České národní listy

Pavel Bělobrádek a senátní volby

Je dobojováno. Výsledky jsou známé. Méně se však ví o ambicích některých politiků, zejména pana P. Bělobrádka. Ten zřejmě měl vysoké představy o své budoucnosti. V parlamentních volbách KDU však jen sotva překonala pětiprocentní hranici, aby její poslanci mohli zůstat v poslanecké sněmovně. Hubené volební výsledky dávaly tušit, že tudy kariéra „nadějného politika“, pana P. Bělobrádka, nepovede.

Byl to důvod, který vedl předsedu KDU k tomu, aby se rozhodl pro senátorskou budoucnost? S jistotou to samozřejmě nevíme, ale je to velmi pravděpodobné. Klub KDU v Senátu, spolu s přízněnými nezávislými, byl tradičně silný. Na něm si vybudoval své postavení již P. Pithart, který byl poměrně dlouho předsedou Senátu. Také se jím stal i díky svému hlasu.  Nechtěl náhodou pan Bělobrádek tento postup zopakovat? „Senát jim nedáme“, prohlašoval nadějný senátní politik. U naděje však jen zůstalo. Pan P. Bělobrádek nebyl senátorem zvolen ani ve svém domovském obvodě. Takže jeho plány, pokud je skutečně měl, se zhroutily. Rovněž pohořel ve volbách jeho stranický kolega, Daniel Herman. Kádeuácký senátorský klub se nestal nejsilnějším klubem a nezvolený P. Bělobrádek se nemohl ucházet o funkci předsedy Senátu. Jistě, ten nezapočítaný a nepředvídatelný  kotrmelec měl své příčiny.

Pánové Bělobrádek a Herman se silně angažovali  v proněmecké a sudetofilní politice, snad stejně tak jako tehdejší předseda vlády ČR, B. Sobotka. I když média hlavního proudu na informace o těchto jejich aktivitách byla skoupá, důsledky těchto jejich postupů se musely dostavit. Boží mlýny mlely sice jako vždy pomalu, ale jistě. I je dostihly. Pan B. Sobotka odešel o něco dříve než jeho jmenovaní kolegové. Ti v současnosti opětně ztroskotali. Nejsou na tom o moc lépe než jejich dřívější premiér. Můžeme proto konstatovat, že nejvýznamnější praporečníci „sudetské věci“ a sbližování s Německem pohořeli osobně i politicky. Bude to výstrahou pro případné další výtečníky, kteří by nás chtěli uvázat u německé boudy?

Je zde ještě jedno možné vysvětlení, proč pan P. Bělobrádek usiloval o zvolení do Senátu. Vytížení senátorů, jak se domnívá obyčejný český člověk, je menší než poslanců. Pro někoho, kdo je třeba již delší dobu nemocný, je menší pracovní zatížení velmi žádoucí. Umožňuje mu totiž pokračovat v další politické činnosti.

Pan Bělobrádek v nedávných dnech oznámil městu a světu, že již nebude kandidovat na předsedu KDU. Toto jeho rozhodnutí lze přivítat. Z vysoké politiky snad skutečně postupně odejde ten, kdo se sám prohlásil za „sudetského Čecha“, kdo k „polickým Sudetům“  přičlenil  na základě svého rozhodnutí Šumavu a město Brno, kdo mluvil o tom, že jsme po válce vyhnali německé obyvatelstvo z Československa. Snad činitel podobného formátu jako byl a je P. Bělobrádek a Herman se  v naší politice již neobjeví.

J. Kovář