Pjakin - otázky a odpovědi z 23.3. 2020
Pjakin - otázky a odpovědi z 23.3. 2020
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
Dnes je 23.03.2020. Ta nejpopulárnější otázka opět souvisí s karanténou, koronavirem a tak dále… Těch otázek je velice mnoho, všechny se tak či onak týkají této tématiky.
Přečtu ji od Alexandra. To je jedna z posledních otázek, co přišla na náš web.
22. března Trump zastřenou formou vyzval průmyslové giganty, aby začaly s výrobou produkce pro boj s virem. Jakých ještě klíčových událostí jste si povšimnul ten den?
Má na mysli 22. březen. Co myslíte, udělají pauzu po tom divadle s virem, nebo teď svět čeká celá kaskáda událostí, které ho, aniž by se vzpamatoval, uvedou do nového stavu?
Proč čeká?
Ta kaskáda událostí už byla spuštěna a všechno to bude pokračovat. Kvůli tomu to vše přece začalo. Co se týká jakéhosi rozhodnutí Trumpa nebo něčeho podobného, tak je třeba především se napřed uklidnit. Je třeba si uvědomit tu jednoduchou věc, že ten proces se rozvíjí podle určitého algoritmu. My jsme ho v podstatě již popsali v předchozích dvou pořadech. A nemá smysl se v tomto ohledu opakovat, a to z jednoho jednoduchého důvodu, že na každé kýchnutí zdraví popřát nestihnete. A všechny události, všechny ty události zapadají přesně do toho, co jsme popsali.
Jak bude probíhat přeformátování politické oblasti, jak bude probíhat přenastavení veškeré výrobní oblasti, ekonomické oblasti. To všechno jsme již popsali, a buď se můžete nechat unášet všeobecnou euforií… Stačí teď přece zapnout televizi, nebo si poslechnout jakékoliv zpravodajství a všude slyšíte jen: koronavirus, koronavirus, neboť je možné cokoliv...
Například spadne cyklista, a když to správně podáte, tak z toho uděláte takovou katastrofu, že labilnější lidi začnou pomýšlet na sebevraždu. A když se vše točí okolo určité sezónní infekce, která tu je, která je reálná, na kterou si můžete takříkajíc sáhnout, tak mají média, všichni informační loutkovodiči zcela volné ruce, obrovské pole k možnému manévrování. Proto všechny takové podněty, že někdo něco rozhodl, někdo něco řekl, něco udělal, musíte přiřazovat do toho správného šuplíčku.
Tohle patří do tohoto procesu, tohle do tohoto a skládat si z toho puzzle obrázku nového světa, protože po skončení té epidemie koronaviru bude svět jiný. To neznamená, že se změní sám člověk, i když i k tomu dojde, jen ne v takové viditelné formě. To znamená, že se změní fungování mezistátních vztahů a státních uspořádání.
To znamená, že dojde k takové sociální proměně v životě států a společností, jako se to například stalo po 1. světové válce, jako se to například stalo po 2. světové válce, jako se to stalo po pádu SSSR. Tyto parametry se budou měnit. Žádné takové, že se lidstvo vzpamatuje, spojí a tak dále. Všechny procesy jsou řiditelné. A doufat v to, že závody skončí… Jak to bylo řečeno? V žádný oddechový čas doufat nemůžeme, ten je už z principu věci nemožný. Proto přece nevyvolávají ve světě tu vlnu hysterie. Maximum toho, nač přistoupí, a to bude jen to nezbytné minimum, že nás nechají chytnout dech, abychom mohli běžet v potřebném tempu. Ale abychom přitom neměli čas se zastavit, ohlédnout se a porozumět tomu, co se děje.
A co se vlastně děje s tím koronavirem? My už jsme to v podstatě popsali, ale vynechali jsme jeden aspekt. Nadnárodní řízení, globální prediktor, který na sebe vzal tu funkci řízení v celoplanetárním měřítku, se v podstatě rozhodl využít objektivní okolnosti pro dosažení svých subjektivních cílů. Pravidlo Dostatečně všeobecné teorie řízení. Co je to za okolnosti a jaký je ten subjektivní cíl? Už dávno si lidé povšimli, všichni, nejen globalisté zabývající se řízením, že v důsledku různých epidemií, například moru, cholery, to je jedno, dochází k určité transformaci fungování sociálních systémů, států, mezistátních útvarů, ke změně fungování ekonomiky a mnohého dalšího. A tak ti, kteří se zabývají tím nadnárodním řízením, přišli samozřejmě k závěru, že je možné to využít. Ale tenkrát to byly hned dvě věci najednou, ta ozónová díra, která se dotýkala všech.
A byl tu ještě jeden aspekt, šlo o první pokus využít epidemii v rámci svého řízení. Dnes už lidé zapomněli, že to bylo právě v osmdesátých letech 20. století, na začátku osmdesátých let 20. století se objevil ten takzvaný vir způsobující selhání lidské imunity, tedy AIDS, dnes vás testují na syndrom získaného selhání imunity. To byl první zástřel, který jim ale plně nevyšel.
Proč? Protože svět byl rozdělen na jednotlivé sektory, na informačně, ideologicky a z hlediska řízení oddělené sektory. A ten informační průběh se v každém tom sektoru lišil. Bylo to kontrolováno vlastními ideologickými postoji, takže nešlo vyvolat všude stejnou informační hysterii. Proto to někde vnímali tak, že je to věcí toho zvrhlého Západu a jich se to tedy netýká.
Vždyť to navíc zabíjí hlavně homosexuály, ne? Takže to lidé přijali celkem v klidu. I když do toho investovali ohromné zdroje, například ty noviny AIDS-info jsou výsledkem toho přílivu finančních prostředků na rozvíření hysterie okolo viru AIDS ve společnosti.
Jenže to nezafungovalo, protože všechno bylo rozděleno na sektory. Ale stejně byl ten první pokus v něčem úspěšný. Takže to vyvádění společnosti z míry prostřednictvím ozónové díry, prostřednictvím AIDS, bylo těmi dvěma faktory, které odpoutaly pozornost většiny obyvatelstva od globálních, fundamentálních politických reforem ve světě, když zcela přeformátovávali řízení v celém světě. Všechno to vzali a přeformátovali.
A čeho tím dosáhli? Dosáhli tím jednotného ekonomického, politického a informačního prostoru. A kontrola nad tímto politickým, ekonomických a informačním prostorem již umožňuje v plné míře uplatnit ten manévr s vystrašením všeho obyvatelstva jakousi pandemií, aby opět mohli provést přeformátování ekonomického a politického života v celém světě. Přeformátovat fungování národních států, přeformátovat mezinárodní svazy.
A v rámci čeho se to děje? O tom přece neustále v našich pořadech Otázka-odpověď vyprávíme. Jsou vytvářena dvě centra koncentrace řízení, kam je převáděno řízení ze současných center řízení. Pokud byste se o to pokoušeli jen tak, bez záminky, tak by to vyvolávalo velké problémy. Ale když přitom bojujete s jakýmsi neviditelným zlem, s nějakou neviditelnou hrozbou, pandemií, s nemocí, díky které může vyhynout celé lidstvo, zvlášť když to pořádně rozvíříte, tak to bude samozřejmě vnímáno zcela jinak.
Například to sociální bodování v Číně, ta sociální kontrola byla vnímána negativně. A teď? „Ukazuje se, že je to vlastně skvělé, když mě to může chránit.“ To je zcela jiný pohled na věc. A takto je to s ohledem na každý bod. Takže takto se to všechno dělá. Ale bylo to umožněno jen díky jednotnému postupu v celém informačním prostředí. Je tedy třeba si uvědomovat, že v tomto globálním divadle je účast státních lídrů povinná! Na úrovni vlivu daného státu na světové procesy řízení. I když je to nějaký bezvýznamný státeček, stejně se tam ten virus musí do určité míry projevit.
Pokud jde o USA, Čínu, Rusko a evropské státy, to už je zcela jiná úroveň, tam to musí vypadat jinak. A neúčast v tom divadle by mohla vést k těžkému trestu. Člověk může od pandemie viru i zahynout. Vzpomínáte, jak před zvolením Pavla, papeže Jana Pavla II. ... Není důležité, který to byl, ten co jím byl nějakých třicet dnů. Byl to Jan Pavel I., který byl papežem jen nějakých třicet dnů. Za Ruskou pravoslavnou církev mu přijel poblahopřát metropolita…
Z Ruska, ze Sovětského svazu. Společně si vypili kávu a jednomu selhalo srdce a druhému játra. Náhodou, čirou náhodou. A samozřejmě, že říkají, že je to konspirační teorie. Takže abychom v tom tu konspiraci nikde nehledali, bude to kvůli koronaviru.
Proto je nutné v tom divadle hrát, a každý státní činitel má v tomto divadle svou určitou roli a jak ji sehraje, už záleží na něm. Metropolita Nikodim to byl, ano. A co dál? Takže toto divadlo je globální a stalo se možným jen proto, že ve světě existuje jednotné globální řízení všech politických procesů, tedy ani ne politických procesů, protože globální prediktor právě proto přichází o své řízení, že nedokáže kontrolovat všechny politické, ekonomické a sociální procesy ve světě. Kontroluje nástroje, strukturní nástroje uplatňování politiky, strukturní nástroje řízení ekonomiky i informační oblasti. A když máte tohle všechno pod kontrolou, můžete zrealizovat takové divadlo, které právě probíhá.
Co by měli dělat obyčejní lidé? Tak především by neměli panikařit, měli by se uklidnit. Nezávisle na tom, zda podporujete Koncepci sociální bezpečnosti nebo ne, zda chcete číst její knihy nebo ne, především se sami musíte napřed uklidnit. Ujasnit si to, pochopit, že se jedná
o divadlo, a když se nad to povznesete, tak pochopíte, co máte dělat na základě vašeho chápání procesů řízení. Především se musíte uklidnit. Když se člověk uklidní a rozhlédne, tak pochopí, co by měl dělat. Dokud se neuklidní a nerozhlédne, tak mu nepomůže žádné čtení knih, ani žádné urychlené kroky na záchranu firmy či podobně, nebude to hrát žádnou roli. Nestačí, že nemusí tu situaci s firmou odhadnout dobře, i když někdy vlnu chytit dokáže, ale statisticky předurčeně tu situaci jen zhorší. Je to, jako když sebou hází ryba chycená do sítě, a jen se do ní stále více zaplétá. Jako pták chycený do oka, čím více sebou škube, tím menší je šance se osvobodit.
Je potřebná opatrnost. Musíte ve všem jednat s rozumem. Rozhlédnout se, a potom krok za krokem řešit své problémy. Jestli potřebujete nějaké informace, tak si musíte napřed něco prostudovat. Ale napřed se musíte rozhlédnout a pochopit, že všechny procesy jsou řiditelné… Víte, dokonce i za bouře, když člověk propadne panice, tak utone. A když člověk panice nepropadne a vidí, že se na něj řítí vlna, tak se na ten okamžik, kdy ho zaleje voda, připraví. Udělá ty správné pohyby. Nyní musí všichni lidé jednat úplně stejně.
Uvědomovat si, že s tím globálním divadlem, s tím tlakem prostředí nic udělat nedokážou
a postupovat podle principu, kdy využijete objektivní okolnosti pro dosažení svých subjektivních cílů, to udělat můžete. A musíte si pamatovat, že nikdy nechytíte příznivý vítr, pokud nevíte, kam plout. A pokud víte, kam plujete, může být každý vítr pro vás tím příznivým, protože proti němu můžete křižovat a tak podobně, můžete zvolit jinou trasu své cesty. Přesně tohle nyní musí všichni lidé udělat. Uklidnit se, rozhlédnout se, jaký je tlak prostředí, ujasnit si to, a až poté s rozmyslem začít jednat s ohledem na záchranu své firmy, ochranu zájmů své rodiny a tak dále a všechno…
Víte, co dnes běží v televizi, co je úplně ve všech médiích? Vše je zavaleno informacemi o koronaviru. Kam se podíváte, jen koronavirus. Jenže na každé kýchnutí zdraví popřát nestihnete. Okomentujete jedno, a hned přijde něco druhého, třetího, pátého, desátého…
Musíte chápat obecný chod věcí. A právě o tom mluvíme už třetí pořad za sebou.
Další otázka je od Pribalta. Jaký vliv na globální procesy bude mít "takový" rozsudek pro Harveyho Weinsteina. Má na mysli, jak ho odsoudili na dvacet tři let a tráví ho hormonálními preparáty, protože na něj někdo ukázal prstem. Já chápu, že to byl útok na státní elitu, výstražný příklad, ve smyslu: „My dostaneme každého…“ A další odpis USA.
Ale to přece také znamená absolutní konec spravedlnosti. Dalším krokem už bude pálení čarodějnic. I před tím byla ve světě podobná obvinění, ale ty následky pro obviněné byly daleko mírnější. Tento precedens tu zůstane, nebo zmizí s liberalismem?
Veškerý ten humbuk okolo Weinsteina je jen kvůli jeho jménu. Co se týká té smrti spravedlnosti. A jaká byla dosud na Západě spravedlnost? No co to bylo za spravedlnost, když kdejakému drobnému zloději dali doživotí a člověk, který ukradl
