Obserwator Politycny - Proč se chceme k Rusku chovat tak špatně?

Je v našem vnímání reality něco špatného? Kdo z vás nenávidí konkrétního Rusa? Kdo někdy potkal někoho z Ruské federace? Píše se v článku polském webu Obserwator Politycny.

Ilustrační foto

23. června 2020 - 06:20

Protože pokud máme být nepřáteli, musíme vědět - koho nenávidíme tak moc, že chceme být jeho nepřítelem a definovat se v opozici?

Faktem je, že mezi polskou a ruskou společností neexistují žádné kontakty. Stále existuje nějaká symbolická hospodářská spolupráce, dováží se k nám hodně surovin z Ruska, bez nichž by pro nás bylo obtížné fungovat, ale sociální kontakty prakticky neexistují.

Během bezvízového režimu s Kaliningradskou oblastí bylo možné zahájit procesy vzájemného uznávání návštěvami, obchodováním a výměnou. To je to, co se obvykle děje mezi sousedy, a že to byli hlavně Rusové, kteří přišli do Polska, to bylo pouze výsledkem ekonomických rozdílů, protože se ukázalo, že si nás mohli dovolit víc než my - s nimi (a v Kaliningradu, který, mírně řečeno, je nejbohatší oblastí Ruska).

Tato vláda ve Varšavě tuto sociálně-ekonomickou difúzi velmi nemiluje a pod prázdnou záminkou několikadenního summitu NATO byla hranice uzavřena, což bránilo lidem v kontaktu a vzájemném poznávání.

Je to velká škoda, protože výrobky z hraničních diskontních obchodů se již objevily na prodejních portálech ve středním Rusku, takže ruské podniky dokázaly dovážet výrobky od nás, které prodávaly doma po celé zemi. To vše by vedlo k hlubšímu šíření obou společností, protože najednou jste si mohli koupit mnoho zajímavých věcí z Ruska. Mnoho obyvatel pohraniční oblasti z toho těžilo.

Na příkladu tohoto procesu vidíme, že o kolektivní nenávisti rozhodují lidé, ve skutečnosti taková věc, bez pocitu souhrnného poškození milionů lidí dnešní generace. Co je rusofobie v našem představení, je především lepší než vnímání jednotlivých a bohužel zranitelných lidí - příběh některých elit, propagovaných médii a prostředím veřejného vlivu.

To jsou složité záležitosti, ale ve skutečnosti velmi jednoduché. V našich národech nejsou  žádné osobnosti - proč tedy umění v Polsku vytvořilo umělou situaci, ve které rusobofové otevřeně nazývají Rusko nepřítelem a Rusy jako nepřátele? Všichni se v tom již ztrácíme, a  můžeme ignorovat otázku vděčnosti za osvobození polských zemí od německé vlády.

Situace se tak vytváří uměle a je výsledkem nadvlády historického myšlení, nemluvě přímo - retrográdní, pro některé z našich elit, pro které se čas zastavil v roce 1989 a dokonce i dříve. Před válkou se myšlení elity také zastavilo v roce 1920, a přesto poslední povstalci v lednu byli stále naživu! Dříve se všichni dívali na mýtus o Napoleonovi, který nás ničil jako sotva kdo v historii - téměř neomezeně. Poté se tento scénář zopakoval v Jaltě - ale pak si nikdo nepamatoval historii, která byla dříve postavena na podstavci.

Nemáme státní kontinuitu, ale máme velkou historii, kdy jsme tuto kontinuitu jen přerušili, protože my sami jsme po roce 1989 udělali velký reset, úplně zapomněli, co bychom měli mít jako hlavní lekci řady neštěstí. Je skutečně tak neuvěřitelně obtížné pochopit, že veškerá naše rusofobie a řízení nás na východ - slouží zájmům druhých, ale ne nám?

Dnes neexistuje oblast, která by byla konfliktem mezi Polskem a Ruskem, protože mezi Poláky a Rusy neexistují konfliktní oblasti. Vše, co je nám uloženo, je ve prospěch zahraničních zájmů. Ve skutečném světě, ve skutečné realitě - neexistují protichůdné zájmy a důvody k vyvolání nenávisti. Stojí za zvážení, kdo má zájem na tomto neustálém rozvoji rusofobie u nás? Toto má zvláštní rozměr v den jako je dnes, kdy máme další výročí německé invaze do Svazu sovětských socialistických republik, pro mnohé v tehdy okupované Varšavě, Krakově nebo Poznani - byla to nová naděje na osvobození a porážku Německa.

(rp,prvnizpravy.cz,obserwatorpolitiyczny,foto:arch.)