České národní listy

Operace Bagration začala 23. června 1944 na běloruských polích a trvala 67 dní a nocí. Její výsledek podstatně a definitivně změnil strategickou situaci na východní frontě. Její význam zdůraznila skutečnost, že probíhal souběžně s boji spojenců po vylodění ve Francii, což ztěžovalo Němcům manévr vojsk k odražení jak vyloďovaných vojsk, tak ofenzívy v rámci operace Bagration.

Běloruský výběžek se vytvořil během předchozího zimního tažení. Když byly hitlerovské armády poraženy na křídlech východní fronty, vznikl na středním úseku velký oblouk s vrcholem obráceným na východ. Němci tento výběžek nazývali Balkon a úporně jej bránili, protože pro ně měl strategický význam. Chránil nejkratší cesty směřující do Východního Pruska, Varšavy, Berlína a do životně důležitých středisek třetí říše. V době očekávaného přechodu sovětských vojsk do útoku mohli Němci zasadit na severním nebo jižním úseku tohoto balkonu údery do boků sovětských front.

Hitlerovská obrana v Bělorusku sestávala z několika obranných pásem a byla hluboká 250 - 300 km. Za umělými překážkami vybudovali Němci hluboké palebné a spojovací zákopy, odkrytá i okopová kulometná postavení i dělostřelecké a minometné pozice. Němci vytvořili silný a dobře organizovaný systém obranných pásem. Obrana byla vybudována i na západním břehu důležitých řek jako Dněpr, Prut a Berezina, s jejich rozsáhlými záplavovými nížinami. Podél silnic byla vybudována silná postavení. Vitebsk, Orša, Mogilev a Rogačov byly přeměněny ve velké pevnosti, doplněné soustavou zákopů, palebných krytů a pevnůstek.

Obranu běloruského výběžku zajišťovala skupina armád Mitte pod velením polního maršála Ernsta Busche. Skupina armád Mitte spolu se svazky sousedních skupin, jež se k ní přimykaly, měla 63 divizí a 3 pěší brigády, celkem 1 200 000 mužů,. Byla vyzbrojena 900 tanky, samohybnými děly a měla 9 500 děl a minometů. Bojových letounů měla k dispozici 1 350.

Uskupení sovětských vojsk, jež mělo porazit nepřítele v Bělorusku, se skládalo z 1. pobaltského, 3., 1. a 2. běloruského frontu. Tvořilo je 66 střeleckých divizí, 12 tankových a mechanizovaných sborů, 7 pevnostních útvarů a 21 brigád. Sovětská vojska měla 2 400 000 mužů vyzbrojených 36 000 děly a minomety, 5 200 tanky a samohybnými děly a 5 300 bojovými letouny.

Obě bojová uskupení byla velká, avšak sovětská vojska měla značnou převahu. V žádné z předchozích operací neměla sovětská strana takové množství dělostřelectva, tanků a bojových letounů. To umožňovalo zasadit nepříteli zdrcující údery a v průběhu útoku stupňovat jejich sílu.

Již v dubnu bylo rozhodnuto, že porážka nepřítele v Bělorusku bude nejdůležitějším úkolem sovětských vojsk v létě 1944. Práce generálního štábu na plánu operace pod krycím názvem Bagration skončila v polovině května 1944 a 30. května ji definitivně schválil hlavní stan vrchního velení. Pojmenována byla po Petru Bagrationovi, generálu pocházejícím z Gruzínska, který padl v roce 1812 v boji proti napoleonským armádám.

Podstatou zámyslu operace bylo hlubokými údery čtyř frontů rozdrtit hlavní síly skupiny armád Mitte v taktické a bližší operační hloubce, osvobodit sovětské Bělorusko a vytvořit příznivé podmínky pro další útoky sovětských vojsk v západních oblastech Ukrajiny, Pobaltí, Východního Pruska a Polska.

Plán operace předpokládal současné prolomení německé obrany na šesti úsecích fronty, což by vedlo k rozdělení jeho vojsk na části a na jejich postupné likvidaci. Zvláštní význam se přikládal rozdrcení nejsilnějších uskupení hitlerovců na křídlech jejich sestavy, bránících prostor Vitebska a Bobrujska. Tím se měly vytvořit široké průchody pro rychlé pronikání mohutných sil 3. a 1. běloruského frontu a rozvíjení jejich úspěchu po sbíhavých směrech na Minsk. Vojska nepřítele, která by přečkala úder, měla být vržena do hloubky 200 - 250 km do prostoru Minska, jenž byl nevýhodný pro organizaci obrany. Tam jim měly být odříznuty ústupové cesty, vojska obklíčena a zničena. (Dějiny II. světové války, sv. IX., s. 42.)

6. června informoval Stalin Roosevelta a Churchilla: „Letní ofenzíva sovětských vojsk bude zahájena v polovině června na jednom z nejdůležitějších úseků fronty. Generální ofenzíva bude probíhat po etapách postupným zasazováním armád do útočných operací. Koncem června a začátkem července přejde tato operace do generální ofenzívy.“

Ve stejné době, nezávisle na operaci Bagration, prolomila sovětská vojska německou obranu a potom rozdrtila nepřítele v Karélii a na Karelské šíji. Když se přiblížila ke státní hranici s Finskem, Finsko z války vystoupilo.

Úder Rudé armády v Bělorusku byl pečlivě připraven. Maršál Rokossovskij konstatoval: „Plánování předcházelo rozsáhlé průzkumné úsilí v terénu, zejména v předních liniích. Muži se učili překonávat močály a řeky s pomocí jakýchkoliv dosažitelných prostředků a orientovat se při postupu lesy. K průchodu močály si zhotovovali zvláštní obuv a k přepravě kulometů, minometů a lehkých děl čluny, vory a prámy. Rovněž tankisté prodělávali výcvik ve způsobu vedení boje v mokřinách. Osádky vybavovaly s pomocí ženistů každý tank hatěmi na zpevnění podkladu, poleny a speciálními trojnožkami na přejíždění širokých zákopů.

Velká pozornost byla věnována momentu překvapení. Veškeré přípravy byly před nepřítelem pečlivě tajeny. Plány týkající se operace Bagration znali pouze členové nejvyššího velení. Jakákoliv korespondence, telefonování a radiový provoz byly zakázány. S cílem obelstít protivníka bylo nařízeno několika běloruským frontům vybudovat klamné obranné linie, do klamných postavení byly umístěny makety děl a tanků. Vojska se přemisťovala na úseky plánovaných průlomů jen v noci, přísně se dbalo na maskování a další bezpečnostní opatření.

Německé ozbrojené síly počítaly, že Rudá armáda zahájí ofenzívu, a proto již v srpnu 1943 začaly budovat tzv. východní val. Podle tvrzení některých Němců byl mnohem silnější než údajně neprůchodný Atlantický val. Měl zastavit postup sovětských vojsk na západ. Běloruský Balkon, který tvořil součást valu, měl pak chránit nejkratší trasy na směru do Německa a zajišťovat hlavní komunikace nacistických ozbrojených sil podél celé východní fronty. Německá vojska i zásoby se na frontu přesunovaly hlavně přes Bělorusko.

Běloruská operace se odehrávala na obrovském území přes 1 000 km širokém od Západní Dviny až po Pripjať a 600 km hlubokém od Dněpru po Vislu a Narev. Útok sovětských vojáků připadl na třetí výročí války s Německem. V uplynulých letech došlo k historickým událostem. Sovětský svaz přes počáteční neúspěchy rozdrtil v mnoha bitvách fašistická vojska a teď dokončoval osvobození své vlasti. O osudu fašistického Německa bylo v zásadě rozhodnuto na sovětsko- německé frontě. 6. června se úspěšně vylodili spojenci v Normandii a vytvořili druhou frontu v Evropě. Sovětský svaz a jeho vojska uvítal vytvoření druhé fronty s radostí, neboť si všichni uvědomovali, že to urychluje porážku fašismu a přibližuje konec války.

22. června provedly tři sovětské fronty průzkum bojem na 400 km širokém úseku. V jeho průběhu se prvosledové prapory vklínily na mnoha místech 2 - 6 km do obrany nepřítele a přinutily jej zasadit do boje divizní i sborové zálohy. Na základě výsledku průzkumu bojem si mohlo sovětské velení ověřit údaje o protivníkově obraně a patřičně korigovat dělostřelecké i letecké útoky.

Několik dní před zahájením operací Rudé armády k osvobození Běloruska podnikly partyzánské oddíly pod vedením stranických orgánů republiky řadu rozsáhlých akcí ke zničení železničních tratí, silnic a mostů, což ochromilo nepřátelský týl v nejkritičtější době. Partyzánské oddíly a svazky rozvíjely svou činnost koordinovaně s operacemi frontů, zabraňovaly německým vojskům v ničení průmyslových objektů, budov a mostů.

V noci na 23. června uskutečnily bombardéry dálkového letectva a frontů více než 1 000 bojových vzletů, udeřily na uzly obrany a dělostřelectvo nepřítele na úsecích průlomů 3. a 2. běloruského frontu. Ráno začala u čtyř sovětských frontů bouřlivá dělostřelecká příprava. Na úseku průlomu 3. běloruského frontu před zahájením útoku udeřilo na nepřítele 160 bombardérů. Pak přešla vojska těchto frontů do útoku. Prolomila obranu německé 3. tankové armády a pronásledovala její vojska. Sovětská vojska se úspěšně probíjela vpřed a současně zvětšovala průlom do šířky.

Druhého dne operace útočily již hlavními silami všechny čtyři fronty. Ani na jednom z hlavních směrů se hitlerovcům nepodařilo zastavit sovětská vojska, vyhnout se úderům nebo organizovaně ustoupit do hloubky obrany. Vojska frontů na většině úseků prolomila hlavní pásmo a pronikla k druhému obrannému pásmu. Také 1. pobaltský front se vklínil do německé obrany na polockém směru. 25. června vojska 43. armády překročila Západní Dvinu a pronikla do prostoru Gnězdiloviče, kde navázala přímý dotyk s 39. armádou 3. běloruského frontu.

Třetího dne operace bylo v prostoru Vitebska obklíčeno pět pěších divizí hitlerovců. Nepřítel se úporně snažil probít na západ, avšak bez úspěchu. 26. června sovětská vojska Vitebsk osvobodila. Když Němci u Vitebska ztratili naději, že se probijí z obklíčení, 27. června se vzdali. Ztratili zde 20 000 padlých a více než 10 000 zajatých, mnoho zbraní a bojové techniky.

Na ostatních úsecích se německé jednotky úporně bránily. Jejich protiútoky následovaly jeden za druhým. Na obou stranách čáry fronty se odehrávaly krvavé boje. Mnohá postavení i obydlené oblasti střídavě přecházely z jedněch rukou do druhých. Vcelku však byl německý odpor zlomen.