Odboj na Moravě
Odboj nebyl nejen snadnou, ale též nebyl levnou záležitosti. Nejen že ohrožoval na životě ilegalisty, ale I jejich rodiny. Déle si vyžadoval též finanční zdroje. Sbírky se konaly mezi členy fakult. Sumu 100.000 K věnovat MUDr. Šilhan. Rozsáhlá byla zpravodajská činnost, která obsáhla celou Moravu, a činnost sabotážní. Tato mnohotvárná a široce koncipovaná činnost neušla pozornosti Gestapa a Sicherheitsdienstu. Už opatřeni z let 1938/1939 drsně zasáhla do života vysokých škol. Práva působit na škole byli zbaveni Židé a někteří levicově orientovaní učitelé. Vyhodnocováni situace na českých VŠ a v kultuře s radosti vykonávali němečtí studenti a členové NSDAP. Bezpečnostní opatřeni protektorátních mocenských instrumentů se zdokonalovaly velmi rychle a předem (místní Němci) připravovali typy. Krátce po 15.3. byl zatčen prof. Lenfeld z Veterinární VŠ. řada levicově orientovaných pracovníků. Zlověstné bylo zatýkání v rámci akce AIbrecht I. z 31. srpna na 1. září, na počátku tažení do Polska. Mezi zatčenými byli B. Kladivo, Maximilian KoIaja, Bláha, Bouček, Jan Jebavý, profesoři VUT O. KaIIauner, Jiří Kroha a externista JUDr. Špazier, bývalý primátor města Brna. Zatčeni neušel mezinárodně uznávaný profesor patologické anatomie MUDr. Václav Neumann.
Ještě dříve nežli došlo k zavřeni VŠ byl 14. listopadu 1939 zatčen VI. HeIfert, vynikající znalec a bojovník za uznáni díla čestného doktora FF MU - Leoše Janáčka, dnes nejhranějšího skladatele z. klasiků minulého století. Datum zatčení nás právem vede k závěru, že byl obětí nacistických intelektuálů brněnských. Zrada nezralého a spíše dobrodružného mladíka uvedla Gestapo na stopu civilních členů ON a odtud již vedla k jejímu řídícímu centru. 26.11.1939 byl zatčen J. Uher a R. Konečný, 8. února 1941 Vl. Groh, delší dobu sledovaný gestapem. Vše nasvědčovalo tomu, že se v protektorátu rozvinulo rozsáhlé odbojové hnuti, a proto RSHA {HimmIer) vyslovil souhlas s prováděním zostřených výslechů za použiti fyzického násilí, které nabývalo nejsurovějších forem. Takovému výslechu byli podrobeni Tvrdý a Groh, mjr. Ptašinský. Vignati o tom podat zprávu tajným motákem. 6.8.1942. dva měsíce před popravou píše: „...ByI jsem a zůstanu tvrdý chlap. Dnes i my zde spolehlivě vidíme, že Německo válku nevyhraje a tento fakt mi usnadňuje mou osobní situaci. Naše vlast, národ a vy, moji drazí, budete opět svobodní a to byl náš hlavni úkol. Podaří se našim přátelům a my máme hrdé vědomi, že jsme k tomu dle svých sil přispěli. Naše krásná země bude opět hlaholit naší krásnou písní českou. A tak klidně uzavírám kapitolu svého pozemského života..."
Po příchodu Heydricha a vyhlášení stanného práva němečtí „nositelé kultury" (spíše hubitelé) se rozhodli rázně a bezohledně zúčtovat s českým odbojem. 30. září 1941 byl prof. Vladimír Groh za činy spáchané dávno před stanným právem a tedy se toto na ně nevztahovalo, odsouzen k trestu smrti a téhož dne se svými druhy pod sgrafitem sv. Václava popraven. Trest byl prostou vraždou proslulého etruskologa a historika starověkého Říma Vl. Groha a vzrušil celý kulturní svět. Byl zatčen prof. Kladivo, 1.10. Jan FIorian a spolu s nim Trumpet, 4. října prof. Šimek a prof. Karel Hora. Do konce prosince rychle za sebou následovalo dalších 20 učitelů VŠ. Stanný soud znal jen tři druhy výroků: trest smrti, předání gestapu a zproštěni viny. Předání gestapu byl de facto rozsudek smrti. Odsouzený byl převezen do druhého koncentračního tábora, odkud vede jediná cesta - komínem po vysilující práci. Když 14. a 21. ledna a 3/4. února 1942 převáželi profesory brněnských škol do koncentračního tábora v Mauthausenu (u Lince), do druhého nejkrutějšího tábora, nenechal si ujit tu příležitost sám Lagerführer Bachmayer a přivítal je slovy: "Ihr werdet was erIeben, bevor Ihr krepiert". Tak vítal velké humanisty, demokraty, věhlasné vědce, nevinné lidi, které nazval „tou českou univerzitní bandou“! Ještě jednu poznámku třeba dodat. Prof. FIorian, žák Studničkův a londýnského embryologa HiIIa, byl znám po celé Evropě. SpoIupracoval s řadou německých odborníků i s prof. Grosserem z německé univerzity v Praze. Když se Florianova manželka obrátila ně a žádala je o vyjádření, říšští ani se neobtěžovali odpovědět a Grosser se ptal, proč byl FIorian odsouzen. Na tom skončila veškerá pomoc. Když jsem pročítal celou jeho korespondenci s prof. Studničkou, vmýšlel jsem se do obsahu a ducha dopisů, jednáni jeho "kolegů" bylo otřesným svědectvím totálního selhání německé inteligence. I to je příčina vzestupu Adolfa Hitlera.
Úder nacistů neméně krutě se vypořádal s českými studenty, demonstranty za svobodu, demokratickou republiku, za našeho prezidenta, za mír. Nezapomínejme, že studenti, zvl. vysokoškolští jsou homogenní součástí národního organismu a jsou údem vysoce citlivým a reaktivním. To si plně uvědomovaly nacistické úřady od protektora a K.H. Franka po pracovníky germanizačního referátu. Úřad protektora (včetně pobočného v Brně) Ihned při nástupu jedním z hlavních úkolů si vytkly realizaci germanizační politiky. Jedním a způsobů, jak chtěli působit na české obyvatelstvo bylo, fixovat v jeho vědomi, že je tu jen druhořadým živlem. Začalo to orientačními tabulemi a napřed německými a pak českými nápisy a konče soustavnou "péči" o to, aby byly potlačeny jakékoli upomínky na Československou republiku, na její skutečnou historii národní, na necitlivý přistup k tradicím ze strany Němců atd. Ihned v prvém roce diktatury přikročili k zákazu světit svátek Mistra Jana Husa, Konstantina a Metoděje, dále pak 28. října - svátek vzniku Československé republiky, nabyti svobody a rovnoprávnosti. Dále i metodou bylo dbát na upevněni nadřazeného postavení Němce jako svrchované osoby germánské krve. Konečně této krvi zajistili naprostou nedotknutelnost.
Pokud jde o svátek Husův a Cyrila a Metoděje, vedoucí pobočky úřadu říšského protektora v Brně rozeslal vrchním zemským radím /OLR/ usneseni protektorátní vlády v tomto smyslu. Podle názoru rady pro hospodářské záležitosti dr. Schmidta je nemyslitelné ponechat 5. a 6. červenec jako sváteční dny. Dá se uvažovat o svátku Cyrila a Metoděje, ale svátek Husův nepřichází v úvahu. Ale přesto "ponechává rozhodnutí" na úvaze vrchních zemských radů. (MZA. fond 5000, fol. 6, něm. komlet). 22.8. ze stejné kanceláře vyšel výnos o odstraněni jakýchkoli symbolů, obrazů včetně prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše i Hany Benešové z veřejných míst a škol. S přípravou útoku na Polsko dr. Caha ze Zemského úřadu rozeslal cirkulář do míst 24.8., v němž se nařizuje dodržovat naprostý klid a pracovní disciplinu, zvl. v hospodářských zařízeních, která jsou součástí ekonomiky říšské (Tamt., fol.10 cirkulář). V září byly ještě rozeslány přípisy (nařízeni), že čestná občanství E. Beneše, která jemu jednotlivé obce udělovala, musí být zrušena. O tom má být podána zpráva okresnímu úřadu.
Přísné dodržování pracovní kázně ukládá šéf civilní něm. správy v Brně 3.9. 1939. Nekázeň se bude trestat bez ohledu na národnost. (Tamt., s.11).
V souvislosti s útokem na Polsko byl vydán zákaz prodeje map, skic, map turistických a místopisných jednotlivých oblasti. V září se pak množí zákazy oslav 28. října, zákaz nošeni nár. symbolů, trikolor a čapek. O rok později jde úřadovna protektora v Brně ještě dále, pod hrozbou trestu zakazuje jejich výrobu, včetně masaryček (po vzoru T .G.M.).
Stále se stupňující zákazy všeho, co připomínalo československý samostatný stát, každodenní potýkání se s omezujícími nařízeními, ponižování všeho, co je prostým projevem národního cítěni - všechna taková a podobná omezeni musí budit odpor civilizovaného člověka. Je zcela přirozené, že tyto ponižující nařízení a zákazy musely zesilovat odpor k moci, která tomuto národnímu kolektivu vzala jeho nejvýznamnější výdobytky. Zcela zákonitě rodí se odpor v celém národě a v každém jeho individuu. Národ si svou svobodu jednou vybojoval, nastolil režim, který mu skýtal alespoň základní podmínky jeho svobodného života, sílí tak jeho národní sebevědomí a odpor ke každé formě poroby. A toto prožíval mimořádně hluboce náš národ v třicátém devátém roce, národ podvedený, ponížený, ukřižovaný, oloupený. A aby si to denně uvědomoval, o to se starali jeho podmanitelé - němečtí nacisté.
Spontánnost, masovost a vysoká organizace demonstraci otřásly berlínskými držiteli moci. Obavy je nutily ke spěchu. Ještě 16. listopadu v přítomnosti Himmlera, Bormana. von Neuratha, K. H. Franka a generála Fridericiho sdělil Hitler dr. Chvalkovskému svůj ortel: "Události 28. října a 15. listopadu ukazuji, že Češi si nezaslouží jiný osud (jak PoIáci). Nedopustím, aby se vývoj události ubíral stejným směrem jako dosud ...Nařizuji zavřít české vysoké školy na tři roky, pachatele zajistit a větší počet studentů umístit do koncentračních táborů...vyřiďte, že toto je poslední výzva před tím, než dám protektorát zrušit...“
Ještě téže noci (nad ránem 17. listopadu) byly české vysoké školy obsazeny policejními oddíly a Sonderaktion vom 17. November završena. Bylo zavřeno 10 českých vysokých škol včetně dvou teologických fakult, 1.230 studentů bez obviněni zatčeno, násilně odvezeno do KT Sachsenhausen - Oranienburg u Berlína. 9 vedoucích funkcionářů bez soudu zavražděno. 1.223 vysokoškolských pracovníků posláno na dovolenou s čekatelným,102 z nich usmrceno. Pro 17.566 vysokoškoláků bylo pokračováni ve studiu znemožněno. Další desetitisíce k nim přibyly z maturantů ročníku 1940-1944. Vysoko musíme ocenit morální sílu vězňů koncentračního tábora. Za celou dobu jejich utrpení, týrání a ponižování se nenašel nikdo z nich, kdo by zradit kamaráda. Jejich osud, hrdinství odporu je jedinečnou kapitolou našeho národněosvobozeneckého boje, boje vítězného.
Prof. PhDr. František Hejl,
člen Českého svazu bojovníků za svobodu a historické skupiny brněnské organizace Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí.
17. listopad 1939 v Brně.
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., závěr z díla
