvěřili jim, že nemají hlasovat pro zachování územní celistvosti Ruska, že to je to tak nejlepší, když má úředník dvojité občanství a účet v zahraničí a tak dále, a tak dále. Že zdravotnictví je třeba zlikvidovat.

 

Bez ohledu na to, že Putin využil ten koronavir, aby předvedl, že potřebujeme sovětské zdravotnictví, žádný systém zdravotního pojištění, ale že ve státě potřebujeme systém zdravotní péče, protože jen ten je schopný ochránit stát a lidi. Ale ne, je třeba ho zlikvidovat: „Proto lidé jděte a hlasujte proti! Sice potom vymřete…“ Jen se podívejte, jak funguje ten systém zdravotního pojištění po celém světě! Nikdo si neporadil lépe než Rusko.

 

Lidi se snažili obelhat všemi možnými způsoby. Jen aby nešli volit, a když už by šli volit, tak aby hlasovali proti. A při takové mocné propagandě, kdy všechny zahraniční státy, všechna zahraniční média, všechna liberální média, dokonce i KPRF… A o těch konceptuálech nemohu mlčet, protože ti škodili přímo na našem poli, přestože se to těmto nickám stejně nepovedlo. Neznají teorii Koncepce a hned předvedli, že jsou vlasovci. Já jenom s ohledem na kontext, protože zastupuji Koncepci sociální bezpečnosti, tak jsem nucen mluvit o těch nýmandech.

 

Je totiž nutné vysvětlit, že Koncepce sociální bezpečnosti už ze své podstaty nemohla být proti těm ústavním změnám, a to dokonce i v případě, že by měly daleko horší kvalitu. A proč?

A tady k tomu druhému. Takže napřed nedokázali zajistit příliš nízkou volební účast. Legitimita těch změn provedených v ústavě je několikanásobně vyšší než samotná ta ústava, ta společenská smlouva. A to z jednoho jednoduchého důvodu, protože přišlo více lidí a hlasovalo více lidí. A dokonce i z hlediska platné právní úpravy jsou změny absolutně legitimní z toho jednoduchého důvodu, že byla splněna norma z celkového počtu voličů. Účastnila se více než polovina z celkového počtu voličů. O tom při tom hlasování o ústavě v roce 1993 mohli leda snít.

 

Ale zato za její zachování bojovaly urputně všechny síly, jejichž cílem je udělat z Ruska přívěšek, surovinový přívěšek Západu, aby tu se vším disponoval. Takže… Já jsem teď odbočil, že těch voličů bylo více. O čem jsem to mluvil předtím? Ó ano, proč bylo nutné hlasovat pro ty ústavní změny, i kdyby měly daleko horší kvalitu. A je třeba říci, že například Státní duma se velice vynasnažila co nejvíce se vyvléci z odpovědnosti. Vždyť jim byla navrhována skvělá účast na řízení. Jenže to znamená ODPOVĚDNOST! A oni nestojí o účast v řízení znamenající odpovědnost za stav věcí. Je přece lepší to hodit na krk Putinovi nebo kterémukoliv jinému gosudarovi.

 

Výslovně gosudarovi, žádnému do funkce dosazenému p-rezidentovi, ale člověku, který stát řídí v zájmu lidí. Gosudar je totiž jen ten, kdo stát řídí v zájmu lidí, protože všichni ostatní jsou jen p-rezidenti dosazení jinými silami. Tak se podívejme na tu situaci. Dříve nebyl k dispozici žádný informační modul, na jehož základě by bylo možné vybudovat obranu státu, obranu obyvatelstva. Jak to například dělali „liberasti“? "Máme článek 31 o svobodě shromažďování, budeme se tedy shromažďovat kdy a kde chceme. Ano, prováděcí nařízení to upravují, ale pořád jsou to jen prováděcí nařízení, ale na základě toho článku…"

 

Ta protiruská a protiputinovská propaganda, která na tom byla vystavěna, byla velice silná.

A protože to bylo uvedeno v ústavě, nezbývalo než čekat, kdy ta iniciativa sama vyhoří.

A ona pomalu vyhořívá a vyhořela. Ale ten problém je jinde. Zdálo by se, že přece i vlastenci to mohou takto udělat, takto postupovat. A kdo je bude organizovat? Kdo to zaplatí? A hned se ukazuje. Všude musí existovat nějaké to organizování. Jenže lidé, vlastenci jsou obyčejní lidé,

kteří stojí u strojů, staví města, léčí lidi, ti nemají čas plácat se po těchto shromážděních a něco tam předstírat pro potřebu různých televizních kamer, aby potom mohli ukazovat: „Vidíte? To je hlas lidu!“

 

Darmošlapové se tam sešli, toho třicátého prvního a mají být hlasem národa! Kteří navíc pohrdají těmi lidmi, co skutečně pracují. Takže neexistoval jediný informační modul, který by bránil zájmy obyčejných pracujících. A po těch změnách? Teď můžete zorganizovat jakoukoliv veřejnou iniciativu na obranu územní celistvosti! Třeba ten památkový sloup. Nebo jak se ten…

Není to přímo památník, ale vlastně se dá říci, že to je památník, který okamžitě postavili na Kurilách a řekli: „A je to, Japonsko, můžeš zapomenout na Kurily.“ A byla to veřejná iniciativa. Ať už to bylo zrealizováno jakkoliv, je to veřejná iniciativa.

 

„Úředníku, máš dvojí občanství a účty v zahraničí? Tak táhni!“ „Kde máte své bohatství, tam máte i své srdce, tak táhněte, nikdy jste nehájili zájmy Ruska! Jen jste ho v zájmu cizích států okrádali! Kde je váš sen, kam jste převáděli své kapitály? Všichni chcete do Londýna. Oni vás tam okrádají, zabíjejí, ale stejně kňouráte, že tam chcete. Tak vypadněte do toho svého Londýna,

my vás tady u řízení státu nepotřebujeme.“

 

A mnoho dalšího. To znamená, že je možné zakládat veřejné iniciativy, které budou upevňovat náš stát. Proto také bylo pro všechny, co jsou proti Rusku tak kriticky důležité, aby ty změny neprošly. A i kdyby ty změny nebyly tak důležité jako ty, co byly nyní přijaty, i kdyby nebyly tak důležité, bylo by potřeba pro ně hlasovat? Bylo! A proč? Z jednoho jednoduchého důvodu, že ta ústava z roku 1993 je stabilní jen tehdy, když se do ní nezasahuje, když je na jejím základě postaveno veškeré zákonodárství. Potom je možné řídit zvnějšku. Jakmile se z ní sejme ten

svatý pel nedotknutelnosti, jakmile se s ní začne pracovat, je to její konec, protože se politické a ekonomické zájmy všech sociálních skupin obyvatelstva Ruska okamžitě začnou projevovat.

Projeví se tak státní kultura budování státu. Je-li to možné takto spojit.

 

A to se nesmělo stát, tedy z hlediska nadnárodního řízení. Jakmile totiž ruskému národu poskytnete možnost jednou tam něco opravit, tak lidé po nějaké době řeknou: „A co tyto a tyto články? Ty nám také nevyhovují. A proč nám vlastně Státní duma dosud nedokázala svolat ústavodárné shromáždění, abychom mohli změnit ty první hlavy? Nač je nám tedy vůbec taková ústava? Pojďme sepsat novou ústavu, odhlasujeme si ji, a tamtu vyhodíme.“

 

Všichni v nadnárodním řízení si to velmi dobře uvědomují, že je to první krok k tomu, aby ta ústava z roku 1993, kterou Rusku vnutili tak, že rozstříleli Nejvyšší sovět Ruska, skončila, stala se minulostí. A ta ústava skončí tím rychleji, čím kvalitnější budou ty změny. Protože není možné například skloubit dva články, kdy mají rozhodnutí Ruska prioritu s ohledem na jeho vnitřní život s rozhodnutími nějakých zahraničních organizací. Takže nám nelze diktovat. A jestliže je to v konfliktu s ústavou, tak to znamená, že je to v konfliktu s celým zákonodárstvím.

 

Začíná se měnit celé zákonodárství a stát začíná žít, rozvíjet se a spěje to ke zrušení té ústavy z roku 1993. Znovu opakuji, že i kdyby ty změny měly daleko horší kvalitu, tak by byly nutné už jen proto, aby se zhroutila ta tvrdá obrana této ústavy, aby praskla ta skořápka, která brání Rusku stát se suverénním státem. Už jenom kvůli tomu stálo za to ústavní změny přijmout. Změny v zájmu lidí a pro lidi. A my si musíme uvědomovat, že bez ohledu na to, že lidé skutečně vyřkli své slovo, tak i když všechna ta vlasovská pakáž, která byla proti těm změnám, je početně nepatrná, tak přesto znamená z hlediska řízení vážné nebezpečí.

 

Všechna ta vlasovská pakáž se za těch třicet let v systému řízení státu dobře upevnila, v systému řízení kultury, v médiích, jsou usazeni všude. Jen díky tomu se jim povedlo oblbnout velké množství lidí. A čím více zapracovali na diskreditaci státního řízení, tím vyšší bylo procento lidí hlasujících proti těm změnám. Oni si vůbec neuvědomili, že hlasují proti suverenitě svého rodného státu, jen díky své nevědomosti o řízení, a Koncepce sociální bezpečnosti je zaměřena právě na to, aby lidem vysvětlila, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy, stát, aby se v tom lidé vyznali. Alespoň natolik, nakolik znají pravidla silničního provozu, aby mohli jezdit po silnicích. Tohle je stejné.

 

A k čemu ve výsledku došlo? Tak například tady v Barnaulu byla iniciativa prohlásit ho Městem hrdinské práce (za Velké vlastenecké války), vyznamenat ho tímto čestným titulem.

Ale kdo o tento titul stojí? Vlastenci, ti, kteří prosazují územní celistvost, suverenitu, systém zdravotní péče, záleží jim na budoucích pokoleních, ti o ten titul stojí. V Barnaulu se sbírají podpisy, aby… …městu byl udělen ten titul, na podporu té iniciativy. A co přichází z opačné strany? Nepodpořit změny! A to vyjádření podpory svým podpisem pod oslovení prezidenta se žádostí o udělení Barnaulu titulu Města hrdinské práce bylo postaveno na roveň hlasování pro ty ústavní změny. A jak to zafungovalo? Barnaul: pro změny hlasovalo 177 tisíc lidí.

Pro srovnání, tolik voličů je jen v jednom jeho průmyslovém obvodu, města Barnaulu.

Takže hlasovalo… Ano zaregistrovaných voličů. ...46 % z celkového počtu se těch voleb účastnilo, toho referenda o ústavních změnách. A kolik lidí hlasovalo proti nim? 67 tisíc.

67 tisíc! A kolik lidí podepsalo to oslovení se žádostí o udělení titulu Města hrdinské práce? 190 tisíc! Takže když to zaokrouhlíme, tak 180 tisíc hlasovalo pro změny v ústavě, a také podpořilo tu žádost o udělení Titulu Města hrdinské práce.

 

A těch 67 tisíc? Z nich 50ti tisícům, přinejmenším 50ti tisícům, to zaokrouhluji, je tohle zcela cizí. Jsou jim cizí dějiny jejich rodného města. Města, které tenkrát skutečně projevilo kolosální hrdinství. Zcela zemědělské město bez průmyslu na základě závodů, které tam byly evakuovány,

rozvinulo výrobu, vybudovalo vše potřebné a vyrobilo každý pátý motor pro tank T-34.

Dobrá, to až ke konci. Ale počítá se to z celkového počtu za celou válku, taková se tu rozproudila výroba. Můžeme toho vypočítávat mnoho. Vždyť každá druhá patrona! Každá druha patrona byla vyrobena v Barnaulu. Kde by Rudá armáda brala jinak munici? Ale ty lidi, kteří jsou proti těm změnám, nezajímá hrdinství našich otců a dědů, kteří ubránili náš stát, a proto jsou také proti těm změnám. Jenže se jim povedlo oblbnout ohromný počet lidí.

Ta ubohá hrstka těch vlasovců dokázala vyvinout takový tlak, že ti lidé, kteří byli proti těm změnám, chodili okolo toho podpisového archu se žádostí o titul a nepodepisovali ho.

 

Ale je tu ještě jeden daleko horší příklad. Máme u nás umístěnu divizi Raketových vojsk strategického určení. Tak v té územní jednotce, kde je ta divize rozmístěna, 40, téměř 49 %, asi 46,84, jestli si to dobře pamatuji, procent z voličů, kteří hlasovali, hlasovalo proti těm změnám. Chápete to? My tu říkáme, že máme skvělou armádu, že s ní můžeme všechny porazit. Půlka z nich odmítla bránit vlast! Celá polovina! A co naše neporazitelná legendární sovětská armáda, která zakusila radost z vítězství? Zhroutila se bez jediného výstřelu. Kolik toho jen Putin pro ně udělal, aby se armáda mohla rozvíjet. Udělal všechno možné, aby ji vytáhnul z těch, promiňte mi to, sraček, ve kterých se ocitla v devadesátých letech. Mnozí lidé jim to dokonce závidí: „Všechna pozornost se uděluje jen jim! Jejich mzdy jsou na prvním místě i všechno další… Co jen s nimi Putin nadělá cirátů, přímo je hýčká!“ A polovina z nich hlasovala proti těm ústavním změnám! Proti územní celistvosti, proti suverenitě Ruska! Půlka z nich dala najevo, že Rusko bránit nehodlají, že je to pro ně cizí stát. A mimochodem, vždyť Rusko se chystají porazit jediným současným všeničícím útokem, americká elita, clintonoidi, ovšem s tou nezbytnou podmínkou, že odvetný úder nebude následovat!“

 

A tahle divize přece má na starosti ten odvetný útok!!! Který lze podniknout ještě dřív, než budeme zasaženi. A oni prohlásili: „Ne, nás tohle nezajímá!“ Armáda, to nejsou jen zbraně, ale i lidé, kteří mají být vlastenci. To je přece hrozné. Takhle to funguje, člověk je produktem svého informačního zajištění. Takhle jim vymyli mozky, takhle je oblbli. A lidé se podřizují módě, chtějí být in! Jsou proti státnímu vedení, proti Putinovi. To je přece tak trendy.

Třicetiletý kluk vystupuje a tvrdí, že v devadesátkách… Vždyť se tenkrát akorát narodil!

Ale teď vykládá, že v devadesátkách jsme konečně začali žít. Sám prý pracoval tady a tam na závodě, a jako obyčejný dělník měl možnost koupit si byt, auto, co jen chtěl, jet, kam se mu zachtělo. Takovou měl jako obyčejný pracující výplatu! A potom přišel Putin a bylo po státě. Proto on hlasuje proti změnám! A navrhuje, aby všichni hlasovali proti nim!

 

A to je důsledek vzdělávacího systému! Mladé pokolení. Koho že to vychovával ministr školství Fursenko? A koho Livanov? Kvalifikovaného spotřebitele!? A spotřebitel žádný stát nepotřebuje! Jenže problém je v tom, že nadnárodnímu řízení je takový spotřebitel také k ničemu! Politika zlaté miliardy! Žádné spotřebitele zdrojů nepotřebují, těch se budou zbavovat. A Georgijské poradní kameny tvrdí, že stačí dokonce i jen 500 miliónů.

 

Takže ty ústavní změny schválené lidmi předvedly, že Rusko je stále na živu, Rusko žilo, žije a bude žít. Ruský národ, lid v Rusku má silně zakořeněnou kulturu státního budování, a tam v hlubinách to národ chápe. A nehledě na veškerý kladený odpor… Jako náš guvernér, který se do státního převratu zapojil se vším všudy. Udělal všechno pro to, aby lidé nešli hlasovat, aby tu byla rozvinuta především protiputinovská propaganda. Přesto lidé přišli a hlasovali, a to ve své většině! Aby Rusko bylo suverénním, nezávislým státem, subjektem globální politiky. V jiné kvalitě totiž Rusko prostě existovat nemůže.

 

 

Zmínil jste se o té uzavřené územní administrativní jednotce Sibirskij. Okomentujte prosím také výsledky hlasování v Něneckém autonomním okruhu, který je jediným regionem, kde těch hlasů proti bylo více.

 

Zcela nedávno dočasný zástupce guvernéra Cybuľskij otevřel Overtonovo okno, sloučení Archangelské oblasti a Něneckého autonomního okruhu. Já kategoricky nesouhlasím s tím termínem Overtonovo okno. Overtonovo okno se používá jen pro manipulování lidmi s nelidskými typy struktur psychiky. A když se snažíme o to, aby lidé získávali lidský typ struktury psychiky, tak to není Overtonovo okno, ale spuštění určitého řídicího procesu.

A opět se vracíme k tomu, co je nutné znát alespoň v krátkosti o tom, o čem pojednává kniha Stát.

 

Když si vezmeme jakýkoliv národ, jakýkoliv stát, jakýkoliv národní stát, tak co nám ten koronavirus zcela názorně odhalil? To, co bylo každému, kdo se vyzná v řízení od počátku jasné, že každý stát může mít armádu bránící jeho suverenitu přesně do takové míry, nakolik je to tento národní stát schopen zajistit svou ekonomikou. Dokáže takový stát vyrábět tanky? Bude mít svůj tankový průmysl. Nedokáže to? Nebude ho mít. Dokáže vyrábět střelné zbraně? Tak je bude mít. Pokud to nedokáže, tak je mít nebude. A čím větší spektrum vysoce technologických výrob si takový stát dokáže zajistit, tím více technicky rozvinutou armádu může mít pro svou obranu. Ale ani to ještě nestačí. Ještě musí připravit svůj velitelský sbor.

 

Jak rozkládali SSSR? Naši „liberasti“ Čubajs and Company, různí ti Gajdarové… Podívejte se, jak ten, jak on se jmenoval, pošpinil to příjmení Gajdar, které si přisvojil zcela nezákonně.

Přitom neměl s Arkadijem Golikovem nic společného, jen ten jeho literární pseudonym pošpinil.

Co ti udělali? Oznámili republikám bývalého SSSR: „Vy teď budete republikami, samostatnými státy, proto nám budete za přípravu svého velitelského armádního sboru, důstojníků platit peníze.“ Jaké peníze? Byla to devadesátá léta, všechno se hroutilo. Všechny státy byly odsouzeny k tomu stát se surovinovými přívěšky. Společnými silami by dokázali nechat studovat důstojnický sbor pro potřeby všech, to by bylo nejjednodušší. Ale Rusko řeklo: „My si od vás necháme platit obchodní cenu a za to budete mít svůj systém přípravy důstojnického sboru.“

 

Zamyslely se různé ty republiky, a potom k nim přijeli z Washingtonu a z Německa a řekli jim: „Můžete přijet k nám a studovat tu zadarmo!“ Tak o jakém proruském vektoru bychom teď chtěli mluvit s ohledem na všechny ty bývalé svazové republiky i při všem, co máme společného? Když jejich důstojnický sbor studoval tam! Mají vazby na ně. A to mluvím jen o armádě, jenže stejné je to i ve všech ostatních oblastech.

Existuje takové podobenství o luku a šípech. Umírá starý indián a povolá si k sobě své syny.

Každému dá jeden šíp a řekne, aby je zlomili. Oni to snadno provedou. Potom jim dá svazek šípů a řekne: „A teď zkuste zlomit tohle!“ A to se nepodaří nikomu.

 

Stejné je to se státem. Obzvláště, když se věc týká malých národů, jejichž historický způsob života je vázán na zemědělství. Pro ty je zásadně důležité být v sestavě velkého státu. Je to zásadně důležité. Protože tento velký stát dokáže tomu malému zajistit ochranu, jeho přežití.

A existují dvě koncepce zařazení malých národů do své státnosti.

 

Západní impéria, tavicí kotel. Když ty je pohltí, kam zmizí obyvatelstvo? Jen si to vezměte, jak to dopadlo, když přišli běloši do Severní Ameriky. Kde jsou nyní severoameričtí indiáni? Tam je totiž dokázali zlikvidovat, a tak to udělali, protože to dokázali. Když běloši přišli do Afriky, tak kolik desítek miliónů černochů odtamtud odvezli? Z Afriky, dokáže to někdo vůbec říci? To číslo 14 miliónů je velmi pochybné. Vyváželi je do Jižní Ameriky, do Severní Ameriky.

 

A kolik jich tam dovezli živých? Vždyť do těch svých podpalubí natlačili, co se jen dalo. Kolik lidí cestou zemřelo? Až 30%. A když se začalo proti tomu válčit, tak jeden z problémů, který řešily státy bojující proti otrokářství, byl ten, že ty lodě jen vyprovokují k tomu... Jakmile otrokáři viděli na horizontu plachty tak, než je ty lodě dohnaly, když jim bylo jasné, že by jim neunikli, všechny ty černochy z podpalubí vyházeli do oceánu. Když je potom dohnali, loď byla prázdná. Dobře věděli, že když plují z Afriky do Ameriky, tak by měli převážet otroky, ale podpalubí bylo prázdné. Takže jim nic nemohli dokázat. Kolik jich takto utonulo v oceánu? Kolik jich sežrali žraloci? To je jedna koncepce.

 

Druhou koncepcí je Rusko. Rusko ať přijde kamkoliv, tak tam vždy pozvedává životní úroveň i úroveň civilizovanosti. Rusko vždy přicházelo třeba na Kavkaz či do Střední Asie s jedním cílem: zlikvidovat otrokářství. Když dělali nájezdy na ruská města a odváděli si odtud otroky, tak tomu přece bylo nutné zamezit, ne? Bylo. A tak tam zlikvidovali otrokářství, a potom představitelé těchto národů, které tam i nadále žily, získali rovnoprávné občanství v Rusku.

Získali ty samé možnosti, třeba se pozvednout mezi ruskou elitu. Emírové si na své chaláty přišívali generálské výložky. A přitom si ty národy zachovávaly svou kulturu. Rusko vždy zachovalo všechny národy, které se k němu přimkly.

 

A proto, když bylo zapotřebí Rusko zničit, byl jedním z nejdůležitějších bodů zaváděných v Rusku… A nejen v Rusku, v celém světě, veškeré revoluční hnutí světa v 19. století razilo heslo o právu národa na sebeurčení a to i s právem na oddělení. Neboť bylo nutné zreformovat Britské impérium, zlikvidovat mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko, mnohonárodnostní Osmanskou říši, mnohonárodnostní Ruské impérium. A díky tomu všemu navíc zreformovat Britské impérium.

 

Celkově jim ten manévr vyšel, z celkového pohledu byl zrealizován a Britské impérium existuje dál, zatímco tamta impéria zanikla. Nemluvím teď o kvalitě všech těch impérií.

Jen Rusko zachovávalo všechny národy tak, aby žily a rozvíjely se. Čím je národ menší, tím je pravděpodobnější, že v procesu svého civilizování vymizí. A když rozkládali Rusko, tak přitom v plné míře uplatňovali ten princip rozdělení na jednotlivé národní „domy“. Takže už dokonce i autonomní republiky začaly mluvit o tom, že se musí stát samostatnými subjekty státní politiky a odtrhnout se od společného státu. Odtrnout se? Opravdu to chcete? A co tím odtržením od společného státu získáte? Dokážete potom čelit vnější agresi na vaše území?

 

Pamatujete si všichni dobře devadesátky? Nu, příčetní lidé si je pamatují. A vědí ti příčetní lidé,

jak skončili američtí indiáni? Každý malý národ, který si nedokáže zajistit obranu na té úrovni, na jaké ji má v sestavě velkého státu, je odsouzen k umírání, k vymírání, k likvidaci. Tedy národ je k tomu odsouzen. Elita, ta má jiný pohled na věc. Elitář, chápejte, bude raději jako král chodit bos… Viz kniha Zelí a králové - O. Henry. Ale bude hlavou „státu“! Jeden takový „stát“ má leteckou jednotku, druhý vládní letadlo a ze třetího létají v tom lepším případě byznys třídou linkovým letadlem letecké společnosti nějakého průmyslově rozvinutého státu. To v tom lepším případě. Nač je dobré členění na takovéto drobné státečky? Je to stejné jako když si jídlo řežete na sousta, abyste je snadněji spolkli.

 

A v každém národě se najdou místní vlasovci, vlastizrádci, kterým je jedno, zda bude národ zlikvidován: „Hlavně že já se vyšvihnu a stanu se čestným bělochem.“ Po tom kdysi toužili černoši. Nyní jsou například Číňané čestnými černochy v Jihoafrické republice. Jsou to lidé, kteří zrazují zájmy svého státu a pod nátlakem podepíší jakékoliv zákony. Ano, zákonnou cestou. Indiáni se přece také zákonnou cestou vzdávali svého území. Vyčlenili jim rezervaci: „Zbytek území je váš, strýčku Same.“ A co Mount Rushmore? Teď přece bylo čtvrtého července, ne? Na jakém je území? Že by na indiánském? Sebrali jim ho? Prý ne, prý jim ho nesebrali. „My si tady jen uděláme svůj památník (čtyř prezidentů) a to území je dál vaše.

My tady jen tak trochu podnikáme a budete-li nám v tom bránit, zodpovíte si, že porušujte státní suverenitu USA. Nestrkejte svůj nos, kam nemáte, tohle je federální záležitost.“ A je to.

 

Takto připravují všechny malé národy o jejich území a oni potom vymizí. Vytratí se do ztracena. A aby to bylo možné, je nutné najít „elitu“, která zradí zájmy svého národa.

Co je nyní v zájmu všech národů Ruska? V zájmu všech národů Ruska je zvětšení jednotlivých regionů, aby normálně fungoval státní mechanismus. Když to vše členili na národní „domy“, když zakládali například republiku Altaj, žijící z 98 % z dotací z federálního rozpočtu, když vytvářeli další takové národní útvary, které také žijí ze státního financování z federálního rozpočtu… Protože musí krmit své státní instituce a sami si na ně vydělat tolik nejsou schopní.

Nemohou, protože těm národům to jejich ekonomika neumožňuje, jejich kultura to neumožňuje.

Začlenění jejich národní ekonomiky do té celkové jim to neumožňuje udělat. Takže jsou nutná zprůměrovaná pravidla pro všechny. Tato společná zprůměrovaná pravidla potom vedou k tomu, že ten národ celkově, že se jeho organismus více rozvíjí, neboť už se mu nebude neustále pouštět žilou na vydržování parazitů toho řídicího aparátu a uspokojování jejich ambic. Čím bude díky tomu stát bohatší, tím více budou podporovány jejich národní kultury. Ale to se jejich národním „elitám“ nelíbí.

 

Ať je ten celkový stát raději slabší, ať klidně zkolabuje, ale dokud jde dál ta podpora jemu osobně do kapsy, tomu národnímu úředníkovi, tak klidně zradí zájmy svého národa. A nemůže se mu líbit, když se tento národní subjekt federace stane součástí jiného subjektu federace.

Ano, ekonomicky by to tomu subjektu pomohlo. Rozvoj regionu by se prudce urychlil stejně jako rozvoj celého státu, ale utrpí přitom ambice konkrétního národního úředníka, který zrazuje zájmy svého národa. On sám velmi dobře ví, že nedokáže bránit zájmy svého národa v tomto státním útvaru, ale ten parazitismus, na který si zvykly ty národní „elity“, dostávat všechno z federálního ústředí, několikrát více, než vydělají jejich ekonomiky... Oni si nepřejí, aby jejich ekonomika fungovala uzavřeně, aby fungovala uceleně, oni se jen chtějí přisát a neustále vycucávat peníze. A kvůli tomu jsou ochotni obětovat zájmy svého národa, jen aby si zachovali

své „elitářské“ postavení. Chápejte, zatím je hlava okruhu, je někdo a jezdí do Kremlu.

 

Potom bude jezdit tak maximálně do oblastního administrativního ústředí. Jak by mohl dopustit takové znevážení svých osobních ambicí? A národ je v tom až na posledním místě. Bude ohlupovat všechny lidi, jen aby si sám zachoval své osobní postavení. Nezajímá ho budoucnost jeho národa, ten klidně obětuje. A takto je to se všemi národními „elitami“, se všemi! Takovou „elitu“ tu zformovali na základě parazitismu v devadesátých letech. Oni si na to zvykli a změny nechtějí.

 

A co je ještě důležité? Když bude podřízený oblastnímu vedení, tak po něm budou vyžadovat pracovní výsledky v podobě kvality života jeho obyvatelstva. A dnes? „Oj, to ty naše národní osobitosti. Dejte nám na to peníze z federálního rozpočtu. A jak s nimi naložím? Do toho nám nos nestrkejte!“  To je, oč tu jde.

 

Žádný samostatný šíp nemá šanci, zlomí je jeden po druhém. Žádný malý národ, tím spíše maličký národ, nemá šanci se historicky zachovat. Zachovat si svou kulturu. Globalizace je proces objektivní a spočívá v koncentraci řízení výrobních sil na planetě Zemi. Ale řízení tohoto objektivního procesu má subjektivní charakter! A nyní probíhá na základě starozákonní koncepce, která hlásá: „Budeš vládnout mnohým národům a oni nad tebou vládu mít nebudou.“ („Budeš půjčovat mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš muset půjčovat.“) „Synové cizinců vystavějí tvé hradby“ (...a jejich králové ti budou k službám.)

 

Takže když v Něneckém autonomním okruhu hlasovali proti spojení, tím hlasováním v referendu… Nebude tedy územní celistvost, oni se oddělí a co? Komu kdy Anglosasové přinesli štěstí? Z těch národů, které pokořili? Indům? Kolik miliónů jich tam v roce 1942 pomřelo jen kvůli tomu, aby zklidnili provincii, která si dovolila něco chtít. Tak jim tam Churchill nařídil zorganizovat hladomor. Přikázal ho zorganizovat!!! Nám hladomor zorganizovali zvnějšku, protože my jsme jim nabízeli… „Potřebujeme nakrmit obyvatele, máme tu dlouhotrvající sucho. Jsme připraveni vám platit zlatem. Jsme připraveni platit zlatem za obilí ze zahraničí.“ Stejně nám to obilí neprodali a za stroje vyžadovali, abychom platili obilím. A pokud bychom je za to obilí nekoupili… Všichni věděli, že bude válka! Že nás čeká válka, a když nestihneme industrializaci, tak národ tu válku nepřežije.

 

Kolik ti civilizátoři Třetí říše zlikvidovali civilního obyvatelstva? A kdyby obsadili celý stát,

čekalo by tam lidi to samé. Kdybychom tehdy za ty stroje nezaplatili tím obilím. Museli jsme to nějak zvládnout. Ale nikde naše vláda schválně hlad nezorganizovala, naopak ty lidi zachraňovala. Zachraňovala, zachraňovala a zachraňovala! Všechny strategické zásoby byly použity, aby zachránili lidi.

 

Takže když si ti lidé, kteří hlasovali proti těm změnám, myslí, že takto hlasovali pro svůj národní stát, za zachování svého národa a své národní kultury, tak hlasovali proti své budoucnosti, proti svým dětem. Hlasovali tak za likvidaci svého národa, své kultury a svých dětí. Zato ale hlasovali pro to, aby v kapsách národních úředníků šustily americké bankovky, dolary, které tak štědře vyplácejí vlasovcům za zradu národních zájmů. Vždyť proč by jim neplatili, tím papírem?

 

 

A další otázky jsou spojeny s Putinovým rozhovorem, který poskytnul na konci června.

Včera opět ukázali kratší úryvky. A konkrétně tu je otázka: Putin ve svém rozhovoru pro televizní kanál Rossia 1 pro pořad Moskva-Kreml-Putin z 5. července vyjádřil svůj názor na sovětské ústavy z let 1924, 36 a 77 jako o časované bombě položené v roce 1922, o hlavní roli komunistické strany v nich a o absenci práva vystoupit z komunistické strany představitelů různých národních útvarů. Podle Putinova názoru to potom vedlo k tomu, že „i bez jakýchkoliv vnějších útoků“ se stát rozpadnul hned po komunistické straně. Je to historicky pravdivé? A mimochodem, ve stejném rozhovoru se negativně vyjádřil k bolševikům, kteří prý podvedli lidi. A ještě jedna otázka.

 

Dobře, tak napřed položte všechny otázky, potom mi ty jednotlivé body budete ale připomínat.

 

Proč se Rusko skrytě věnuje 6., 5. a někdy dokonce i čtvrté prioritě, ale absolutně opomíjí tu historickou? Proč ani konceptuální Putin, tak zdatný v řízení, ve svých vystoupeních jakoby vůbec neviděl stalinský průlom? Kdo vydal takový zákaz a oč se opírá? Proč nehledě na masové přání společnosti, abychom byli hrdí na svou minulost a úspěchy za Stalina, naše úřady dál dělají, že se za tu dobu stydí? A Putin v tom není žádnou výjimkou.

Vždyť je to nejvíce konceptuální politik! To se má stát další „ochranou historické pravdy“ zakotvenou v nové ústavě? Ne v té nové ústavě. To jsou změny, které v každém případě povedou k přijetí nové ústavy! To přece znamená věčnou prohru na druhé prioritě! Jak se takto propracujeme k té první? A jak budeme budovat globální ruský svět?

 

Je třeba vědět, jak se řídí složité sociální supersystémy. Tady to tvoří takovou uzavřenou smyčku. Začali jsme ústavou, jak bránit státní suverenitu a jak budovat ruský svět. Putin řekl pravdu, ale tato pravda vyžaduje vysvětlení. To k těm ústavám, bolševici jsou samostatnou otázkou, o které si také promluvíme.

 

Takže k těm ústavám. Ta otázka přeformátování světa v 19. století byla pro nadnárodní řízení velice aktuální. Nadnárodní řízení ovládalo všechny revoluční síly. Nadnárodní řízení přece nemůže vědět, kam se lidé přeorientují a co budou chtít zítra. Proto vždy vytvářejí velké množství různých revolučních hnutí stejně jako politických stran. Chcete komunismus? Tady máte 7 nebo 10 komunistických stran. Chcete monarchismus? Tady máte 7 nebo 20 kandidátů na trůn. A potom v závislosti na tom, kdo jak vyhrává…

 

Globální prediktor takto řídí předurčenosti, vytváří si pro to základy, aby se vždy dokázali

postavit do čela procesu. Takže pro přeformátování světa, aby zůstalo jen Britské impérium,

bylo nutné zničit všechna ostatní impéria. Kolik jich tenkrát bylo? Německá (druhá) říše, Rakousko-Uhersko… Ano? Britské se rozumí samo sebou. Takže Rakousko-Uhersko,

Osmanská říše a Ruské impérium. Proto také bylo základním principiálním trendem úplně veškeré, takříkajíc celé té přemýšlivé vrstvy, inteligence celého světa a absolutně všech…

Tedy přesněji většiny přemýšlivé vrstvy, ve smyslu inteligence, protože tu byly také vlastenci zpátečníci. ...ale absolutně všech revolučních stran bylo heslo o právu národů na sebeurčení,

a to včetně práva na odtržení. Žádná revoluční činnost mimo rámec této teze nebyla možná.

To znamená, že pokud existovalo jiné spektrum politických stran, tak je speciální systémy zneschopňovaly, aby jejich činnost nemohla vést k takovému výsledku, který by byl v rozporu se zájmy globálního prediktoru, že by se ta impéria zachovala.

 

Ruský generální štáb, Hlavní výzvědná služba se s tím střetly a velmi dobře si uvědomovaly,

že se jedná o bojovou otočku. Ti lidé věděli, že to nebudou schopni plně zvrátit, celou tu revoluční invazi. Aby tedy nad tímto revolučním hnutím získali kontrolu, potřebovali tam mít svůj segment. Tímto segmentem se stala Ruská sociálně demokratická dělnická strana bolševiků. Prostřednictvím tohoto segmentu učinili pokus, celkem solidní pokus uplatňovat globální politiku, a to i s využitím toho hesla o odtržení. Kdyby na toto téma nemluvili, nebo to odmítali, tak by je to z revolučního hnutí prostě vyřadilo.

 

Takže na toto téma museli mluvit a to věcně, aby tak mohli provést „krátký zpětný obrat“.

Aby začali na této cestě a otočili to tam, kam potřebují. Takže ten požadavek národů na sebeurčení byl založen už tehdy, kdy bylo zakládáno celé to revoluční hnutí světa. Nejedná se o žádný výmysl bolševiků. Bolševici prostě nemohli překonat celý tento příval nálad. Nebyli to bolševici, kdo začal zakládat národní armády, byla to prozatímní vláda, ta je začala zakládat!

A nebyli to bolševici, kdo začal zakládat národní subjekty a rozčleňovat tak jednotné Rusko, které bylo rozděleno na gubernie. Zase to byla prozatímní vláda, kdo s tím začal a s mnohým dalším.

Bolševici byli nuceni v tomto segmentu také pracovat a mluvit o stejných otázkách už jen proto, aby ten proces osedlali. A v souladu s tím… Já nevím, ale co se té otázce věnuji, tak jsem zatím sám pro sebe nenašel odpověď, proč Lenin nepodpořil Stalina. Ta varianta založit kulturně národnostní autonomie a navrátit tak Sovětský svaz k formátu Ruského impéria, takže by tu byly opět správní hranice, které by ale nerozdělovaly národy.

 

Národy by tak byly soustředěny v těch kulturně národnostních autonomiích. To by umožňovalo bránit národním konfliktům a zároveň by se stát mohl efektivně rozvíjet. Nicméně, ať už šlo o jakékoliv intriky, tak to právo národů na sebeurčení, včetně práva na odtržení z jednotného státu, bylo zapsáno do ústavy, do první ústavy. Nedalo se s tím nic dělat.

 

A co dál? Dále bylo nutné provádět velice složité manévry, velice složité manévry. Bylo nutné provést, odrazit vnější agresi, aby stát nebyl rozložen ve válkách, museli manévrovat. Museli uplatňovat globální politiku a bolševici to dělali velkolepě. Už jen ten případ Turecka, je toho skvělým příkladem. Dosud je pro globalisty takovým kufříkem bez držadla. Odhodit je vám ho líto ale nést se takto nedá.

 

Bolševici dokázali pracovat. A díky uplatňování globální politiky dokázali ubránit stát před vnější agresí. Bylo zapotřebí provést industrializaci. Carské Rusko za sebou zanechalo kolosální prázdnotu. Neměli jsme vůbec žádný průmysl, automobilový, letecký, chemický průmysl, výrobu motorů, nic z toho jsme neměli. Rozvoj průmysl byl u nás v plenkách. Dokonce ani výrobou zbraní jsme nebyli schopni plně se zabezpečit. Prodávali jsme své vojáky… Car prodával ruské vojáky jako potravu pro děla, aby od Francouzů nakoupil zbraně, aby v 1. světové válce potom mohl bojovat za zájmy Francouzů!!! Geniální politika, že? Nechal se zatáhnout do války, která se nás netýkala. A ještě v ní bojoval do posledního Rusa.

 

Nedokázali jsme si vyrobit dost zbraní. Jako honicí psi, jako šakali se naši vojenští agenti

rozběhli do celého světa, aby tam skoupili, co se dalo. Opakovací pušku Arisaku jsme koupili

od Japonců, od bývalých nepřátel. Kupovali jsme od nich pušky, které už byly k ničemu.

Prostě hrůza.

 

Všechny ty otázky týkající se toho, jak se připravuje válka, jaká jsou přijímána opatření, jsou popsány v práci Válka. To je ta třetí kniha ze série O světě křivých zrcadel. Války přece nevznikají jen tak z ničeho nic. To trochu odbočujeme, dá se říci, že zabíháme dopředu.

Války nevznikají jen tak z ničeho. Aby mohlo dojít k válce, je na to nutné nejdříve připravit systém. A v té knize Válka je popsáno, jak se po dobu sta let připravovala 1. světová válka.

A přesněji světová válka 20. století, která byla realizována ve dvou etapách, jako první a druhá etapa, 1. světová válka a 2. světová válka. To je jedna válka 20. století. Když byl uzavřen Versailleský mír, tak to maršál Foch komentoval: „To není mír, to je dvacetileté příměří!“

Uvědomovali si to všichni!

 

Všichni si to uvědomovali a ruští generálové samozřejmě také. A jak měli pozvedat Rusko? Neměli žádný kádrový sbor… (výnos O kuchařčiných dětech). Nyní máme mimochodem stejné problémy, proto Putin zcela správně říká, že potřebujeme migranty. Průmysl jsme také neměli. Vzdělávací systém jsme neměli, ani systém zdravotní péče. Nic jsme neměli!!! Všechno to bylo nutné začít vytvářet. Díky své globální politice to bolševici zařídili tak, aby nás po tu dobu nezatáhli do války, abychom získali čas a možnost provést industrializaci.

 

Využili jsme zdroje západních států, které v té době byly v krizi a díky nim rozvíjeli svůj stát. Potom následovala Velká vlastenecká válka, potom obnova a Stalin zcela banálně prostě neměl dost času, jednoduše neměl dost času, aby odstranil tu časovanou bombu z ústavy. Připomenu, že ta ústava z roku 1936 přinesla národu ty takzvané stalinské“ represe. Tenkrát byli trockisté ještě silní, velice silní. A za Velké vlastenecké války velmi mnoho bolševiků padlo. A kádrový řídicí sbor utvořili bojovníci Taškentské fronty, ti trockisté, kteří samozřejmě přežili. To oni vzali řízení pod svou kontrolu. Ale dokud žil Stalin, tak je nutil pracovat pro zájmy státu, ale přetlačit je nedokázal.

 

A jakmile Stalin zemřel, tak trockisté zastřelili Beriju, a to bez jakéhokoliv zatčení, prostě ho zastřelili. Všechno to potom sepsali dodatečně. Vždyť ty dokumenty dokonce ani nesedí mezi sebou. Že jako došlo k zatčení, že byly prováděny výslechy, vyšetřování a soud. Stalin banálně neměl dost času.

 

A další ústava z roku 1977 už byla ústavou záhuby SSSR. Záhuby! To tam byl vepsán ten článek číslo 6 o vedoucí úloze strany. A v tomto ohledu po roce 1977 už nebylo možné zvrátit osud strany, která jednoznačně kráčela ke zkáze, skomírala už po tom plénu v roce 1967, bylo to nevyhnutelné, to byl konec. V roce 1968 SSSR podepsal kapitulaci, tu dohodu se společností Lena Goldfields. A potom jsme komfort a životní úroveň Západu začali zajišťovat na úkor komfortu a životní úrovně svých vlastních občanů.

 

Jen aby prý nebyla válka, jsme měli mizerné silnice, v obchodech deficity zboží, ale zato jsme zajišťovali rozkvět Západu, a to plně ze svých zdrojů. A ještě jsme jim zajišťovali dodávky plynu. Celé to divadélko s Reaganem a tak dále, prý plyn výměnou za potrubí. Západní Evropa byla pro dodávky plynu, USA zase proti tomu. To vše bylo jen kvůli tomu, aby se SSSR nedostal na úroveň globálního hráče, aby zůstal v postavení podržtašky a jako se bránil, čímž předstíral nějakou státní činnost. Jednalo se o globální divadélko.

 

To je zase v sérii O světě křivých zrcadel jedna v části Západ a SSSR, tam je to částečně popsané, nastínění celé té věci tam je. Takže ty války nevznikají jen tak z ničeho nic.

Je nutné je připravovat a připravovat dlouho. Pokud dojde na válku bez přípravy, bude výsledek bídný. O tom je velmi podrobně… Když dnes vykládají: „Jsme na prahu války, páchne to prachem.“ Je nutné se vymezit na prahu jaké války a jak je možné to překonat.

Systém řízení v současné době… Ani jeden systém řízení není připraven na vedení války.

Ani jeden! Zato v roce 2014 k tomu systém připraven byl, v tom roce 2014, aby mohla začít válka. Ale naši polithňupové si toho nevšimli.

 

Putin tu situaci vymanévroval jen tak tak. A poděkoval mu za to někdo? Vždyť bychom jen tak mimochodem všichni zahynuli v ohni jaderné války. Všichni, Evropa, my i Spojené státy!

Takže Stalin neměl dost času napravit tu situaci a odstranit ten článek, který potom vedl k rozpadu. Proto se také stala ta záhuba komunistické strany i státu nevyhnutelnou. Kdo jim poradil vnést tam ten šestý článek do té ústavy není známo, ale byl tam vnesen. Bolševici vždy jednali s lidmi poctivě, nikdy je nepodváděli. Lhát o minulosti nesmíme, kategoricky! Nikdo nesmí lhát! A oni vždy s národem jednali poctivě, vždy byli s lidmi poctiví. Oni co říkali, to také dělali. Když řekli, že dají půdu rolníkům a fabriky dělníkům, tak to také udělali.

Oni to prostě zařídili tak, že už žádný jednotlivý, ten…

 

Provedli reformu, kterou zlikvidovali tu situaci, kdy jednotliví málo výkonní rolníci nebyli schopní uživit ani sebe a svou rodinu, natož vyprodukovat ještě obilí navíc. Zatímco kolchozy vydělávaly milióny. Kolchozy za Velké vlastenecké války nakupovaly tanky a letadla.

 

Kolchozníci… Mimochodem ani jeden dělník nemohl sám koupit tank nebo letadlo, zatímco rolníci se takoví našli, kteří si to mohli dovolit. Takové příklady známe. Prostě vypracovali jiné organizační formy, které vedly k růstu životní úrovně všeho obyvatelstva, všeho obyvatelstva.

Protože málo výkonný jednotlivec si nemohl dovolit koupit traktor ani používat výkonné technologie, nic z toho, zato sjednocená kolektivní hospodářství si to dovolit mohla. A měli jsme tu kolchozy, kolektivní hospodářství i sovchozy, státní zemědělské podniky. S fabrikami je to stejné.

 

Družstevní výroba i fabriky vyráběly základní produkci lehkého průmyslu. Družstva vyráběla dokonce i munici na frontu. Měli jsme tu i soukromé instituce. První televizi vyrobily soukromé podniky, družstevní, kolektivní podniky. Ale měli jsem tu i státní podniky. Stalinská ekonomika měla více vrstev. Jak bych to řekl? Byla vícesektorová! Měli jsme tu všechno, a to

za dodržování celostátních zájmů.

 

Byl tu tedy výkonný sektor  pro vývoj a uvádění do provozu nových technologií a také sektor, který umožňoval operativně reagovat na potřeby obyvatelstva, volit vektory rozvoje celostátní ekonomiky. To byl ten soukromý sektor. To je také to jediné, co vlastně může, všechno ostatní musí zajišťovat stát. Takto byla nastavena ekonomika SSSR. Co bolševici slíbili, to také udělali, dali to lidem. Ale jednalo se o jiné organizační formy. Nevycházelo se ze zájmů soukromníka, ale z prospěchu pro celý národ. A nechali to na lidech. V kolchoze si to řídili kolchozníci, v družstvech zase družstevníci. A cožpak lidé neměli v rukou řízení majetku v sovchozech a ve státních podnicích? Řídili si to tam lidé. A to kolektivní hospodaření, ať už státní, kolchozní, průmyslové družstevní tak či onak spadalo pod celkové řízení.

 

Jakým principem se řídil stát za Stalina? Za komunistické strany? Všechny stranické schůze se konaly veřejně. Každý člověk tam mohl přijít a vystoupit na té schůzi k věci. Mohl tam kritizovat kohokoliv. Dobře je to popsáno například v románu Šolochova Rozoraná celina. A rozhodnutí potom přijímali komunisté, aby se vše dál rozvíjelo. Komunisté, bolševici sami sebe spojovali se stranou, ale také si nemysleli, že strana stojí a padá s nimi. Reagovali na lidi a pozorně poslouchali, co jim lidé říkají. A přijímali svá rozhodnutí přímo před lidmi, aby je potom plnili.

 

Když to lidé podpořili, tak takové rozhodnutí přijali, ale také vysvětlovali lidem podstatu manévru z hlediska řízení. Vysvětlovali, proč je zapotřebí to a ono, aby to lidé chápali.

Stejně jako když Suvorov říkal, že každý voják musí znát svůj manévr. Bolševici byli takto otevření lidem, všechno jim vysvětlovali na otevřených stranických schůzích. A proto také autorita komunistické strany VKPB (Všesvazové komunistické strany bolševiků) byla ve státě bezvýhradná. Ta autorita prostě byla, jak bych to řekl… …neochvějná.

 

Všem bylo jasné, že ta strana pracuje pro zájmy státu. A ta strana byla, jen tak mimochodem, podle ústavy z roku 1936 jen jednou z veřejných organizací. Jen jednou z veřejných organizací!

Jen z podpory lidí ta strana bolševiků čerpala svou sílu, proto byla jejich strana silná. Proto také lidé přímo na frontě vstupovali do strany bolševiků. Ale znovu opakuji, že nejlepší lidé masově zahynuli na frontě, když bránili svou vlast. Zatímco trockisté… Mám na mysli, že padli na frontách Velké vlastenecké války.

 

Zatímco trockisté se uklidili na Taškentskou frontu, dokonce ani ne na tu Dálněvýchodní.

Protože na Dálněvýchodní frontě to také bylo těžké. A na Taškentské? Proč tam by si nezabojovali? V týlu, se vším komfortem? To oni se zmocnili moci po Stalinovi. A co potom Chruščov okamžitě udělal? Jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo to, že nadále všechny stranické schůze budou uzavřené. A o rozhodnutích ze stranických schůzí, o tom, co se tam rozhodlo, se lidé dozvídali jen z hotových organizačních kroků.

 

Takto tu stranu odtrhli od lidí. A potom v roce 1977 přišli s tím článkem 6 o její vedoucí úloze ve státě. Strana přestala poslouchat lidi, Lidé přišli o možnost ji korigovat.

 

A ještě jedna věc, která také zůstává mimo pozornost při těch tvrzeních, že bolševici prý podvedli lidi. Co to sociální zázemí, které zajistili bolševici? Ta sanatoria? Profilaktoria? Dětské tábory? Školky? Mohl by soukromník tohle všechno zajistit? Nemohl. Zatímco stát, který použil jiné organizační formy uspokojování potřeb obyvatelstva, tohle všechno lidem poskytnout dokázal. Takže jsme tu měli rezortní školky, rezortní dětské tábory, rezortní profilaktoria u podniků. A nebylo důležité, kdo byl vlastníkem. Tohle všechno bylo lidem k dispozici. Bolševici co řekli, to také udělali.

 

Proto si jich lidé cenili, proto si jich vážili. A všechny partajní schůze byly veřejné! To nebyli trockisté, ti neměli před lidmi co skrývat. O to se postaral až Chruščov and Company.

A v roce 1977 se připoutali ke státu, aby si zachovali své parazitování na státu jako strana,

která už zdegenerovala do protilidové. Přestože tam lidé stále ještě setrvačností vstupovali, ale to byla jen ta nejnižší úroveň, maximálně do úrovně předsedy, oj, tajemníka okresního výboru, jen do této úrovně! A v některých okresních výborech, třeba v Moskvě, už se zástupci lidu nedostali ani na tuto úroveň, takoví, co by slyšeli lidi. A to zákonitě vedlo ke zkáze.

 

Ale zaměňovat trockisty za bolševiky je nepřípustné, je to absolutně nepřípustné. A co Putin?

Proč takto mluví? Proč nemůže o Stalinovi mluvit v dobrém? A kde u nás ve veřejné rozpravě někdo alespoň dobré slovíčko prohodí o práci bolševiků? O tom, co udělali? Že zachránili náš stát? Co slyšíme? Bolševici mohou za to, bolševici udělali tamto… Všechno zlé, to krvavé, čeho se dopustili trockisté, je připisováno bolševikům. A Trockij? To je přece démon revoluce, ten jen chtěl, aby Rusko shořelo jako zápalná šňůra světové revoluce. To byl drahoušek, takové dobrotisko.

 

Zato Stalin? Hrůza hrůz! A že byste se podívali zblízka, kdo se dopouštěl toho krvavého teroru?

Na ta jednotlivá příjmení?! I seznam mučedníků existuje, více než dvou set lidí, Stalinových spolubojovníků, kteří padli za oběť těm takzvaným „stalinským“ represím. On si asi schválně likvidoval své vlastní lidi? Nebo se nám snaží vnutit, že Stalin zabil bolševika Frunzeho.

Stalin se ze všech sil snažil dostat armádu zpod kontroly trockistů, zbavit se Trockého a udělat lidovým komisařem Frunzeho, bolševika, svého spolubojovníka. A potom sám zabije Frunzeho, aby se armáda vrátila pod kontrolu trockistů? To asi neměl všech pět pohromadě? A tyto špinavé pomluvy, očerňování bolševiků, jejich činnosti je u nás společenským diskursem.

 

Stejně jako nemohli bolševici v revolučním hnutí nemluvit o právu národů na sebeurčení, stejně tak Putin nemůže teď mluvit o bolševicích a Stalinovi v rozporu se všeobecným informačním diskursem. Jen se podívejte, jaká se rozvinula diskuse a obzvláště poté, kdy Putin navrhl ty ústavní změny, o bolševicích, je to jako protržená hráz: bolševismus, bolševismus…

A proč? Protože uviděli to podstatné, že ten člověk bojuje za stát, a tak se trockisté, vlasovci a další pakáž rozzuřila.

 

A co začali rozbíjet? Vzali to z pěkně zeširoka. Opět pomluvy, potoky lží, špíny, nepravdy o činnosti bolševiků a vynášení trockistů do nebe. Trockisté, to byli takové nevinné ovečky:

"Oni sice postříleli hromady lidí, zorganizovali ty represe, ale my to hodíme na Stalina a bolševiky." Takže chceme-li, aby Putin zpříma mluvil o bolševicích pravdu, pravdu o této etapě našeho státu, tak musíme změnit informační pole, aby nebylo možné o bolševicích lhát, aby vyplula na povrch pravda, a to o všech, jak o bolševicích, tak i o trockistech. Jenže tomu právě všichni chtějí zabránit, proto… Uvědomujete si vůbec, jak strašném odporu je nutné čelit, aby se o bolševicích začala říkat pravda?

 

Ale o tom si ještě promluvíme. Jsou k tomu další velice závažné otázky. Maximálně se snaží na všech úrovních udusit slova pravdy o bolševicích, aby se Rusko nemohlo rozvíjet.

A bolševismus, to je přirozený základ Ruska, přirozený! Buď bude národ mluvit pravdu o svých dějinách, přestane lhát o bolševicích a řekne pravdu o trockistech, kteří mají na triku ty takzvané „stalinské“ represe, kteří zařídili krach Sovětského svazu, aby se mohli stát „novými Rusy“. (veřejnými zbohatlíky/oligarchy) Buď budeme mluvit pravdu, nebo nás nečeká žádná budoucnost.

 

A musíme si uvědomovat, že aby gosudar o těchto věcech mohl mluvit zpříma, musí tomu odpovídat informační pole, nálada lidí tomu musí odpovídat. Vždyť stačí, když si pustíte Hvězdu a musíte poslouchat, jak krvavý Stalin chtěl zlikvidovat a zlikvidoval trilióny lidí. Takový to byl upír. Potřeboval je zlikvidovat, tak to udělal, protože se mu prostě tak zachtělo.

A to je televizní kanál Hvězda, považovaný za vlastenecký. A potom se divíme, proč naše divize takto hlasují. Polovina dala najevo, že obrana státu je nezajímá, protože mají jiné zájmy.

A co zbylé televizní kanály? Nemáme ani jeden umělecký film natočený v prvním desetiletí 21. století, který by mluvil pravdu o Velké vlastenecké válce. S výjimkou… Omlouvám se, nějaké tu jsou, ale ty filmy, které ukazují pravdu o Velké vlastenecké válce, je možné je spočítat na prstech jedné ruky. Nebudu je vyjmenovávat. A filmy, které lžou, jsou prakticky všechny ty ostatní.

 

Ale i na těch filmech, které vypovídají pravdu o Velké vlastenecké válce, se projevil všeobecný vliv. Bolševici byli ti zlí. Tak taková je tu situace. Chceme-li vyhrát, musíme obnovit pravdu, mluvit pravdu. Proto také musíme pochopit, jak se organizují války, a jak je možné nevojenskými prostředky dosahovat cílů, kterých bylo dříve dosahováno válkou.

 

Musíme pochopit, co je to ten koronavirus. Je to zajímavé, že? Máme tu skupinu, která se hrdě nazývá vnitřní prediktor SSSR. Zdálo by se, že… Vždyť nyní se dějí kolosální věci. Máme tu velmi silný řídicí manévr nazývající se pandemie koronaviru. Je k tomu analytická zpráva? Není. Věnuje se tomu kde kdo. Mimochodem doporučuji velice věcnou faktologii od Kurgiňana, sedm dílů. Ale Kurgiňan tu situaci nedokáže vykreslit z hlediska řízení.

 

Desetina těchto věcných informací by měla stačit k tomu, aby vnitřní prediktor, pokud existuje, bez problémů rozepsal tu situaci okolo koronaviru. Ve dvou částech. První část březen, začátek toho manévru a druhá v červnu. Nic z toho tu není. A Kurgiňan odvedl ohromnou práci, čest a chvála, je to kvalitní faktologická práce. Jednoduše velkolepá práce. Jenže tomu nedokáže dát řídicí rámec, nemá dost teoretických znalostí o řízení složitých sociálních supersystémů.

Ale práci odvedl dobrou.

 

A další události: vojenská přehlídka k Vítězství, ústavní změny, kde je analytická zpráva VP SSSR, že je třeba hlasovat pro ty změny a proč. Nebo, že pro ně není třeba hlasovat a proč. Cožpak to lidi nezajímá? Ach ano, já zapomněl. Všechny v celém světě zajímá, kdo je to ten Pjakin, který brání tomu, aby VP SSSR mohl být VP SSSR. To Pjakin tomu brání.

To je samozřejmě daleko důležitější. A mimochodem, tuto jejich analytickou zprávu doporučuji všem, kdo chce pochopit, co je zač současná skupina VP SSSR, aby si ji vytiskli a měli ji na svém stole. Čtěte si ji. Čas přece ubíhá. A okamžitě uvidíte její teoretickou i praktickou úroveň.

 

Takže díky této publikaci a absenci jiných publikací o koronaviru, o ústavních změnách…

No, k tomu koronaviru řeknou: „My to napíšeme až po druhé vlně.“ Nu, vše má svůj pravý čas.

Ale co ty ústavní změny? Hlasování už proběhlo. Bylo přece třeba se vymezit, zda jsou pro ně nebo proti nim. A když pro, tak proč, a když proti tak proč. Bylo zapotřebí rozepsat ten řídicí manévr. Udělali to? Ne. Proto tím byla ta otázka, zda je skupina, která se od roku 2018 prezentuje jako vnitřní prediktor SSSR skutečně vnitřním prediktorem SSSR, uzavřena.

To je vše, více se k tomu vracet nebudeme. A proto jsou pracemi vnitřního prediktoru jen ty práce do června roku 2018. To je v tomto ohledu všechno.

 

Ještě jedna otázka. Zmínil jste se o koronaviru. Lidé by chtěli znát váš názor na ten Putinův rozhovor, jde o stejný rozhovor, kde byla položena otázka, čím je pro lidstvo

koronavirus, na což Putin odpověděl neobvyklou větou. „Nechtěl bych pronášet hrubosti, bylo by to před tak širokým publikem nevhodné“, řekl Putin. Potom řekl, že ve světě se zformovala situace, za které si všichni zvykli na současné uspořádání světa, kde si někdo myslí, že něco řídí a ve skutečnosti to tak není. Co tím Putin chtěl říci? To je výzva pro globální prediktor nebo pro státní elitu USA? Jaké cíle tím sleduje?

 

Ne, to je vymezení té věci z hlediska gosudara, subjektu globální politiky, konceptuálně mocného člověka. Takže co tím chtěl říci? To, o čem jsme právě teď mluvili. Lidé si zvykli domnívat se, že státem může být cokoliv. Jakákoliv skupina, 600 tisíc lidí se prohlásí státem.

Jaký stát? A čím tento svůj stát dokážete zajistit? „My přece dokonce zasedáme v OSN!“

Byla doba, kdy takovéto pseudostáty, projektově zkonstruované státy byly zdrojově zajišťovány, aby vypadaly jako státy. Co je to ten koronavirus, ten manévr s koronavirem? Už jsme o tom nejednou mluvili.

 

A vracíme se opět k práci Válka ze série O světě křivých zrcadel. Třetí díl pod názvem Válka.

Už jsme nejednou mluvili o tom, že s pomocí, tedy vznikne-li ve světě epidemie, vede to potom k přeformátování všech státních, vnitrostátních vztahů, mezinárodních vztahů i těch vnitrostátních. Takže globální řízení si řeklo, že pomocí toho provede řízené přeformátování celého světa.

 

Válka, to je souhrn opatření zaměřených na zmocnění se cizích přírodních, energetických a lidských zdrojů. A válečných cílů je možné dosáhnout absolutně mírumilovnými způsoby, metodami kulturní a ekonomické spolupráce. Jak to bylo provedeno se Sovětským svazem. Sovětský svaz se rozpadnul na národní „domy“, republiky se proměnily ve státečky bez suverenity a jejich zdroje začaly vysávat nadnárodní korporace. A přitom žádná válka nebyla.

 

Když k nám vpadnul Hitler, tak jsme mu ukázali co proto. A cožpak sem tehdy vpadla

nějaká cizí armáda? Ne. Šlo o informační složku. Prohráli jsme bitvu v informační válce.

A prohráli jsme ji proto, že od roku 1953 se řízení v Sovětském svazu zmocnili trockisté.

Chruščov byl mimochodem trockistou dokonce i strukturně! Byl v politické frakci Trockého. To až potom se jakoby kál, vzpamatoval se a stal se bolševikem. On trockistou byl a zůstal jím po celý život. A v době Velké vlastenecké války udělal mnoho pro vítězství Německa, aby válka trvala déle. Už jen ta operace Charkovského útoku, která vedla k průlomu vojsk Wehrmachtu a SS k Volze, ke Stalingradu, to byla jen tak mimochodem zásluha Chruščova.

 

Takže v důsledku provedení řídicího manévru pod názvem koronavirus, pandemie koronaviru byly vyřešeny úkoly, které dříve bylo možné vyřešit jen ve výsledku světové války. Čím více států do toho zapojí, čím více se toho budou účastnit, čím více škod jim to přinese, čím více se přeorientují na to, aby si sami zajišťovali své zdroje, čím menší bude kooperace mezi těmito státy, tím silnější bude nadnárodní řízení.Ty malé uzavřou v jejich hranicích a nadnárodní subjekt je bude mít v hrsti a bude je řídit podle svého.

 

Tohle se řešilo a stejný úkol se řešil i s ohledem na Rusko. Ale bez Ruska není možné vyřešit úkol stability řízení globálního prediktoru do budoucna. A proto jsme se také v podstatě domnívali, že na základě Putinovy dohody provedeme změny ústavy a koronavirus nás mine. Jenže se to nepovedlo. Státní elita se s globalisty pustila do zuřivého boje. Trump je v koronaviru až po uši. A tady v Rusku se to odrazilo zrcadlově, protože podpindosnické „elity“ zde nemohly zůstat stranou.

 

Oni tu potřebovali provést státní převrat, aby zajistili ruskými zdroji clintonoidy, státní elitu, aby mohla čelit Trumpovi, tedy globálním elitám. Takže potřebovali za každou cenu naštvat lidi a Sobjanin, Tomjenko (guvernér Altajského kraje) dělali všechno možné, aby lidi naštvali. Aby neprošly ty změny ústavy, aby lidé podpořili majdan a státní převrat, jenže se to nepovedlo. A co se povedlo? Putin to hned využil: „Nikde ve světě to zdravotní systémy nezvládaly, zatímco u nás zbytky sovětského zdravotnictví fungují, takže se k tomu vrátíme a v ústavě tento systém zdravotní péče zakotvíme, aby nemohl být ničen. Takže využil objektivní okolnosti pro dosažení subjektivních cílů. Ve výsledku Rusko absolvovalo kvalitní cvičení a dalo to podnět k jeho dalšímu vnitřnímu rozvoji, například k obnově systému zdravotní péče a vzdělávacího systému. To učení na dálku nám předvedlo, že se musíme vrátit přinejmenším k sovětskému systému vzdělávání a už vůbec nelze rušit vzdělávání probíhající v přímém kontaktu učitele s žáky.

 

A ještě je třeba se vrátit k tomu systému učitel předmětů a učitel vychovatel/třídní učitel.

To znamená, že výchovnou práci s dětmi má mít na starosti samostatný člověk, aby se učitel předmětů navíc nezatěžoval ještě třídní prací. A proto to Putin zaobalil, když o tom mluvil, o tom manévru. Nemohl to vysvětlit jinak. Protože aby jim to Putin mohl vysvětlit, museli by lidé mít znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů. Pokud to lidé budou znát, tak jim každý takový náznak bude pochopitelný. Kdyby to začal vysvětlovat, tak by to znamenalo vystavit se útoku a přijít o řízení mnohých objektů.

 

Putin si nic takového nemůže dovolit, a proto musí pracovat v takovémto rámci. Proto je teď třeba rozpracovat celý ten systém. Je třeba plně prozkoumat ten manévr s koronavirem. Jak říkám, je zapotřebí napsat práci, která by v teoretické rovině vysvětlila tento manévr, protože faktologii skvěle shromáždil Kurgiňan a sám ji prezentuje. Jenže ta faktologie nevysvětluje tu řídicí podstatu. Ano, velmi se jí dotýká, opravdu v mnohém. Ale pokud jinak rozložíte akcenty, někde přidáte jednu dvě věty, tak bude všechno jasné. Ale udělat to mohou pouze konceptuálně mocní lidé, kteří mají znalosti složitých sociálních supersystémů.

 

To znamená skupina vnitřního prediktoru SSSR, nebo jak to prezentujeme my v podobě Fondu konceptuálních technologií. Ale my to děláme formou pořadu Otázka-Odpověď. Je možné ty pořady od začátku koronaviru vzít a všechno to dát dohromady a zapsat. A zbyde už jen přidat příslušné teoretické teze z Koncepce sociální bezpečnosti, které takto byly ohlášeny a blíže je vysvětlit, a to je právě ta teorie. Teoretické odhalení toho manévru s koronavirem.

 

A opakuji, že strach z války, obava z války, které to vyvolává… Protože dříve se takové manévry, takové úkoly vždy řešili s pomocí války. Ten strach je podmíněn jen tím, že lidé nevědí, jak jsou připravovány války, jak se rozvíjejí, jak se realizují, jak různé subjekty pracují na tom, aby pomohly svému protivníkovi. Když lidé říkají: „Já jsem ruský vlastenec, já jen nesouhlasím s těmi změnami, které navrhl Putin!“ Tak se na ně díváte a říkáte si: „A co jsi to tedy za vlastence?! Co ti vůbec říká řízení?“

 

Je to jednoduché, vezměme si 2. světovou válku a přesněji Velkou vlasteneckou válku. Hitlera vypěstovaly americké a britské klanově-korporativní skupiny, vypěstovaly ho jako válečnou zbraň proti SSSR. A jak to sehrál Stalin? Zařídil to tak, že se z nich stali naši spojenci. A proč se z nich stali spojenci? Protože se pro ně stalo objektivně výhodným a potřebným v této válce pomoci Stalinovi. Pomoci mu, protože to odpovídalo jejich zájmům. Myslíte si, že snad začali mít rádi Stalina? Nebo snad Rusko/Sovětský svaz? Vůbec ne. Válka ještě neskončila a oni už plánovali další válku svou operací Nemyslitelná (Unthinkable).

 

Už se připravovali využít zbytky Třetí říše pro válku proti SSSR a britskou a americkou armádu chtěli otočit proti SSSR, přímo za pochodu! Takže když se Třetí říše hroutila, a hitlerovští pohlaváři, pohlaváři Třetí říše hledali všude možně kontakty se Západem a dělili si mezi sebou rezorty, tak to bylo podmíněno tím, že velmi dobře věděli o tomto plánu. Ale Stalin ho znal také.

 

Je-li člověk vlastenec, je-li vlastenec a říká, že je proti těm ústavním změnám, tak není žádný vlastenec. Ve své podstatě není žádným vlastencem. Možná si to neuvědomuje, ale co by udělal těmi změnami? Narušil ústavu z roku 1993, poškodil ji. Co bylo cílem globalistů? Poštvat proti sobě Stalina a Hitlera, aby proti sobě bojovali a oni potom mohli dorazit oslabeného vítěze. Tak vy odmítáte Putina? Putin teď čelí všem nadnárodním silám, které chtějí vykrádat Rusko. Bojuje s nimi. Chtějí ho proto sesadit? Chtějí. Tak umožněte Putinovi bojovat!

 

Churchill, který nenáviděl SSSR, který vyzýval k intervenci proti sovětskému Rusku, jako první začal Stalinovi pomáhat. Stejné je to tady. Pomozte teď Putinovi odrazit vnější agresi. Vytvořil vám za tu dobu Putin podmínky, aby váš systém řízení mohl dozrát? Vytvořil. Tak to využijte. Dokud Putin bojuje, vy vytvářejte svůj systém řízení. Putin přece není věčný. Vy potom nastoupíte na jeho místo a budete řídit. A navíc se s oslabeným protivníkem vypořádáte snadněji. Ale ne, oni se raději spojí s nepřáteli Ruska, aby Putina svrhli teď. A dokážete se potom těm nepřátelům Ruska ubránit? Ne, nedokážete. Tak proč se spojujete s otevřenými nepřáteli Ruska proti tomu, kdo reálně pracuje pro ruské zájmy?

 

Možná že ne tak, jak by se vám líbilo, ale pracuje pro zájmy Ruska. A vy se spojujete s těmi, kteří chtějí Rusko zlikvidovat. Tak jací jste to vlastenci? Tohle bylo zapotřebí vysvětlovat všem lidem. A co udělali vlasovci? Různí ti „liberasti“? Co dělala KPRF? Jsme proti Putinovi, proti Putinovi, proti Putinovi… A že když jste proti Putinovi, tak jste i proti Rusku, proti své budoucnosti, no pročpak asi? Protože jste vlasovci a vůbec není důležité, že je to právě KPRF. Takže takto vypadá ta situace.

 

Koronavirus je velice závažný manévr, který řeší otázku přebudování světa, který vytvořil podmínky, který plně vytvořil podmínky k tomu, aby se z Číny mohlo stát globální centrum řízení místo euroatlantického bloku, tedy Velké Británie a USA. Írán se zatím centrem stát nedokáže. Jen se podívejte na tu zoufalou snahu Evropy a USA alespoň nějakým způsobem ten Írán podpořit, posílit a udělat z něj centrum koncentrace řízení.

 

A co to znamená z celkového pohledu? Z celkového pohledu, i když z toho vyloučíme Írán, tak v případě, že Rusko nebude zničeno a nestane se zdrojovým přívěškem Číny, tak se Číně nepodaří stát centrem koncentrace řízení. A bude-li Rusko rozloženo a stane se zdrojovým přívěškem Číny, tak Čínu stejně žádná budoucnost nečeká, protože se rozpadne a zhroutí. Čína se dokáže stát centrem koncentrace řízení jen v případě, že nepřestane existovat Rusko. Takový je to pro ně… Jak bych to řekl. Ano je to bezvýchodná situace, uzavřený kruh, který nemohou vyřešit. A to je třeba využít.

 

Je to třeba využít. Proto je musí řešit, v jaké podobě by Rusko mělo nadále existovat.

Putin říká: „Jako subjekt globální politiky, suverénní stát, stát-civilizace.“ Jenže to se nelíbí globalistům. Oni by chtěli národní stát, slabý, který by ale dokázal udržet veškerou zbylou civilizaci jako ten pověstný hřebík. Přibližně takový, jakým nyní Rusko je. Jenže jen přibližně. Proč globalisté potřebovali, aby Putin provedl tyto ústavní změny? Protože stávající právní úprava neumožňuje Rusku být tím jistícím hřebíkem situace v celém světě. Nechce se jim umírat. Proto také přistoupili na další ústupek na cestě k suverenitě Ruska.

 

My se ale nikoho o povolení být suverénními prosit nesmíme. Jestliže si budeme osvojovat znalosti o tom, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy, jestliže budeme obnovovat historickou pravdu, když přestaneme očerňovat bolševiky… Chápete to vůbec? Ti lidé dokázali nemyslitelné, zachovali náš stát i všechny národy v něm. A jejich potomci se jim za to odvděčují jen lží a nenávistí. Jak je to možné? Jako Ivanové nepamatující si svůj původ nemáme žádnou budoucnost. Pouze dokážeme-li si vážit své minulosti, svých předků, kteří tento stát vytvořili, náš stát, kteří vytvořili podmínky k tomu, aby se dále rozšiřoval a upevňoval, začleňoval do sebe nové národy a zachovával je tak, aby v něm panovala kulturní různorodost… Ne ta multikulturnost, která vede k likvidaci národů, k tavicímu kotli, ale kulturní různorodost v jednotné ruské kultuře. Jen tak dokážeme zachovat náš stát a zajistit mu budoucnost. A když se budeme rozbíhat do svých národních „domů“ a vykřikovat, že žádné spojování do větších správních celků nechceme, že raději budeme parazity, tak nás žádná budoucnost nečeká. Ani za této varianty nás nečeká!

 

Protože tak či onak nastane situace, vždy se dostaneme k tomu, že… Člověk chodí do práce

a dostává za svou práci výplatu. Stejně tak každý národ musí do společného kotle přispívat svým dílem a nebýt parazitem. To si uvědomují všichni. Ten parazitismus malých národů bude tak jako tak likvidován. Bude jim navrženo stát se rovnoprávným národem v rodině národů Ruska. A když bude náš stát bohatší, tak také vy od něj získáte více než nyní díky svému parazitování na slabém státu. Jenže tohle je výhodné pro národy, ne pro jejich národní „elity“. Národní „elity“ jsou jejich zrádci.

 

Proto se vy všichni sami musíte stávat konceptuálně mocnými a přebírat sami řízení vytvářením masových statistik, aby žádní zmetci nemohli manipulovat zájmy národa a vést ho k likvidaci.

Takže takto.

 

Jsem nucen říci, že to byla poslední otázka. Pracujeme už více než dvě hodiny. To je podle mne ten nejdelší pořad. Bohužel ani v takovém formátu jsme toho nedokázali ke všem zmíněným otázkám říci více, daleko více. Proto také, abyste se v tom všem vyznali, je potřebné, aby se každý z vás stal konceptuálně mocným a z hlediska řízení způsobilým subjektem řízení, abyste bránili zájmy své i své rodiny.

 

Abyste chápali, jaké procesy máte podporovat a jaké potlačovat. Aby každý z vás při pohledu na televizi chápal řídicí podstatu popisovaných problémů a ne to, co se vám v televizi pokoušejí prezentovat novináři, kteří vůbec nechápou řízení, kteří nemají žádné praktické znalosti.

Vždyť to není správné, když se novináři stávají hned novináři a předávají vám své rozumy.

Každý z nich by se napřed měl stát v něčem odborníkem, získat nějaké specializované vzdělání,

a až potom získat doplňkovou profesi jako novinář. Může sice být novinářem, talentovaným novinářem, ale musí přece mít reálné vazby na život, znát nějakou reálnou profesi v životě.

A ne to, co teď vidíme v televizi. Oni ukončí školu, ale o životě nevědí vůbec nic. Ale právě takoví novináři jsou potřební k tomu, aby vytvářeli kaleidoskopické chápání světa

a lidmi se tak dalo manipulovat. Vždyť novináři, kteří si reálně vyzkoušeli nějakou profesi, budou mluvit pravdu, protože budou chápat spojení informací se životem.

 

Ale když už nemáme žádné novináře, a ani intelektuální příživnictví není správné, tak se každý člověk musí stát samostatným subjektem řízení. Musí chápat koncepci řízení a díky tomu

podporovat jedny procesy a potlačovat jiné. Braňte zájmy své i své rodiny. Proto studujte práce vnitřního prediktoru SSSR, stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání.

 

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz

Přišlo e-poštou