Od Hitlera k Merkelové II, PhDr. Stanislav Balík
Do svých programů a plánů zasvěcoval zčásti jen některé nejbližší. Důvěrnosti si k němu nikdo nedovolil. Za celá léta mu tykali jen dva lidé. Jakmile však vyjde ze své ulity, celý se proměňuje. Posluchači už před sebou nemají unaveného, asketického, malého bavorského úředníčka, ale brutálního proroka, který v jejich hlavách smazává rozdíly věku, původu, vyznání a slibuje jim ve svých řečech velikost, sílu, budoucnost, panství rasy vyvolených. Hitler – řečník je přesvědčen, že přesně zná pocity lidí v davu. Masa se neřídí zákony objektivity a přesvědčování. Její síla tkví ve fanatismu víry a nikoli ve vědění. Masa je ovšem těžkopádná. Proto účinku propagandy lze dosáhnout jen opakováním. Chytrým a ustavičným užíváním propagandy je možné udělat národu z nebe peklo a zase naopak mu vsugerovat, že nejbídnější život je rájem. To věděli jen Židé a po nich já Hitler. V Mein Kampfu píše o taktice přesně vypočítané na lidské slabosti. Věří, že jedině takový postup může vést k úspěchu. Sám nikdy nic nedělá proti zkušenostem a přirozenosti mas. Ale ví, že jen zfanatizovanou masu je možno řídit. Nejvíce se bojí apatie. „Státník, který hned nezasáhne, když vidí, že se masy stávají apatickými, patří před státní soudní dvůr.“ Apatii pokládá za ochranný krunýř lidí. Nezapomenutelné jsou jeho soukromé meditace na toto téma.
„Vytýkali mi, že burcuji nízké instinkty masy. Já dělám něco jiného. Přijdu-li k mase s rozumnými úvahami, nepochopí mne. A jestliže v ní probudím náležité pocity pak je poslušna jednoduchých hesel, které jí dám. V masovém shromáždění je myšlení vyloučeno. A protože tento stav potřebuji, protože mně zajišťuje nejvyšší stupeň účinnosti mých řečí, nechávám všechny účastnit se shromáždění, kde se společně stanou masou, ať chtějí či ne. Intelektuálové a měšťáci stejně jako dělníci. Směšují národ. Mluvím k němu k jako k mase, vysvětluje z konceptu vyvedenému Rauschningovi. „Nezdržuji se nikdy schůzemi inteligence a zájmových sdružení. Čeho zde dosáhnete rozumovým výkladem, bude zítra smazáno protichůdným poučením. Co však řeknete národu ve stavu masy, v přístupném stavu fanatického oddání, to zůstane jako heslo dané v hypnóze, to je nesmazatelné a odolá to každému rozumovému poučování.“ Na své velké řeči se příliš nepřipravuje. Je typem řečníka, který začíná myslet v okamžiku, kdy pronese první slova. Jako základní podnět potřebuje spojení s posluchači. V okamžiku, kdy stojí před tisícihlavými zástupy, dá se jimi elektrizovat, odhadne ovzduší, mluví o tom, co chtějí slyšet, ale řekne jim, co chce. Hitler je vynikající herec. Připravuje si shromáždění už předscénou svého příchodu. Kolem bouří desetitisíce hlasů. Vojenské hudby hrají jeho oblíbený Badensweiler marš. Vůdce prochází chvatným krokem k řečništi. Doprovázen obrovskou suitou, ale jakoby osamělý, do sebe uzavřený, aniž se rozhlíží a odpovídá na jásání davu. Pobledlý a jakoby mediálně připravený. Stane nahoře sám a chvíli mlčí. Dav se utiší. Hitler začíná pomalu, tichým tenorovým hlasem. Jeho tón, dikce, způsob vyjadřování i jistá meditativnost zvou posluchače ke spoluúčasti na řešení toho, o čem chce mluvit. Vyvolává to dojem hluboké vážnosti a pocitu nesmírné odpovědnosti. Teprve po delší době přichází první exaltace. A zfanatizovaní stoupenci horečným zrakem sledují, kterak do vůdce „vstupuje duch“. Pak následuje útok. Brutální, často neočekávaný, zdrcující. Všechny jeho řeči mají ostrý, útočný charakter. Vždy mluví proti někomu. Už v Mein Kampfu radí jak podchytit masu. „K podchycení fanatismu masy nestačí pouhé výklady, nýbrž nemilosrdný a brutální útok na protivníka, jen tak přesvědčíme masu, že jsme si jisti vítězstvím a že jsme silnější.“
Seriózní zahájení se vyvine v ostrý tón. A publikum nabývá dojmu, že když tak činí, tedy se stalo cosi závažného. Projevy nepostrádají logiku vypočítanou na instinkty davu. A tak, když se Hitler pokouší vyvodit závěr, nemůže jej už často ani doříct, neboť jeho slova zaniknou v současném burácení tisíců, které jakoby mu daly předem souhlas k nevyslovenému. Všechna jeho velká veřejná vystoupení mají podobnou stavbu. Vyznačují se náhlým střídáním opravdové vážnosti a vysokého vydráždění, přecházejícího až do hysterie. Proto je nutno Hitlerovy projevy poslouchat celé. Stylisticky nejsou nijak vynikající. Je třeba je slyšet a Hitlera při nich zároveň vidět. Teprve souhra všech vjemů, vizuálních i sluchových, dává představu o tom, proč jeho projevy dokázaly vyvolávat dosud nevídanou davovou extázi. Hitler zapojil do své veřejné činnosti jako velmi významnou složku cit. A protože znal své stoupence tak dobře, znal jejich pocity i naděje, dokázal s nimi dělat, co chtěl. Kouzlu jeho řečnických vystoupení však propadali často i neutrální pozorovatelé a všichni se shodovali v tom, že v našem století bylo takových řečníků opravdu málo. Vůdce nacistů velmi dobře věděl, jakou zbraň má v tom svém neobyčejném daru. Že je to jeden z nejcennějších kapitálů jeho hnutí. Proto v době, kdy bojoval o moc, dokázal za pár dní vystřídat desítky tribun v různých německých městech a z nich přilákat k volebním urnám statisíce voličů. Ve svých projevech rozněcoval nacionální a rasové vášně. Počítal s nejnižšími instinkty německých maloměšťáků a deklasovaných živlů. A dovedl za sebou strhnout i značnou část německých dělníků, jimž v krizi sliboval východiska z hospodářské mizérie výmarské republiky. Dokázal masy rozjitřit, ale znal přesně hranice, kam až se může pustit. Nikdy se neodvážil zasáhnout hospodářské zájmy malého člověka. Je pro něj příznačné, že několikrát vyhnal národohospodáře s návrhy na měnovou reformu. Dlouho se bránil zavedení potravinových lístků a vázanému hospodářství. Trpěl fixní ideou, že první světová válka byla mimo jiné prohrána pro nepochopení pocitů masy vládou. „Každý stát spočívá v první řadě na potřebě bezpečí a důvěry malých střádalů a žen v domácnosti. Nemáme-li přátelství obou těchto kategorií, pak se žádná vláda neudrží.“ Proto předmětem jeho konkrétních útoků byly postupně vítězné mocnosti a versailleská smlouva, oslabení německé armády, politické strany výmarské republiky, Židé, bolševici, plutokrati, perfidní Albion, zednáři, zrádci národa.
Projevuje však velký smysl pro realitu vědomí malého člověka. Vede boj za „zapomenutého muže z ulice“. Ovšem slabost lidí i amorálnost jsou jeho hlavními spojenci. „…není mým úkolem učinit lidstvo lepší, nýbrž využít jeho slabostí. Chci mít kolem sebe lidi, kteří stejně jako já vidí v násilí motor dějin a vyvozují z toho závěry. Ale já naprosto nemám ctižádost vypadat jako někdo, kdo obzvlášť pohrdá morálkou. Nač to dělat lidem snadné. Není mi zatěžko dát své politice morální nátěr….Pro masu jsou morální fráze nepostradatelné.“ Cíle však může dosáhnout jen s masami a ne proti nim. Proto jim musí dát to, po čem touží, ale zároveň to, co chce i on. Programově se neváže žádnými dogmaty. Italský fašismus mu poslouží jako vzor pro obnovu stavovského, netřídního státu. Velmi se obdivuje katolické církvi. „Nic velkolepějšího než hierarchický řád katolické církve dosud na světě nebylo. Mnohé principy jsem přenesl přímo do stanov naší strany.“ Pozorně studuje Protokoly sionských mudrců. Jeho spolubesedníci se ptají: „Od církve jste tedy převzal hierarchickou posloupnost, od svobodného zednářství myšlenku řádu s neporušitelným slibem poslušnosti a mlčenlivosti i tajným učením, zjevujícím se symbolicky na různých stupních hierarchie. A co jste převzal z Protokolů sionských mudrců?“ „Politickou intriku, techniku, konspiraci, revoluční rozklad, zastírání a klamání, organizaci.“ Nic z toho mu však neváže ruce. Dogmata jsou dobrá pro masy. „Masa potřebuje něco jako fantazii a potřebuje pevné trvalé zásady. Zasvěcení vědí, že nic není pevného, že se všechno stále mění.“ https://www.databazeknih.cz/knihy/islamiste-a-soumrak-evropy-385542
Pro miliony Hitlerových stoupenců a obdivovatelů byla jeho kniha Mein Kampf Kánonem. Ale v jeho soukromí bylo možno toto dílo poměrně volně kritizovat. Nebylo tak závazné, jak se na veřejnosti zdálo a v propagandě tvrdilo. Mnohé stránky v této knize napsal Hitler spíš z taktických ohledů a ne programově. Ostatně o tom, co vůdce skutečně v jednotlivých etapách sledoval, věděl málokdo. Nacistický program se vždy vyznačoval mlhavostí. Šlo spíše o to, vypěstovat v permanentní společenské krizi Německa, před nástupem fašistů k moci, kult Hitlera-mesiáše. Ve společnosti zmítané rozpory a pocity beznaděje skutečně mnozí uvěřili, že vůdce nacionálně socialistické strany dovede Německo znovu k jeho slávě a velikosti. To byla jedna z cenných deviz, s níž se Adolf Hitler prodíral k moci. „Oč usiluji, to je moc a ne titul…..Chci jen moc. Když se jednou dostaneme k moci, pak se ji budeme, a k tomu nám dopomáhej Bůh, držet. Vzít si ji potom už nikdy nedáme.“ A získáme ji za každou cenu. Použijeme všech prostředků. Nebudeme si vybírat, neboť „politika je dosažení cíle všemi myslitelnými prostředky: přemlouváním, lstí, chytrostí, vytrvalostí, dobrotou, vychytralostí, ale též brutalitou.“ Hitler je schopen každý den pronést šest křivých přísah, když je přesvědčen, že to poslouží jeho věci. Spojit se třeba čertovou babičkou a pak ji nechat na holičkách. Rozpoutá teror, ale nevidí v něm jediný prostředek. Když vám zbude jen teror, bývá to neklamným příznakem vnitřní degenerace režimu a blízkého pádu. Na cestě k moci vyzkouší všechny způsoby a nakonec zůstane, k překvapení svých stoupenců, u myšlenky získat moc legální cestou. O rozhodný nástup k moci se pokouší dvakrát. Poprvé uprostřed poválečné krize v roce dvacátém třetím. Tehdy chce svrhnout bavorskou zemskou vládu a z Mnichova rozšířit svoji moc na ostatní území Německa. Spojí se s generálem Ludendorffem. Vyjednává s různými nacionálními skupinami. Přípravy předcházející ozbrojenému vystoupení jsou znamenité. Avšak celá akce je břídilsky řízena. Taktiku ozbrojeného převratu ale nezvládne. V tom se projevuje i Hitlerova improvizátorská povahová stránka. Nikdy neměl rád detaily. V roce dvacátém třetím však nemá ani dostatek sil a prostředků. Je zatčen a vězněn v Landsbergu. V kriminále má k dispozici celé poschodí, udílí zde audience a spolu se svými kamarády promýšlí budoucnost. Píše zde Mein Kampf. Knihu, která s neobyčejnou otevřeností oznamuje poselství a přináší výzvu Adolfa Hitlera Německu a Evropě. Nikdo jej však tehdy, ani dlouho potom nebere příliš vážně. V jeho straně vznikají frakce, panují rozpory. Z vězení vychází za pár měsíců. Díky vysokým protekcím si nedosedí ani třetinu trestu. Nyní musí udělat dvě věci. Získat absolutní kontrolu nad hnutím, tedy vybudovat silnou stranu, a připravit se k novému nástupu do boje o moc na široké celonárodní základně. NSDAP je od počátku budována na vůdcovském principu. Porážka mnichovského puče způsobí dočasný rozklad a oslabení právě toho rysu. Jakmile se Hitler vrátí, likviduje v první řadě vnitřní spory. Je sice ještě dlouho mnoha pohlavárům zavázán a působí tedy v jejich částečném zajetí, ale jeho autorita a moc rostou den ze dne. Prezidentem se stal Hindenburg viz. https://www.youtube.com/watch?v=ExajNC8BZqw .
Nacionální socialismus se dostal k moci parlamentní cestou díky prezidentu Hindeburgovi, který Hitlera jmenoval říškým kancléřem. Angela Merkelová se stala kancléřkou díky Helmutu Kohlovi, který z ní udělal předsedkyni CDU. H. Kohl sehrál stejně neblahou roli jako prezident Hindenburg pro osud Německa a celé Evropy. Angela Merkelová stojí v čele Německa, ale fakticky celé EU. Čtvrtá říše se za její vlády stala realitou.
Adolf Hitler chtěl ovládnout Evropu a vytvořit z Evropy velmoc pod nadvládou Německa. Evropa a Rusko měly být zotročeny. Vše mělo být podřízeno německé rase, která měla být nadřazena všem ostatním rasám. V současné době se Angela Merkelová snaží zničit Evropu likvidací evropské rasy. Je to Adolf Hitler naruby. Jsme svědky největšího nebezpečí v dějinách Evropy. Nikdy v historii nebylo nebezpečí větší. Evropa má být zničena, její obyvatelstvo má přestat existovat v současné podobě. Čtrnáct let vlády Angely Merkelové má katastrofální důsledky pro budoucnost Evropy. Probíhá masová migrace do Evropy, páté kolony v celé Evropě otevřely brány, do kterých proudí miliony dobyvatelů, kteří nás chtějí nahradit a to vše na povel vůdkyně Evropy.
Za její vlády jsou zpochybňovány výsledky druhé světové války. Vše je vzhůru nohama a proto pod jejím velením probíhá sametový Drang nach Osten, který měl na Ukrajině v roce 2014 krvavou podobu a tisíce lidí zemřeli v následujících bojích na východě Ukrajiny. U nás pátá kolona, která je napojena na bavorskou CSU a landsmanšaft připravuje na podzim Majdan. Máme být připoutáni k tvrdému jádru EU všemi prostředky, které byly vyzkoušeny na Ukrajině. Protektorát v naší zemi má být nastolen podobně jako na Ukrajině. Petr Fiala má sehrát podobnou roli jakou sehrál Porošenko na Ukrajině. Angela Merkelová dala všem pátým kolonám v Evropě zelenou pro jejich vytváření chaosu, který je živnou půdou pro všechny kolaboranty a zrádce. Demoliční blok se připravuje pro zničení naší státnosti. Je nezbytné sjednotit všechny vlastenecké síly v naší zemi, které jsou připraveny k obraně a budování našeho národního státu, který bude důsledně hájit suverenitu naší země.
V Častohosticích 28. 7. 2019