Pavlův Hladík a Hladíkův Pavel
Pavlův Hladík a Hladíkův Pavel
Marek Řezanka
Petr Pavel zahájil své prezidentské období jmenováním Petra Hladíka ministrem životního prostředí. K tomuto svému kroku dodal:
„Jsem rád, že hned po inauguraci mohu učinit první pracovní krok, a jmenovat nového ministra životního prostředí. Mohu tím ukončit dlouhé období dohadů a výhrad. Jsem rád, že i z toho, co jsem měl možnost si zjistit, tak byly prázdné.“
Pojďme si tedy ony výhrady, jež pan Pavel pokládá za prázdné, shrnout:
1) Při stále probíhajícím vyšetřování kauzy Taxis, jež se týká rozsáhlé korupce v Brně, policie naráží na ministra spravedlnosti, Pavla Blažka (ODS) a náměstka brněnské primátorky Markéty Vaňkové, Petra Hladíka (KDU-ČSL). V kauze, kde se vyšetřují manipulace se stamilionovým majetkem Brna v organizované skupině, vznesl ministr spravedlnosti požadavek i na Městský soud v Brně, aby získal seznam soudců, kteří v kauze schválili domovní prohlídky a vazby. „Jsem soudcem 29 let. Nikdy se nestalo, že by ministerstvo chtělo jména soudců, kteří v nějaké takové věci rozhodovali. Takže nevím, proč to chtěli“, podotkl místopředseda Městského soudu v Brně pro trestní úsek, Aleš Dufek.
2) Petr Hladík prokazatelně vyvíjel nátlak na starostu Židenic, Aleše Mrázka, aby odevzdal byty k privatizaci Brnu. Na schůzce Hladíka a starosty městské části Židenice Aleše Mrázka ohledně privatizace domu v Židenicích byl přítomen i vlivný brněnský lidovec Filip Leder. O dům mělo zájem bytové družstvo vedené manželkou hlavního obviněného, Michala Horkého, Leder je přitom právník rodiny Horkých. Pan Hladík se s panem Mrázkem sešel dvakrát, poprvé na podzim 2021.
3) Petr Hladík lobboval za zájmy podnikatele Martina Unzeitiga, jehož rodina mu prodala dům, ve kterém nyní bydlí. Jeden ze zastupitelů městské části Brno-sever prohlásil, že: „Hladík vystupoval mezi zastupiteli tak, že oba Unzeitigy (otce i syna) zná, a dokáže se s nimi domluvit na ceně pozemku.“ Každopádně je zde minimálně podezření na střet zájmů ze strany pana Hladíka.
4) Petr Hladík připustil, že v kanceláři několikrát jednal s bývalým majitelem taxislužby, Michalem Horkým. Horký je jedním ze stíhaných v kauze, která souvisí jak s městskými byty, tak s černovickou pískovnou, již vlastní městská část Černovice. Není však ledajakým stíhaným. Měl být hlavou organizované zločinecké skupiny – a k některým zločinům se již přiznal.
5) Pan Hladík není v pozici svědka, ale podezřelého. Jen zatím policie neshromáždila dostatečné důkazy pro jeho odsouzení. V jejím spise stojí: „Petr Hladík v rámci výkonu funkce náměstka primátorky ovlivňuje privatizační procesy majetku města Brna, na kterém má zájem skupina Michala Horkého.“ Hladík podle policie: 1) Prosazoval privatizaci bloku domů v Nováčkově ulici, 2) Opakovaně tlačil na starostu městské části Židenice, aby neblokoval privatizaci bytového domu v ulici Čelakovského. Nemovitost by tak připadla bytovému družstvu, které vede Horkého žena, dnes rovněž stíhaná a 3) Podle detektivů Hladík a Horký společně jednali o privatizaci domu v Čelakovského ulici, ale také městské firmy Pískovna Černovice.
Evidentní je též skutečnost, že pan Hladík opakovaně lhal. Například nejprve tvrdil, že s panem Unzeitigem jednal pouze úředně v kanceláři. Když mu byl prokázán opak, zareagoval slovy: „Ale paní redaktorko, vy asi nevíte, jak probíhá život politika. Když chodím celou sobotu po akcích, tak tam mezi tím prostě potkám spoustu lidí, kteří se mnou chtějí něco řešit, mluvit. Takže ano, i v kostele mě lidé potkávají i po kostele lidé se mnou něco chtějí a něco řeší.“
Věřit mu můžeme, ale rovněž nemusíme, když tvrdí:
„Kolega Leder se zúčastnil v podstatě náhodou, protože se s panem starostou Mrázkem potkali před mojí kanceláří.“
Vlastně všechny podezřelé okolnosti vysvětluje pan Hladík jako naprosté náhody. Že se těch náhod ale sešlo, že?
Jak se k těmto skutečnostem staví Petr Pavel? Buď se s výše zmíněnými skutečnostmi ani neobtěžoval seznámit, nebo si jich je vědom, a pana Hladíka jmenoval ministrem jim navzdory.
Dává tak za pravdu všem, kdo ho vnímali jako provládního kandidáta.
Za další nám názorně ukazuje, co si představuje pod termínem „stát na straně pravdy“. A ani „Te Deum laudamus“ nezmění fakt, že se pan Pavel postavil na stranu podezřelého ze spáchání zločinů.
Prezident Miloš Zeman se snažil Hladíkově jmenování zabránit. Právě pro množství a závažnost indicií, že se pan Hladík dopustil jednání, jež jsou s ministerskou funkcí v rozporu, třebaže důkazy k jeho odsouzení dosud scházejí, se tento člověk nikdy ministrem stát neměl. Na druhou stranu, co chtít od vlády, kde ministr spravedlnosti shání informace o soudcích v živé kauze – a ministr vnitra je podezřelý z nekalých jednání v kauze Dozimetr?
Nám, občanům, zůstává pouze pachuť, že hlava státu pomohla podezřelému ze zločinů k ministerskému křeslu se dostat. Na takovémto jednání nespatřuji rozhodně nic, co by naši demokracii bránilo, natož posilovalo. Zato ho hodnotím jako krajně nešťastné – a s demokracií neslučitelné.
