České národní listy

Den 8.října byl po předlouhých obstrukcích konečně uznán za Památný den Sokolstva.

Tento den byl za protektorátu vrcholně tragický pro další existenci Čs. obce sokolské, potom jen obce sokolské. Němečtí okupanti si byli dobře vědomi významu elitní organizace, která přispěla k založení ČSR již působením v řadách legií. A za republiky šířila nejen ve vnitrozemí, ale i v pohraničí ideu samostatného slovanského státu vzniklého na troskách německohungarské panské monarchie. Toto museli němečtí nacisté elimininovat. Již za tzv. II.republiky se začalo hledět na Sokolstvo nevraživě, zejména čeští fašisté vyřvávali svou nenávist vůči Sokolům jako nositelům náhle zatracované masarykovsko benešovské "nákazy". To dokončili němečtí okupanti. Nejdříve to bylo zatýkání čelných funkcionářů Sokola již v březnu 1939. Poté přišel 12.duben 1941  zákaz činnosti Sokola a zajištění jeho majetku. V dokumentu zaslaném reichem ministerskému předsedovi I.protektorátní vlády gen.Eliášovi se píše mj.: "Sokolská vystoupení jeví zcela jednoznačně nepřátelský postoj vůči Německu...".

Další úder Sokolstvu zasadil od Reinharda Heydricha  8.října výměr, kterým byl Sokol definitivně rozpuštěn. Předtím byli čelní představitele Sokola br.Pechlát, náčelník ČOS v Praze a br.profesor Groh, starosta župy br.Vaníčka v Brně, byli popraveni. Ihned na toto reagovala exilová vláda v Londýně a president Beneš  rozhlasem BBC  vyhlásil Sokoly za národní mučedníky a pohrozil, že vrahové a kolaboranti proti Sokolu budou po válce přísně potrestáni.

Nato Gestapo organizovalo hromadné zatýkání Sokolů již od noci ze 7.na 8.října 1941. Bylo zatčeno na 900 čelných funkcionářů a postupně následovali i další. Někteří byli shromážděni v Petschkově paláci, jiní rovnou převezeni do Malé pevnosti v Terezíně. Dále následovaly transporty z celého protektorátu do koncentračních táborů jako byl Sachsenhausen, Mauthausen a Osvětim, tedy do vyhlazovacích táborů I.a II.stupně nacistického teroristického systému. Sokolové hromadně putovali a byli vražděni nejen v Dachau, Sachsenhausenu a Mauthausenu, ale též v táboře Osvětim I. Osvětim I. před Osvětimi-Brzezinkou(Birkenau) vznikl jako politický lágr původně pro Poláky,  z tamějších kasáren. Po porážce Polska se Osvětim stala součástí župy reichu "Oberschlesien" (Horní Slezsko). Velitelem tábora se stal Rudolf Höss, válečný zločinec odsouzený po osvobození k trestu smrti. 1. března 1941 Himmler rozkázal  novou výstavbou tábor zvětšit. Tak se do tábora postupně dostalo až na 20 tisíc vězňů do tábora I.,jenž byl pokládán za tzv. kmenový tábor. Sokolové sem byli přiváženi z Moravy zejména z Brna. Tak se do Osvětimi dostali i dva mí příbuzní, pplk. MVDr. Vojtěch Červinka a náčelník Sokolské župy krále Jiřího Blansko Alois Štěrbáček. Oba byli zatčeni  akcí gestapa - bratr Červinka rovnou 8. října, bratr Štěrbáček 11.října 1941. Oba v Osvětimi zahynuli. Z Osvětimi se zachoval i portrét a fotografie vězně Červinky. Portrét nakreslil polský vězeň, malíř a kreslíř  Stanislaw Gutkiewicz, který zahynul v Osvětimi 14. června 1942. Jeho kresby nakonec propašoval jiný polský vězeň také kreslíř  Wincenty Gawroň. Dnes jsou kresby uloženy ve Státním Muzeu Auschwitz-Birkenau. 

Všichni tito Sokolové jako političtí vězni byli určeni k likvidaci a nosili jako označení červený trojúhelník. Ten jsem poprvé spatřil na vězeňské uniformě jako 14letý hoch, když mi jej ukázala plačíci vdova po Aloisi Štěrbáčkovi, Jarmila Štěrbáčková, teta z matčiny strany. Nikdy na její slzy nezapomenu. 

To byl první podnět v mém životě k  budoucí dokumentaci zločinů německých nacistů. Musela přes rok žádat popel popraveného Štěrbáčka a pod dohledem gestapa v noci zakopat urnu na hřbitově v Doubravici, aby nedošlo k nežádoucímu srocení občanstva.

Čeští Sokolové se do Osvětimi I. dostávali z různých táborů a vězení, jak z protektorátu, tak z reichu. Z protektorátu to byly nejčastěji Terezín, Kounicovy koleje, Ostrava. Z reichu to byly věznice Wohlau, Diez, Frankfurt nad Odrou, Berlín a tábory jako Sachsenhausen, Dachau a jiné. Z původně zatčených 1500 Sokolů se jejich řady během okupace rozšiřovaly až k odhadovanému počtu nejméně 7 tisíc.

Z dalších československých obětí Osvětimi I. nesmíme zapomenout ani na 4 a půl tisíce českých Romů.

Naši českoslovenští židovští spoluobčané zaplatili životy nejvíce ve táboře Osvětim-Birkenau, kde jich zahynulo nejméně 70 tisíc... To vše tvořilo strašlivou obžalobu německého nacismu i na Norimberském soudu, kde čs. žalobu dodával americké ,britské a sovětské žalobě generál justiční služby JUDr.Bohuslav Ečer, který o tom také sepsal dvě knihy.

Republika, která až do padesátých let minulého století dosti ctila památku osvětimských a dalších obětí teutonského furoru, postupně na tuto památku zapomínala, až došla k dnešnímu stádiu téměr úplnéhó zapomenutí. Desky Sokolů byly postupně odstraňovány, jako například v Prostějově a na jiných místech. Na Boskovicku se pro pamětní desku 61 padlých Sokolů nenašlo na celém okrese jiné místo, než dům mého dědečka a strýce v Doubravici nad Svitavou. Letovice nemají pamětní desku význačného Sokola Červinky  - přes veškeré urgence - dodnes. Nikoho z funkcionářů města nefackuje hanba... Rovněž v Rájci-Jestřebí, kde bylo nacistické centrum NSDAP, a kde působil blockleiter, vysoký úředník knížecího panství Tugemann, jenž poslal na Sokoly Doubravice gestapo, už nikoho památka těchto Sokolů nezajímá...

Snad se jednou naši potomci vzpamatují a začnou oživovat slavnou byť tragickou historii našich bojovníků za republiku jinak a lépe, než jak to vypadá za dnešní  neomluvitelné stagnace.

Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Autor pozůstalý po dědečkovi legionáři Sokolu zabitém gestapem,

příbuzný Sokolů zahynulých v Osvětimi a na sekyrárně Pankrác.

Zdroje:

Motlíček-Doležel, Památný den Sokolstva.17 osvětimských portrétů. Sokol Brno 2013.

Náš Žalov. Sokolská župa krále Jiřího, Boskovice 1949.

Perzekuce bez soudu.Cesta k vyhlazení Čechů, ČSBS Praha 2006.

Poloncarz, Osudy vězňů z českých zemí v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka), Praha 2010.

Foto Osvětim, Sokolové Štěrbáček a Červinka, Sokol Kunc, portrét a foto MvDr.Červinky, pamětní desky Sokolů Doubravice n.Svitavou