Pangermanismus byl výrazem politického vývoje německého národa
Pangermanismus byl výrazem politického vývoje německého národa
Po porážce Francie v roce 1871 byl Vilém I. provolán ve Versailles německým císařem. Vznikl německý spolkový stát s říšským sněmem. Říši v té době spravoval kancléř O. von Bismarck. Prusko sjednotilo Německo a pokračovalo v budování německého impéria středověku. Rozvoj kapitalismu, růst hospodářské moci, převaha nedemokratických skupin vedly k situaci, kdy sjednocování Německa nabylo povahy velmocenské expanze, především proti slovanským národům.
V nových podmínkách formování národů se na “širokém vědeckém a filozofickém podkladě organizoval v poslední době pangermanismus jako filozofie a politika německého národa.” „Od samého počátku nebyl pouze teorií a politickým ideálem, … byl výrazem politického vývoje národa.“ (Masaryk, T. G.: Nová Evropa, s. 28 a 30.) Vedle náboženské – křesťanské - ideologie, která zakrývala agresivní politiku feudální, vzniká “vědecky” zdůvodněná nacionalistická ideologie německé buržoazie – pangermanismus. Je to soustava teoretických, politických, ideologických, hospodářských a militaristických koncepcí a v nich pak obsažených myšlenkových a politických plánů o Velkoněmecku, jeho poslání v Evropě a ve světě. Po stránce obsahu a náplně jde o hnutí politické, národopisné, tělovýchovné, ekonomické, jazykové, civilně-militaristické ap.
Pangermanismus je označení pro německé nacionální myšlení a politické hnutí, které usiluje o sjednocení všech lidí mluvících německy nebo germánskými jazyky do jednoho politického organismu. Jeho základním cílem je:
1. Státní spojení všech německých národností v Evropě.
2. Zařazení všech německých skupin v celém světě do německé světové říše.
3. Dobytí celého světa.
Pangermanismus pronikal do všech německých stran, hnutí a spolků s výjimkou sociálních demokratů. V roce 1891 byl založen Všeněmecký svaz na podporu německé koloniální expanze. Německo získalo na čtyřech místech v Africe své kolonie. K pangermánským aktivitám patří Německý spolek pro Východní marku, který organizoval nátlak na vládu k realizaci germanizační politiky vůči Lužickým Srbům, Polákům a Čechům. Pod vlivem pangermánského hnutí v Německu vznikl v roce 1882 Linecký program, požadující zachování výsadního postavení Němců a němčiny jako státního jazyka v Rakousku. Na základě Lineckého programu podporovala německá vláda rakouské výboje na Balkáně.
Předseda Předlitavska – hrabě Badeni - v letech 1895–1897 prosadil volební reformu zřízením páté volební kurie a pro Čechy a Moravu vydal pro Čechy příznivější jazykové nařízení, podle něhož by se v obcích a městech s českou většinou mohlo na úřadech jednat i v českém jazyce. Vyvolal tím zběsilý odpor německých politických stran a privilegovaných vrstev, obávajících se o pozice panského národa. Byl proto nucen odstoupit. V Rakousku si Němci v roce 1880 založili agresivně laděný Německý školský spolek (Deutscher Schutzverein) s pangermánskými cíli. V Čechách vydržoval 24 spolkových škol. Ty byly zřizovány v místech se smíšeným obyvatelstvem a různými výhodami bylo do německých škol zlákáno až 57 tisíc českých dětí.
Pangermanismus se vyznačoval vyhroceným nacionalismem; k dosažení svých cílů využíval násilí a expanzi, propagoval nadřazenost Němců nad Slovany, obracel se proti Židům, ve kterých viděl konkurenci v boji o světovládu. Antisemitismus proto pokládá za základní kámen německého myšlení.
První světová válka, kterou připravilo, rozpoutalo a vedlo především Německo, představovala pokus o prosazení a dosažení strategických mocenských záměrů Německa, jehož kapitál tyto záměry plně podporoval. Pangermánský plán centrální Evropy znázorňuje mapa převzatá z Masarykovy knihy Nová Evropa.
Z knihy " Soužití Čechů s Němci v českých zemích", autor PhDr. Václav Šůstek, CSc.
