PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, Proč je třeba vydávat Čechy za zločince
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Proč je třeba vydávat Čechy za zločince
Všechny systematické útoky na český národ, které se datují od rané doby po roce 1989, vzácně souznívají v jediném podtextu. Mají ukázat Čechy jako jakési nespolehlivé, nepevné, nejednotné etnikum, doslova jako jakési "obyvatelstvo", které ze "středoevropského prostoru" neoprávněně a "zločinně vyhnalo" příslušníky německého národa. Ti jsou představováni jako potomci jakéhosi rovněž "původního obyvatelstva", již nejméně po tisíciletí bydlící vedle Čechů ve středoevropské kotlině.
Je zcela lhostejné, mají-li tyto útoky podobu knižní, jako padíla Sidonie Dědinové o "likvidátoru Beneši" či panygeriky Ladislava Jehličky, zatracující husitství, stavovské povstání a Masarykův stát, nebo podobu časopiseckou či novinářskou, například články v MF Dnes či Lidových novinách o našich skvělých německých "B6hmischích", či publikace o "zmizelých Sudetech", nebo dokonce podobu filmovou, jaká dostala svůj nejstrašnější výraz v obrazových pamfletech typu Habermanův mlýn nebo Zabíjení po česku.
Tyto útoky mají jeden jediný cíl. Démonizovat Čechy jako národ a zatracovat jeho moderní historii. S tím souvisejí útoky na českou a slovenskou republikánskou státnost. Ataky na naši novodobou státnost začaly pozvolna. Nejdříve bylo třeba odsoudit stalinistickou minulost od roku 1948 - což hravě souznělo s oprávněnou dílčí kritikou stalinských excesů a jednotlivých zločinů z hlediska demokratické společnosti. To však nepřátelům republiky zdaleka nestačilo. Tato kritika se stala pouhým úvodem k dalším, daleko závažnějším útokům. Poznenáhlu se začala objevovat díla typu kolektivu PODIVEN, která paušálně odsoudila české národní a republikánské tradice na jakési smetiště dějin, a za vrchol naší historie začala vydávat pobělohorskou barokní éru. To se nejvýrazněji projevilo právě v knize Ladislava Jehličky Křik koruny svatováclavské. (nakl. Torst). Zvláště útok na husitství, které je vydáváno za etapu "lupičů a žhářů", vzácně koresponduje s prastarým výrokem prince Schwarzenberga při budování pomníku Mistra Jana Husa, stejně jako s Moravcovým hanobením husitů za protektorátu. Tedy nic nového pod sluncem. Stačí si připomenout našeho katolického moralistu pana profesora Tomáše Halíka s jeho odsudkem Jana Žižky v televizním pořadu Největší Čech. Jaksi všichni dobře pamatujeme, nazval jej "malým bin Ládinem českých dějin" (!).
Jestliže Ladislav Jehlička hovoří o tom, že husitství, stavovské povstání a Masarykova akce jsou nejhoršími omyly našich dějin, doslova katastrofami národa, pak k tomu lze dodat jen to, že přesně totéž hlásaly všechny ty Ligy proti bolševismu, Vlajky, Svazy pro spolupráci s Němci, Strany zeleného hákového kříže, Svatoplukovy gardy a další kolaborantské paorganizace protektorátu. Duchové Lažnovského, Kožíška, Krychtálka, a zejména muže s hlavou připomínající Pražanům tehdejší libeňský plynojem - velezrádce Moravce - musejí po vydání a prezentaci takových "zpracování české historie" plesati ve svých nordických Walhallách.
Následoval hlavní útok - na ČSR od roku 1945, na odsun českých Němců, lživě vydávaných za jakési "praobyvatele" vymyšlených Sudet, ve skutečnosti pohraničí českého státu! Takto se od útoku na rok 1948, došlo k útoku na rok 1945. To však nestačilo, muselo se útočit na rok 1938, kdy se "sudetská krize" vydávala za "vinu nacionalistických Čechů", kteří nebohým Němcům „neumožnili autonomní vývoj v pravlasti".
Opět nic nového. Už Pavel Fink v Hnědé bestii psal o osudném článku v britských Times, který tehdy obdobnou lží otevřel stavidla henleinovským a ordnerským útokům na osamělou, všemi opuštěnou ČSR. Pro výstrahu připomeňme - dnešní Habermanův mlýn a Zabíjení po česku nedělají nic jiného! Odtud byl již jen krok na popření celé české republikánské státnosti - na rok 1918. Opakují se výroky o ČSR jako "omylu dějin", "chybné konstrukci", "zplozenci, doslova bastardu Versailleské smlouvy" atd., monotónně, bez konce. A státníci, tvůrcové našeho moderního státu, jsou znevažováni - TGM skrytěji, Edvard Beneš zcela nepokrytě. Nadávky, které na něj chrlí náš i zahraniční tisk, si nezadají se středověkými hanobeními francouzských katarů nebo našich husitů.
To vše má svůj smysl, význam a cíl. Tak jako bylo potřeba rozbít a potupit Jugoslávii, jako bylo od Ruska nezbytné odtrhnout Pobaltí, tak bylo nutné pro vybudování jakési "Mitteleuropy" rozbít ČSFR, odloučit od sebe bratrské slovanské národy a začlenit je do jakýchsi nových struktur. Tak jako bylo třeba učinit zločince ze Srbů, tak je třeba učinit zločince z Čechů. Významnou roli přitom hrála snaha symetrizovat válečnou vinu Velkoněmců a Rakušanů a vinu českých jednotlivých poválečných excesů postavit na roveň holocaustu a genocid hitlerismu. Velkoněmci, obhájci hitlerismu, a jejich rakouští a maďarští přisluhovači - na rozdíl od čestné menšiny Němců, antifašistů, trpících v koncentrácích spolu s ostatními Evropany - tyto útoky neustále opakují ve svých landsmanšaftech, politických stranách haiderovců a národních gard jobbíků.
Proto je naprosto nezbytné zarazit legalizaci sudetoněmeckých spolků u nás. Ministerstvo vnitra hájilo jen republiku, když nepovolilo jedno takové sdružení. Musí mít morální podporu všech odbojářů. Rozhodnutí soudu, naplňující pouhou literu zákona, podle nás jde nad rámec Listiny základních práv a svobod a republice neprospívá. My odbojáři a legionáři potřebujeme něco jiného - zákon na ochranu republiky. Zákon, který zamezí rozbíjení republiky, ať sudeťáky či neonacisty, nebo monarchisty. Aby se neopakoval ani rok 1938, ani rok 1939! Za to legionáři a odbojáři nebojovali.
