České národní listy

Petice Sobotkovi 7.10.2015, I část

Vážený pan

Mgr. Bohumil Sobotka,

předseda vlády ČR,

nábřeží Edvarda Beneše 4

118 01 Praha 1 - Malá Strana

V Praze dne 7. října 2015

Vážený pane předsedo vlády,

v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s návrhy a žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem.

I.

K otázce, zda tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) se může vzdát něčeho, na co nemá právo

Ve své odpovědi na interpelaci poslankyně M. Senekové z konce září 2015 jste se vyjádřil, že, Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru schválilo změnu stanov, ze kterých byly vypuštěny následující výroky: Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou Byly vypuštěny články, které mohly být vnímány jako velmi konfliktní jak ve vztahu k našim vzájemným dějinám, tak ve vztahu k česko-německé deklaraci z roku 1997. Já tu nedávnou změnu stanov sudetoněmeckého krajanského sdružení pokládám za krok pozitivním směrem především ve smyslu posílení vzájemné důvěry na mezilidské úrovni. Toto je podle mého krok, který přispěl ke snaze o lepší porozumění.

Ve stručnosti můžeme tedy chápat, že se SL vzdává 1. Práva na domovinu, 2. Práva na sebeurčení  3. Práva na vrácení zkonfiskovaného majetku, případně na jeho rovnocennou  náhradu nebo na odškodnění za něj.

K bodu 1.

Všichni dobře víme, že  německé obyvatelstvo bylo z Československa odsunuto (přesídleno, transferováno) do Spojenci okupovaného Německa na základě rozhodnutí Postupimské konference. Po tzv. divokých odsunech, které představitelé vítězných velmoci vzali na vědomí a tím je legalizovali, došlo k organizovaným odsunům, podle pokynů Spojenecké kontrolní rady. Za řádné provedení odsunu německého obyvatelstva jsme sklidili uznání od představitelů USA a SSSR. Tím nepopíráme, že k určitým excesům došlo.

Proč německé obyvatelstvo muselo být odsunuto? Německá menšina v ČSR se ve velké většině znacizovala již v průběhu 30. let minulého století a ve shodě a s spolupráci  s nacistickým rajchem přispěla k destabilizaci republiky a následnému jejímu zničení. Henleinismus byl pouze jedním z projevů nacismu. V době zvýšeného pohrožení republiky se sudetští Němci postavili i se zbraní v ruce proti ČSR a jejím občanům. České obyvatelstvo z pohraničí vyháněli již před Mnichovem. Desítky tisíc Čechů a československých občanů německé národnosti, Židů musely opustit své domovy, mnohdy jen s tím, co měly na sobě, aby si zachránily život.

Němci, bývalí občané ČSR, bojovali na všech frontách druhé světové války za vítězství panského německého národa, za nacistické pořádky v tzv. nové Evropě. Mnozí z těchto Němců sloužili i v gestapu, jednotkách SS, Sicherheitsdienstu, Abwehru. Jejích účast na šestiletém krvavém útlaku našeho obyvatelstva byla bezesporná. Domácí odboj hlásil londýnské československé vládě, že po válce musí Němci z republiky odejít. Jasně jeho představitelé prohlašovali, že další soužití s Němci v nové republice není možné. Jednání tzv., sudetských Němců v těchto dobách rozhodlo o jejich následném odsunu z republiky.

Spojenci v Postupimi však přišli k závěru, že odsun německých menšin z ČSR, Polska, Maďarska je nutný i pro zachování míru, aby nebylo možné je znovu použít proti státům, v nichž žily, jak tomu bylo před a v průběhu druhé světové války.

Německé obyvatelstvo bylo z Československa odsunuto, nikoliv vyhnáno. Termín vyhnání je německým produktem, který je v rozporu s pojmy Postupimské konference, především s vlastním obsahem pojmů jí využívaných.

Nic nevíme o tom, že by po odsunu německého obyvatelstva z ČSR do Německa, které se stalo jejich domovem a vlastí, Postupimská konference či jiná mezinárodní konference vítězných Spojenců, zakotvovala v Československu pro odsunuté německé obyvatelstvo  „domov a vlast“. Nic takového nebylo stanoveno. Následné „nároky“ odsunutých Němců na vlast a domov v Československu a následně v ČR jsou pouze jejich požadavky, které se snaží prosazovat od vzniku struktur SL.

Jsme přesvědčeni, že odsunutí Němci a jejich potomci mají svou vlast v Německu, případně v Rakousku, kde mají i svůj domov. Žádná národnostní skupina v Evropě nemůže mít dvě vlasti a dva domovy.

K bodu 2.

Pokud jde o právo na sebeurčení tzv. sudetoněmecké národnostní skupiny, pak je třeba otevřeně říci, že právo na sebeurčení mají pouze národy, jež postrádají vlastní státnost. Národnostní skupiny, k nim patří i tzv. sudetoněmecká, právo na sebeurčení nemají.

K bodu 3.

Nacistické Německo nese odpovědnost za rozpoutání druhé světové války a tím i za životy desítek milionů lidí. Barbarským způsobem vedení  války, např. spálenou zemí, způsobili Němci obrovské materiální škody. Spojenci již v průběhu války rozhodli o potrestání válečných zločinců i o německých reparací, které postupem doby zpřesňovali.

Otázkou německých reparací se zabývala i Postupimská konference a podrobněji pak i pařížská reparační konference, která vyústila  v dohodu o německých reparacích. V souladu s ní se všechny signatární státy,  ČSR byla jedním z nich, zavázaly konfiskovat německý majetek tak, aby se nemohl nikdy vrátit do německých rukou. Zásadním způsobem byly stanoveny i německé reparace. Podle mezinárodního práva agresor je povinen svým obětem škody, které jim jeho agresí vznikly.

Československo  Pařížskou reparační dohodou získalo výhodu. Hodnotu majetku, který jsme konfiskovali německému obyvatelstvu, jsme nebyli povinni odečíst ze svého reparačního účtu.

Souhrnně k bodu I.

Z uvedeného vyplývá, že Němci odsunutí z Československa ani jejich potomci nemají v ČR svoji vlast, ani domov. Byli právem odsunuti. Jejich vlastí je Německo a tam mají i domov. Rozhodnutí o odsunu je nevratné! Německý majetek v republice jsme konfiskovali právem. Odsunutí Němci a jejich potomci nemají žádné právo požadovat dřívější majetek zpět nebo náhradu škod, které jim odsunem vznikly.

Pane předsedo vlády,

Je nám velmi líto, že tyto skutečnosti jste ve své odpovědi na předmětnou interpelaci neuvedl, ale postavil jste se na pozice SL a v podstatě akceptoval jejich neoprávněné požadavky a rozplýval jste se nad vstřícností SL vůči nám .

Je nám ještě více líto, že jste neuvedl, že ne SL má právo na  náhradu škod, ale ČR a SR mají nárok na německé reparace, jež jim dosud nebyly zaplaceny. O tomto našem právu mluví i prof. JUDr. V. Pavlíček, CSc., kromě dalších. Jde zhruba o 360 miliard předválečných korun, vyjádřeno v současných korunách pak o více než 3 biliony korun.

Pane předsedo vlády, prosíme, postavte se za práva republiky a našeho národa a požádejte Německo o zaplacení reparací. Nehrajte již s námi divadlo. Odsunutí Němci z Československa a jejich potomci nemají práva, o kterých mluvíte. Nemám-li právo na něco, nemohu se tohoto práva zdát. A to je případ SL, jemuž fakticky, samozřejmě i s některými svými ministry, ke škodě republiky, jak jsme přesvědčeni, jdete na ruku, ať již vědomě či nevědomě.

Dr. O. Tuleškov