České národní listy

Pátým českým nositelem  Evropské ceny Karla IV., jíž uděluje tzv. sudetoněmecký landsmanšaft, je Mgr. Daniel Herman

Mgr. Daniel Herman na 23. setkání obyvatelů Šumavy v Pasově: Vyhnání sudetských Němců bylo hluboce nemorálním činem.

Již déle než 40 let se stará dolnobavorské město Pasov o svůj patronát nad vyhnanými obyvateli Šumavy. Jsou zde stále vítanými hosty…

1200 účastníků se sešlo k slavnostnímu shromáždění v hale tří zemí. V projevu ke shromážděným vrchní starosty Albert Zankl zdůraznil: „Tento patronát bude mít i pro nás v budoucnosti zvlášť cenný význam.“ Podpora města bude pro obyvatele Šumavy i v budoucnosti jistá. Vrchní starosta jim poděkoval za to, že si i nadále udrželi své kulturní tradice. Také řekl: „Vyhnání je a zůstává bezprávím. Za tímto tématem se nesmí udělat žádná tlustá čára.“

 Za českou biskupskou konferenci přišel Mgr. Daniel Herman. Jeho projevu byla věnována velká pozornost.

„Milí Šumavané, moje sestry a moji bratři, milí přátelé. S velikou radostí jsem slavil s děkanem dómu Mochti a s vámi všemi krásnou bohoslužbu. Chápu, že je to znamení naší sounáležitosti a znamení nové budoucnosti národů. My, křesťané, jsme povoláni k tomu, abychom ve sjednocující se Evropě dávali příklad úspěšného porozumění.

Velké utrpení, které lidé ve 20. století prožili, má svůj původ v opovrženíhodném režimu komunismu a národního socialismu. 20. století také mnoha Šumavanům přineslo hořkou zkušenost ztráty vlasti. Pro mnohé utrpěné bezpráví zůstává stále ještě bolestí.

Každý člověk potřebuje svou vlast, místo, na kterém se cítí dobře, na kterém je obklopen lidmi, kteří pro něj chtějí jen dobro, na kterém může zapustit kořeny, místo, na kterém nachází úkryt a bezpečí. Tím tragičtějším je pro něj, když je mu tato vlast násilně odebrána a místo jeho úkrytu a bezpečí je mu zastíněno strachem a bolestí. Vyhnání je vždy spojeno s bezprávím, s utrpením vyhnance, s porušením lidských práv a se ztrátou vlasti. Vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce z jejich staré vlasti bylo hluboce nemorálním činem. Princip kolektivní viny musí být zcela jasně a otevřeně odsouzen.

My, Češi a Němci, jsme sousedé a chceme být dobrými partnery ve společném evropském domě. Do budoucnosti je pouze jedna cesta: to je mírumilovné soužití a usmíření v pravdě a spravedlnosti.. Nová Evropa potřebuje stále nové úsilí, aby překonala staré příkopy a vybudovala cesty k usmíření. “

Tato slova mluvčího biskupské konference Mgr. Daniela Hermana šla k srdci Šumavanů, kteří zůstali i kteří byli vyhnáni. Byla to stejná linie jako ta, která tehdejší arcibiskup z Mnichova, Josef Ratzinger, dnešní papež Benedikt XIV., před 26 lety vyslovil ve svém kázání na sváteční bohoslužbě Sudetoněmeckého sjezdu v r. 1979 v bavorském hlavním městě, když mluvil „o bezpráví vyhnání“ a že „  15 milionů lidí vyhnaných po válce za nejhorších průvodních okolností, by se mělo vrátit zpět.“ Z různých důvodů svět o tom nerad slyší. To dobře nejde do jeho obrazu dějin. Bránil se tomu, aby toto bezpráví bylo při usmiřování zamlčeno a zdůraznil: „ Láska, která vyžaduje zřeknutí se pravdy, není žádná pravá láska. Měla by špatný základ.“ (A právě zřeknutí se pravdy, mezinárodního práva, spravedlnosti na nás požadují zvláště profesionální „vyhnanci“. Usmíření v jejich pojetí je vlastně revizí, revanšismem a novým Drang nach Osten, který ohrožuje existenci nejen našeho státu, ale i našeho národa. Na tyto podmínky nelze v žádném případě přistoupit. – pozn. red.)  Prager Volkszeitung, č. 35-36, 1.září 2005, výňatek z článku, překlad a redakce: dr. J. Čermák,CSc.       

K projevu D. Hermana v Letech