PhDr. Jiří Jaroš Nickelli Viník světových válek – pangermanismus jako imperialismus
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Viník světových válek – pangermanismus jako
imperialismus
V současnosti jsme svědky jakéhosi ochranářství zaniklého německého šovinismu ve vztahu k vinám nacismu a wilhelmovského kaiserismu.(Residuum žije v landsmannschaftech !) Dále jsme svědky jakési "symetrizace" válečných vin protivníků I. a zejména II. světové války. Vina prý byla na obou stranách - a dnes vystupuje řada mediátorů tvrdících, že dokonce to byla "vina rovnocenná". Tak daleko jsme se dostali s praním mozků poválečných generací. Aniž bychom svalovali všechny válečné viny na skupinu nevinných Němců a Rakušanů, dlužno konstatovat, že tato skupina v dobách předválečných a zvláště za obou světových válek byla skupina drtivě menšinová, a byla samozřejmě paralyzována, persekvována a umlčena beznadějně infikovanou většinou. To nekonstatují pouze protivníci Němců - na to přišli sami osvícení Němci. Ti též vlastně morálně zachránili Německo již v rané době po pádu nacismu. Stačí jmenovat tři příklady z mnohých - německého historika a teologa profesora Forstera, německého filosofa Jasperse a německého spisovatele, nositele Nobelovy ceny Grosse. Karl Jaspers. jeden z nejosvícenějších filosofů 20. století ve svém slavném díle "Otázka viny" (Die Schuldfrage, u nás vydána např. roku 1991) dokonce vědecky vymezil základní druhy těchto vin, a to za první kriminální viny, za druhé - politické viny, za třetí - morální viny, a konečně za čtvrté - metafyzické viny. Sám pravil. že rozlišování o druzích těchto vin nás má uchránit od „tlachání o vině kladoucí se na jedinou rovinu". (To je ta paušální vina, kterou protivníkům nacistického Německa tak rád vyčítal exprezident pan Havel. On ji nazýval z neznámých důvodů "kolektivní vina". )
Historie Jaspersovo rozlišení vin potvrdila bezezbytku. Jádro zakopaného psa spočívá v tom, že se dnes již ani nerozlišuje vina státu, politické strany, armády, naproti tomu relativní určité druhy neviny menšiny Němců na straně druhé. Na filosofa .Jasperse se zapomnělo, stejně jako se zapomnělo na historika Forstera a jako se zapomnělo na Norimberský soud. V Norimberku se soudily výhradně první dvě viny, a to i viny hromadné, skupinové, nikoli celokolektivní - tj. viny kriminální a politické. Nikdo nikdy neodsoudil dvě viny další, které jsou pro pochopení dvou světových válek tak důležité - viny morální a viny metafyzické, Totéž se ovšem týká nejen Německa, ale též jeho satelitů, a rovněž militarjapanismu. Vina morální je vina za psychologickou přípravu obou válek počínaje konkrétními skupinami militaristů ve vládě, průmyslu a v armádě a konče většinou tisku s čestnou výjimkou předválečného tisku německé sociální demokracie, vina metafyzická spadá na německou a rakouskou inteligenci a církve, které se proti zlu nepostavily tak, jak 'bylo třeba.
Nyní k faktům. Dnes je historicky celkem exaktně prokázáno, že I. světovou válku nezavinil žádný „panslavismus", žádný .,panrusismus", žádný "šovinistický pansorabismus". jak lživě vykládali ideologové, politikové a diplomati poražených centrálních mocností po I. světové válce. Viníkem I. války byl především rozvinutý imperialismus Německa - snahy velkokapitálu, armády a velkostatkářského junkerismu. dosáhnout ovládnutí tzv. „středovýchodního a jihovýchodního prostoru". Ten oživil a znovu obnovil starý středověký šovinismus s kořeny řádu německých rytířů a jejich drangem polským až pobaltským. To vše podrobně popsal a kvalifikoval historik Forster ve svém skvělém díle „Německá otázka" IDie deutsche Frage/, u nás vydaném již roku 1946. Nutno připomenout v tomto směru zásadní fakt týkající se Čechů. Jeden z čelných představitelů pangermanismu Rakušan Georg v. Schönerer již na přelomu 19. a 20. století vymezil plán na vyhnání 6 milionů Čechů za Ural. Předešel Hitlera o dvě desítky let!
Další pangermány jako Lagarda, von Treitschkeho atd. netřeba rozebírat. Hitlerismus dvacátých let pouze navázal a rozvinul ideje starého pangermanismu 19.století. poraženého v I.světové válce. Proto všechny ty vražedné organizace freikorpsů a stahlhelmu po I.válce, proto teorie o tzv. "zradě židovských politiků, kteří vraziIi Německu dýku do zad" (Tzv. "Dolchstoss") versailleskou smlouvou. A velkokapitál s junkery to vše platili - včetně vraždy Luxemburgové, Liebknechta a dalších ! Zaplatili i nové uchycenou "arbeiterpartei" a Hitlera. Byly o tom napsány celé knihovny a doklady vydají na samostatnou encyklopedii. .Jestliže se nám znovu podsouvají staré otřepané lži o vině Versailles, o vině tzv. židobolševismu, o vině západní plutokracie, je to jen opakování Goebbelse. a protektorátních lží Moravce. Lažnovského, Krychtálka a jak se všichni ti kolaboranti jmenovali.
Konečně k otázce reflexe vin podle Jasperse. Německo po válce vskutku prošlo velkým procesem morální i fyzické denacifikace a je tu nová generace slušných Němců, kteří vztah k temnému období svých dějin výrazně prezentovali. Podle mne problém v Německu je pouze problém zanikajících landsmannschaftů na jedné straně a cíleně oživovaného tzv. neonacismu skupin mozkově vyprané mladší generace. Alespoň se zdá, že poválečné Německo již úhrnem ví, že Velkoněmecká říše není to, na co by se dalo navazovat. Zvláště je třeba vyzvednout a ocenit letité a obětavé úsilí německých antifašistů - vlastních obětí věznic a koncentráků - s nimiž spolupracuje třeba náš ČSBS. Německo urazilo velkou a záslužnou cestu denacifikace, a to přes všechna nebezpečí recidivy sudetismu. Jinak je tomu podle mne v Rakousku. Již Simon Wiesenthal blahé paměti pravil - v Rakousku k pravé denacifikaci v podstatě nikdy nedošlo., Vzpomeňme jen. že naše poválečné noviny roku 1946 zveřejnily otřesný fakt - v tehdejším Rakousku se nacházelo údajně přes 600.000 zjištěných esesáků ! Všechny ty záchrany esesáků přes Rakousko do jižní Ameriky za pomoci licoměrných biskupů typu Aloise Hudala to jen dokazují. Kdysi se o nás pomlouvačně tvrdilo, prý -"V Čechách i po letech z lesa vycházejí partyzáni !" O Rakousku by se dalo tvrdit s nadsázkou: „V Rakousku i po letech vypadávají z lesů esesáci !" A zlé jazyky by škodolibě mohly dodat.. A nejen z lesů - i z některých zámků !" Není-liž pravda, haiderovci, a "edle Herr von Schoeller" ?
Pozn. red.: Stíhání nacistických zločinců v Německu nebylo zdaleka důsledné. Právě naopak. Potvrzuje to i článek „Fakta z války podle historiků vyvracejí mýty o ´čestném´wehrmachtu“ „Německý historik Josef Foschepoth vypracoval studii, podle níž bylo až dodnes v Německu stíháno 106 tisíc nacistů…ale odsouzeno jen tisíc nacistů.“ (Právo, 9.1.2009, KOV)
Na satelitních kanálech běží v současné době seriál „Hon na nacisty“. Již dříve jsme mohli shlédnout seriál s názvem „Lovci nacistů“. Ty jednoznačně ukazují, že váleční zločinci v Německu mnohdy, ač se o nich vědělo, ani po delší době nebyli postaveni před soud a odsouzeni. Proto některé organizace, zvláště židovské, braly spravedlnost do svých rukou, jak ukazuje seriál Hon na nacisty, zločince odsoudily a popravily.
Tzv. Chartu vyhnanců podepsali v r. 1950 i vysoce postavení esesáci. I v Německu se ví, že někteří funkcionáři Svazu vyhnanců a sudetoněmeckého landsmanšaftu byli aktivními nacisty, někteří dokonce sloužili v SS.
O jednom z největších zločinců všech dob, Adolfu Eichmannovi, standartenführerovi SS, věděla spolková rozvědka již od r. 1952. Nakonec to museli být Izraelci, kteří Eichmanna zatkli, postavili v Izraeli před soud a odsoudili k smrti a popravili. (Právo, 11.1.2011,Spolková rozvědka věděla už v roce 1952 o Eichmannově skrýší,vpl)
