Otevřený dopis paní primátorce statutárního města Brna
Otevřený dopis paní primátorce statutárního města Brna
Vážená paní primátorko,
stále jsem doufala, že tento dopis nebudu muset psát. Chtělo se mi věřit, že v tomto ohledu nepůjdete ve šlépějích Vašeho předchůdce exprimátora P.Vokřála a že omezíte či nepřipustíte každoroční připomínání tzv. "pochodu smrti" v Brně. Jeho oplakávání a obviňování nás z brutality a vraždění nevinných obětí v jeho průběhu.
O odsunu, čili transferu německých obyvatelů ze zemí, Hitlerem okupovaných, bylo rozhodnuto ihned po válce všemi Spojenci v Postupimi. Byly projednány všechny podrobnosti odsunu, včetně konfiskace majetku atd.Vláda Československé republiky, vedená presidentem Benešem, tato rozhodnutí zákonitě splnila. Z transferu byli vyňati pouze ti, kteří mohli prokázat své bezúhonné chování vůči českým občanům a nezúčastnili se fašistických akcí. Odsun brněnských Němců se konal v době, kdy se město vzpamatovávalo z hrůz války, v rozvalinách po bombardování lidé hledali zbytky svých domovů, hlad a bída šly zuboženým městem. Denně projížděly Brnem vlaky plné vyhladovělých a utýraných vězňů z koncentračních táborů. Přes všechny tyto prožité hrůzy k žádným brutalitám ani vraždám nedošlo. Proto přikládám dílo prof. Žampacha, který se léta zabýval tímto problémem a věrně a věcně tehdejší situaci kolem "vyhnání", jak odsun bývá rád německými občany nazýván, popsal.
O jednom "vyhnání", které v této době proběhlo, se však málo mluví a i média o něm raději mlčí. Stalo se to na podzim roku 1938, kdy 250.000 Čechů muselo opustit své domovy v pohraničí díky Mnichovské zradě. Byla jsem tehdy ještě dítě, do mé paměti se však hluboce vryla vzpomínka na náš noční útěk z rodné Opavy. Otec byl narukován na jedné z našich největších pevností na Bruntálsku, takže má matka se vydala sama se mnou a mým bratrem na pouť do neznáma. Můj otec byl v Opavě znám jako velký vlastenec, což bylo "Kainovým znamením" pro opavské Němce, kteří se těšili, jak se s námi vypořádají, až přijde jejich DEN (es kommt der Tag). Těmto opravdu "vyhnaným" památník nikdo nepostavil. Zato však brněnští "vyhnaní" svůj památník mají. Stojí v areálu dominikánského kláštera na Starém Brně a je východiskem pochodů do Pohořelic, u něj se konají slavnostní řeči a v blízké katedrále církev katolická slouží mši za zahynulé nevinné oběti české krutosti.
Pan P. Vokřál, jako velký přítel našich "milých" krajanů (tak je nazývá exministr Herman), všechny tyto akce velmi podporoval, což jistě vyžadovalo i podporu finanční ( z jakých asi zdrojů a na čí učet?). Pro hosty byly pořádány různé akce, jako např. před 2 lety maketa Německého Domu, provedená z trubkového lešení v měřítku 1 : 1 na Moravském náměstí. Za svou vstřícnost obdržel pan Vokřál od svých "krajanů" vyznamenání. I na hlavního organizátora pana Odstrčilíka nebylo zapomenuto.
Kdo vlastně jsou tito naši "milí krajané"?. V roce 1949 založili Němci, odsunutí z Československa, "Sudetoněmecké krajanské sdružení"- "Sudetendeutsche Landsmannschaft" (SL). K němu patří spolky Witikobund, Ackermann Gemeinde, Seliger Gemeinde a SL in Osterreich. Přes některé problémy, které mezi sebou mají, jejich společným úsilím je dosažení zrušení Benešových dekretů. Tyto jsou naplněním Postupimské dohody, přijaté a uzákoněné všemi Spojenci. Dokud se nezřeknou tohoto požadavku, je naše republika v ohrožení, že ji postihne katastrofa horší než církevní restituce. Toto prohlášení musí mít ráz mezinárodního závazného charakteru . Zde nestačí podlézavé a lstivé sliby předsedy SL B. Posselta, který mezi jiným před lety protestoval proti našemu přijetí do EU, dokud nezrušíme "bezprávné dekrety Benešovy." A ty musíme uhájit.
S našimi západními sousedy chceme žít v míru a přátelství. Vážíme si všech, kteří se postavili a staví proti fašismu, hluboce skláníme hlavu před německými antifašisty. Rádi přijmeme spolupráci, která by zájmy našeho státu podpořila. Nemůžeme se však smířit s "přepisováním" dějin a s činnosti SL. To mne - kromě jiného - přivádí na vzpomínku na loňskou akci, věnovanou "tryzni" nad vyhnanými. Bylo sice vyřčeno dosti přátelských slov, ty však nějak budily nedůvěru při pohledu na portréty a díla W. Jakše, nabízená na stáncích. W. Jaksch neskrýval své velkoněmecké představy a to i jako předseda něm. sociálních demokratů v naší první republice. Již po první světové válce vystupoval proti úsilí Masaryka a Beneše vytvořit samostatnou Československou republiku. Prosazoval zachování habsburského Rakouska jako federativního státu. V londýnském exilu byl v opozici proti naší exilové vládě, vedené E. Benešem. Ve svém "Memorandu o uspořádání střední Evropy " opět se uchýlil k uspořádání federačnímu, Rakousko však nahradil Německem, kterému patří vedoucí role jako velikému národu (podobnost dnes čistě náhodná? ). Když Britanie prohlásila v r.1942 Mnichovskou dohodu za nulitní, posílá Jaksch proti tomuto rozhodnutí protest presidentu Roosveltovi. A nebyl to nikdo jiný, než opět W. Jaksch, kdo posílá do OSN petici o vyšetření "masakru" při "vyhnání" německého obyvatelstva z Brna. Myslím, že literatura tohoto druhu na stánky nepatřila a i v budoucnu patřit nebude.
Doufám, že jste nalezla trochu času ku přečtení mého v dobré víře napsaného dopisu i ku zamyšlení. Problémů v Brně je mnoho a není třeba je zvyšovat.
Přeji Vám zdraví a sílu při práci na nezáviděníhodném dědictví po Vašich předchůdcích.
N. Zečeva - Uvírová Brno
PS: nejsem členkou žádné politické strany
