Obrození - Dočká se probuzení?“II, Otázka znovu aktuální.
Obrození - Dočká se probuzení?“II Otázka znovu aktuální.
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Literární historikové ukazují, že buditelská činnost prošla třemi fázemi:
1. Fáze obranná (1775-1805) – generace Dobrovského
Josef Dobrovský (1753-1829), mimořádně nadaný osvícenský jazykovědec, položil základy pro studium českého jazyka - bohemistiku a pro studium slovanských jazyků - slavistiku. Byl všeobecně, i v zahraničí uznávanou autoritou a „patriarchou“ našeho obrození.
V centru pozornosti vlastenců byla tehdy obrana jazyka a jeho někdejší dokonalosti. F.M.Pelcl vydal r.1775 proslulou, latinsky psanou „Obranu jazyka českého“ od Bohuslava Balbína. Ten ji napsal o 100 let dříve, ale byl pro své názory pronásledován a nesměl ji vydat. „Obrana“ má 18 kapitol a líčí podrobně slavnou minulost i smutnou přítomnost českého jazyka a českého království. Příčiny úpadku vidí autor v důvěřivosti Čechů vůči cizincům, v jejich lhostejnosti k osudům království a v nepřátelství mocných. Varuje před osudem Polabských Slovanů a prosí sv. Václava o ochranu slovy známé písně, „Nedej zahynouti...“ Do češtiny byla Balbínova „Obrana“ přeložena až v 2.pol. 19.stol. V době Pelclově bylo jen málo lidí, kteří dovedli číst česky. Psalo se proto o českém jazyce a o slovanských jazycích vůbec německy nebo latinsky. Budoucnost češtiny se jevila jako velmi nejistá.
/Pozn. R.1945 - 46, bezprostředně po válce, vydal Albert Pražák mimořádně cennou knihu, „Národ se bránil. Obrany národa a jazyka českého od nejstarších dob do současnosti.“ Má 410 stran. /
2. Fáze ofenzivní (1805 – 1830) - generace Jungmannova
Josef Jungmann (1773-1847) horoval pro rozšíření živého českého jazyka ve společnosti. Patřil k romantikům, kteří budili lásku k vlasti. Pořídil obrovský „Slovník česko-německý“, svěžím jazykem překládal díla světové klasiky do češtiny, tvořil chybějící česká slova i vědeckou terminologii. Dával příklad pro vlasteneckou agitaci. „Denice vzešla, jitřenka se rdí.“
Ale stále bylo vlastenců málo a málokdo ještě věřil v budoucnost národa. Z té doby se dochoval krásný výrok mladého Palackého: „Budeme-li se tak všichni chovat, pak ovšem musí zahynouti náš národ hladem duchovým. Já aspoň, kdybych byl třebas cikánského rodu a již poslední jeho potomek, ještě za povinnost bych si pokládal, přičiniti se všemožně k tomu, aby aspoň čestná památka po něm zůstala v dějinách člověčenstva.“( Ta slova platila Dobrovskému a hraběti Šterberkovi s výzvou, aby psali česky. Stalo se to r.1825.)
/Pozn. Kterýsi disident odsoudil obrození slovy:“ Kdyby nebylo Jungmanna, mohli jsme být Němci a mít pokoj.“/
3. Fáze vrcholná (1830-1848 ) - generace Palackého
František Palacký (1798-1876), historik osvícenské kritičnosti i romantického nadšení. Muž světového rozhledu, vynikající organizátor. Jeho „Dějinami“ a politickým působením vrcholí české obrození. Označení fáze vrcholné se překrývá s označením doba předbřeznová, tj. doba před březnem 1848, kdy se u nás dalo novodobé revoluční hnutí po prvé do pohybu. Obrození národa literaturou umožnilo pomyslet i na obrození politické. Rok 1848 je revoluční v celé Evropě.(Paříž, Vídeň, Frankfurt...)
I v Praze vypuklo revoluční vzrušení a nadšení, šířily se letáky, pořádala veřejná shromáždění, schůze, petice, došlo i na vyjednávání s vládou. A tím začal novodobý politický život v českých zemích. Obrozený národ zatoužil po svébytnosti, po svobodě, politickém uplatnění, po vlivu na řízení veřejných záležitostí, po právu usilovat o obecné blaho.
Stálo to mnoho letitých a často strastiplných bojů, než se toho domohl. Než se podařilo zbavit se cizí nadvlády a získat samostatný stát. Stalo se to až roku 1918, po první válce světové. Odvěký sen stal se skutkem: vznikla demokratická Československá republika.
